Souhrnný trest, upuštění od uložení souhrnného trestu, § 43 odst. 2 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 44 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

Výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu je výrokem o trestu, jímž se konstatuje, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný i vzhledem k později projednávané části sbíhající se trestné činnosti. Zásadně je porušením pravidel o trestání vícečinného souběhu, pokud dojde k upuštění od uložení souhrnného trestu podle § 44 tr. zákoníku, ačkoliv později projednávaná trestná činnost se posuzuje podle přísnějšího ustanovení trestního zákoníku a dříve uložený trest byl uložen podle mírnějšího ustanovení trestního zákoníku (§ 43 odst. 2 tr. zákoníku a contrario), šlo-li o trest odnětí svobody, který byl vyměřen pod dolní hranicí trestní sazby tohoto trestu stanovenou za trestný čin přísněji trestný, jímž byl pachatel uznán vinným v pozdějším trestním řízení, pokud současně nebyly splněny a zohledněny podmínky pro uložení tohoto trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle § 40 odst. 2 nebo § 58 tr. zákoníku. 

Odložení trestní věci, porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku, subsidiarita trestní represe, účinná lítost, zastavení trestního stíhání, § 12 odst. 2 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 227 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 33 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 159a odst. 4 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 179c odst. 2 písm. i) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 314c odst. 1 písm. b) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 223 odst. 2 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 231 odst. 1 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

I. Přečin porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 tr. zákoníku je formálním deliktem, který lze spáchat i tím, že pachatel po doručení výzvy k učinění prohlášení o majetku neuvede příslušnému orgánu veřejné moci žádné údaje o svém majetku, aniž by se vyžadovala opakovaná výzva či další aktivita příslušného orgánu (viz rozhodnutí č. 7/2017 Sb. rozh. tr.). V takovém případě je ale třeba se důsledně zabývat podmínkami, za nichž lze uplatnit trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené, tedy vyhodnotit, zda jde s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 39 odst. 2 tr. zákoníku o čin natolik společensky škodlivý, že nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku (viz stanovisko č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). II. Pokud pachatel přečinu porušení povinnosti učinit pravdivé 

Dokazování, nedbalost nevědomá, těžká újma na zdraví, těžké ublížení na zdraví z nedbalosti, zavinění, znalecký posudek, § 105 odst. 1 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 89 odst. 2 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 122 odst. 2 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 147 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku(zákon č. 40/2009 Sb.)

I. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, musí obsahovat popis konkrétních projevů posttraumatické stresové poruchy u poškozeného, tj. uvedení skutečností, v jakých sférách života poškozeného se tato porucha projevila a po jakou dobu a v jaké intenzitě ho omezila v obvyklém způsobu života. Takto musí být zadavatelem znalecký úkol vymezen. Nestačí jen znalcovo konstatování, že v důsledku jednání obviněného tato posttraumatická stresová porucha u poškozeného nastala. Jen při zodpovězení těchto otázek lze totiž rozhodnout, zda se tato posttraumatická stresová porucha projevila jako vážná porucha zdraví (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 29/2018 Sb. rozh. tr.). II. Zavinění pachatele je třeba prokázat nejen ve vztahu k jeho jednání, nýbrž i k následku 

Náklady obhajoby, odměna ustanoveného obhájce, § 151 odst. 3 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

Trestní stíhání, které skončilo v přípravném řízení pravomocným usnesením státního zástupce o jeho zastavení pro nepříčetnost obviněného podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř., a následné soudní řízení o návrhu státního zástupce na uložení ochranného léčení jsou dvě samostatná řízení. Byl-li obviněnému pro obě tato řízení ustanoven stejný obhájce, je třeba o určení výše jeho odměny a náhrady hotových výdajů rozhodovat samostatně ve vztahu ke každému z těchto řízení. Právní mocí usnesení státního zástupce o zastavení trestního stíhání totiž skončila obhájci povinnost obviněného obhajovat a o výši jeho odměny a náhrady hotových výdajů v přípravném řízení je podle § 151 odst. 3 tr. ř. příslušný rozhodnout státní zástupce, a nikoliv soud. Předseda senátu je oprávněn rozhodnout pouze o výši odměny a náhrady hotových výdajů tohoto obhájce v řízení před soudem konaném o návrhu státního zástupce na uložení ochranného léčení. 

Porušení práv k ochranné známce a jiným označením, Dotčená ustanovení: § 268 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

Trestný čin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku lze spáchat i jednáním spočívajícím v neoprávněném označení výrobku ochrannou známkou zapsanou pro výrobce jiného druhu výrobku, pokud jsou oba druhy výrobků určeny obdobnému okruhu spotřebitelů (například označení elektronických cigaret ochrannou známkou zapsanou pouze pro výrobce tabákových cigaret). 

Podmíněné propuštění, § 88 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 88 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 331 odst. 1 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

Odsouzený, kterému byla zamítnuta žádost podaná podle § 88 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku o podmíněné propuštění po výkonu třetiny trestu odnětí svobody, může podat novou žádost o podmíněné propuštění podle § 88 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pokud vykonal alespoň polovinu trestu odnětí svobody, i dříve, než uplyne doba šesti měsíců od právní moci předchozího zamítavého rozhodnutí stanovená v § 331 odst. 1 tr. ř., neboť podmínky pro podmíněné propuštění podle § 88 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku nejsou totožné s podmínkami pro podmíněné propuštění vyžadovanými ustanovením § 88 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Proto nejde o opakování žádosti ve smyslu § 331 odst. 1 poslední věta tr. ř. 

Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací, § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 230 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

„Neoprávněným užitím dat“ ve smyslu § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je i jejich nedovolené zkopírování na jiný nosič informací za účelem pozdějšího využití pro potřeby pachatele nebo jiné osoby. 

Návod, příprava k trestnému činu, zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, § 20 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 240 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 254 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 20 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

I. Případ tzv. návodu nezdařeného, kdy se návodci nepodaří v naváděném vzbudit rozhodnutí spáchat zamýšlený trestný čin, a tzv. návodu bezvýsledného, kdy návod sám o sobě úspěšný sice byl, nicméně rozhodnutý hlavní pachatel (naváděný) se dosud ani nepokusil o daný trestný čin, je možno posoudit pouze jako pokus návodu, který je jen přípravou trestného činu podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, která je trestná, pokud jde o zvlášť závažný zločin podle § 14 odst. 3 tr. zákoníku a trestní zákon to u příslušného trestného činu výslovně stanoví. II. Snaha o úhradu dluhu tím, že dlužník nabídne věřiteli faktury na fiktivní plnění, které též vytvoří a poskytne věřiteli, aby věřitel na úkor státu v daňovém přiznání na základě těchto fiktivních faktur uplatnil nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty za nikdy nedodané 

Akcesorita účastenství, opětovné spáchání činu, recidiva, těžké ublížení na zdraví úmyslné, zvlášť přitěžující okolnost, § 24 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 24 odst. 2 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 145 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 145 odst. 2 písm. g) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

Podle konkrétních okolností případu nemusí být v kolizi se zásadou akcesority účastenství, byl-li účastník na zločinu (či jeho pokusu) uznán vinným naplněním kvalifikované skutkové podstaty zločinu, aniž by znaky takové kvalifikované skutkové podstaty svým činem naplnil hlavní pachatel zločinu. U účastníka se mohou vyskytovat okolnosti zcela osobního významu, mající znaky zvlášť přitěžující okolnosti, které současně nejsou dány i u osoby hlavního pachatele. Takovou okolností může být i zpětnost, resp. opětovnost. Jestliže je splněn nezbytný předpoklad potřebné formy zavinění, pro právní posouzení účastenství jsou z hlediska okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby v takovém případě rozhodné nejen znaky zakládající tuto okolnost u hlavního pachatele, nýbrž i u účastníka, bez ohledu na to, jsou-li dány i u hlavního pachatele. 

Řízení o odvolání, rozsah přezkumu napadeného rozsudku, § 254 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

Rozsah, v němž je odvolací soud povinen podle § 254 tr. ř. přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně, určuje obsah podaného odvolání. Odvolatel tak zpravidla činí vymezením napadených výroků a uvedením vad, jimiž je podle něj rozsudek zatížen (§ 249 odst. 1 tr. ř.), v písemném vyhotovení odvolání. K přezkoumání rozsudku v jiném, případně i užším, rozsahu může odvolací soud přistoupit jen tehdy, je-li z následného projevu vůle odvolatele (např. jeho vyjádření při veřejném zasedání o odvolání) nepochybné, že své odvolání mění a rozsudek nadále napadá jen v rozsahu nově označených výroků. Samotná neurčitost či věcný nesoulad konečného návrhu obhájce na rozhodnutí soudu předneseného při veřejném zasedání o odvolání s obsahovým zaměřením podaného odvolání neopravňuje odvolací soud k závěru, že odvolatel svůj opravný prostředek omezil (např. že nadále napadá jen výrok o trestu). Neurčitost či věcný nesoulad konečného návrhu je potřebné odstranit (např. konkrétním dotazem), jinak by odvolací soud postupoval při svém rozhodování svévolně.