Rozhodnutí NS

25 Cdo 3224/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/31/2018
Spisová značka:25 Cdo 3224/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.3224.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 3224/2018-478



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: nezletilý J. V., zastoupený rodiči M. V. a J. V., zastoupenými JUDr. Luborem Bernatíkem, advokátem se sídlem Preslova 9, Ostrava, proti žalované: Fakultní nemocnice Ostrava, příspěvková organizace se sídlem 17. listopadu 1790/5, Ostrava, IČO 00843989, zastoupená JUDr. Petrem Svatošem, advokátem se sídlem Sadová 7, Ostrava, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 110/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2018, č. j. 11 Co 456/2013-453,

takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2018, č. j. 11 Co 456/2013-453, není přípustné, neboť uplatněné námitky nenaplňují důvody vymezené ustanovením § 237 o. s. ř.

Dovolatel se domáhá přezkumu rozhodnutí věci, ve které již dovolací soud zrušil usnesením ze dne 27. 4. 2017, č. j. 25 Cdo 2144/2015-412, zrušující usnesení odvolacího soudu s tím, že pro závěr o odpovědnosti žalované za škodu chybí v dané věci dostatečně podložený závěr o tom, že existuje porušení konkrétní povinnosti, jež by bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy na zdraví žalobce. Krajský soud věc po vrácení projednal znovu, doplnil dokazování dalším znaleckým posudkem a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně se závěrem, že porušení povinnosti žalované nebylo prokázáno ani ve smyslu § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“).

Dovolací soud za této situace odkazuje na své předchozí rozhodnutí, v němž vyložil, že ve sporu o tvrzenou újmu na zdraví plodu při porodu se posuzuje správnost postupu poskytovatele zdravotní péče, který je z hlediska požadavků na náležitou lékařskou péči dosti podrobně popsán a doporučen v klasifikaci nazvané FIGO 1986, jež jako mezinárodně uznávaná interpretace fetálního kardiotokogramu představuje standard náležitého odborného postupu při vedení porodu, zejména při kontrole ozev plodu (viz znalecký posudek Fakultní nemocnice v B.). Zákon o péči o zdraví lidu (tehdy účinný) ani další předpisy samozřejmě všechny aspekty povinností a odpovědnosti poskytovatelů zdravotní péče postihnout nemohou, a nečiní tak ani ohledně vedení porodu, právě proto se konkrétní obsah těchto povinností dovozuje z uvedeného standardu. Závěr odvolacího soudu, že v průběhu posuzovaného porodu nastaly okolnosti, které svědčily pro přivolání zkušenějšího lékaře, musí tedy být podložen nikoliv úvahou o požadavku plynoucím z povinnosti tzv. generální prevence, nýbrž odborně zdůvodněným závěrem, že obvyklý a doporučený porodnický postup respektující dosaženou úroveň vědy vyžadoval provedení konkrétního opatření, že zároveň bylo v možnostech žalované je přijmout a že bylo způsobilé zamezit či snížit možnost újmy na zdraví žalobce. Všechny tyto okolnosti se pak posuzují tzv. ex ante, tedy podle stavu a situace, která tu byla v době zákroku.

Dovolatel namítá, že odvolací soud hodnotil provedené důkazy nesprávně a ve vzájemném logickém rozporu; tvrzení, že v daném případě je chybná interpretace výsledků měření CTG chybou metody, nikoliv chybou interpretujících osob, označil za přílišnou relativizaci ze strany znalců. Podrobuje-li dovolatel kritice závěry, které učinil odvolací soud ze znaleckých posudků, a přináší-li podrobný rozbor, co z nich podle jeho názoru vyplývá, nenapadá rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce, nýbrž z hlediska skutkového. Výhrady ke správnosti skutkových zjištění, na nichž soud postavil své právní hodnocení, však nepředstavují uplatnitelný dovolací důvod. Totéž platí o dovolacích argumentech, že zde byly indikátory pro to, aby personál jednal jinak, což neučinil, z čehož dovolatel dovozuje porušení prevenční povinnosti zaměstnanci žalované podle § 415 obč. zák. Právní závěry odvolacího soudu jsou opřeny o skutkové zjištění, k němuž bylo podkladem zejména znalecké zkoumání odborných medicínských otázek. Soud může znalecké posudky hodnotit pouze po stránce jejich věrohodnosti a integrity, nikoliv však věcně, neboť soudce k tomu nemá dostatečnou odbornost. Tím spíše nelze závěry znalců přezkoumávat v dovolacím řízení, jehož předmětem skutková zjištění zásadně ani nejsou (srov. § 237 a § 241a odst. 1 o. s. ř. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. BECK, či usnesení téhož soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1583/2010, C 9712, tamtéž).

K námitce dovolatele, že soudy na něj přenášejí důkazní břemeno v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1144/2014, je třeba upozornit, že napadené rozhodnutí není s citovaným rozhodnutím dovolacího soudu srovnatelné. V tehdy posuzované věci šlo o důkazní břemeno ohledně tvrzení, že hypoxie (kyslíková nedostatečnost) plodu nebyla zjištěna včas, zatímco v nyní projednávaném případě stojí rozhodnutí odvolacího soudu na odlišném skutkovém základu a na závěru, že průběh porodu nevyvolal podle ustálených porodnických postupů potřebu přivolat k porodu staršího lékaře, dříve než se tak stalo, přičemž vzhledem ke standardním pravidlům vedení porodu nelze dovodit, že by tento lékař měl důvod postupovat jinak než jeho kolegové. Úvaha dovolatele, že provedení tzv. císařského řezu by všem nepříznivým následkům předešlo, je jistě logická a ve zcela obecné rovině správná, přehlíží však, že odchýlení se od fyziologického porodu má svá pravidla a právě na zjištění, zda pro takový postup byly dány podmínky, je předmětem úvahy o náležité odborné péči; jinými slovy nebyl-li podle uznávaných medicínských postupů důvod přistoupit k předčasnému ukončení porodu, nejde ze strany poskytovatele zdravotní péče o porušení zákonné povinnosti, byť porod skončil újmou na zdraví novorozence.

Ze všech těchto důvodů dovolací soud neshledal, že by z hlediska uplatněných dovolacích námitek bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s ustálenou judikaturou, dovolání žalobce proto podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. 10. 2018


JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu