Rozhodnutí NS

11 Tdo 449/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:10/25/2018
Spisová značka:11 Tdo 449/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.449.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1 tr. zákoníku
§ 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku
§ 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:CD
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 449/2018-58


USNESENÍ


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. 10. 2018 dovolání obviněných F. V., A. Z., a M. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 12 To 74/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 57 T 6/2015, a rozhodl t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných F. V. a A. Z. odmítají.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :


I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 57 T 6/2015, byli obvinění F. V. (ad I. a V.) a A. Z. (ad I. a VI.) uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a obviněný M. B. (ad I.) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a písm. c) tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný F. V. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest propadnutí věci, jenž byl blíže specifikován ve výrokové části citovaného rozsudku. Obviněný A. Z. byl za předmětnou trestnou činnost odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věci, jenž byl blíže specifikován ve výrokové části citovaného rozsudku. Obviněný M. B. byl pak podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Pro úplnost nutno poznamenat, že citovaným rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a o trestu ohledně dalších spoluobviněných, a to I. H., K. B. a N. F.

2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění dopustili trestné činnosti tím, že

,,I.
v době od počátku roku 2013 do konce ledna 2014 na různých místech v okresech L., J. n. N., Č. L. a S. obž. I. H. financoval nákup pomůcek, chemikálií a léčiv s obsahem prekursoru hydrochloridu pseudoefedrinu potřebných k výrobě metamfetaminu, které také obstarával, léčiva s obsahem prekursoru hydrochloridu pseudoefedrinu předával samotným výrobcům metamfetaminu A. Z. a M. B., kteří přesně podle objednávek I. H. metamfetamin vyráběli na různých místech Libereckého kraje, nejčastěji uvnitř bytu, který I. H. pronajal v L., ulici H. a uvnitř domu v N. O., který měl I. H. rovněž pronajatý, přičemž chemikálie a další pomůcky potřebné pro vlastní výrobu metamfetaminu nakupoval A. Z. v prodejně V. v Ú. n. L. za peníze I. H., po ukončení procesu výroby získaný metamfetamin z větší části předávali I. H. a z menší části si jej nechávali pro vlastní potřebu a I. H. vyrobený materiál následně předával po menších množstvích jeho prodejcům, a to A. Z., F. V.,

1) v přesně nezjištěné době od léta 2011 do konce ledna 2014 na různých místech v okresech L., J. n. N., Č. L. a S. částečně obž. I. H. sám a částečně, od června 2013, prostřednictvím obž. F. V. neoprávněně předával obž. A. Z. psychotropní látku metamfetamin (pervitin) nejméně po 30 g týdně, tedy v celkovém množství nejméně 3.900 g, přičemž prostřednictvím obž. V. došlo k předání nejméně 840 g a ten jej prodával níže uvedeným a dalším dosud neustanoveným odběratelům a utržené peníze vracel zpět I. H.:

a. v přesně nezjištěné době od roku 2010 do roku 2011, dále v průběhu roku 2012 a následně od srpna 2013 do ledna 2014 v bytě v J. n. N., ulici S., v různých hernách v L., v bytě v L., ulici B. v. a dále na různých místech Libereckého kraje v nezjištěném množství případů neoprávněně částečně prodal a částečně předal zdarma B. B., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 6 g za první období, 1,7 g za druhé období a 32 g za třetí období, přičemž do roku 2011 ji měl od jiného dosud neustanoveného zdroje,

b. v přesně nezjištěné době od počátku roku 2013 do konce ledna 2014 v bytě v L., ulici H., v bytě v L., ulici B. v. a dále na různých místech Libereckého kraje v přesně nezjištěném množství případů neoprávněně prodal L. B., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 7,5 g,

c. v přesně nezjištěné době od října 2013 do konce ledna 2014 v bytě v L., ulici B. v. a dále na různých místech Libereckého kraje nejméně v 10 případech neoprávněně prodal L. B., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) po 0,5 g v celkovém množství nejméně 5 g,

d. v přesně nezjištěné době v měsících září a říjnu 2013 v bytě v L., ulici B. v. a dále na různých místech Libereckého kraje v nezjištěném množství případů neoprávněně prodal K. B., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 15 g,

e. v přesně nezjištěné době roku 2013 v bytě v L., ulici B. v. a dále na různých místech Libereckého kraje nejméně v 10 případech neoprávněně částečně prodal a částečně předal zdarma M. C., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) po 0,5 g v celkovém množství nejméně 5 g,

f. v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2012 a dále pak od srpna 2013 do ledna 2014 na různých místech v J. n. N., v bytě v L., ulici B. v., v autě za obcí R. p. T. a dále na různých místech Libereckého kraje v nezjištěném množství případů neoprávněně prodal T. C., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 1,5 g za první období a 6 g za druhé období,

g. v přesně nezjištěné době od podzimu 2013 do prosince 2013 v L. u Tesca v blízkosti jeho bydliště B. v. a dále na různých místech Libereckého kraje v přesně nezjištěném množství případů neoprávněně prodal D. Č., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 50 g,

h. v přesně nezjištěné době od podzimu 2013 do prosince 2013 v L. u Tesca v blízkosti jeho bydliště B. v. a dále na různých místech Libereckého kraje v přesně nezjištěném množství případů neoprávněně prodal M. Č., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 30 g,

i. v přesně nezjištěné době na přelomu roku 2013 na různých místech Libereckého kraje nejméně ve 2 případech neoprávněně předal zdarma J. H., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 0,2 g,

j. v přesně nezjištěné době na podzim 2010 a dále od poloviny roku 2013 do ledna 2014 v bytě v L., ulici B. v. a dále na různých místech Libereckého kraje nejméně ve 14 případech neoprávněně prodal D. H., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 0,4 g za první období a 2,4 g za druhé období, přičemž v období podzimu 2010 ji měl od jiného dosud neustanoveného zdroje,

k. v přesně nezjištěné době od listopadu 2013 do ledna 2014 v bytě v L., ulici B. v. a ve vozidle zn. Ford Focus, zlaté barvy nejméně ve 2 případech neoprávněně prodal M. R., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 1 g,

l. v přesně nezjištěné době od počátku roku 2013 do konce ledna 2014 v bytě v L., ulici H., v bytě v L., ulici B. v., v domě v R. p. T., ulici Ž. a dále na různých místech Libereckého kraje průměrně 4 x týdně neoprávněně prodával P. S., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) po 2.000,- Kč v celkovém množství nejméně 520 g,

m. v přesně nezjištěné době od počátku roku 2013 do konce roku 2013 v bytě v L., ulici H., v bytě v L., ulici B. v. a dále na různých místech Libereckého kraje nejméně ve 13 případech neoprávněně prodal M. Š., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 6,5 g,

n. v přesně nezjištěné době od zimy 2011 do konce roku 2012 a dále od listopadu 2013 do konce ledna 2014 v bytě v L., ulici B. v. a dále na různých místech Libereckého kraje v nezjištěném množství případů částečně neoprávněně prodal a částečně předal místo nájemného J. Š., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 4 g za první období a 20 g za druhé období,

o. v přesně nezjištěné době od listopadu 2013 do konce ledna 2014 v bytě v L., ulici B. v. a dále na různých místech Libereckého kraje nejméně 2x do měsíce neoprávněně prodával J. V., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 3 g,

2) v přesně nezjištěné době od počátku roku 2013 do června 2013 v bytě v L., ulici H. a v rodinném domě v N. O. obž. M. B. společně s obž. A. Z., na objednávku od obž. I. H., na amatérské chemické laboratoři za pomoci toluenu, acetonu, hydroxidu sodného, červeného fosforu, jódu, kyseliny fosforečné, kyseliny chlorovodíkové a léků obsahujících prekursor hydrochloridu pseudoefedrinu nejméně ve čtyřech případech neoprávněně vyrobili nejméně z 6 kg léku Cirrus psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 1.194 g, kdy po ukončení procesu výroby získaný metamfetamin z větší části předávali I. H.,

3) v přesně nezjištěné době v létě 2013 v bytě v L., ulici H. A. Z., na objednávku od obž. I. H., na amatérské chemické laboratoři za pomoci toluenu, acetonu, hydroxidu sodného, červeného fosforu, jódu, kyseliny fosforečné, kyseliny chlorovodíkové a léků obsahujících prekursor hydrochloridu pseudoefedrinu nejméně v jednom případě neoprávněně vyrobil nejméně z půl kila léku Cirrus psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 99 g, kdy po ukončení procesu výroby získaný metamfetamin z větší části předával I. H.,

4) v přesně nezjištěné době od léta 2013 do listopadu 2013 v domě v N. O. A. Z., na objednávku od obž. I. H., na amatérské chemické laboratoři za pomoci toluenu, acetonu, hydroxidu sodného, červeného fosforu, jódu, kyseliny fosforečné, kyseliny chlorovodíkové a léků obsahujících prekursor hydrochloridu pseudoefedrinu nejméně v pěti případech neoprávněně vyrobil nejméně z 8,5 kg léku Cirrus psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 1.691 g, kdy po ukončení procesu výroby získaný metamfetamin z větší části předával I. H.,

5) v přesně nezjištěné době od února 2013 do října 2013 opakovaně jel I. H., jednak sám a dále s A. Z. a s F. V. do Polska, kdy v jednom případě I. H. koupil půl kila léku Cirrus s obsahem prekursoru hydrochloridu pseudoefedrinu v množství 120 mg v jedné tabletě, a třikrát po 1 kg léku Cirrus, kdy hydrochlorid pseudoefedrinu je uveden pro účely zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako prekursor v příloze I, kategorii 1 přímo použitelného předpisu Evropských společenství, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, o prekursorech drog a z uvedeného množství tablet lze reálně s 80% izolací v praxi vyrobit zhruba 696 g metamfetaminu,

6) v přesně nezjištěné době od června 2013 do konce ledna 2014 na různých místech v okresech L., J. n. N., Č. L. a S. I. H. neoprávněně předával F. V. psychotropní látku metamfetamin (pervitin) nejméně po 20 g týdně, tedy v celkovém množství nejméně 825 g a ten jí prodával či předával do komise níže uvedeným a dalším dosud neustanoveným odběratelům a utržené peníze vracel zpět I. H.:

a) v přesně nezjištěné době od června 2013 do konce října 2013 na různých místech v okresech L., J. n. N. a Č. L. neoprávněně předával K. B. psychotropní látku metamfetamin (pervitin) nejméně po 15 g týdně, tedy v celkovém množství nejméně 300 g a ten jí prodával dalším odběratelům a utržené peníze vracel zpět F. V.,

b) v přesně nezjištěné době od prosince 2013 do května 2014 na různých místech v okresech L., J. n. N. a Č. L. neoprávněně předával N. F. psychotropní látku metamfetamin (pervitin) nejméně po 2 g týdně, tedy v celkovém množství nejméně 48 g a ta jí prodávala dalším odběratelům a utržené peníze vracela zpět F. V.,

c) v přesně nezjištěné době od počátku roku 2011 do září 2012 a dále pak v prosinci 2013 v L. v servisu v ulici J. a dále na různých místech Libereckého kraje nejméně ve dvou případech neoprávněně předal zdarma P. D., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) celkovém množství nejméně 4 g,

d) v přesně nezjištěné době od konce června 2013 do jara 2014 v L., ulici A. v. v 1 případě neoprávněně prodal M. D., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) celkovém množství nejméně 43 g,

e) v přesně nezjištěné době od léta 2012 do prosince 2013 v L. v servisu v ulici J., v L. – R. v servisu na pozemku p.č. a dále na různých místech Libereckého kraje neoprávněně předával za práci F. H., psychotropní látku metamfetamin (pervitin), tedy v celkovém množství nejméně 45 g,

f) v přesně nezjištěné době od léta 2012 do března 2014 v L. u prodejny Albert v D. ul., v L. ulici A. v. a dále na různých místech Libereckého kraje ob den neoprávněně prodával R. H., po 1 g psychotropní látku metamfetamin (pervitin), tedy v celkovém množství nejméně 264 g,

g) v přesně nezjištěné době od srpna 2013 do listopadu 2013 v L., ulici A. v. a dále na různých místech Libereckého kraje neoprávněně prodával D. R., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) celkovém množství nejméně 60 g,

h) v přesně nezjištěné době od podzimu 2013 do jara 2014, po dobu nejméně půl roku na různých místech Libereckého kraje v přesně nezjištěném množství případů částečně neoprávněně prodal a částečně předal za pomoc s opravou auta V. V., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 60 g,

i) v přesně nezjištěné době od září 2013 do května 2014 v L., ulici D., před domem, v L., ulici A. v. a dále na různých místech Libereckého kraje neoprávněně prodal D. V., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) celkovém množství nejméně 1 g,

j) od přesně nezjištěné doby do dne 3. 6. 2014, kdy byl zadržen policejním orgánem, v místě svého přechodného bydliště v L., ulici A. v. v bytě č. 5, za účelem prodeje dalším osobám neoprávněně přechovával v plastovém sáčku 1,83 g metamfetaminu (pervitinu) obsahující 1,3 g účinné látky,

7) v přesně nezjištěné době od konce června 2013 do jara 2014 v N. O., a dále na různých místech Libereckého kraje v nezjištěném množství případů I. H. neoprávněně částečně předal za práci a částečně prodal za celkovou částku 17.500,- Kč M. D., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 45 g,

8) v přesně nezjištěné době od jara 2011 do podzimu 2013, po dobu nejméně roku a půl na různých místech Libereckého kraje v přesně nezjištěném množství případů I. H. částečně neoprávněně prodal a částečně předal za protislužbu V. V., psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 180 g,

přičemž výše uvedeného jednání se obvinění dopustili s vědomím, že metamfetamin zvaný pervitin je jako psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a je zařazen v Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž obž. H. a Z. tak disponovali nejméně 3.900 g, obž. V. nejméně 1.665 g a obž. B. nejméně 1.194 g psychotropní látky metamfetamin (pervitin),

V. F. V. sám

1. v přesně nezjištěné době v měsíci květnu 2014 v L., ulici A. v., neoprávněně předal zdarma A. K., drogu konopí (marihuanu) v celkovém množství 12 g,

2. v přesně nezjištěné době od září 2013 do května 2014 v L., ulici D., před domem, v L., ulici A. v. a dále na různých místech Libereckého kraje neoprávněně prodal D. V., drogu konopí (marihuanu) v celkovém množství nejméně 720 g,

3. od přesně nezjištěné doby do dne 3. 6. 2014, kdy byl zadržen policejním orgánem, v místě svého přechodného bydliště v L., ulici A. v. v bytě, za účelem prodeje dalším osobám neoprávněně přechovával v plastových sáčcích 62,5 g drogy konopí (marihuany) obsahující 9,8 g Δ9-THC přičemž výše uvedeného jednání se dopustil s vědomím, že konopí zvané marihuana je jako omamná látka uvedená v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a Δ9-tetrahydrokanabinol je jako psychotropní látka uvedená v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,

VI. A. Z. sám

1) v přesně nezjištěné době od podzimu 2013 do ledna 2014 v místě svého přechodného bydliště v L., ulici B. v., v domě a na statku u M. H. na amatérské chemické laboratoři za pomoci toluenu, acetonu, hydroxidu sodného, červeného fosforu, jódu, kyseliny fosforečné, kyseliny chlorovodíkové a léků obsahujících prekursor hydrochloridu pseudoefedrinu nejméně ve třech případech neoprávněně vyrobil nejméně z 1,5 kg léku Cirrus psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 300 g,

2) v přesně nezjištěné době od konce listopadu 2013 do ledna 2014 v bytě v L., ulici B. v. a dále na různých místech Libereckého kraje nejméně v 10 případech neoprávněně prodal L. Č., drogu konopí (marihuanu) v celkovém množství 20 g,

3) od přesně nezjištěné doby do dne 29. 1. 2014, kdy byl zadržen policejním orgánem, v domě v ulici Ž., obci R. p. T. a v místě svého přechodného bydliště v L., ulici B. v., v domě, za účelem prodeje dalším osobám neoprávněně přechovával v plastových dózách 477,80 g metamfetaminu (pervitinu) obsahující 377,16 g účinné látky, 578,6 g drogy konopí (marihuany) obsahující 9,5 g Δ9-THC a 250 kusů plodnic hub lysohlávek o hmotnosti 22,3 g obsahující 0,0669 g psilocinu báze a 0,0244 g psilocybinu báze, přičemž výše uvedeného jednání se dopustil s vědomím, že konopí zvané marihuana je jako omamná látka uvedená v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a Δ9-tetrahydrokanabinol je jako psychotropní látka uvedená v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, psilocin a psilocybin jsou jako psychotropní látky uvedené v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, že metamfetamin zvaný pervitin je jako psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a je zařazen v Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách“.

3. Rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť proti němu podali odvolání jak obvinění I. H. (a v jeho prospěch též jeho manželka J. H.), F. V., A. Z., M. B., K. B., tak státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, a to v neprospěch obviněného K. B. a ve prospěch obviněného A. Z. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací tato odvolání projednal a rozsudkem ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 12 To 74/2016, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d), písm. e) a odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného A. Z. ve výroku o trestu a ohledně K. B. v celém rozsahu. Odvolací soud pak podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného A. Z. odsoudil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 58 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou a současně mu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, jenž blíže specifikoval ve výrokové části svého rozhodnutí. Odvolací soud dále podle § 259 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že věc obviněného K. B. se vrací soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, přičemž ostatní výroky napadeného rozsudku zůstaly nedotčeny. Odvolací soud pak konečně podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného I. H., jeho manželky J. H., jakož i odvolání obviněných F. V. a M. B., jako nedůvodná.

II. Dovolání a vyjádření k nim

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali obvinění F. V., A. Z. a M. B. dovolání.

5. Obviněný F. V. v dovolání podaném prostřednictvím své obhájkyně uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř., neboť jeho odvolání bylo zamítnuto, ačkoliv rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.

6. Obviněný především vyjádřil nesouhlas s přisouzeným rozsahem trestné činnosti. V této souvislosti poukázal na výpovědi jednotlivých svědků, přičemž dovodil, že z nich objem drog, s nimiž měl nedovoleně nakládat, nevyplývá. Zároveň obviněný namítl, že množství předaných drog se opírá pouze o odhady svědků, přičemž o skutečném množství není k dispozici žádný důkaz. Dle názoru obviněného tak není zřejmé, z čeho soud prvního stupně dovodil nedovolené nakládání s celkem 720 g marihuany a 825 g pervitinu, což mělo odůvodňovat právní kvalifikaci podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Z těchto důvodů obviněný namítl existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.

7. V bodě III. svého dovolání pak obviněný namítl, že soudy se v průběhu trestního řízení dostatečně nezabývaly otázkou přiměřenosti ukládaného trestu ve vztahu k jeho osobě, přičemž u obviněného byly zcela splněny podmínky pro využití institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, a to až k zákonné hranici podle § 58 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. K těmto skutečnostem však soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích nepřihlédly.

8. Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil výrok III. z rozsudku Vrchního soudu v Praze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 12 To 74/2016, jakož i výrok o vině a trestu ohledně obviněného F. V. z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 57 T 6/2015, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci věc znovu projednat a rozhodnout.

9. Obviněný A. Z. prostřednictvím svého obhájce opřel své dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadený rozsudek v části týkající se výroku o uloženém trestu odnětí svobody spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení.

10. V podaném dovolání pak obviněný namítl, že odvolacím soudem mu byl uložen nepřiměřený trest ve výši šesti let, ačkoliv mu v předmětném trestním řízení měl být správně přiznán status spolupracujícího obviněného ve smyslu § 178a tr. ř., což ostatně vyplývá i z podané obžaloby a odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci.

11. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný A. Z. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 12 To 74/2016, ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 57 T 6/2015, a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci věc znovu projednat a rozhodnout.

12. Konečně obviněný M. B. v dovolání podaném prostřednictvím svého obhájce uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

13. Obviněný předně namítl, že vada rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá v absenci srozumitelnosti jejich odůvodnění, v zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech a dále v opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů. V tomto směru obviněný upozornil na odlišný obsah výpovědi obviněného A. Z. v hlavním líčení oproti výpovědi v přípravném řízení, přičemž tato novější výpověď nebyla jakkoli hodnocena. Dále zdůraznil, že s organizovanou skupinou začal spolupracovat až v červnu roku 2013, nikoli od počátku roku 2013 a rovněž popřel i počet ,,varů“, které měl údajně provést. Obviněný též namítl, že není pravdou, že si měl ponechávat část drog pro svou potřebu. Jeho účast na výrobě drog je přitom částečně vyvrácena výpovědí některých svědků, s čímž se však soudy nevypořádaly.

14. V bodě VI. svého dovolání pak obviněný namítl, že v jeho případě nebyly splněny zákonné podmínky pro právní posouzení jeho jednání jakožto člena organizované skupiny ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Této právní kvalifikaci totiž neodpovídá zjištěný skutkový stav, neboť mezi obviněným a dalšími zúčastněnými osobami neexistovala žádná vnitřní organizační struktura, rozdělení funkcí ani dělba činnosti.

15. Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 12 To 74/2016, a to ve všech výrocích týkajících se obviněného M. B., a aby odvolacímu soudu přikázal věc v tomto rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

16. K dovolání obviněných F. V., A. Z. a M. B. se písemně vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 60/2017-15 ze dne 17. 3. 2017), přičemž konstatoval, že s uplatněnými námitkami obviněných se nelze ztotožnit.

17. Námitky obviněného F. V. mají dle názoru státního zástupce zřetelně pouze skutkovou povahu, což však pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Rozebírá-li obviněný výpovědi jednotlivých svědků, přičemž dochází k odlišným propočtům objemu distribuovaného pervitinu, míjí se tato námitka zcela se skutkovými zjištěními soudů. Celkový zjištěný rozměr jeho jednání ve vztahu k pervitinu se totiž neodvíjí od souhrnu zjištěných předávek jednotlivým koncovým odběratelům, ale od objemu pervitinu, kterým disponoval od obviněného I. H. V tomto směru pak státní zástupce poukázal na konkrétní skutková zjištění v bodech I. 1) a I. 6), přičemž z hlediska právní kvalifikace zdůraznil, že celkové množství pervitinu překonalo judikatorně stanovenou hranici velkého rozsahu. Pokud dále obviněný vznesl námitky rovněž ohledně zjištěného objemu marihuany, je zjevné, že tak vycházel pouze z vlastní obhajoby a z tohoto hlediska se opět jedná pouze o polemiku s hodnocením provedených důkazů.

18. Namítl-li obviněný nepřiměřenost uloženého trestu, nutno zdůraznit, že proti výroku o trestu lze zásadně brojit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný nejenže neuplatnil, ale zároveň u něj ani není zjevně dán. Domáhá-li se totiž obviněný aplikace ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, nutno upozornit, že jde o institut fakultativní a již z tohoto důvodu se jej nelze domáhat v dovolacím řízení a nadto jde o postup vázaný na relativně úzce vymezené podmínky, které obviněný zjevně nesplňuje.

19. Stran uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě pak státní zástupce uvedl, že takto formulovaný důvod dovolání může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolaní, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu prvního stupně dle názoru státního zástupce zatíženo není, a proto nemůže být naplněn ani tento obviněným uplatněný dovolací důvod.

20. Pokud jde o dovolání obviněného A. Z., považuje jej státní zástupce za poněkud nesrozumitelné, neboť obviněný se patrně domáhá zohlednění jeho postavení jakožto spolupracujícího obviněného, avšak toto postavení v napadeném rozsudku prokazatelně zohledněno bylo. Státní zástupce dále uvedl, že pokud se snad obviněný A. Z. domáhá ještě výraznějšího snížení trestu, jedná se o požadavek stojící mimo zákonné dovolací důvody.

21. Dle názoru státního zástupce pak dovolání obviněného M. B. v podstatné části rovněž uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá. K tvrzenému extrémnímu nesouladu totiž nedošlo, třebaže lze rozsudku soudu prvního stupně vytknout poněkud neobratné vyjádření ve vztahu k procesnímu stanovisku obviněného A. Z. K tomu lze poznamenat, že obviněný A. Z. skutečně dne 31. 5. 2016 vypovídal, avšak jeho výpověď je v podstatných rysech shodná s jeho výpovědí v přípravném řízení, přičemž pokud si na některé údaje nepamatoval, popřípadě byl upozorněn na rozpory, odkázal právě na svou výpověď z přípravného řízení. Stran výhrad obviněného ke skutkovým zjištěním soudů pak státní zástupce poznamenal, že se jedná o prostou polemiku se skutkovými zjištěními soudů a jejich hodnocením provedených důkazů, z nichž však nelze dovodit existenci tvrzeného extrémního nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů.

22. Za jedinou hmotněprávně relevantní námitku dovolání obviněného tak lze považovat jeho zpochybnění naplnění znaku ,,jako člen organizované skupiny“. Ani v tomto směru se však státní zástupce s dovoláním obviněného neztotožnil. Jak totiž vyplývá ze skutkových zjištění, obviněný musel vědět nejméně o aktivitách spoluobviněného I. H., který byl hlavou celé skupiny a její činnost fakticky řídil, zadával úkoly a zajišťoval materiální dodávky pro výrobu pervitinu, dále o servisní roli obviněného F. V. a participaci obviněného A. Z. Je tak zřejmé, že se jednalo o skupinu nejméně tří trestně odpovědných osob, jež svými parametry zjevně naplňovala charakteristiku organizované skupiny ve smyslu judikatorních požadavků.

23. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněných F. V. a A. Z. obsahově nenaplňují žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., a proto Nejvyššímu navrhl, aby dovolání těchto obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Pokud jde o dovolání obviněného M. B., považuje jej státní zástupce v dílčím rozsahu, v jakém odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, za zjevně neopodstatněné, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby jej odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně i podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III. Přípustnost dovolání

24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání byla podána v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnými osobami v souladu s § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. Po jejich prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatelé výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, a nic nebrání jejich projednání.

IV. Důvodnost dovolání

25. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírají, naplňují obviněnými uplatněné dovolací důvody. Pouze reálná existence dovolacího důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

26. V podaných dovoláních všichni obvinění subsumovali své argumenty pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněný F. V. také pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

27. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

28. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

29. Pokud pak jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ten obsahuje dvě alternativy důvodů dovolání. Pod první variantu spadají případy, kdy byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně z ryze formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř., bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., takže byl dovolatel zkrácen na svém právu na přístup k soudu druhého stupně. Pod druhou variantu pak spadají případy, kdy dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

30. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu však nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu.

31. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je dán, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost.

32. Při respektování výše uvedených obecných předpokladů a nastíněné judikatury je však s ohledem na výsledky provedeného dokazování a zjištěný skutkový stav zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z případů extrémního nesouladu nejedná.

33. Pokud jde o námitky uplatněné v dovolání obviněného F. V., Nejvyšší soud konstatuje, že tyto neodpovídají požadavkům na hmotněprávní argumentaci pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť zpochybňují rozsah dokazování, hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Obviněný tak v tomto směru uplatnil námitky výhradně skutkové povahy, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky typu, že z důkazní situace nijak nevyplývá, že by se dopustil předmětné trestné činnosti v přisuzovaném rozsahu, případně vlastní hodnocení jednotlivých důkazů a celkové důkazní situace nabízené v dovolání, zcela vybočují z mezí deklarovaného dovolacího důvodu. Je navíc zřejmé, že tyto námitky primárně nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž se domáhají převzetí obviněným nabízené verze skutkových zjištění, z které pak vyvstávají pochybnosti o právní kvalifikaci.

34. Nejvyšší soud tak pouze nad rámec a ve stručnosti konstatuje, že soud prvního stupně ve svém rozhodnutí na základě řádně provedených důkazů, a to především výpovědí jednotlivých obviněných a svědků, dospěl bez důvodných pochybností k závěru, že obviněný F. V. se svým jednáním dopustil předmětné trestné činnosti v přisuzovaném rozsahu. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit, že pokud obviněný ve svém dovolání rozebíral jednotlivé svědecké výpovědi a závěry z nich plynoucí, jedná se pouze o polemiku s hodnocením důkazů a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, která nadto nereflektuje rozhodné skutečnosti daného případu. Celkový zjištěný rozsah jednání obviněného ve vztahu k metamfetaminu se totiž neodvíjel od souhrnu zjištěných předávek jednotlivým koncovým odběratelům, nýbrž od objemu metamfetaminu, kterým disponoval od spoluobviněného I. H. V tomto směru pak nutno poukázat na skutková zjištění soudu prvního stupně pod body I. 1) a I. 6) výrokové části jeho rozsudku, z nichž zcela jasně vyplývá, že obviněný F. V. disponoval nejméně s 1 665 g psychotropní látky metamfetamin. Nadto je v popisu skutku výslovně i vyjádřeno, že část odběratelů se nepodařilo identifikovat, z čehož logicky vyplývá, že součet prokázaného množství ve vztahu k dílčí části odběratelů objemově neodpovídá celkovému množství metamfetaminu, s nímž obviněný nakládal. Z hlediska právní kvalifikace je pak za dané situace zřejmé, že celkové množství metamfetaminu (nehledě na množství marihuany, s nímž obviněný taktéž neoprávněně nakládal) dosáhlo judikatorně stanovenou hranici velkého rozsahu ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jež v případě metamfetaminu činí 1 500 g.

35. Další námitky, jimiž obviněný F. V. vytkl, že mu byl uložen neadekvátně přísný trest a že soudy nevzaly v úvahu možnost mimořádného snížení trestu odnětí svobody ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku, se pak rovněž nemohly setkat s úspěchem, neboť takto postavenou argumentací se nelze domáhat úspěšného uplatnění žádného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Námitky proti uloženému trestu lze navíc uplatnit jen prostřednictvím speciálního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze obecně uplatnit v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V této souvislosti však třeba zdůraznit, že dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). S poukazem na citovaný dovolací důvod se nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení trestního zákoníku, jež stanovují obecné zásady pro jeho ukládání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07).

36. Pouze nad rámec tak lze poukázat, že soud prvního stupně ve svém rozhodnutí plně respektoval obecné zásady pro ukládání trestu ve smyslu § 39 a násl. tr. zákoníku, přičemž náležitě přihlédl k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, osobě obviněného, jakož i dalším relevantním skutečnostem. Vzhledem k trestní minulosti obviněného, rozsahu a charakteru páchané trestné činnosti však nelze souhlasit s námitkou, že uložený trest je neadekvátně přísný. Obviněný byl totiž na základě výroku o vině ve smyslu § 283 odst. 3 tr. zákoníku ohrožen zákonnou trestní sazbou v rozmezí osmi až dvanácti lety odnětí svobody, přičemž s ohledem na všechny rozhodné skutečnosti bylo uložení trestu odnětí svobody v trvání osmi (tedy na samé dolní hranici zákonné trestní sazby) let zcela proporcionální a v souladu se zákonem. Pouze pro úplnost pak Nejvyšší soud připomíná, že s poukazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř. se však dovolatel nemůže domáhat toho, aby mu byl uložen trest odnětí svobody za použití § 58 tr. zákoníku pod dolní hranicí jeho zákonné trestní sazby, protože pokud soud nevyužil tohoto oprávnění a nepostupoval podle citovaného ustanovení, ale vyměřil trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby, nelze dovodit, že byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným (srov. NS 17/2002-T 416.). Pokud tedy soud prvního stupně za dané situace uložil obviněnému druh trestu, který zákon připouští, a to v rozmezí trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byl uznán vinným, nelze v jeho postupu shledat žádné pochybení.

37. Pokud jde konečně o opodstatněnost dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej obviněný F. V. uplatnil v jeho druhé alternativě, konkrétně, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak tato vada nebyla v odvolacím řízení odstraněna. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného však nenaplnily deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz argumentace výše), nemohl být dán ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl na jeho existenci založen.

38. Námitky, jimiž obviněný A. Z. ve svém dovolání vytkl, že mu měl být přiznán status spolupracujícího obviněného a tomu odpovídat i výměra uloženého trestu, pak rovněž neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani speciálnímu dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (viz obecná východiska pod bodem 35. tohoto usnesení).

39. Nejvyšší soud dále konstatuje, že samotné dovolání obviněného A. Z. je nadto v tomto směru poněkud nesrozumitelné, neboť odvolací soud ve svém rozhodnutí výslovně uvedl, že nesdílel závěry soudu prvního stupně stran výroku o uloženém trestu, a proto obviněnému nově uložil mírnější trest odnětí svobody, a to ve výměře šesti let podle § 58 odst. 4 tr. zákoníku, tj. jako spolupracujícímu obviněnému. Námitka obviněného, že mu měl být jako spolupracujícímu obviněnému uložen mírnější trest odnětí svobody, je tedy za této situace zcela nelogická. Pokud se snad obviněný ve svém dovolání domáhal uložení ještě mírnějšího trestu odnětí svobody, nelze než zdůraznit, že uplatnění institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody je prostředkem soudcovské individualizace trestu, přičemž s ohledem na rozhodné okolnosti případu a dikci § 58 odst. 4 tr. zákoníku ve spojení s § 283 odst. 3 tr. zákoníku nelze postupu odvolacího soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení.

40. Pokud pak jde o námitky v dovolání obviněného M. B., Nejvyšší soud konstatuje, že tyto v podstatné části rovněž míjejí meze uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

41. Pouze ve stručnosti a nad rámec tak lze uvést, že Nejvyšší soud se neztotožnil s námitkou obviněného stran existence extrémního nesouladu v případě hodnocení výpovědi obviněného A. Z. Obviněný A. Z. totiž vypovídal jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení dne 31. 5. 2016, přičemž jeho výpověď z hlavního líčení se v podstatných rysech shodovala s jeho výpovědí z přípravného řízení. Nutno též poznamenat, že pokud si obviněný A. Z. na některé skutečnosti nepamatoval, popřípadě byl ze strany soudu upozorněn na rozpory, tak odkázal na svou výpověď z přípravného řízení. Pokud tedy soud prvního stupně za dané situace vycházel ze skutečností uvedených v jeho výpovědi z přípravného řízení, nelze v daném postupu shledat existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Nejvyšší soud se dále neztotožnil ani s dalšími navazujícími skutkovými námitkami obviněného M. B., neboť i tyto představovaly pouhou polemiku s hodnocením provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů obou stupňů­.

42. Dle Nejvyššího soudu tak lze uzavřít, že postup soudů obou stupňů nevybočil z mezí ustanovení § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř. Jimi učiněná skutková zjištění totiž korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu a v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Soudy obou stupňů rovněž dospěly ke skutkovým závěrům, o nichž neměly důvodné pochybnosti a odůvodnění jejich rozhodnutí naplnila i požadavky přezkoumatelnosti rozhodnutí ve smyslu § 125 odst. 1 tr. ř.

43. Nejvyšší soud pak ve vztahu k námitce obviněného M. B., jíž zpochybnil naplnění znaku ,,jako člen organizované skupiny“ ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, konstatuje, že byť lze tuto podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejedná se o námitku opodstatněnou.

44. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny.

45. Organizovaná skupina představuje formu trestné součinnosti, kterou lze charakterizovat jako sdružení nejméně tří osob, v němž je provedeno určité rozdělení úloh mezi jednotlivé členy a jeho činnost se v důsledku toho projevuje určitou plánovitostí a koordinovaností, kterou se spáchání činu usnadňuje, zvyšuje se pravděpodobnost dosažení sledovaného cíle, a tím se zvyšuje i škodlivost činu pro společnost (srov. č. 53/1976-II Sb. rozh. tr., č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, a lze tak spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, přitom nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. Postačí totiž, pokud bylo zjištěno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu (srov. TR NS 69/2010-T 1325. 1.)

46. Jak však vyplývá ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla nikterak zpochybněna ani v odvolacím řízení, obviněný M. B. společně s obviněným A. Z. na základě objednávky od spoluobviněného I. H. neoprávněně vyráběli metamfetamin ve značném rozsahu, který pak z větší části předávali právě tomuto spoluobviněnému. Spoluobviněný I. H. přitom financoval a obstarával materiální zázemí pro výrobu metamfetaminu, přičemž obvinění M. B. a A. Z. postupovali při jeho výrobě podle objednávek spoluobviněného I. H. Je tak zřejmé, že se jednalo o sdružení minimálně tří trestně odpovědných vzájemně spolupracujících osob, mezi nimiž existovalo rozdělení jednotlivých úkolů k úspěšnému provedení přisuzovaného trestného činu. Nejvyšší soud proto konstatuje, že soudy nižších stupňů za dané situace zvolily správnou a zákonu odpovídající právní kvalifikaci, pokud jednání obviněného M. B. posoudily jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a písm. c) tr. zákoníku.

V. Závěr

47. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění F. V. a A. Z. podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jejich dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jimi napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až odst. 5 tr. ř. Nejvyšší soud dále prověřil, že v případě obviněného M. B. napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, a proto jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. 10. 2018


                                      JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu