Nezkrácená verze rozhovoru předsedy Nejvyššího soudu pro deník PRÁVO

Dohodl jste se s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem (ANO) na tom, že soudci Nejvyššího soudu by mohli být i právníci a akademici bez soudcovské praxe?

My jsme se nedohodli, ale shodli, že zákon výslovně předpokládá, že na NS mohou přijít i jiní soudci než kariérní. Zákon o soudech a soudcích výslovně říká, že soudcem NS může být stručně a neúplně řečeno jmenován bezúhonný a morální občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání a složil odbornou justiční zkoušku, za kterou se považuje i advokátní zkouška, závěrečná zkouška právního čekatele, notářská zkouška a odborná exekutorská zkouška (stejné účinky má alespoň dvouleté působení ve funkci soudce Ústavního soudu). Ministr spravedlnosti může výjimečně soudce hned přidělit k výkonu funkce k NS, jestliže vykonával právnickou činnost nejméně po dobu 10 let, pokud jeho vysoké odborné znalosti dávají záruky řádného výkonu funkce u příslušného soudu. To je záměr zákona, nikoliv omyl.



Naše shoda na základě zákona byla teda na tom, že když se najde vhodná osobnost, a samozřejmě o některých osobách jsme mluvili, které by mohly přicházet v úvahu, budeme takto postupovat. Ale z mé strany nebyl a ani nemohl být učiněn žádný konkrétní návrh a můžu říci, že ještě mnoho měsíců učiněn nebude.

O jakých jménech jste tedy nezávazně diskutovali?

Nechci se vyjadřovat k žádným jménům. Veřejně jsem žádná jména možných kandidátů nesděloval a sdělovat je nebudu do té doby, než Nejvyšší soud zveřejní Pravidla pro výběr kandidátů na soudce Nejvyššího soudu, na kterých pracujeme již od minulého roku a než na základě nich provedeme výběr takové osobnosti.

A tedy interně jste probírali jména?

Jak říkám, ke konkrétním jménům se vyjadřovat nebudu. Přece ale logicky musíte zjistit, jestli o to má někdo zájem. To je ryzí sondování. Pak přijde proces, který musí mít transparentní a zveřejněná pravidla daná předem. Jinak možností, že by soudcem NS byl jmenován i právník, který nebyl před tím soudcem, navazuji na prvního předsedu Nejvyššího soudu Otakara Motejla, kterého si mimochodem velmi vážím, za jehož předsedování, byť v malém počtu, byly k NS jmenovány výrazné osobnosti, které neprošly kariérou soudce. Je dobré, když občas někdo přijde i z jiné právnické profese, za podmínky, že jde o významnou právnickou osobnost a přinese na NS trochu jiný pohled. Takto přišla na NS např. doktorka Wagnerová, pozdější předsedkyně NS a soudkyně Ústavního soudu a asi většina právníků si dnes nedovolí říci, že to byla špatná volba. Zrovna tak na Nejvyšší správní soud dlouhodobě přicházejí lidé z akademické sféry či advokáti, kteří před tím nesoudili, přičemž někteří z nich se poté také stali soudci Ústavního soudu. Je to běžné i v zahraničí. Z dvaceti pěti států EU tuto možnost nepřipouštějí jen čtyři, přičemž se jedná například o Bulharsko či Rumunsko. Podle názoru vedení NS, jak jsme se na tom shodli na poradě dne 23. listopadu 2016, je v určitém malém počtu potřeba, aby na NS přišel i někdo mimo sféru kariérních soudců. Navíc NS vždy rozhoduje v tříčlenném senátu. Na NS je šest desítek soudců, z toho akademici by byli postupně jeden, dva či tři. Titulky v médiích, že na NS budou přicházet „soudci z ulice“ (MfD) a přirovnávání k lékařům učícím na universitě, tak to je „kampaň“, která je doufám založena jen na neznalosti příslušných zákonů a rozhodovací praxe na NS, kde v občanskoprávním a obchodním kolegiu, o kterém se nejvíce mluví, se rozhoduje bez jednání a jen na podkladě spisu.

Kampaň proti komu?

Proti vedení Nejvyššího soudu.

Nebo proti vám osobně?

Neberu to osobně. Už v průběhu minulého roku vyjádřilo vedení NS obecný záměr, že směřujeme k této praxi. Bylo a je to veřejně dostupné v Zelené knize NS, která byla rozeslána na e-mail dne 27. června 2016 všem soudcům NS (zde konkrétní odkaz na pasáž ze Zelené knihy justice, kde se Nejvyšší soud vyjadřuje k procesu jmenování soudců). Zajímavé je, že soudce NS Pavel Vrcha, který tento záměr nedávno komentoval v Právu, to tehdy vůbec nepřipomínkoval, ač nepochybně o tom věděl, a tedy se to nedozvěděl z medií, jak ve svém příspěvku tvrdil. V listopadu tento záměr byl opět potvrzen poradou vedení NS, jejíž zápis byl také zveřejněn na intranetu a S-disku.

Kolik soudců v tomto reprezentovalo vedení NS?

Nejužší vedení tvoří předseda, místopředseda a dva předsedové kolegií, kteří jsou spolu se mnou odpovědní za personální politiku NS a jednomyslně se shodli, že je to dobrý a akceptovatelný záměr. Nikdo nebyl zásadně proti. Po této poradě jsem zadal přípravu zmíněných pravidel, aby byla transparentní a pro všechny, a to i soudce nižších soudů dostupná. Nejprve ale musí být prodiskutována se všemi soudci NS a na vedení, a poté samozřejmě zveřejněna, aby nikdo nemohl říkat, že něco „potajmu pečeme“. Kampaň nás ale předběhla, což je bohužel dnešní doba.

Není to spíše tak, že pozdvižení mezi soudci nevyvolal samotný záměr, ale právě ta jména, kdy se jedná o právníky, kteří psali občanský zákoník spolupracující s vlivnou advokátní kanceláří?

Já ani pan ministr jsme jména možných kandidátů nikomu nesdělovali, a pokud je mi známo, že z těch jmen, o kterých se mluví, ale které vůbec nepotvrzuji, jen tři, jak jsem si dodatečně zjistil, jsou tzv. of counsel této kanceláře, což znamená, že neposkytují právní služby v této kanceláří (někteří jsou samostatní advokáti), ale podílí se jen na přednáškové činnosti apod. v rámci jejich akademie.

Takže to není o tom, že jedna z největších advokátních kanceláří si zajistí přímý vliv na NS?

V žádném případě, zvláště když vůbec nevíme, kdo „projde“ zmíněným procesem, a zda to nebudou zcela jiní lidé. Na to zapomeňte.

Jak je tedy možné, že se proti tomu velmi ostře staví Soudcovská unie, když je to vše podle zákona?

Nevím, nerozumím tomu. Vždyť to zatím vůbec není aktuální. Rada Soudcovské unie zdůraznila, cituji, že „bez kariérního řádu pro soudce obecných soudů a závazných pravidel pro jmenování externistů nelze osobu bez soudní praxe jmenovat soudcem Nejvyššího soudu. V opačném případě je zpochybněna nezávislost a záruka odborného rozhodování.“ Kariérní řád, který se stejně týkal soudců a nikoli externistů, by zřejmě musel být přijat zákonem, což nelze v nejbližší době očekávat.
Nerozumím tomu, jakým právem Soudcovská unie stanoví nějaké další požadavky na kvalifikaci soudců NS, které jdou nad zákon a navíc takovým ultimativním a konfrontačním způsobem, což mě velmi mrzí. Všichni soudci, i ti v Soudcovské unii, by měli respektovat zákon. Ten nic o žádném kariérním řádu, ani o tom, že osobu bez soudní praxe nelze jmenovat, neuvádí. Zákon říká přesný opak. K tomu je třeba připomenout, že soudcovská unie je složena zásadně jen z kariérních soudců. Myslím si, že její členové jako představitelé stavovské organizace nechtějí, aby soudci NS byli jiní než kariérní. Podle mého názoru jde o projev „uzavírání se“ soudcovského stavu, když podle mě je naopak třeba směřovat k větší otevřenosti a mít na paměti, že výkon soudnictví je služba veřejnosti. Navíc se SU staví jako objektivní, přitom nechápu, proč ve svém stanovisku nezmiňuje také Nejvyšší správní soud, který běžně jmenuje soudce z řad právníků, ne-soudců? Zde tedy již při neexistenci kariérního řádu podle názoru SU došlo k zpochybnění nezávislosti a záruky odborného rozhodování? Nemyslím si to.

Já ctím zákon a jsem odpovědný za personální obsazení NS. Myslím si, že Republiková rada Soudcovské unie se sice má právo k této otázce vyjádřit, ale neměla by to činit takovýmto způsobem a bez toho, aby mě poskytla šanci se k tomu před přijetím prohlášení vyjádřit, o což jsem žádal, a navíc jim i poskytl potřebné materiály, z kterých vyplývalo, že připravujeme zmíněná Pravidla a situace není tak „horká“, aby se museli vyjádřit do dvou dnů. Jsem přesvědčen, že jim nepřísluší stanovovat nějaké další požadavky nad rámec zákona, které by snad měly být pro předsedu NS, ministra spravedlnosti a prezidenta republiky závazné.

Není to už válka soudců na vysokých postech?

Za válku soudců to nepovažuji, ale řeknu vám k tomu jedno: za personální politiku Nejvyššího soudu odpovídám já spolu s vedením NS, a ne Soudcovská unie. Vše je a bude na internetu, každý se k tomu může vyjádřit. Jsem ochoten se i s Republikovou radou SU o těchto otázkách bavit, ale to by musela být vůle na druhé straně, zatím cítím spíše snahu tuto problematiku vyhrotit.

Konkrétní pravidla pro jmenování soudců NS tedy stanovena nejsou?

Jak jsem již uvedl, zatím nejsou, ale intenzívně se na nich již od minulého roku pracuje a předpokládám, že v dubnu maximálně v květnu tohoto roku bude první návrh předložen všem soudcům NS k diskusi. Jsem přesvědčen, že většina z nich k tomu přistoupí jako elita soudnictví v naší zemi a bez předsudků. Do doby jejich přijetí, žádný návrh na jmenování externisty soudcem NS nepodám. Již vůbec není moje vina, že neexistuje kariérní řád pro soudce obecných soudů, pokud bych měl splnit požadavek SU, tak bych vlastně nemohl přijímat ani kariérní soudce, protože i pro ty by měl být stanoven podle jejich názoru kariérní řád. Mám tedy Nejvyšší soud nedoplňovat a nakonec ho zavřít? Absence kariérního řádu souvisí s tím, že v Česku stále není orgán, který by soudce skutečně zastřešoval, tedy Nejvyšší rada soudnictví.

Nebyl by to tedy jen spolek?

Přesně, nebyl by to spolek, ale v ní by byli reprezentanti soudců volení všemi soudci. Rada soudnictví by reprezentovala celou justici, nikoliv jen to poměrně menší procento, které reprezentuje Soudcovská unie.

Vzniku nezávislé rady soudců se politici napříč spektrem od počátku novodobé demokracie brání. Proč podle vás?

Proč? Protože dosud všechny pravomoci ve vztahu k justici má v ruce ministr spravedlnosti, tedy výkonná moc. Pokus o zavedení periodického hodnocení soudců, které je v zahraničí obvyklé, odmítl v roce 2002 Ústavní soud, přičemž ve svém nálezu zejména zdůraznil, že to je navázáno na moc výkonnou, a že to není možné. Kariérní řád pro obecné soudce není proto, že není Nejvyšší rada soudnictví. Přestože bych jejím zřízením ztratil část pravomocí, jednoznačně podporuji její vznik, obdobně jako je tomu ve většině demokratických zemí.

Jaký je váš názor na záměr ministra Pelikána, že konkrétní případy na obecných soudech by se soudcům nepřidělovaly kolečkem, jak je dnes obvyklé, ale soudcům by je určoval počítačový agregátor přímo na ministerstvu spravedlnosti? I to vyvolalo bouři.

Jsem zásadně proti zřízení generátoru, neboť si myslím, že směřuje proti specializovanému soudnictví a NS je specializovaným soudem. Navíc mám obavu z technického provedení s ohledem na to, že by měl být zřízen v jednom centru, a navíc na Ministerstvu spravedlnosti, jako představiteli moci výkonné. Vzhledem k tomu, že vláda na tom má zájem a hrozí jeho plošné zavedení, navrhl jsem na poradě předsedů soudů u ministra, že by bylo možné kompromisně uvažovat, že by se tento záměr vyzkoušel na jedné agendě. Většina předsedů soudů se proti takové možnosti na této poradě nepostavila. Připustili, že by se o tom jednat mohlo.

Jak vás poslouchám popisovat vztahy v justici, tak důvěru v soudnictví to zrovna neposiluje, spíše naopak. Vypadá to jako přetahovaná o moc, jako politizace justice, nezdá se vám?

Nemyslím si, že se justice politizuje, to jsou silná slova, a důvěra v justici je podle mě poměrně vysoká. Politizovala by se, kdyby se to projevovalo v rozhodovací činnosti a jsem přesvědčen, že se to neděje. Zájmy určitých skupin v justici jsou samozřejmě rozdílné. Soudců je okolo třech tisíc. Právě proto je tak důležitý vznik Nejvyšší rady soudnictví, která by byla složena z volených představitelů soudců a z určitého počtu „nesoudců“. Její členové – soudci by byli voleni z řad soudců všech soudů obecné justice. K jejímu vzniku však dosud nebyla politická vůle.

Pokud jde o vztah k ministrovi spravedlnosti, když neexistuje Nejvyšší rada soudnictví, tak s ministrem spravedlnosti na základě zákona musím jednat o všech otázkách správy NS, neboť nakonec je to on, kdo rozhoduje o přidělování soudců na NS, dále např. rozhoduje o penězích, přičemž náš soud má stavět budovu, kterou bude financovat ministerstvo. Prostě ten systém je takto nastaven, že každý předseda je zároveň orgán státní správy soudů. Proto se musím starat i o personální politiku NS, když zde není nikdo jiný, kdo by se o ni staral.


Mgr. Petr Tomíček
tiskový mluvčí Nejvyššího soudu

11. 4. 2017