Provozovatel tržiště může být donucen k ukončení prodeje u trhovců porušujících práva k ochranným známkám

Soudní dvůr (EU) rozhodl dne 7. 7. 2016 ve věci (C-494/15) předběžné otázky, podané Nejvyšším soudem ČR, v řízení Tommy Hilfiger Licensing LLC, a další (Urban Trends Trading BV, Rado Uhren AG, Facton Kft., Lacoste SA, Burberry Ltd) proti DELTA CENTER a.s., a to tak, že provozovatel reálného tržiště může být donucen k ukončení protiprávního jednání trhovců porušujícího práva k ochranným známkám.

Soudní zákazy vydané v tomto směru podléhají stejným podmínkám jako soudní zákazy týkající se provozovatelů on-line tržišť. Jde o průlomové rozhodnutí chránící práva výrobců z ochranných známek prodávaných v tržnicích, bez ohledu na to, zda jde o on-line portály, anebo reálné tržnice. Věcná stránka rozhodnutí spočívala v tom, že společnost DELTA CENTER, která je nájemcem „Pražské tržnice“, pronajímá jednotlivá prodejní místa trhovcům. Výrobci a distributoři výrobků chráněných ochrannými známkami zjistili, že v Pražské tržnici jsou prodávány padělky jejich výrobků.

U českých soudů se tedy domáhali, aby byla společnosti DELTA CENTER stanovena povinnost ukončit pronajímání prodejních míst v této tržnici osobám, které se dopustily takového protiprávního jednání.


Směrnice o duševním vlastnictví (2004/48/ES) majitelům ochranných známek umožňuje podat žalobu proti prostředníkům, jejichž služby jsou užívány třetími osobami k porušování jejich práv k ochranným známkám. Majitelé ochranných známek přitom dovodili, že podobně jako provozovatelé on-line tržišť může být provozovatel reálného tržiště na základě směrnice soudem donucen, aby ukončil protiprávní jednání trhovců porušující práva k ochranným známkám a přijal opatření k zamezení dalšímu protiprávnímu jednán. Nejvyšší soud ČR, před nímž probíhá řízení o dovolání, se Soudního dvora (EU) dotázal, zda je skutečně možné nařídit provozovateli reálného tržiště, aby ukončil protiprávní jednání trhovců porušující práva k ochranným známkám a přijal opatření k zamezení dalšímu protiprávnímu jednání. V rozsudku Soudní dvůr konstatoval, že subjekt, který poskytuje třetím osobám službu spočívající v pronajímání či podnajímání ploch na tržišti, a umožňuje tak těmto třetím osobám prodávat na něm padělky, musí být kvalifikován jako „prostředník“ ve smyslu směrnice. Soudní dvůr zdůraznil, že to, zda se poskytování prodejních míst týká on-line tržiště nebo reálného tržiště, je nerozhodné, neboť oblast působnosti směrnice není omezena na elektronický obchod. Proto i provozovatel reálného tržiště může být donucen k tomu, aby ukončil protiprávní jednání trhovců porušující práva k ochranným známkám a přijal opatření k zamezení dalšímu protiprávnímu jednání. Soudní dvůr rovněž uvedl, že podmínky pro vydání soudního zákazu vůči prostředníkovi, který poskytuje službu spočívající v pronajímání prodejních míst na tržnici, jsou totožné s podmínkami, které platí pro soudní zákazy vůči prostředníkům na on-line tržišti.

Tyto soudní zákazy proto musí být nejen účinné a odrazující, ale také spravedlivé a přiměřené. Nesmí tedy být nadměrně nákladné, ani nesmí vytvářet překážky právně dovolenému obchodu. Po prostředníkovi rovněž nelze požadovat, aby nad svými zákazníky vykonával obecný a soustavný dohled. Prostředník naproti tomu může být donucen k přijetí opatření, která přispějí k zamezení dalšímu porušování stejného druhu a stejným trhovcem. Soudní zákazy navíc musí zajišťovat spravedlivou rovnováhu mezi ochranou duševního vlastnictví a absencí překážek právně dovolenému obchodu. *

Zdroj:
TECH MAGAZÍN

15. 8. 2016