Nejde jen o zřícenou střechu

Kdo bude platit za prolomenou střechu sportovní haly? Kdo za to půjde do vězení? A půjde vůbec někdo? Zdá se, že to vše jsou otázky pro soudy, státní zastupitelství, policii. Ale není tomu tak! Jistě, budou to státní zástupci, kdo podají obžalobu, a soudci, kdo nakonec vynesou rozsudek, nicméně všechno to stojí a padá s posudky soudních znalců.

Kde jsou ty časy, kdy cenu děděných chalup a zahrad určil notář po vyjádření starosty! Nemohou se rodiče při rozvodu dohodnout o výchově dětí? Ať znalec posoudí, komu je má soud dát po rozvodu. Už jen nejzkušenější soudci – specialisté na pracovní právo – sami spočítají ztráty na výdělku při náhradách škody, ostatní to ponechávají na znalcích. A to ponechávám stranou nekonečné debaty o odborné úrovni znaleckých posudků, o zastaralosti zákona či o tom, že i na znalce – minimálně občas – platí přísloví, že zpívají píseň toho, jehož chleba jedí.


„Poradit se s odborníkem“, to přece zní logicky. Je to však opravdu vždy zapotřebí? Myslím, že ne, naopak! Důkazy znaleckým posudkem v řadě případů jen zbytečně lidem „tahají peníze z kapsy“, či dokonce vysloveně škodí. Pro rozhodnutí v nesporných věcech, jako třeba v řízeních o dědictví, je plně namístě, aby i ceny nemovitého majetku určil notář, který věc projednává. Zkušeností a znalostí na to má ze své praxe dost, případně může konzultovat s místními realitními kancelářemi. Stejně tak vtahovat děti do rozvodové války rodičů a podrobovat je psychologickému zkoumání je často za hranicí zdravého rozumu. Klíčem k dobrému a spravedlivému rozhodnutí o výchově dětí je moudrost, zkušenost a uvážlivost soudce.

U zhroucené střechy se bez znalce neobejdeme. Ale obecně se znaleckým posudkem je to jako s každým jiným důkazem. Má smysl jen tehdy, je-li opravdu potřeba. Jinak jde jen a jen o alibi toho, kdo nechce nést tíhu rozhodnutí. A to bývá leckdy mnohem těžší než střecha!

JUDr. Roman Fiala
místopředseda Nejvyššího soudu

Zdroj:
Lidové noviny