Rozhodnutí NS

21 Cdo 4457/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/28/2019
Spisová značka:21 Cdo 4457/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4457.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dovolací důvody
Zástavní právo
Prodej movitých věcí a nemovitostí
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 241a odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
06/24/2019
IV.ÚS 2043/19
IV.ÚS 2043/19
JUDr. Jaromír Jirsa
odmítnuto
10/09/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
21 Cdo 4457/2018-247


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci zástavního věřitele SLOUPÁRNA Majdalena s. r. o. se sídlem v Majdaleně č. 141, IČO 49050648, zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1079/3a, proti zástavnímu dlužníkovi ČIBE, a. s. se sídlem ve Slušovicích č. 520, IČO 25570048, zastoupenému Mgr. Karlem Nedbálkem, advokátem se sídlem ve Slušovicích č. 520, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3 Nc 1012/2011, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 5. dubna 2018 č. j. 15 Co 20/2018-210, takto:


Dovolání zástavního dlužníka se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 5. 4. 2018, č. j. 15 Co 20/2018-210 není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu je v otázce, zda pro rozhodnutí o žalobě o soudní prodej zástavy je právně významné promlčení zástavního práva a zajištěné pohledávky, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněné pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutích a stanovisek, roč. 2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. 21 Cdo 3161/2006, uveřejněné pod č. 58 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3973/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4377/2009, a v nich vyslovený závěr, že v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, a že tyto rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné; jiné (další) skutečnosti, např. promlčení zástavního práva nebo zánik zajištěné pohledávky, nejsou pro rozhodnutí o žalobě o soudní prodej zástavy právně významné] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a ze kterého nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., zpochybňuje-li skutkové závěry, z nichž odvolací soud vycházel při posuzování podmínek pro nařízení soudního prodeje zástavy (namítá-li, že „zástavní věřitel předložil dodatek, který se uvedeného případu vůbec netýká“, neboť „na tomto dodatku je rukou vepsaná oprava čísla smlouvy
z čísla 2024-96-002 na číslo 2024-97-002“, že „taková oprava nebyla tedy platně provedena, neboť není zřejmé, kým byla provedena a kdy se tak stalo“, že „změna je opatřena pouze jedním nečitelným podpisem, který není ověřen“ a že „v předloženém dodatku z 29. 1. 1998 č. 2024-96-002-D 01 je uvedeno č. smlouvy o revolvingovém úvěru
2024-96-002 ze dne 23. 4. 1997, ovšem dodatek se netýká zajištěné pohledávky“), a uplatňuje-li jinou vadu řízení (namítá-li nesprávné připuštění změny žaloby odvolacím soudem, i když „zástavní věřitel nepodal žádné odvolání a za toto odvolání nezaplatil soudní poplatek“), k níž může dovolací soud přihlédnout (byla-li by opodstatněná) – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Ani tyto námitky proto nezakládají přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř.

V části, ve které dovolání zástavního dlužníka směřuje proti výrokům usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavního dlužníka podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Jsou-li dány důvody pro odmítnutí dovolání, není projednatelný ani akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017 sp. zn. III. ÚS 3425/16). Nejvyšší soud se proto návrhem dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu nezabýval.

O nákladech řízení před dovolacím soudem nebylo rozhodováno s ohledem na závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007 sp. zn. II. ÚS 114/06, v němž Ústavní soud přijal právní názor, že je porušením práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017 sp. zn. III. ÚS 68/16).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 3. 2019


JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu