Rozhodnutí NS

4 Tdo 312/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:03/27/2019
Spisová značka:4 Tdo 312/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.312.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Mimořádné opravné prostředky
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g,l) tr. ř.
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
06/17/2019
II. ÚS 1971/19
JUDr. Jaroslav Fenyk
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
4 Tdo 312/2019-460


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2019 o dovolání, které podal obviněný L. J., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2018, sp. zn. 3 To 392/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 94/2017, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

    Odůvodnění:

    Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. 6. 2018, sp. zn. 66 T 94/2017, byl obviněný L. J. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku [v bodě 2) formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku], kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:

    1) dne 23. 6. 2015 v O. nahlásil společnosti DIRECT POJIŠŤOVNA, a. s. IČO: 25073958, ve vztahu k pojistné smlouvě č. 200001081266, uzavřené dne 28. 1. 2015 mezi ním a spol. TRIGLAV POJIŠŤOVNA a. s., IČO: 25073958, pojistnou událost - poškození čelního skla osobního motorového vozidla Ford Probe, r. z. XY, VIN:XY, a ačkoliv věděl, že čelní sklo bylo poškozené již před datem 10. 3. 2015, v hlášení pojistné události uvedl, že k poškození došlo dne 22. 6. 2015, neboť si byl vědom, že pojištění skel vozidla bylo pro období prvních 3 měsíců od počátku pojištění sjednáno se spoluúčastí ve výši 50 %,

    2) v době nejméně od 26. 11. 2015 do 22. 1. 2016 po předchozí vzájemné domluvě s P. G., jehož trestní stíhání bylo podle § 307 odst. 1 trestního řádu podmíněně zastaveno, v B., v souvislosti s nahlášenou pojistnou událostí ze dne 23. 6. 2015, registrovanou u společnosti DIRECT pojišťovna a. s., pod č. 2015/0005037/001, a to na podkladě pojistné smlouvy č. 200001081266 uzavřené mezi ním a spol. TRIGLAV POJIŠŤOVNA a. s., IČO: 25073958, ze dne 28. 1. 2015, týkající se poškození čelního skla osobního motorového vozidla zn. Ford Probe r. z. XY, VIN:XY, s cílem získat pojistné plnění a následně se o něj rozdělit, aniž by byla oprava čelního skla vozu provedena, dne 26. 11. 2015 zaslal P. G., podepsanou bianco plnou moc za účelem fingování opravy čelního skla a následného vylákání pojistného plnění, P. G. v B. či M., okres B., prostřednictvím pracovníka spol. Expert - znalecká a poradenská kancelář s. r. o., S. Č. u spol. DIRECT POJIŠŤOVNA, a. s., zajistil dne 30. 11. 2015 u garáže v O. – N. V. prohlídku vozidla technikem M. S., kde byl vůz odstaven, přičemž dne 31. 12. 2015, aniž by bylo čelní sklo opraveno, P. G. vystavil jménem spol. GRONKY Car, s. r. o., IČO: 27859002, fakturu č. 15385 znějící na částku ve výši 12 245 Kč, prostřednictvím společnosti Expert - znalecká a poradenská kancelář s. r. o. dne 18. 1. 2016 zaslal společnosti DIRECT POJIŠŤOVNA, a. s., za účelem proplacení, v důsledku čehož bylo P. G. na účet spol. Gronky car, s. r. o., touto pojišťovnou dne 22. 1. 2016 neoprávněně vyplaceno pojistné plnění ve výši 12 245 Kč.

    Za uvedený přečin Okresní soud v Bruntále uložil obviněnému podle § 210 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku a 6 měsíců. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému dále uložil peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb, když jedna sazba činila 500 Kč, tedy v celkové výši 25 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že peněžitý trest bude uhrazen ve splátkách 2 500 Kč měsíčně se splatností vždy k poslednímu dni v kalendářním měsíci. Splatnost první splátky byla určena tak, že tato je splatná do konce prvního dne v měsíci, v němž tato rozhodnutí nabude právní moci. Současně bylo stanoveno, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku bylo pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců.

    Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost DIRECT pojišťovna, a. s., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

    Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. 6. 2018, sp. zn. 66 T 94/2017, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 10. 2018, sp. zn. 3 To 392/2018 tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

    Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2018, sp. zn. 3 To 392/2018, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvádí, že soud druhého stupně zamítl jeho odvolání, ačkoliv v řízení mu předcházejícím byl dán důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zdůrazňuje, že tento dovolací důvod může být naplněn v případě nesprávného právního posouzení skutku nebo v případě jiného nesprávného hmotněprávního posouzení.

    Následně obviněný zpochybňuje skutkové závěry soudu prvního stupně, se kterými se neztotožňuje. Podle jeho názoru byl skutkový stav před soudem prvního stupně dostatečně zjištěn a tento skutkový stav zcela vylučuje jakékoliv jeho zavinění. Dovolatel poté velmi podrobně poukazuje na časový průběh události a na svoji obhajobu. Zdůrazňuje, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že vozidlo zn. Ford Probe, r. z. XY, prodal svědkovi L. B. bez poškození čelního skla, což potvrdili slyšení svědci E. S., P. H. a I. P., když následně jejich výpovědi rozvádí. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) opětovně odkazuje na svoji obhajobu a namítá, že trestný čin byl sice spáchán prostřednictvím jeho osoby, když byl ovšem zneužit jeho podpis na plné moci. Poukazuje na skutečnost, že neměl motiv páchat trestnou činnost, když provedenými důkazy bylo prokázáno, že jeho příjmy jsou nadstandardní. Uvádí, že výpověď svědka L. B. je vymyšlená a že jejím smyslem bylo se vyhnout trestní odpovědnosti. Současně odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2882/14-1 a že měl být obžaloby z důvodu důvodných pochybností zproštěn.
    Dovolatel dále uvádí, že nesprávná skutková zjištění nelze striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace a odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04. Následně dovozuje, že Nejvyšší soud je povinen se zabývat skutkovými námitkami, pokud mohou mít vliv na právní hodnocení a prokázání viny obviněného. Zdůrazňuje, že provedené důkazy neprokazují, že se dopustil žalovaného skutku a že by se dopustil nějakého protiprávního jednání.

    V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2018, sp. zn. 3 To 392/2018, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

    Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 1 NZO 245/2019 sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně výslovně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. o podaném dovolání v neveřejném zasedání a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

    Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

    Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

    Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

    Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný ve vztahu k naplnění tohoto dovolacího důvodu namítá, že soud druhého stupně zamítl jeho podané odvolání, ačkoliv v předchozím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

    Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkových zjištění. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

    Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

    Obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovozuje ze způsobu hodnocení důkazů soudem prvního stupně, se kterým vyjadřuje nesouhlas.

    Vzhledem ke konkrétnímu obsahu zvolené dovolací argumentace je třeba mít za to, že obviněným uplatněné námitky nelze pod zvolený dovolací důvod, ale ani pod žádný jiný, podřadit. Obviněný sice formálně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem fakticky žádné námitky, které by namítaly nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení neuplatnil. Obviněný ve skutečnosti vyjadřuje jen nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Takto formulovanými námitkami obviněný míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu, neboť jeho námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotněprávnímu posouzení. Primárně jimi brojí proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů, když jen vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudem prvního stupně a druhého stupně, vše s vyústěním do závěru, že podle jeho názoru nebylo prokázáno, že se předmětného skutku dopustil a že tedy naplnil všechny znaky přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Jak již bylo naznačeno, takto formulované dovolací námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.

    Přesto považuje Nejvyšší soud z pohledu námitek uplatněných obviněným v podaném dovolání, které směřují primárně do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], toliko na podporu závěru, že v případě obviněného nejde o případ tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, za nutné uvést, že zejména soud prvního stupně své úvahy ohledně rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů řádně odůvodnil. Uvedený soud podrobně rozvedl, na základě kterých důkazů má vinu obviněného za vyvrácenou a které důkazy ho usvědčují. V tomto směru lze poukázat na písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 10-14, body 18. – 25. rozsudku). V dané souvislosti je nezbytné zdůraznit, že soud prvního stupně k náležitému objasnění věci provedl rozsáhlé dokazování, když prováděl důkazy nejen navržené obžalobou, ale i důkazy, které navrhovala obhajoba, takže důkazy neprováděl selektivním způsobem. Vlastní hodnocení důkazů pak neprokazuje žádné znaky libovůle či svévole a odpovídá zásadám formální logiky. Soud druhého stupně (viz str. 5-9, body 17. – 27. usnesení) se s tímto odůvodněním plně ztotožnil s odkazem na ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., když se ovšem nespokojil pouze s odkazem na rozhodnutí soudu prvního stupně a odkazem na pokyny k doplnění dokazování obsaženými v jeho rozhodnutí ze dne 18. 1. 2018, sp. zn. 3 To 401/2017, ale rozvedl své úvahy z pohledu námitek obviněného, které uplatnil v rámci podaného odvolání a jež jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými v rámci podaného dovolání. Lze tedy uzavřít, že soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a právní závěry, když při zdůvodnění svých rozhodnutí dodržely ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. V dané souvislosti je nutné zdůraznit, že, jak již bylo naznačeno, obviněný v rámci podaného dovolání v podstatě jen opakuje námitky, které uplatnil před soudem druhého stupně a soudem prvního stupně, se kterými se tyto řádně a náležitým způsobem vypořádaly. Na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pomatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), kdy se jedná zpravidla o dovolání nedůvodné. O takový případ se jedná.

    Bez ohledu na shora naznačené závěry je třeba uvést, že obviněný je ze spáchání žalované trestné činnosti usvědčován provedenými důkazy, zejména výpověďmi slyšených svědků a listinnými důkazy. V případě skutku pod bodem 1) se jedná o výpověď svědka L. B. a svědkyně K. F., kteří po celou dobu na rozdíl od obviněného vypovídají neměnně. Pokud se týká výpovědí svědků, jejichž výpovědí se dovolává obviněný v rámci podaného dovolání, považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat na úvahy soudu prvního stupně ohledně hodnocení výpovědí těchto svědků (viz str. 10-11, bod 19. rozsudku). Nad rámec těchto závěrů je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně se zabýval i otázkou věrohodnosti svědků a motivem trestné činnosti obviněného. Navíc je třeba uvést, že z celého spisového materiálu nevyplývá důvod, proč by svědek L. B. a svědkyně K. F. měli zájem obviněného křivě obvinit, když svědkyně K. F. navíc ani obviněného neznala. Při posuzování věrohodnosti svědka L. B. nelze také pominout skutečnost, že mezi tímto svědkem a obviněným nebyly zjištěny žádné konfliktní vztahy, když oba se shodli na tom, že auto bylo uhrazeno, takže mezi nimi nejsou nevyřešené problémy. Současně nelze pominout ani skutečnost, že svědek na případném pojistném plnění nebyl nijak zainteresován, když o jeho přístupu k věci svědčí jeho následný přístup, když v podstatě neprojevil žádnou snahu o vyřešení pojistné události. Pokud obviněný tvrdí, že svědek L. B. se chtěl nepravdivou výpovědí vyhnout svojí trestní odpovědnosti, tak je možno konstatovat, že Nejvyššímu soudu není zcela jasné, o jaký trestný čin by se mělo jednat, když svědek pojistnou událost nenahlásil a ani neprojevil snahu se na řešení pojistné události nějak podílet.

    Obdobná je situace v případě skutku pod bodem 2), když soud prvního stupně poukazuje jednak na rozpory ve výpovědi obviněného, ale zejména na výpověď svědka P. G., kdy jeho výpověď podporuje výpověď svědka Č. a listinné důkazy (viz str. 12-13, body 22. – 23.). Pokud se týká otázky věrohodnosti svědka P. G., tak je třeba zdůraznit, že soudy se jeho věrohodností zabývaly a z pohledu argumentace obviněného je třeba uvést, že tento svědek sice usvědčuje obviněného, ale zároveň i sebe. Navíc je třeba uvést, že jednání obviněného pod skutkem 2) zapadá do kontextu jednání obviněného pod bodem 1), kdy obviněný chtěl získat pojistné plnění za poškozené sklo a jednáním pod bodem 2) tohoto měl prakticky docílit.

    Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněný se svojí argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod zvolený dovolací důvod. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v dané věci nebyl rovněž naplněn, když jeho naplnění je závislé na naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.


    Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

    V Brně dne 27. 3. 2019


    JUDr. Jiří Pácal
    předseda senátu



    Vypracovala:
    JUDr. Marta Ondrušová