Mladé legislativce musí vést zkušení kolegové. Jen tak mohou uspět

Jiří Říha patří k výrazným osobnostem jak české akademie, tak soudnictví. Čím dál více se přitom profiluje i v oblasti legislativy. Od loňska vede pracovní komisi pro nový trestní řád. A podílí se i na dalších zákonech.

Uznávaný expert na trestní právo a stále ještě „nováček“ mezi soudci Nejvyššího soudu Jiří Říha se nedávno dočkal významného povýšení. Po Dagmar Císařové se stal předsedou tzv. malé komise ministerstva spravedlnosti pro nový trestní řád. V té zasedají ty největší autority českého trestního práva jako Pavel Šámal, František Púry, Lenka Bradáčová, Tomáš Sokol, Tomáš Gřivna nebo samotná Dagmar Císařová. „V komisi jsou paritně zastoupeny všechny hlavní profesní skupiny, které participují na trestním řízení, tedy v zásadě je stejný poměr advokátů, státních zástupců a soudců, jakož i akademiků,“ popisuje na začátek rozhovoru Říha ve své kanceláři na pražské právnické fakultě, kde je odborným asistentem na katedře trestního práva.



Nezkušené mládí není ideální
Na otázku normotvorby čerstvými absolventy právnických fakult, jimiž se v poslední době plní ministerstva a jejich legislativní odbory, nemá Jiří Říha vyhraněný názor. Zmiňuje ale, že podle něj není zcela ideální, pokud zákony tvoří ti, kteří je nikdy neaplikovali. „V dřívějších dobách byli na ministerstva často povoláváni i bývalí soudci, anebo na stáž byli ze soudů uvolněni aktivní soudci, kteří se podíleli též na tvorbě právních předpisů,“ říká. Taková praxe však s ohledem na pozdější judikaturu Ústavního soudu již dnes není možná. „Tato myšlenka vycházela z toho, že zkušený praktik, například soudce, velmi dobře ví, jaké potíže v dané době aplikační praxi trápí a jak by bylo možno jim předejít či je vyřešit, velmi dobře si přitom představí i důsledky, jaké by nová právní úprava měla,“ popisuje Říha.


Na druhou stranu i obsazování postů na legislativních odborech jednotlivých ministerstev mladými začínajícími právníky má podle něj nepochybně své opodstatnění. „Jsou plni čerstvě nabytých vědomostí, jsou též dobře jazykově vybaveni, což je dnes významný předpoklad pro úspěšný výkon této práce,“ říká. Pod dohledem zdatných a zkušených legislativců si pak podle Říhy mohou i mladí právníci osvojit dovednosti potřebné pro vytváření kvalitních předpisů.

Jako příklad vynikajících a stále ještě mladých legislativců, kteří již poměrně dlouhou dobu působí na legislativním odboru ministerstva spravedlnosti, uvádí Petra Forejta a Lenku Trešlovou, nedávno z tohoto odboru na státní zastupitelství odešel jiný nadějný mladý právník Martin Mičkal, který se též podílel na pracích na novém trestním řádu.

Studentům pomohou praktické zkušenosti
Odborník na trestní právo připomíná, že se v dnešní době na normotvorbu zaměřuje i výuka na právnických fakultách. Například na Právnické fakultě Univerzity Karlovy vede Radim Boháč předmět zabývající legislativní technikou, v jehož rámci si mohou studenti zkusit vytvořit a následně též ústně obhájit vlastní návrh zákona. „Takové zaměření výuky nabízející nové možnosti současným studentům je třeba vítat,“ dodává Říha s tím, že prakticky zaměřené předměty má i katedra trestního práva. Zmiňuje třeba výběrový předmět profesora Jiřího Jelínka zaměřený na rozhodnutí ve věcech trestních, v němž se studenti mimo jiné cvičí v písemném vyhotovování rozhodnutí, jakož i v jeho utváření při simulovaných soudních jednáních. Současná skladba předmětů na fakultě je již značně bohatší oproti dobám studia Jiřího Říhy, který by přesto i zde našel prostor pro její rozšíření. „Každý právník se živí slovem, psaným či mluveným, přesto se na rétoriku, ač to v dávných časech býval tradiční předmět při studiu práv, nyní zapomíná,“ upozorňuje. Naproti tomu k písemnému projevu fakulta nutí studenty při běžném studiu, a to například při zpracování případů v jednotlivých seminářích, při klauzurních pracích a v neposlední řadě při psaní diplomových a jiných kandidátských prací.

Složité zákony
Na otázku kvality a složitosti legislativy v oblasti trestního práva Jiří Říha uvedl, že i když současné trestní předpisy umožňují naplňovat svůj základní účel, přesto se o určitých změnách a vylepšeních dá uvažovat. Přiznává však, že nové zákony i v oblasti trestněprávní jsou často kazuistické, málo abstraktní, v trestním procesu mají někdy až technicistní charakter, neumožňují uvážení. „Normotvorbě též někdy škodí tlak mezinárodních společenství na přijetí konkrétní kazuistické úpravy, ačkoliv je pro náš právní řád nevhodná a ačkoliv předmětný závazek z mezinárodní smlouvy Česká republika splňuje, neboť je problematika v našem právním řádu upravena jinak,“ zmiňuje Říha. Mnohdy však toto Česko podle něj není schopno vysvětlit, případně si to mezinárodní hodnotitelé nechtějí nechat vysvětlit. A tak se někdy v zákonech objeví i nadbytečná ustanovení.

Jako příklad snahy prosadit do tuzemské právní úpravy cizorodou nadbytečnou a kazuistickou skutkovou podstatu uvedl Jiří Říha trestný čin nuceného sňatku, který byl uveden v původním návrhu poslední velké novely trestního zákoníku, kterou byl také zaveden trestný čin maření spravedlnosti. „Uvedené jednání však postihujeme jako vydírání, a to dokonce přísněji oproti navrhované verzi, což bylo též v připomínkovém řízení i Nejvyšším soudem namítáno, takže se od této změny nakonec upustilo,“ popisuje a dodává, že i to je dobrý příklad funkčnosti legislativního procesu s jeho připomínkovým řízením, jde-li o vládní návrhy zákonů. Jako opačný příklad jisté nadbytečnosti změny právní úpravy, kterou se i přes výhrady podařilo prosadit, poukázal Říha na jinou změnu ve zmíněné poslední novele trestního zákoníku. Tou byly mimo jiné doplněny dvě skutkové podstaty korupčních trestných činů o vyjádření, že pachatel tak má činit „sám nebo prostřednictvím jiného“. Přitom v obecné části trestního zákoníku je definováno nepřímé pachatelství, které možnost spáchání činu prostřednictvím takzvaného živého nástroje zavádí obecně pro všechny trestné činy. „Tyto nekoncepční nedostatky se naštěstí často díky připomínkám v rámci legislativního procesu daří vymýtit. Je tomu tak převážně u vládních návrhů zákonů, které mají výrazně jinou oponenturu než návrhy poslanecké. Proto mají vládní zákony podle mého lepší předpoklad ke splnění požadavků na kvalitní předpis,“ vysvětluje soudce.

Soudci by zákony psát měli
Jiří Říha je členem pracovních skupin pro rekodifikaci trestního řádu již od března 2014, kdy zahájila činnost Komise pro nový trestní řád pod vedením profesora Pavla Šámala, než jej vystřídala prof. Dagmar Císařová. Od konce loňského roku tuto malou pracovní skupinu vede sám Říha. Přiznává, že rozumí tomu, že se může účast soudců na vytváření právního předpisu zdát problematická s ohledem na takzvanou dělbu moci. „Na druhou stranu komise je brána jako poradní orgán ministra spravedlnosti, v němž zazní k probíraným institutům stanoviska jednotlivých právnických profesí, které k nim mohou mít mnohdy i zcela protichůdné postoje,“ dodává s tím, že taková vnitřní oponentura se střetem názorů podloženým věcnou argumentací přispívá k nalézání nejvhodnějších řešení. I proto je podle Říhy taková „sestava“ žádoucí.

Pracovní skupina i v pozměněném složení navazuje na dosavadní práce, které postupně po vypořádání připomínek předkládá členům takzvané velké Komise pro nový trestní řád. V té působí několik desítek významných osobností. „V současné době jsou zpracovány některé obsáhlé oblasti, jako jsou základní zásady trestního práva procesního, subjekty trestního řízení, zajištění osob a věcí, ze stadií je zatím zpracované přípravné řízení a jsou naplánována jednání pracovní skupiny k navržené úpravě řízení před soudem, k předložení do pracovní skupiny se připravují pasáže týkající se opravných prostředků a důkazních prostředků,“ popisuje Říha aktuální dění.

Hledají se základní zásady
Rychlost postupu při projednání navrhovaných pasáží trestního řádu v pracovní skupině nedokáže Jiří Říha odhadnout. „Záleží to na tom, jak se bude dařit nacházet volné termíny ve velmi nabitém harmonogramu jednotlivých členů, významnou roli bude hrát též to, jak rozdílné názory na daná témata budou panovat a jak obtížné bude nalezení rozumného kompromisu,“ uvádí. K dotazu na rozdílnost názorů jednotlivých členů pracovní skupiny či zástupců profesních skupin přitom Říha uvedl, že není třeba zacházet nějak daleko, zastavit se můžeme již u základních zásad trestního práva procesního. „Někteří odborníci mohou být zastánci procesu kontinentálního typu zřetelně vycházejícího z tradice inkvizičního řízení, jiní zase inklinují k anglosaskému adversárnímu systému,“ říká s tím, že dalším velkým tématem je třeba otázka, nakolik se bude trvat na tom, že v trestním právu může obviněného postavit před soud pouze veřejný žalobce, nebo zdali se má zavést také soukromý žalobce se soukromou a případně i subsidiární žalobou.

e-důkazy a moderní technologie
Při práci na novém trestním řádu se musí také podle Říhy zohledňovat specifika moderní společnosti, především nové technologie. V této oblasti jsou jedním z nejdůležitějších témat elektronické důkazy, s nimiž současná praxe pochopitelně pracuje, trestní řád je ovšem výslovně a komplexně neupravuje, používají se ustanovení jim nejbližší. Jedním z velkých problémů pro orgány činné v trestním řízení je jejich zajišťování, ale i jejich provádění.

„Když jsem působil ještě na Městském soudu v Praze, tak jsme na gremiální poradě mezi roky 2012 a 2014 měli každý rok zařazené téma, jak získat přístup k obsahu e-mailů,“ zdůrazňuje význam nové úpravy Jiří Říha. V tomto směru ovšem na ministerstvu spravedlnosti probíhají separátní jednání na dané téma, která by měla vyústit v přípravu nové úpravy nejen v trestním řádu, ale možná i v další procesních předpisech. Na tyto výsledky se pak může při rekodifikačních pracích navázat. Takových sporných témat, například týkajících se operativně pátracích prostředků, je ovšem podle šéfa pracovní komise pochopitelně více. I proto si na konkrétní výstupy legislativních prací u trestního řádu ještě počkáme.

***
Jiří Říha je od roku 2017 soudcem trestního kolegia Nejvyššího soudu, aktuálně je předsedou senátu. Od svého příchodu se zapojil do procesů připomínkování nových právních norem. Je jedním ze soudců, kteří za trestní kolegium nejčastěji připravují podklady do připomínkových řízení. Nedávno také zpracoval za soud podstatnou část textu připomínek k novelizaci trestního zákoníku, která obsahuje nově definovaný trestný čin maření spravedlnosti. V současné době pracuje na návrzích nových právních úprav odklonů v trestním řízení, peněžitých trestů nebo přezkumu sledování osob a věcí. Vnitřní oponentura se střetem názorů podloženým věcnou argumentací přispívá k nalézání nejvhodnějších řešení. I proto je legislativní „sestava“ doplněná o soudce žádoucí.


Zdroj:
Právní rádce

11. 2. 2019