Rozhodnutí NS

23 Cdo 642/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/21/2019
Spisová značka:23 Cdo 642/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.642.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
23 Cdo 642/2019-246


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně EKOLSAN.CZ, s. r. o., se sídlem v Brně, Bohunice, Hraničky 301/5, PSČ 625 00, IČO 26939592, zastoupené Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 987/11, proti žalované České pojišťovně, a. s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, PSČ 110 00, IČO 45272956, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod křížkem 428/4, o zaplacení částky 425 518 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 88/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2018, č. j. 1 Cmo 130/2017-230, takto:
      I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. července 2017, č. j. 25 Cm 88/2014-189, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala v záhlaví uvedené částky, a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. listopadu 2018, č. j. 1 Cmo 130/2017-230, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 318 126 Kč s příslušenstvím (výrok I), a ve zbývající části výroku I rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 107 392 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III).

Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu ve výrocích I a III včasně podaným dovoláním, které ovšem není přípustné, neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.).

Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSČR 97/2013, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. II. ÚS 383/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 114/2013, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sen. zn. 29 NSČR 104/2015).

Dovolatelka uvedla, že dovolání je přípustné dle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, avšak nikde v dovolání nevymezila konkrétní právní otázku, která by splňovala jedno z kritérií přípustnosti uvedené v § 237 o. s. ř. Dovolatelčina argumentace se převážně vztahovala k vadám řízení; konkrétně dovolatelka namítala, že soudy rozhodovaly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, dále že neprovedly důkazy a že jejich rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Dovolací soud připomíná, že námitky vad řízení nejsou samy o sobě způsobilé založit přípustnost dovolání, neboť k vadám řízení dovolací soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

K dovolatelčině námitce nesprávného právního posouzení je třeba uvést, že pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. II. ÚS 2924/2015, odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na otázky hmotného práva naplňující kritéria uvedená
v § 237 o. s. ř.


Zbývající dovolatelčina argumentace, v níž uvedla, že se domnívá, že v řízení byla jednoznačně provedeným dokazováním jednoznačně prokázána příčinná souvislost mezi nahodilou událostí a vzniklou škodou, se týká skutkového stavu věci zjištěného soudy obou stupňů, kterým je ovšem dovolací soud vázán a jehož přezkum mu nepřísluší, neboť již z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku vyplývá, že dovolací přezkum je omezen pouze na otázky právní, nikoli skutkové.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně není přípustné, neboť neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (neformulovala právní otázku, která by naplňovala jedno z kritérií § 237 o. s. ř.). Dovolatelčiny námitky vad řízení a námitky směřující ke zjištěnému skutkovému stavu pak nezaloží přípustnost dovolání (viz výše).

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, a to z důvodu vad, pro které v dovolacím řízení nelze pokračovat a které nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 3. 2019
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu