Rozhodnutí NS

21 Cdo 759/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/04/2019
Spisová značka:21 Cdo 759/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.759.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 předpisu č. 99/1963Sb.
§ 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
07/29/2019
IV.ÚS 2477/19
IV.ÚS 2477/19
JUDr. Jaroslav Fenyk
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
21 Cdo 759/2018-141


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Vítězslavy Pekárkové v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek domu čp. 349, ul. Příčná, město Děčín, se sídlem v Děčíně, Příčná č. 349, IČO 25447912, zastoupeného Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně, U Starého mostu č. 111/4, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, územní pracoviště v Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové nám. č. 36, IČO 69797111, o zaplacení 105 147 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 24 ECm 2/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. října 2017 č. j. 8 Cmo 44/2017-124, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2017 č. j. 8 Cmo 44/2017-124 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015 sp. zn. 21 Cdo 1796/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015 sp. zn. 26 Cdo 4337/2014 a v nich vyjádřený právní názor, že ten, kdo nabyl při zpeněžení majetku zůstavitele provedeném podle ustanovení § 175u odst. 1 o. s. ř. jeho věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, se tím nestal zůstavitelovým dědicem, a stát, jemuž připadl „nezpeněžený“ majetek zůstavitele, tím nenabyl jeho věci, práva či majetkové hodnoty jako tzv. odúmrť; neodpovídají proto nejen za dluhy zůstavitele nebo za přiměřené náklady jeho pohřbu, ale ani za dluhy související s nabytým majetkem, které vznikly sice po smrti zůstavitele, avšak ještě dříve, než k tomuto majetku získali vlastnické právo. Státu nemůže ani v budoucnu dědictví po zůstaviteli připadnout jako tzv. odúmrť, protože po pravomocném nařízení likvidace dědictví je potvrzení připadnutí dědictví státu [§ 175q odst. 1 písm. b) o. s. ř.] vyloučeno (viz § 175t odst. 3 o. s. ř.) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Dovolatel ve svém dovolání nepředložil argumenty, které by vedly Nejvyšší soud k přehodnocení jeho dosavadní rozhodovací praxe. V projednávané věci nadto ani dědictví státu (České republice) nepřipadlo vůbec, když byla nařízena likvidace dědictví a výtěžek zpeněžení majetku zůstavitele byl rozvržen mezi věřitele. Rozhodné je především to, že státu (České republice) nebylo usnesením o dědictví vydaným podle ustanovení § 175q odst. 1 písm. b) o. s. ř. potvrzeno, že by mu dědictví připadlo jako tzv. odúmrť podle ustanovení § 462 obč. zák. Protože k připadnutí dědictví státu jako tzv. odúmrti nedochází již na základě smrti zůstavitele, ale teprve až podle pravomocného usnesení o dědictví, stát (Česká republika) se nestal "právním nástupcem" zůstavitele a tedy ani členem družstva.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 4. 2019


JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D předseda senátu