Rozhodnutí NS

11 Tdo 598/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:05/30/2019
Spisová značka:11 Tdo 598/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.598.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dokazování
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 598/2019-510

USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2019 o dovolání obviněného P. D. H., nar. XY ve XY, XY, státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, v ČR trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 12 To 45/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 5/2018, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. D. H. odmítá.

Odůvodnění:

I.
Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2018, č. j. 49 T 5/2018-385, byl obviněný P. D. H. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře osmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 135 denních sazeb ve výši 200 Kč, tj. celkově ve výši 27.000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, krajský soud v souladu s § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody ve výměře osmi měsíců.

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podali obviněný P. D. H., a v jeho neprospěch také státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, odvolání. O těchto opravných návrzích rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 10. 2018, č. j. 12 To 45/2018-429 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek zrušil ve výrocích o uloženém trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, načež podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že se obviněný P. D. H. při nedotčeném výroku o vině odsuzuje podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře devíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Naproti tomu odvolání obviněného vrchní soud podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
    3. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně se obviněný skutku, jímž byl pravomocně uznán vinným, dopustil tím, že:

    v přesně nezjištěné době od 28. 11. 2015 si bez příslušných povolení nezjištěným způsobem, za účelem dalšího prodeje ve Spolkové republice Německo obstaral psychotropní látku metamfetamin, k jejímuž převozu do SRN si sjednal V. T., který si dne 1. 12. 2015 na základě předchozí domluvy za účelem cesty do SRN najmul v Autopůjčovně L. XY vozidlo tov. zn. Škoda Roomster, které zde vyzvedl dne 2. 12. 2015 okolo 10:00 hodin a následně téhož dne v dopoledních hodinách si na XY v XY do tohoto vozidla, které řídil V. T., obviněný přisedl a předal mu dva balíčky s metamfetaminem, a poté se nechal odvézt do ulice XY v XY, kde obviněný z vozidla vystoupil a vešel do vietnamské restaurace H., načež V. T. ukryl balíčky metamfetaminu do zadních dveří vozidla a v době okolo 11:14 hodin odjel po dálnici D8 přes bývalý hraniční přechod XY do Spolkové republiky Německo, kde byl dne 2. 12. 2015 kolem 11:25 hodin na parkovišti XY z u dálnice BAB 17 kontrolován příslušníky celní správy, kteří ve vozidle, pod čalouněním dveří zavazadlového prostoru, nalezli dva balíčky metamfetaminu o hmotnosti 481,8 g s obsahem 79,4 % báze metamfetaminu a 500,6 g s obsahem 78,6 % báze metamfetaminu, tedy celkem 982,4 g metamfetaminu s celkovým obsahem účinné látky 698,5 g báze metamfetaminu, načež se obviněný v několika případech neúspěšně pokusil V. T. zkontaktovat, avšak V. T. již hovory nepřijímal, neboť byl na místě zadržen,
    přičemž obviněný P. D. H. takto jednal s vědomím, že se jedná o psychotropní látku a nakládání s takovými látkami je nezákonné a ačkoliv neměl jakékoli zákonné oprávnění k nakládání s těmito látkami a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 49 T 9/2014, který ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 To 59/2015 nabyl právní moci dne 12. 10. 2015, pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků s podmíněným odkladem jeho výkonu podle § 256 tr. řádu na zkušební dobu v trvání 5 let, za současného vyslovení dohledu a uložení trestu propadnutí věci.
    II.
    Dovolání a vyjádření k němu

    4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. D. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění podaného mimořádného prostředku obviněný odkázal na uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně pak uvedl, že provedené důkazy byly hodnoceny svévolně a logicky vadně, pročež je přesvědčen o tom, že v projednávaném případě je dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů obou nižších stupňů.

    5. V částech I. až II. svého dovolání obviněný podrobně rekapituloval dosavadní průběh trestního řízení, a to prostřednictvím parafrází nejdůležitějších částí odůvodnění rozsudků soudů nižších instancí. Poté v části III. podaného dovolání uvedl, že i přesto, že si je vědom toho, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který není určen k tomu, aby skutková zjištění soudů nižších stupňů byla přezkoumávána ještě „III. instancí“, namítá z důvodu porušení jeho práva na spravedlivý proces skutečnost, že v projednávaném případě mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nižších soudů reálně existuje zásadní rozpor.
      6. V části IV. podaného dovolání obviněný konkrétně namítá, že krajský soud neuvedl žádný důkaz, ze kterého by vyplynulo, že by si měl obstarat metamfetamin, když pouze povšechně zmínil, že byl usvědčen na základě kombinace odposlechnuté komunikace (která proběhla mezi jím a V. T., dále mezi jím a osobami vietnamského původu a mezi jím a manželkou V. T.) spolu s výsledky sledování V. T. a jeho zadržením v SRN. Za tohoto stavu přitom není jasné, z čeho plyne přesvědčení soudu, že si tuto drogu obstaral za účelem dalšího prodeje v Německu. Žádným z provedených důkazů nebylo dle obviněného rovněž prokázáno, že sjednal osobu V. T. k převozu metamfetaminu, neboť svědek sám nic takového neuvedl, a navíc to byl on, kdo byl po zadržení v Německu pozitivně testován na přítomnost drogy stěry z dlaní. Obviněný dále zmiňuje, že v rovině spekulací zůstalo i tvrzení soudu prvého stupně, že to byl on, kdo ve vozidle svědkovi T. předal dva balíčky s metamfetaminem. Jediné dva telefonáty, které soud citoval, se pak vztahují až k době po zadržení svědka T., když navíc není ani nikterak zřejmé, z čeho soud dovodil, že obviněný údajně komunikoval s osobami, které jej měly přivést k realizaci předmětného transportu.
        7. Následně dovolatel namítl, že vrchní soud k argumentaci krajského soudu ničeho nepřidal, když pouze konstatoval, že svědek T. setrval na své obhajobě před soudem v Německu, a dokazování doplnil o listiny, z nichž vyplynul důvod dovolatelova pobytu v XY, což však nesouvisí s pácháním prokazované trestné činnosti. Dle dovolatele tedy vrchní soud jen povšechně aproboval počínání krajského soudu a toliko v obecné rovině shrnul, že nalézací soud měl k dispozici dostačující důkazy, které provedl a vyhodnotil zákonným způsobem, který nevykazuje žádné vady.

        8. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud s ohledem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zrušil jak rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 12 To 45/2018, tak rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 49 T 5/2018, a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
          9. K tomuto dovolání zaslal státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství stanovisko ze dne 15. 3. 2019, sp. zn. 1 NZO 269/2018-14, v němž předeslal, že námitky dovolatele pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod nelze podřadit. Konkrétně zdůraznil, že krajský soud provedl všechny důkazy potřebné pro náležité objasnění trestní věci, tyto náležitě vyhodnotil a dospěl ke skutkovým zjištěním, která z nich logicky vyplynula. K jednání dovolatele přitom přiřadil také odpovídající právní kvalifikaci. Přestože dovolatel u hlavního líčení nevypovídal a v přípravném řízení v rámci vazebního zasedání trestnou činnost popřel, byl usvědčen kombinací zbylých, vzájemně provázaných důkazů. V návaznosti na to státní zástupce uvedl, že nejen krajskému soudu, ale ani vrchnímu soudu nelze nic zásadního vytknout, neboť vrchní soud odvolání obviněného řádně přezkoumal a s jeho námitkami se dostatečně vypořádal. Poukazuje-li dovolatel na to, že odvolací soud k argumentaci nalézacího soudu ničeho nepřidal, k tomu státní zástupce dodal, že pokud soud druhého stupně shledal v rámci svého přezkumu odsuzující rozsudek za správný, nelze mu vytýkat, že pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ve svém rozhodnutí neopakoval a s jeho závěry se toliko ztotožnil.

          10. Závěrem státní zástupce konstatoval, že z jeho pohledu jsou všechna skutková zjištění správná, stejně jako na jejich podkladě učiněná právní kvalifikace. Jelikož se dovolací námitky s uplatněným i jakýmkoli jiným dovolacím důvodem zcela minuly, navrhl, aby podané dovolání obviněného P. D. H. bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto.
            III.
            Přípustnost dovolání

            11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

            12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

            IV.
            Důvodnost dovolání
              13. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.

              14. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
                15. Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněným uplatněné dovolací námitky uplatněnému, ani žádnému jinému v § 265b odst. 1 tr. řádu taxativně uvedenému, dovolacímu důvodu neodpovídají. Dovolatel totiž své námitky znovu zaměřil výhradně proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, přičemž váhu svých tvrzení se snažil akcentovat vznesenou námitkou tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé. Nejvyšší soud však v postupu orgánů činných v trestním řízení v této trestní věci neshledal žádné pochybení, které by jakýmkoli způsobem zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces.
                  16. Podstatné je především to, že obviněný s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nikterak nenamítl, že by v rozsudku soudu prvního stupně popsané jednání nenaplnilo znaky zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Svými námitkami však neguje všechna skutková zjištění nalézacího soudu, aby tak prosadil vlastní verzi o průběhu skutkového děje, ve které veškerou odpovědnost za dovoz zajištěného metamfetaminu přesunul na svědka V. T. Jelikož si je dle obsahu podaného dovolání obviněný vědom skutečnosti, že takováto argumentace je v dovolacím řízení již vyloučena, účelově ji podepřel svojí námitkou o existenci tzv. extrémního nesouladu.
                    17. Nejvyšší soud však v rámci svého přezkumu ověřil, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že V. T. předmětnou trestnou činnost vyvíjel z podnětu a za úzké součinnosti obviněného P. D. H. Ostatně to byl právě dovolatel, kdo prokazatelně (v období mezi 28. 11. a 1. 12. 2015) ve vietnamském jazyce telefonicky komunikoval s neustanovenými osobami a na základě těchto zachycených hovorů, ve kterých šifrovaně domluvil celý obchod, inicioval převoz metamfetaminu do SRN, a to právě prostřednictvím V. T. Ten zjevně na jeho pokyn nejprve zapůjčil v autopůjčovně osobní motorové vozidlo, s nímž poté podnikl několik krátkých cest po XY, přičemž z provedených důkazů vyplynulo, že jednou svezl i osobu dovolatele. Vzhledem k tomu, že V. T. byl následující den (tj. 2. 12. 2015) na území SRN kontrolován příslušníky celní správy, kteří pod čalouněním v zavazadlovém prostoru odhalili převážený metamfetamin, soud prvého stupně zpětně na základě provedeného sledování logicky dovodil, že když obviněný P. D. H. předchozího dne do zapůjčeného vozidla nasedl, tak mu zde předal dva balíčky s metamfetaminem. Ty pak jeho kurýr, tj. svědek V. T., ještě na území ČR při jedné ze svých zastávek na odlehlých místech, musel umístit do zavazadlového prostoru, kde je při následné kontrole příslušníků celní správy vystopoval služební pes.

                    18. Tato vyšetřovací verze byla vyhodnocena jako prokázaná, neboť ve světle těchto událostí bylo možné spolehlivě rozklíčovat všechny zachycené záznamy telekomunikačního provozu (které ani nebylo možné interpretovat jiným způsobem). Když pak ve večerních hodinách dne 2. 12. 20915 svědek V. T. obviněnému dvakrát nezvedl telefon a naopak obdržel SMS od zahraničních objednatelů, bylo mu již zcela jasné, že plánovaná akce nebyla úspěšná (viz SMS ze dne 2. 12. 2015 v čase 23:54 hod.).

                    19. Obviněný ve svém dovolání především namítá, že soud prvního stupně neuvedl žádný důkaz, ze kterého by bylo patrné, že by obstaral metamfetamin, dále že sjednal svědka T. k převozu drog do Německa či že mu předal balíčky s drogou. V tomto ohledu lze konstatovat, že krajský soud v projednávaném případě skutečně pracoval s řadou nepřímých důkazů, v důsledku čehož byl proces dokazování obtížnější, neboť nepřímý vztah musel být doplněn racionálním úsudkem. V projednávané věci však nebyl obviněný odsouzen na základě jediného nepřímého důkazu (jehož závěr by tak umožňoval několik rozdílných výkladů), nýbrž na základě uzavřeného řetězce skutkových zjištění, které krajský soud zcela správně vyhodnotil v neprospěch obviněného. I přesto, že obviněný u hlavního líčení nevypovídal a v přípravném řízení (v rámci vazebního zasedání) trestnou činnost popřel, byl jednoznačně usvědčen vyhodnocením dalších, vzájemně provázaných a logicky na sebe navazujících důkazů. Jedná se jak o materiály zajištěné v souvislosti se zadržením, trestním stíháním a odsouzením svědka V. T. v Německu, tak i provedené odposlechy mezi obviněným a V. T., jakož i mezi obviněným a dalšími osobami vietnamského původu. Z těchto důkazů je zcela zřejmé, že dovolatel v daném případě metamfetamin zajistil, stejně jako kurýra pro převoz drogy do Německa. Po zorganizování celé transakce se pak logicky zajímal o její úspěch. Všechna potřebná skutková zjištění ještě upevnily protokoly a záznamy o sledování osob a věcí.

                    20. Z tohoto úhlu pohledu pak nelze ničeho vytknout ani Vrchnímu soudu v Praze, který, jak dovolatel namítá, pouze uvedl, že k argumentaci krajského soudu ničeho nepřidává a počínání krajského soudu toliko povšechně aproboval. Pakliže odvolací soud v rámci svého přezkumu vyhodnotil odsuzující rozsudek soudu prvního stupně jako správný a naopak výhrady obviněného vyhodnotil jako nedůvodné, nelze mu vytýkat, že pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ve svém rozhodnutí neopakoval a pouze jeho závěry, s nimiž se v plné míře ztotožnil, potvrdil. Taková praxe je ostatně v souladu i s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu (k tomu např. věc García Ruiz proti Španělsku, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12).

                    21. Lze tak uzavřít, že postup soudů obou nižších stupňů nevybočil z mezí ustanovení § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu, když učiněná skutková zjištění soudu prvého stupně korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu i v souladu se zákonnými požadavky. Odůvodnění rozhodnutí soudů obou nižších stupňů pak odráží i požadavky přezkoumatelnosti rozhodnutí ve smyslu § 125 odst. 1 tr. řádu.

                    22. Pro úplnost a v souvislosti s uplatněnými námitkami obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit i názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno pouze právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
                      23. Závěrem lze proto shrnout, že obviněným P. D. H. vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, pročež nejsou způsobilé založit žádný ze zákonem vymezených důvodů dovolání podle § 265b tr. řádu. Nejvyšší soud přitom neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
                      V. Závěr

                      24. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný P. D. H. svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání v podstatě jen opakuje svoji obhajobu užitou již dříve v rámci odvolacího řízení, s níž se přitom vrchní soud náležitým způsobem vypořádal, a na základě toho se fakticky domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění ve vztahu k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl rozsudkem krajského soudu ve spojení s rozsudkem vrchního soudu pravomocně uznán vinným. Jak bylo již výše konstatováno, obviněný naopak nevznesl žádnou relevantní námitku směřující vůči hmotně právnímu posouzení dotčeného skutku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu § 265b tr. řádu.

                      25. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného P. D. H. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.


                      P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).

                      V Brně dne 30. 5. 2019


                      JUDr. Antonín Draštík
                      předseda senátu

                      Vypracoval:
                      JUDr. Tomáš Durdík