Rozhodnutí NS

27 Cdo 3056/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/19/2018
Spisová značka:27 Cdo 3056/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.3056.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 11a předpisu č. 256/2004Sb.
§ 15 odst. 1 předpisu č. 256/2004Sb.
§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
§ 241a odst. 1 o. s. ř.
§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 3056/2018-870


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce V. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Markem Dejmkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Perlová 68/7, PSČ 301 00, proti žalované CLMT a. s., se sídlem v Jihlavě, 5. května 3315/10, PSČ 586 01, identifikační číslo osoby 60281308, zastoupené Mgr. Zdeňkem Berkou, advokátem, se sídlem v Brně, Krkoškova 728/2, PSČ 613 00, o zaplacení 1.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 11/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2016, č. j. 6 Cmo 84/2016-622, 6 Cmo 85/2016, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 11. 2015, č. j. 56 Cm 11/2012-524, ve znění usnesení ze dne 25. 11. 2015, č. j. 56 Cm 11/2012-560, a ze dne 16. 8. 2017, č. j. 56 Cm 11/2012-785, uložil žalované zaplatit žalobci 946.528,40 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 53.471,60 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I., III. a V. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož prováděla-li žalovaná (obchodník s cennými papíry) obchody s investičními nástroji na účtu žalobce (zákazníka) v nepřiměřeně vysoké frekvenci (tzv. churning) za účelem zvýšení zisku z účtovaných poplatků za tyto obchody, a způsobila-li tím žalobci nepřiměřené náklady, nejednala v souladu s požadavkem odborné péče spočívajícím zejména v kvalifikovaném, čestném a spravedlivém jednání v nejlepším zájmu zákazníků, plně odpovídá nejen dikci § 11a ve spojení s § 15 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o poskytování investičních služeb, resp. ke dni provádění nadměrného obchodování žalovanou (dále jen „zákon“), ale i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu přijaté k výkladu pojmu odborná péče (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3695/2013, uveřejněný pod číslem 91/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jakož i k účelu požadavků kladených zákonem na obchodníky s cennými papíry a investiční zprostředkovatele (jímž je především ochrana investorů, resp. zákazníků) [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1759/2015]. Výklad pojmu churning přijatý soudy nižších stupňů přitom odpovídá i ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek ze dne 21. 6. 2016, č. j. 4 As 29/2016-47, uveřejněný pod číslem 3437/2016 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti dovolatelky, či rozsudek ze dne 15. 11. 2017, č. j. 1 Afs 205/2017-65).

Jakkoliv hodnocení důkazů nelze se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. úspěšně napadnout přípustným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003), Nejvyšší soud k námitkám dovolatelky podotýká, že soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy v souladu s označeným ustanovením a jeho skutkovým závěrům nelze z tohoto pohledu ničeho vytknout.

Přípustným pak dovolání nečiní ani námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, a to již proto, že jí dovolatelka vystihuje toliko (údajnou) vadu řízení, aniž by v této souvislosti otevírala jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a u níž je splněn některý z předpokladů upravených v § 237 o. s. ř.

Pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání Nejvyšší soud podotýká, že napadené rozhodnutí vytýkanou vadou zjevně netrpí; podle přesvědčení Nejvyššího soudu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyhovuje požadavkům § 157 o. s. ř. a není pochyb o tom, že dovolatelkou vytýkané (tvrzené) nedostatky nebyly na újmu uplatnění práv dovolatelky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K tomu, že odvolací soud se může omezit i na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně, pokud s ním souhlasí, srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 1544/14, a v něm citovanou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.

Konečně v části, v níž dovolatelka brojí proti povinnosti nahradit státu náklady na znalecký posudek zpracovaný PhDr. Marií Svobodovou, Ph.D., není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť výše přiznané náhrady (19.168 Kč) nepřevyšuje částku 50.000 Kč.

Ve vztahu k ostatním námitkám dovolatelka nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), již dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16).

Dovolatelka podáním ze dne 16. 8. 2018, doručeným dovolacímu soudu téhož dne, navrhuje odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci má povahu akcesorickou a dovolání bylo odmítnuto, Nejvyšší soud se důvody návrhu nezabýval (k tomu srov. odst. 34 nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 12. 2018


JUDr. Petr Šuk
předseda senátu