Společný život partnerů bez sňatku je třeba zrovnoprávnit

MÍSTOPŘEDSEDA NEJVYŠŠÍHO SOUDU ROMAN FIALA PRO PRÁVO:
Soudce Roman Fiala je specialista na dědické právo. V praxi řešil a řeší spoustu zapeklitých sporů. Obzvláště dnes, kdy se rodiny štěpí, lidé mají více děti z více manželství, celkově přibývá majetků. Zvládají vyřešit naše zákony a soudy v komplikovaných motanicích mezilidských vztahů zásadní otázku: kdo bude dědit? Paragrafů je sice jen v zánovním občanském zákoníku přes tři tisíce, jenže na změny ve společnosti to samo o sobě nestačí.

** Dává dnes dědické právo lidem jistotu, že se po jejich smrti bude nakládat s jejich majetkem opravdu podle jejich vůle; v situaci, když je tolik rozvodů, lidé se znovu berou či se rodí tolik dětí ze svazků na hromádce?

Současná úprava je opsaná z občanského zákoníku z devatenáctého století. Je velmi tradiční. Dnes však není šťastně pojatá, protože není převzata celá, tak jak byla tehdy dlouhodobě a logicky vymyšlená.


Byla roztrhaná vsazením úplně jiných myšlenek. V zásadě to jakousi jistotu zaručuje. Jistotu do toho rozhodně nevznáší například dědické smlouvy. Nedá se na ně spolehnout a nepokrývají celý majetek. Hlavně když se taková smlouva poruší, tak se nic moc nestane. Ochrana proti tomu je nedostatečná.

Co je ale zajímavé, a to v širším společenském kontextu, je otázka zákonné dědické posloupnosti. To znamená, kdo dědí, když není závěť. Naše právo stojí na jednoduchém principu, že dědí pouze fyzické osoby, a že dědí ti lidé, kteří s tím, kdo zemřel, byli nějakým způsobem spříznění, ať už pokrevně, nebo manželsky, či ti, kteří fakticky žili v podobném stavu. V první skupině jsou děti, to je jasné. Až v druhé skupině jsou spolu žijící osoby. To jsou druh a družka. Je to správné, když se polovina dětí rodí mimo manželství?

Je preference manželství před jiným způsobem soužití ještě morálně opodstatněná?

** Jak to myslíte, že není již opodstatněné v zákonech preferovat manželství, tedy formu, která vychází ze staletých tradic?

Když se polovina dětí rodí mimo manželství, a jde nám přece o rodinu, tak je otázka, proč stejná práva jako manželé a manželky také nemají jiné formy vztahů, například druh–družka. Ti jsou v nerovné pozici proti manželství. Rodinné právo by mělo už reagovat na fakt, že děti se rodí mimo manželství, což bylo dříve nepředstavitelné. Pokud už tak je tvořena polovina rodin, tak to není něco okrajového.

* * To navazuje i na další vaši myšlenku, zda nezrušit společné jmění manželů jako ze zákona automaticky vznikající majetkový vztah. Manželé by si nemovitosti dělili předem třeba podílově. Tento váš návrh jsem konfrontoval s řadou žen a právníků. Tváří se nelibě. Neuvádělo by to ženy, které nedělají kariéru, v nejistotu?

Naopak. Do manželství dnes nevstupuje řada lidí z ekonomických důvodů, protože majetkové vztahy, které musejí vzniknout povinně, je odrazují. Lidé by se mohli rozhodnout. Nikdy jsem neřekl, že se má společné jmění manželů zrušit. Říkám, že by se mělo zrušit automaticky, povinně ze zákona. Podstatou občanského práva je dobrovolnost a rovnost subjektů. Totéž by mělo platit i u společného jmění manželů. Budoucí manželé by měli mít možnost se předem vyjádřit, zda chtějí společné jmění manželů, nebo ne.

* * Důležitá otázka, kterou jste nadnesl, protože někteří, obzvláště muži, jsou před ni postaveni i třikrát čtyřikrát za život. A pak jen platí a platí, a čím více se snaží, tím více platí, aniž mohou ovlivnit, co se s jejich penězi děje. Jak to tedy myslíte s tou rovností?

Kdybych přistoupil na argument, že společné jmění manželů už musí navěky vznikat ze zákona povinně, automaticky, tak potom bych si přál, aby to zachovávalo občanskoprávní rovnost. To znamená, ať tedy společné jmění pak vzniká u všech typů soužití, které vykazují stejné znaky jako manželství. To jsou registrovaná partnerství či dlouhodobé svazky druh–družka. Proč mají být, když to vezmeme prakticky a obrazně řečeno, potrestáni společným jměním jen ti, kteří vstoupí do manželství?

* * Už jen fakt, že společné jmění manželů vnímáme jako možné budoucí potrestání, a tak roste počet lidí, kteří uzavírají manželské smlouvy pro případ rozvodu, znamená, že je něco špatně. Není to tak, že při rozvodech jeden o hodně přijde, a druhému většinou spadne pečený holub do klína?

Společné jmění manželů má být proto dobrovolné. Když stát říká, že musí být povinné, tak ať to nařídí všem typům svazků.

* * Když s někým žiji na hromádce, tak po jak dlouhé době na nás zákon již nahlíží jako na druha a družku?

Po roce se ten druhý stává ze zákona dědicem v druhé dědické skupině. Když nejsou děti, stejně jako by byl manžel– manželka. Soužití se ale musí prokázat (svědecky, společnými účty, pozn.)

* * Proč to ale vlastně vůbec řešíte, když ten, kdo vstupuje do manželství, a je si již vědom majetkových rizik, si přece může uzavřít s druhou stranou, a potencionální protistranou u rozvodu, manželskou smlouvu, kde majetkové poměry předem jasně vymezí?

Je to možné, třeba i možnost zúžení společného jmění manželů. Ale já narážím na stav myšlení společnosti a těch, kdo do manželství vstupují. Ono není nic špatného si před manželstvím předem říci, jak bude majetek rozdělen v případě rozvodu. Jenže u nás to budí v tom druhém dramatickou pochybnost, nedůvěru. Mnozí otázku majetkového uspořádání vnímají jako zpochybnění vztahu. Proto by situaci značně usnadnilo, kdyby zákon stanovil, že lidé si před uzavřením manželství musí zvolit, jak bude jejich majetek uspořádán. Notáři by ze zákona položili jen otázku: Chcete společné jmění manželů? Ano/Ne. Myslím si, že by to zvýšilo počet sňatků.

* * Jak je to tedy s dědictvím, když manželé jsou manželi jen formálně? Třeba proto, že se rozvod léta táhne kvůli neshodě o děti či majetek, nebo prostě proto, že se nechtějí papírovat s rozvodem a platit ho, ale každý už fakticky žije s někým jiným. Kdo pak dědí, papírová manželka, nebo skutečná družka?

V první dědické skupině je manželka/manžel a děti. Pokud jsou stále manželé, dědí jeden po druhém, protože manžel/manželka je z hlediska dědictví ve vyšším postavení než druh/družka. Stačí však ještě za života napsat jednu větu a předat ji notáři: nechci, aby po mně dědila manželka/manžel, jméno, datum, podpis. Tečka. A není dále třeba už nic zdůvodňovat. Umožňuje to občanský zákoník.

* * Rozvodem se tedy tato dědická priorita ustřihne a exmanželka/exmanžel už nemá šanci si na majetek bývalého manžela sáhnout?

Ano, rozvodem se tato vazba utne, a v tom okamžiku už má dědický nárok druh/družka. Po roce soužití.

Rodinné právo by mělo už reagovat na fakt, že děti se rodí mimo manželství Mnozí lidé otázku majetkového uspořádání vnímají jako zpochybnění vztahu


Zdroj:
Právo

21. 4. 2017