Vazba; přiměřené zadostiučinění; odpovědnost státu; nemajetková újma, § 9 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., § 29 zák. č. 40/2009 Sb., § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. ve znění od 27. 4. 2006

Podíl poškozeného na vzniku situace, pro kterou byl následně (nedůvodně) trestně stíhán, je pro posouzení intenzity jeho nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby a přiznání zadostiučinění za ni podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) rozhodný jen tehdy, jestliže dané jednání poškozeného nebylo vynuceno, například protiprávním útokem, jemuž poškozený čelil v mezích nutné obrany, ledaže by svým jednáním útok vyprovokoval. 

Přerušení řízení; členský stát; příslušnost; postoupení věci, § 109 zák. č. 99/1963 Sb.

Soud, který je ve věci samé mezinárodně příslušný podle pravidel stanovených v nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (tzv. nařízení Brusel II bis) a který zvažuje postoupení věci soudu jiného státu Evropské unie, není povinen řízení přerušit, přijme-li jiné opatření v souladu s čl. 15 odst. 6 nařízení. 

Náhrada nákladů řízení, § 8 a násl. vyhl. č. 177/1996 Sb.

Při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. 

Odpovědnost za vady; spotřebitel; reklamace, § 625 zák. č. 40/1964 Sb., § 19 odst. 3 zák. č. 634/1992 Sb. ve znění do 31. 12. 2013

K vyřízení reklamace podle § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. je nezbytné, aby kupující umožnil prodávajícímu o reklamaci rozhodnout, což se neobejde bez posouzení, zda předmět koupě skutečně vykazuje vytčené vady; předložení věci v určeném místě k takovému posouzení není vždy nezbytné. 

Uvedení výrobny elektrické energie do provozu; výkup elektrické energie; udělení licence, § 3 odst. 1 zák. č. 180/2005 Sb., § 4 zák. č. 180/2005 Sb., § 6 zák. č. 180/2005 Sb. ve znění od 20. 5. 2010, § 25 odst. 1 zák. č. 458/2000 Sb. ve znění do 17. 8. 2011, § 50 zák. č. 458/2000 Sb., § 52 zák.. č. 458/2000 Sb.

Předpokladem vzniku nároku provozovatele výrobny elektrické energie využívající sluneční záření na výkupní ceny elektřiny stanovené pro rok 2010 je skutečnost, že výrobce začal do konce tohoto roku v souladu s pravomocným rozhodnutím o udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy. Tento předpoklad není splněn, jestliže dodávky byly prováděny bezesmluvně a bez připojení k přenosové nebo distribuční soustavě provedeného provozovatelem příslušné soustavy. 

Nepřiměřená délka řízení; odškodnění; nemajetková újma; přerušení řízení, § 109 odst. 2 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb.

Odškodňovací řízení o nároku na odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou stále trvajícího řízení nelze přerušit dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. z důvodu dalšího průběhu posuzovaného řízení. 

Mezinárodní příslušnosti soudu; účast na řízení; platební rozkaz; odpor, čl. 26 odst. 1 Nařízení (EU) č. 1215/2012, § 172 zák. č. 99/1963 Sb., § 174 zák. č. 99/1963 Sb., § 105 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., čl. 24 Nařízení (ES) č. 44/2001, čl. 17 odst. 1 Nařízení (ES) č. 1896/2006

Odpor proti platebnímu rozkazu nelze považovat za účast žalovaného na řízení ve smyslu čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis, a to ani tehdy, uplatní-li v něm žalovaný věcnou obranu. 

Insolvenční řízení; dohoda o narovnání; započtení pohledávky; neúčinnost právního úkonu, § 41 zák. č. 40/1964 Sb., § 82 zák. č. 182/2006 Sb., § 140 zák. č. 182/2006 Sb. ve znění do 31. 12. 2013, § 235 zák. č. 182/2006 Sb., § 240 zák. č. 182/2006 Sb., § 241 zák. č. 182/2006 Sb., § 14 odst. 1 písm. i) zák. č. 328/1991 Sb.

Ustanovení § 41 obč. zák. upravující částečnou neplatnost právního úkonu lze analogicky použít i na odporovatelnost (neúčinnost) právního úkonu. Vzhledem k odlišnostem v právní úpravě institutu započtení v insolvenčním zákoně (oproti úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání) je nezbytné judikaturní závěry při posuzování odporovatelnosti a neúčinnosti započtení v konkursním právu, pro poměry té které věci vždy poměřovat úpravou, která v insolvenčním zákoně započtení (za určitých podmínek a nikoli v každé fázi insolvenčního řízení) připouští. Korektivem by zde měla být úvaha, že započtení nebude neúčinným právním úkonem, kdyby se stejným výsledkem mohlo být provedeno i v průběhu insolvenčního řízení. 

Zákonné ručení společníků; insolvenční řízení; konkurs, § 56 odst. 5 zák. č. 513/1991 Sb., § 86 zák. č. 513/1991 Sb., § 173 zák. č. 182/2006 Sb., § 183 zák. č. 182/2006 Sb., § 85 zák. č. 5413/1991 Sb.

Ustanovení § 56 odst. 5 obch. zák. modifikuje rozsah (výši) zákonného ručení společníků za závazky společnosti při prohlášení konkursu na majetek společnosti; nestanoví další (novou) podmínku pro ručení společníků za závazky společnosti, spočívající ve včasném přihlášení pohledávky v konkursním řízení (nebo v insolvenčním řízení, ve kterém je úpadek společnosti řešen konkursem). 

Neúčinnost právních úkonů; majetková podstata; bezdůvodné obohacení; splnění dluhu za druhého, § 237 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., § 239 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., § 240 zák. č. 182/2006 Sb., § 332 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., § 454 zák. č. 40/1964 Sb.

Osobou, která ve smyslu § 237 odst. 1 insolvenčního zákona měla prospěch z dlužníkova neúčinného právního úkonu, je i osoba (věřitel), které dlužník ve smyslu § 332 odst. 1 obch. zák. splnil dluh (jako „třetí osoba“) za jejího dlužníka.