Rozhodnutí NS

7 Tdo 1500/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/09/2019
Spisová značka:7 Tdo 1500/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1500.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Pojistný podvod
Dotčené předpisy:§ 210 odst. 1 písm. a) předpisu č. 40/2009Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 1500/2018-35


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 1. 2019 o dovolání obviněného R. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 50 To 130/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 52/2017, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá.

Odůvodnění

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 19. 1. 2018, č. j. 6 T 52/2017-1462, byl obviněný R. B. uznán vinným pod bodem I přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku a pod bodem II zločinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř let s uložením povinnosti uhradit ve zkušební době poškozeným způsobenou škodu. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 130 denních sazeb ve výši 700 Kč, tj. celkem 91 000 Kč, a to s náhradním trestem odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Obviněnému byla uložena povinnost nahradit škodu jednotlivým poškozeným pojišťovnám (podle § 228 odst. 1 tr. ř., v rozsudku nesprávně uvedeno „podle § 229 odst. 1“ tr. ř.).

Odvolání obviněného, které směřovalo proti všem výrokům rozsudku okresního soudu, Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 15. 8. 2018, č. j. 50 To 130/2018-1516, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Přečin pojistného podvodu podrobně popsaný pod body I/1 a I/2 rozsudku spočíval podle skutkových zjištění okresního soudu v podstatě v tom, že obviněný ve dnech 21. 8. 2011 a 30. 8. 2011 uzavřel se třemi různými pojišťovnami pojistné smlouvy o životním pojištění, přičemž na výslovný dotaz nepravdivě uvedl v dotazníku, že nemá sjednáno jiné pojištění na stejný pojistný zájem (trvalé následky úrazu, denní odškodné), čímž zamlčel již dříve sjednané pojistné smlouvy, při vědomosti o nichž by s ním pojišťovny smlouvy neuzavřely, a poté uplatnil pojistné události, takže mu byly neoprávněně vyplaceny částky 78 073 Kč a 67 200 Kč.

Zločinu pojistného podvodu podrobně popsaného pod bodem II rozsudku se obviněný podle skutkových zjištění okresního soudu pod body II/1 až 4 dopustil v podstatě tím, že v době od 23. 4. 2013 do 23. 4. 2014 v úmyslu obohatit se v blízké budoucnosti z pojistného plnění z pojistných událostí, jejichž vznik předpokládal, uzavřel s různými pojišťovnami pojistné smlouvy o životním pojištění, přičemž na výslovný dotaz nepravdivě uvedl v dotazníku, že nemá sjednáno jiné pojištění na stejný pojistný zájem (trvalé následky úrazu, denní odškodné), čímž zamlčel již dříve sjednané pojistné smlouvy, při vědomosti o nichž by s ním pojišťovny smlouvy neuzavřely, a poté uplatnil pojistné události – úraz pravého kolene dne 5. 12. 2013 a úraz levého kotníku dne 3. 10. 2014 – které se ve skutečnosti nestaly, na základě čehož mu bylo pojišťovnami neoprávněně vyplaceno celkem 210 000 Kč. Podle zjištění pod body II/5 až 10 obviněný v době od 6. 3. 2014 do 9. 1. 2015 požádal několik dalších pojišťoven, s nimiž měl uzavřeny pojistné smlouvy o životním pojištění, o pojistná plnění na základě údajných pojistných událostí (zmíněných úrazů kolene a kotníku), k nimž ve skutečnosti nedošlo, na základě čehož mu bylo neoprávněně vyplaceno celkem 755 700 Kč. Neoprávněně vyplacené pojistné je současně považováno za škodu způsobenou pojišťovnám trestným činem pojistného podvodu.

Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný R. B. dovoláním, které opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a z něhož vyplývá, že rozhodnutí napadl v celém rozsahu. Předeslal, že vznáší námitky skutkové, respektive procesní povahy. Vytkl, že postupem soudů došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a zásady in dubio pro reo a jeho vina byla shledána na základě nepodložených úvah. Namítl extrémní nesoulad skutkových zjištění soudů s provedenými důkazy, z něhož vyplývá nesprávné právní posouzení skutku.

Podle dovolatele nebylo podloženo tvrzení pojišťoven, že při vědomosti o souběžných pojištěních by pojistné smlouvy na jeho jméno neuzavřely. K tomu měly být doloženy všeobecné obchodní podmínky nebo další interní dokumentace pojišťoven. Zdůraznil, že některé pojišťovny se na pojištění u jiných pojišťoven vůbec nedotazovaly. Z toho podle dovolatele vyplývá, že nemohlo jít o údaj důležitý.

Obviněný zpochybnil také pravost svých podpisů na pojistných smlouvách a uvedl, že běžnou praxí bylo podepisování prázdných formulářů. Pravost podpisů měla být podle obviněného posouzena znaleckým zkoumáním. Není přitom vyloučeno, že osobní údaje obviněného potřebné k uzavření smluv mohl mít k dispozici J. V. Soudy se podle dovolatele nezabývaly tím, zda mohl vědět, že má již uzavřené jiné pojistné smlouvy, jakým způsobem byly vyplněny a zda jejich vyplnění předcházelo jejich podpisu. Ani zjištění o provádění plateb neprokazují podle obviněného jeho úmysl uzavřít pojistné smlouvy, přičemž nebylo ani zjištěno, že se finanční prostředky vyplacené na účet A. M. dostaly k jeho rukám.

K předstíraným úrazům obviněný namítl, že existují pochybnosti o jeho přítomnosti v místě jednotlivých lékařských vyšetření, přičemž soud konstatoval, že se na trestné činnosti měly podílet další osoby, což vyvolává otázku, zda trestná činnost nebyla spáchána ve spolupachatelství. Vzhledem k tomu, že k jeho jednání muselo přistoupit jednání další osoby (spočívající ve vyhotovení lékařské dokumentace), není podle obviněného prokázáno, že by on pojišťovnám způsobil škodu.

Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil tomuto soudu „k novému projednání a rozhodnutí ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Chebu“.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření poukázala na skutkovou povahu dovolacích námitek, vysvětlila, proč je neshledává důvodnými, a navrhla dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.

S ohledem na povahu dovolacích námitek je namístě připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí a – s výjimkami uvedenými v § 265b tr. ř. – ani k přezkoumávání procesních otázek. Dovolání na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodů je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).

Převážná část námitek dovolatele vztahujících se k uplatněnému důvodu dovolání je povahy skutkové a tudíž nejsou pod něj podřaditelné. Jde především o otázky pravosti podpisů obviněného (a s tím souvisící požadavek na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví) a jeho účasti na uzavírání pojistných smluv, placení pojistného a inkasování plateb. Soudy se těmito otázkami dostatečně zabývaly a jejich skutková zjištění mají obsahovou oporu v provedených důkazech. Rozhodnutí jsou i v těchto směrech řádně odůvodněna a nevykazují prvky libovůle. Se změněnou obhajobou obviněného týkající se pravosti podpisů uplatněnou v závěrečné řeči obhájce se soudy přesvědčivě vypořádaly. K bezpečnému závěru, že předmětné smlouvy vědomě uzavíral obviněný, který také platil pojistné a následně čerpal pojistné plnění, měly dostatečné důkazní podklady. Nejvyšší soud zde odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně a připomíná, že dovolací námitky se do značné míry shodují s námitkami uplatněnými již v řízení o odvolání, s nimiž se náležitě vypořádal odvolací soud. Mezi skutkovými závěry soudů a provedenými důkazy Nejvyšší soud neshledává žádný, natož extrémní rozpor.

Ve skutečnosti nikoli hmotně právní, nýbrž skutkové povahy je i dovolací námitka zpochybňující vědomost obviněného o tom, že měl již uzavřené předchozí pojistné smlouvy a že tedy v nově uzavíraných smlouvách jsou uváděny nepravdivé údaje. Jde o námitku argumentačně nepodloženou, pročež postačí opět odkázat na odsuzující rozsudek, konkrétně odst. 9. a násl. jeho odůvodnění, kde se nalézací soud i touto otázkou podrobně a přesvědčivě zabýval a na podkladě logických skutkových závěrů dospěl posléze k závěru o přímém úmyslu obviněného (odst. 38. rozsudku).

Nejasné povahy je námitka týkající se přítomnosti obviněného v místě jednotlivých lékařských vyšetření. Nalézací soud zjistil, že obviněný žádný z uplatňovaných úrazů neutrpěl a pouze je fingoval, a to za spolupráce I. D. (úraz kolene dne 5. 12. 2013), respektive D. H. (úraz kotníku ze dne 3. 10. 2014). Není tedy rozhodné, zda skutečně absolvoval všechna deklarovaná lékařská vyšetření. Nalézací soud ostatně dospěl k závěru, že je všechna absolvovat ani nemohl (odst. 30. odůvodnění rozsudku). To však podvodné jednání obviněného nevyvrací, naopak potvrzuje. Důvodný předpoklad, že se na trestné činnosti podílely i další osoby, a to případně i ve spolupachatelství, nic nemění na právní kvalifikaci jednání obviněného a vůbec na jeho trestní odpovědnosti a samozřejmě ani na tom, že odpovídá za škodu způsobenou poškozeným pojišťovnám.

Trestného činu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy.

Z charakteru námitky týkající se povahy pojišťovnám zatajených skutečností vyplývá, že obviněný v zásadě zpochybnil, že šlo o podstatné údaje. V případě opodstatněnosti takové námitky by ovšem nebyl naplněn soudy dovozený znak „zamlčel podstatné údaje“, z nějž vyplývala právní kvalifikace jednání obviněného podle § 210 odst. 1 tr. zákoníku. Z toho plyne, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil relevantně. Jde však o námitku zjevně neopodstatněnou.

Je nesporné, že spočívá-li jednání pachatele trestného činu pojistného podvodu v tom, že určité údaje zamlčí, pak je nutné, aby šlo o podstatné údaje. Musí jít o takové údaje, které jsou nějak relevantní pro sjednání pojistné smlouvy nebo pro nárok uplatněný z pojistné smlouvy. Zamlčení podstatných údajů v souvislosti s uzavíráním pojistné smlouvy ve smyslu § 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku může spočívat mimo jiné v zatajení skutečnosti, že pachatel nebo někdo jiný, v jehož prospěch se sjednává, resp. bylo sjednáno pojištění, je již pojištěn pro případ stejné pojistné události u jiné pojišťovny (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1080/2018).

Duplicitní či vícenásobné pojištění u jiných pojišťoven může pojišťovně signalizovat zvýšenou míru rizika, že pojistná událost skutečně nastane a že pojišťovna bude povinna poskytnout pojistné plnění. Zjišťuje-li pojišťovna prostřednictvím písemných dotazníků, u nichž vyžaduje pravdivé a úplné odpovědi, mimo jiné i to, zda osoba, o jejíž pojištění jde, má sjednán stejný typ pojištění i u jiných pojišťoven, je třeba uznat, že tím zjišťuje údaj, který je pro ni důležitý a který může sám o sobě nebo ve spojení s jinými údaji ovlivnit rozhodnutí pojišťovny, zda uzavře pojistnou smlouvu, jaké budou sjednané podmínky (např. výše pojistného, částka pojistného plnění) apod. Ustanovením § 210 odst. 1 tr. zákoníku o trestném činu pojistného podvodu je chráněno právo pojišťovny na to, aby takové rozhodnutí učinila se znalostí skutečného stavu, to znamená na podkladě pravdivých údajů od osob, o jejichž pojištění jde (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1/2008, publikované pod č. TR NS 44/2008- T 1074).

V daném případě šlo bezesporu o zatajení podstatných údajů, neboť jejich význam byl v tom, že by příslušné pojišťovně signalizoval, že jde o vícenásobné pojištění téže pojistné události, což by mohlo vyvolat potřebu zvlášť obezřetně ověřit její okolnosti. Otázka, jak by pojišťovna s tímto údajem dále naložila, již není z hlediska naplnění znaků trestného činu pojistného podvodu rozhodná. Podstatné je, že bylo dotčeno právo pojišťovny na to, aby jí byl sdělen uvedený podstatný údaj, který pojišťovna zjišťovala ve spojitosti s likvidací pojistné události.

V posledně citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud dále připomněl, že z postavení pojišťoven vyplývá, že jako podnikatelské subjekty se musí při uzavírání obchodů řídit i zásadami obezřetnosti. Je proto logické, že před uzavřením pojistné smlouvy zvažují míru pravděpodobnosti případné budoucí pojistné události, a tím i míru rizika, že jim vznikne povinnost poskytnout pojistné plnění. Úvahy pojišťoven o míře rizika vzniku budoucí pojistné události, a tím i o míře rizika jejich plnění se řídí řadou různých hledisek, mezi něž logicky spadá i otázka, zda osoba, s níž má být uzavřena pojistná smlouva, má stejný typ pojištění sjednaný i u dalších pojišťoven, o kolik pojišťoven se jedná, které to jsou apod. Na straně pojištěného je zřejmé, že sjedná-li si stejný typ pojištění u více pojišťoven, což zároveň zpravidla znamená, že do pojištění vloží větší prostředky, logicky to vzbuzuje úvahu o tom, že taková osoba sama považuje vznik pojistné události za více pravděpodobný, že pojistnou událost považuje ve zvýšené míře za možnou nebo že pojistnou událost očekává.

Na těchto obecných závěrech nemá Nejvyšší soud žádný důvod něco měnit a ztotožňuje se rovněž s úvahami soudů zejména v odst. 7. a 8. odůvodnění rozsudku a v odst. 17. odůvodnění napadeného usnesení. Údaje o dalších uzavřených pojistných smlouvách je třeba považovat za podstatné údaje ve smyslu § 210 odst. 1 tr. zákoníku i přes to, že některé pojišťovny tyto údaje nepožadovaly. Riziko z nezjištění těchto základních skutečností šlo na jejich vrub a bylo jejich podnikatelským rizikem. Jak výstižně uvedl nalézací soud, posuzování rizikovosti pojištění je individuální záležitost každé pojišťovny.

Dovolací námitky obviněného tedy zčásti nejsou podřaditelné pod uplatněný důvod dovolání, zčásti jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného R. B. jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 1. 2019


JUDr. Josef Mazák
předseda senátu