Rozhodnutí NS

24 Cdo 3678/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/28/2018
Spisová značka:24 Cdo 3678/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:24.CDO.3678.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
02/20/2019
IV. ÚS 642/19
JUDr. Jaromír Jirsa
odmítnuto
03/20/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
24 Cdo 3678/2018-510


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Římskokatolické farnosti u kostela sv. Filipa a Jakuba Praha – Hlubočepy, se sídlem v Praze 5, Na Zlíchově č. 221/8, IČO 48136034, zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Vítkova č. 247/7, proti žalovanému J. K., narozenému XY, naposledy bytem XY, zemřelému dne 26. května 2009, o 19,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 143/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2018, č. j. 19 Co 365/2017-485, takto:

Dovolání žalobkyně se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):


Dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24.1.2018, č.j. 19 Co 365/2017-485, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o tom, že se řízení podle ustanovení § 107 odst. 1 o.s.ř. přerušuje do pravomocného skončení dědického řízení po zemřelém žalovaném, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k tomu srov. již odvolacím soudem správně odkazované usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.11.2015, č.j. 33 Cdo 3090/2015, ve kterém byly zmíněny rovněž „důvody“ usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.12.2007, sp. zn. 21 Cdo 441/2007, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 15, ročník 2009, a byl přijat právní názor, podle nějž již v souvislosti s rozhodováním o tom, zda a s kým bude v řízení pokračováno, je třeba zkoumat míru odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem, vyjádřený taktéž v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.12.2014, sp. zn. 31 Cdo 1170/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 30, ročník 2015), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že co se týká dovolací námitky polemizující s tím, zda „mohou probíhat dvě dědická řízení o jedné zůstavitelově pozůstalosti“, žalobkyně přehlíží zejména tu okolnost, že v posuzované věci se jedná o projednání dědictví po osobě, která sice zemřela v cizině (USA), avšak zanechala majetek rovněž v České republice.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.

Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů případně vzniklých v dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 11. 2018


JUDr. Roman Fiala
předseda senátu