Důkaz prostě nesmí být nezákonný

Dne 10. 7. 2017 Lidové noviny vydaly rozhovor s předsedou senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu JUDr. Antonínem Draštíkem, který se v rozhovoru vyjadřuje například k otázkám týkajících se podávání stížností pro porušení zákona, zpochybňování použitelnosti důkazů, rozhodování v případě mediálních kauz nebo proč je tolik potřeba vytvořit nový trestní řád.

Stížnost pro porušení zákona podaná ministrem spravedlnosti není politický tlak, říká Antonín Draštík z Nejvyššího soudu

* LN Vaši kolegové v květnu rozhodovali třaskavou kauzu Davida Ratha a posvětili použitelnost odposlechů na základě stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem. Rath tento institut kritizoval jako ovlivňování justice ze strany výkonné moci. Vnímáte to tak?

Ten institut se proměňoval, dříve mohl stížnost pro porušení zákona podat i generální prokurátor nebo předseda Nejvyššího soudu, dnes už má tuto pravomoc jen ministr. V žádném případě to není ovlivňování, ministr může podat stížnost a není-li důvodná, tak ji soud zkrátka zamítne.

* LN Nestává se ale Nejvyšší soud součástí politické hry? Když je třeba ministr spravedlnosti vyzýván, aby podal stížnost v mediálně sledované věci?

Každý ministr k této své pravomoci přistupuje jinak. Někdo s ní může zacházet tak, že z podání stížnosti pro porušení zákona ve sledované kauze může mít politické body. Ale pokud jde o soud, tak ten není v tomto směru na ministerstvu závislý a nesmí se zabývat motivací ministra nebo politickým pozadím kauzy. My prostě řešíme otázku, zda zákon porušen byl, nebo ne.

* LN Myslíte si, že stížnost pro porušení zákona má v našem právním řádu místo?

Obecně bych řekl, že opravných prostředků je v trestním řízení přespříliš. Lze je podávat v podstatě proti všem rozhodnutím, což by se mělo podle mého mínění výrazně redukovat. Týká se to i mimořádných opravných prostředků. Sporná je možnost ministra spravedlnosti podat stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného. Zatím to možné je a je otázkou, zda politici někdy seberou odvahu vzdát se této pravomoci napadnout v podstatě kterékoli trestní rozhodnutí a věc dostat rychle a přímo k Nejvyššímu soudu.

* LN Jak často se vám děje, že zpochybníte použitelnost důkazů až při mimořádném opravném prostředku, tedy řadu let po jejich opatření?

Občas se to stane, ale bývají to výjimečné případy. Bezvýhradně ctíme, že rozhodnutí nesmí být založeno na důkazu, který byl opatřen v rozporu se zákonem. Pokud zjistíme, že třeba domovní prohlídku nenařídil soud, ale byla provedena svévolně a nešlo o ohledání místa činu, nebo že odposlech nebyl povolen soudem, tak to přece nemůžeme nechat bez povšimnutí.

* LN Předseda pražského městského soudu Libor Vávra by se přimlouval za určitou hranici, od které by už nebylo možné zpochybňovat použitelnost důkazů. Jak byste se k tomu stavěl?

Negativně. Ať už by se ta hranice nastavila jakkoliv, bylo by to v rozporu s principy spravedlivého procesu. Tím je i to, že důkazy musí být opatřeny v souladu se zákonem. I za tu cenu, že se někdy zpochybní důkazy až po několika letech v dovolacím řízení.

* LN Vy osobně jste se dvakrát dostal do situace, kdy na rozhodnutí vašeho senátu čekala veřejnost. V roce 2005 jste umožnili vydání katarského prince Hámida bin Abdal Sáního ke stíhání do Kataru a v roce 2012 jste rozhodli o částečném vynětí poslance Víta Bárty z trestního řízení kvůli údajné nabídce úplatků na poslaneckém klubu strany Věci veřejné. Je složité se oprostit od zájmu veřejnosti?

Soudce se od toho prostě musí umět oprostit. Byť je to třeba mediálně sledované, je to věc jako každá jiná. Pokud podlehne tíze okamžiku, tak je to špatně. Soudce všechny mediální komentáře prostě musí pominout.

* LN Spolu s ústavním soudcem Jaroslavem Fenykem jste vedli autorský kolektiv nového komentáře k trestnímu řádu, který nedávno vyšel. Ukázalo se při jeho psaní hodně nejasností a komplikací dnešního kodexu?

My jsme původně chtěli napsat jen stručný jednosvazkový komentář, protože jsme čekali, že bude brzy přijat nový trestní řád a ten stávající už není třeba rozebírat do detailů. Jenže v průběhu prací jsme s dalšími kolegy z rekodifikační komise zjistili, že aktuálně chybí ochota a vůle nový trestní řád v dohledné době vytvořit. Takže jsme začali komentovat hlouběji a komentář má nakonec dva svazky. Je příznačné, že během dvou let přípravy došlo k docela zásadním legislativním změnám, na které se muselo reagovat. Stáří současného kodexu (z roku 1961 – pozn. red.) je ale i určitou výhodou, protože existuje takřka šedesátiletá judikatura Nejvyššího soudu, která se sice v návaznosti na novely samozřejmě vyvíjí, ale je to kvalitní základ, o který se lze opřít.

* LN Je třeba nový trestní řád?

Bohužel se jej nepovedlo přijmout souběžně s novým trestním zákoníkem z roku 2009. On ten proces podle téměř šedesát let starého trestního řádu probíhá dobře a neřešitelné situace nenastávají. Bylo by ale dobré vytvořit nový kodex, aby se odstranily nejasnosti vzniklé novelami, které nejsou vždy provázané a někdy to dře. Pro orgány činné v trestním řízení je složité vyznat se ve stále se měnící právní úpravě.

* LN Měla by se v novém kodexu ujasnit filozofie celého trestního řízení?

V některých věcech pořád tápeme, zejména ve vztahu přípravného řízení a řízení před soudem. Zvláště po roce 1989 se v teorii razí teze, že těžištěm je část před soudem, jenže realizovat to v praxi je obtížné. Nový trestní řád by měl hlavně ujasnit, jaký rozsah důkazních prostředků se má v přípravném řízení opatřovat a nakolik pak jsou použitelné v řízení před soudem.

* LN Narážíte na to, že dnes je omezená třeba použitelnost výpovědí svědků a podezřelých před policisty v následném řízení před soudem, kde se musí opakovat a ti lidé často vypovídají něco jiného?

To je rovněž jádro problému. Není sporu o tom, že když je na ulici nalezena mrtvola, tak ohledání místa činu a těla se musí provést okamžitě, musí být provedena pitva a podobně. Ale už není tak jasné, jak lze vyslechnout osoby, které se v okolí pohybovaly a jak zjistit, co viděly a slyšely. Zásadní přitom je, nakolik lze tyto výpovědi použít v dalších stadiích trestního řízení. Když se přijímala velká novela trestního řádu v roce 2001, tak bylo jasně řečeno, že úřední záznamy o vyjádření těchto osob nejsou důkazním prostředkem, že slouží toliko k orientaci policie a před soudem platí jen to, co je před soudem vypovězeno. Praxe se s tím ale příliš nesžila. Ze strany politiků cítím tendenci brát tyto poznatky jako stěžejní důkazní prostředek, protože přece kdo vypovídá bezprostředně po činu, tak přece mluví pravdu a není důležité, co pak říká před soudem, to si už nepamatuje, nebo mohl být ovlivněn. Přitom z hlediska spravedlivého procesu je zásadní, aby se obviněný či jeho obhájce mohli vyjadřovat ke svědeckým výpovědím a klást svědkům otázky. Což lze zajistit jen před soudem, při sepsání úředního záznamu na policejní služebně tam nikdo další už není. Jen v některých zákonem stanovených případech u toho musí být advokát. Celá tato oblast by si zasloužila přehodnocení a zcela novou zákonnou úpravu, která by problémy vyjasnila.

* LN Při rekodifikaci trestního řádu se také řešila možnost, že by se zvýšila odpovědnost státního zástupce za výsledek řízení. Bylo by namístě posílit kontradiktornost řízení, udělat z něj souboj obžaloby s obhajobou?

Dnes nese důkazní břemeno v posledku soud, který odpovídá za zjištění skutkového stavu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Nejsem si jist, zda se má ve střední Evropě jít cestou angloamerického striktně kontradiktorního procesu – obžaloba versus obhajoba, kdy je soudce v zásadě pasivní a jen vyhodnocuje materiály přednesené oběma stranami. To by u nás veřejnost asi neskousla, aby se takto u nás soudilo. V důsledku by to totiž znamenalo, že při nečinnosti či neschopnosti státního zástupce by soud nemohl dokazování doplnit a musel by obviněného zprostit obvinění.



***
Antonín Draštík * Narodil se v roce 1955. Jeho právnická kariéra je spjata s jižní Moravou – vystudoval brněnskou právnickou fakultu, od roku 1980 byl soudcem na Okresním soudu v Břeclavi, čtyři roky jej vedl jako předseda. Od roku 1990 soudil na Krajském soudu v Brně. * Od roku 1996 je soudcem
Nejvyššího soudu, kde působí jako předseda senátu trestního kolegia. Je i členem soudcovské rady Nejvyššího soudu. * Je členem „velké“ komise pro přípravu nového trestního řádu.

Zdroj:
Lidové noviny

10. 7. 2017