Rozhodnutí NS

30 Cdo 211/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/24/2019
Spisová značka:30 Cdo 211/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.211.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastavení řízení
Poplatky soudní
Dotčené předpisy:§ 9 odst. 2 předpisu č. 549/1991Sb. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 211/2019-211


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce F. F., narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému Magistrátu města Karviná, se sídlem v Karviné, Fryštátská 72/1, o zaplacení částky 1 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 18 C 217/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2018, č. j. 57 Co 284/2018-102, takto:

      I. Dovolací řízení se zastavuje.

      II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení částky 1 000 000 Kč za nedovolené obohacování s odůvodněním, že žalovaný jej neustále a plánovaně šikanuje, nedovoleně se na něm obohacuje a vede proti němu exekuční řízení.

Usnesením ze dne 29. 8. 2018, č. j. 57 Co 284/2018-102 (dále jen „napadené usnesení“), potvrdil Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesení Okresního soudu v Karviné (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. 6. 2018, č. j. 18 C 217/2015-95, kterým bylo zastaveno dovolací řízení (ve kterém bylo dovoláním napadeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2015, č. j. 57 Co 698/2015-10, potvrzující rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby) pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání.

Tomuto rozhodnutí předcházela výzva žalobci k zaplacení soudního poplatku za podání dovolání ve výši 2 000 Kč (usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 4. 2017, č. j. 18 C 217/2015-52), přičemž o následné žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2017, č. j. 57 Co 294/2017-76, tak, že se žalobci nepřiznává osvobození od soudních poplatků, neboť v dané věci se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Dovolací řízení o dovolání proti tomuto usnesení bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2017, č. j. 30 Cdo 5214/2017-87, neboť ani dovolací soud neshledal, že by žalobce splňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. V návaznosti na to byla žalobci poskytnuta nová lhůta k zaplacení soudního poplatku dle předchozí výzvy, žalobce však soudní poplatek neuhradil.

Proti napadenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém zároveň opětovně požádal o ustanovení advokáta.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., odst. 1, občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Ačkoli žalobce nebyl ve vztahu k nynějšímu dovolání opětovně vyzván k zaplacení soudního poplatku z dovolání, je nutno konstatovat, že v této věci byl ke splnění této podmínky již vyzýván, a žalobce tudíž musí být obeznámen s tím, že v dovolacím řízení tato podmínka musí být splněna. Dovolateli je přitom z jiných řízení známo, že tuto povinnost ze zákona má, a že bez splnění poplatkové povinnosti Nejvyšší soud dovolací řízení bez dalšího zastavuje (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4600/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4402/2018). Nejvyšší soud má tak za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a že výzvy o zákonem uložené povinnosti zaplatit soudní poplatek se žalobci dostalo.

Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá výzva byla objektivně způsobilá zprostředkovat dovolateli povinnost zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. podobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 2291/13 a ze dne 13. 6. 2013 sp. zn. IV. ÚS 1775/13).

Nadto již v minulosti i Nejvyšší soud v této věci konstatoval, že žalobce předpoklady pro osvobození od soudních poplatků nesplňuje. Prakticky stále totožné žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce za situace, kdy soudy všech stupňů předpoklady pro takový postup opakovaně neshledaly, jsou zjevným zneužíváním práva (§ 6 o. s. ř.).

Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 24. 4. 2019


Mgr. Vít Bičák
předseda senátu