Rozhodnutí NS

30 Cdo 6077/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/29/2019
Spisová značka:30 Cdo 6077/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.6077.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Přípustnost dovolání
Odpovědnost státu za škodu
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017
§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017
§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
08/13/2019
II.ÚS 2663/19
II.ÚS 2663/19
JUDr. Kateřina Šimáčková
odmítnuto
08/29/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 6077/2017-115


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně OPPORTUNITY, spol. s r. o., IČO 44015208, se sídlem v Brně, Sedláčkova 2559/10, zastoupené JUDr. Ivanem Peclem, advokátem se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o 1 372 644,65 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 235/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017, č. j. 69 Co 142/2017-84, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2017, č. j. 69 Co 142/2017-92, takto:

      I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.


Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 12. 2016, č. j. 42 C 235/2015-64, zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 372 644,65 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 5. 2017, č. j. 69 Co 142/2017-84, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II).

Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 26. 8. 2015 se žalobkyně proti žalované domáhala náhrady škody ve výši 255 756,22 Kč vzniklé jí nezákonným rozhodnutím Městského soudu v Brně ze dne 10. 2. 1994, sp. zn. 30 C 274/1993, a dále náhrady škody ve výši 936 888,43 Kč a náhrady nemajetkové újmy ve výši 180 000 Kč způsobených jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 256/1998.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, a to dílem pro nepřípustnost a dílem pro vady.

Otázka posouzení příčinné souvislosti nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud dospěl k závěru, že mezi tvrzenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení a škodou ve výši 751 888,43 Kč, představující kapitalizované příslušenství nároku přiznaného dříve soudním rozhodnutím, není příčinná souvislost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4659/2009, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1421/2004, nebo ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1812/2016, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 4196/16). Žalobkyní zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. 28 Cdo 5171/2008, se týká skutkově zcela jiné situace a jeho závěry nejsou na posuzovanou věc použitelné.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu nad výše uvedenou částku a v nákladovém výroku neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 29. 5. 2019


JUDr. Pavel Simon
předseda senátu