Svobodný přístup k informacím? Soudy jsou zahlceny žádostmi i šikanózními dotazy

Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Na toto přísloví zřejmě často myslí zaměstnanci (nejen) českých soudů, kteří jsou čím dál více zahlcováni dotazy podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Výjimkou nejsou ani tzv. šikanózní dotazy. Z ankety České justice vyplynulo, že mnohé soudy žádají Ministerstvo spravedlnosti v souvislosti s touto agendou o navýšení personálu a také o změnu legislativy.

Vyčíslení vyplacených peněz znalci od roku 1975 do současnosti, osobní údaje soudců, kteří žadatelům nevyhověli, hrubá mzda všech zaměstnanců soudu několik let nazpět, zda byl soudce členem komunistické strany… Podobné dotazy padají na soudy ve formě „stošestkových“ dotazů stále častěji. Podle informací České justice Ústavní soud dokonce letos dostal od jedné skupiny žadatelů, nespokojených s jeho nálezem, v jednom dni kolem stovky dotazů podle „stošestky“.

Většina krajských soudů, které Česká justice oslovila, eviduje v posledním roce nárůst agendy o desítky procent. Předsedové soudů upozorňují, že často nejde o jeden dotaz, ale o více dotazů položených v jedné žádosti. „Neúspěšní žadatelé, kterým byla žádost byť jen částečně odmítnuta, anebo nejsou s poskytnutou informací spokojeni, se častěji než v minulosti odvolávají nebo podávají stížnost (letos zatím 15x),“ uvedl za
Nejvyšší soud Petr Tomíček. Ten je sice tiskovým mluvčím, ale právě na jeho bedra byla značná část agendy „106“ přesunuta. Podobně jsou na tom tiskové odbory dalších soudů.

Konkrétně
Nejvyšší soud vyřídil v roce 2012 pětačtyřicet žádostí na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, loni to bylo 105 žádostí a za letošní rok je to do dnešního dne již 188 žádostí. „Nyní žádáme MSp o nové tabulkové místo právě pro posílení Nejvyššího soudu na úseku vyřizování žádostí podle informačního zákona,“ uvádí Tomíček s tím, že s ministrem Robertem Pelikánem (ANO) kvůli tomu bude jednat přímo předseda NS Pavel Šámal.

Nevyvážený zákon?
Zákon je nejen podle názoru
Nejvyššího soudu napsán velmi nevyváženě ve prospěch těch žadatelů, kteří si jej zvolili jako svoji zbraň či nástroj pomsty vůči povinným subjektům, např. vůči soudům. „Nespokojení účastníci řízení pak opakovanými žádostmi v rámci informačního zákona bombardují Nejvyšší soud, aby jim dovysvětloval rozhodnutí svých senátů, napadají prostřednictvím zákona 106 přidělení zákonného soudce (rozvrhy práce) tak, že požadují výpisy veškeré došlé pošty v den nápadu jejich věci nebo nejlépe několik dnů před a po datu nápadu, apod.,“ dodává Petr Tomíček.

Jeden z žadatelů, nespokojený s délkou svého řízení u 
Nejvyššího soudu, podle něj dokonce neváhal napsat, že až do vydání rozhodnutí v jeho věci bude “za trest“ Nejvyššímu soudu denně posílat novou žádost podle informačního zákona – a skutečně zhruba desítku žádostí takto poslal (každou s pěti základními otázkami a řadou dílčích podotázek).

O sto procent se agenda zvedla i v ústeckém krajském soudním obvodu. V roce 2014 soud vyřídil 144 žádostí, letos už to bylo 288 žádostí. „Ministerstvo bylo samozřejmě na problém agendy 106 několikrát ze strany krajských soudů upozorňováno. Určitě je přínosem zprovoznění publikační aplikace správních rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ve věcech týkajících se zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, která je pro pracovníky justice přístupná,“ uvedla mluvčí KS v Ústí nad Labem Marcela Trejbalová.

Ještě větší nárůst je na KS v Brně, kde letos vyřídili už 600 žádostí. V roce 2012 to přitom za celý rok bylo 2012 požadavků. Podle mluvčí Simony Peškové není možné kategorizovat, že by se jednalo pouze o šikanózní návrhy. „Je možné vymezit tři kategorie žadatelů, a to studenty vyžadující podklady k diplomové práci, ti, jejichž žádosti je možné označit za šikanózní a ostatní žadatelé. Prozatím tuto agendu vykonává asistentka předsedy soudu. Nicméně bude-li tato agenda dále narůstat, bude pravděpodobně zapotřebí ji personálně řešit, a to i s ohledem na vyšší nároky na administrativní úkony související s touto agendou,“ uvedla Pešková na dotazy České justice.

206 žádostí od jednoho subjektu
Mluvčí KS v Hradci Králové Kateřina Podeszwová odhaduje letošní meziroční nárůst žádostí o 57 procent. I tento soud se potýká s tzv. šikanózními dotazy, jako příklad mluvčí uvedla dotaz: „Kolik obžalob a v jaký čas napadlo 15. 12. 2012 a 26. 10. 2014?“. Dochází také ke zneužívání institutu poskytování informací namísto stížnostních podání. „Agendu řešíme zvýšeným pracovním výkonem stávajících zaměstnanců – zvláštní prostředky na nové zaměstnance jsme neobdrželi,“ dodává Podeszwová.

Další soud, který „trpí“ přetížeností v informační agendě, je Městský soud v Praze. Počet žádostí o poskytnutí informací rapidně vzrostl za poslední čtyři roky. V roce 2012 to bylo 362 případů a letos již 816 žádostí. „Pokud jde o náš vlastní nápad Si, žádosti běžně spojujeme (např. 2 – 3 žádosti o kopie rozsudků došlé od jednoho žadatele během jednoho týdne), a pak tady máme extrém, společnost Levanto Consulting, které letos evidujeme 47 žádostí, ale ve skutečnosti jich bylo 206. Dá se odhadnout, že fakticky je náš nápad o 20 % vyšší, než nakonec vyjde ve výroční zprávě,“ uvedla mluvčí soudu Markéta Puci.

Kde soudce bydlí?
Krajský soud v Plzni čelí podobným problémům, v souvislosti s nimi zvýšil počet zaměstnanců, kteří se na zpracování této problematiky podílejí na 3 – nejde ale o jejich výlučnou náplň činnosti. Soud také chystá přijetí právníka, který by se věnoval výhradně této problematice. „V současnosti letos evidujeme kolem 250 dotazů splňujících náležitosti dle zákona č. 106, na mnoho jiných dotazů odpovídáme mimo to v rejtříku Spr, neboť nejsou výslovně formulovány dle zákona č. 106. Nutno si ovšem uvědomit, že v jedné žádosti jsou mnohdy i desítky různorodých požadavků,“ řekl České justici předseda soudu Miloslav Sedláček. Žádosti nelze paušalizovat co do jejich složitosti, například žádosti studentů či advokátů o rešerše nebo odsouzených o různá prověření chodu soudu zabírají mnohem více času než poskytnutí anonymizovaného znění rozsudku.

Povinnými subjekty, které mají podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Povinnými subjekty jsou dále ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti.

Předseda KS v Plzni dodává, že při zabývání se touto problematikou zjistil, že letošní rekordman již u KS v Plzni podal 72 žádostí o informace. „Šikanózních a urážlivých žádostí evidujeme značné množství – například doložit, že má soudce alespoň maturitu, sdělit, jaké měl u maturity známky, kde bydlí atd.,“ uvádí předseda soudu.

Nejméně nárůst agendy pociťuje z oslovených soudů Nejvyšší správní soud. Loni vyřídil 47 žádostí, za letošní rok bylo k začátku prosince vyřízeno celkem 82 žádostí.“Vzhledem k tomu, že soud zveřejňuje rozhodnutí na svém webu, odpadají víceméně žádosti o konkrétní rozhodnutí. V případě zajímavých (popř. veřejností nebo sdělovacími prostředky sledovaných věcí) je snahou soudců, aby ve chvíli, kdy rozhodli, byl rozsudek na webu i včetně odůvodnění, protože pro veřejnost není důležité pouze, jak soud rozhodl, ale i proč tak rozhodl,“ uvádí mluvčí Sylva Dostálová. Tím, že Nejvyšší správní soud je soud, který sám judikaturu týkající se zákona o svobodném přístupu k informacím vytváří, je podle ní přirozené, že se v souladu s touto judikaturou také chová. „Víme, že způsob, jakým vyřizujeme žádosti, velmi podmiňuje úroveň důvěry veřejnosti k našemu soudu a potažmo v soudnictví obecně“, dodává Dostálová.

Pracovníci soudů si také stěžují na krátké lhůty, které dává zákon pro vyřízení a další procesní úkony. Už bezprostředně poté, co žádost přijde, je nutné ji pročíst a vyhodnotit, neboť je jen sedmidenní lhůta pro to, aby soud vyzval žadatele k upřesnění otázky, pokud jí není zcela rozumět anebo je formulována zbytečně obsáhle. Například u 
Nejvyššího soudu chtějí žadatelé údaje za celý soud, přitom ve skutečnosti by jim stačily údaje pouze za trestní kolegium.

Šílenství kolem otevřené správy
Zástupci soudů se shodují, že je potřeba soudy posílit změny nejen personálně, ale i změnit legislativu. Takové změny jsou ovšem velice nepopulární, protože jsou „utlučeny“ argumenty, že lidé mají nárok na neomezený přístup k informacím státních institucí. „Všeobecné šílenství ohledně otevřené správy, urážlivé komentáře ze strany médií i mnohých politiků na adresu těch, kteří na problém upozorňují, jsou známé, stejně jako adorace aktivistů v tisku, bez ohledu na jejich skutečné cíle a záměry. Právě před týdnem se na mě obrátil starosta jednoho městyse s tím, že je zcela umořen více než 100 dotazy od jednoho šikanujícího žadatele, zda by mu nemohl Krajský soud v Plzni pomoci. Nemohl,“ dodává předseda plzeňského soudu Miloslav Sedláček.

Ministerstvo spravedlnosti na dotazy České justice uvedlo, že problematiku chce řešit. „Současně připravuje organizační změny, které by měly pomoci rovnoměrněji rozložit zátěž vyplývající ze zákona o svobodném přístupu k informacím na více subjektů, především pak v oblasti rozhodování o opravných prostředcích,“ uvedla mluvčí rezortu Tereza Schejbalová.


Článek naleznete zde:


http://www.ceska-justice.cz/2016/12/svobodny-pristup-k-informacim-soudy-jsou-zahlceny-zadostmi-sikanoznimi-dotazy/
Navazující (pokračující) článek:
http://www.ceska-justice.cz/2016/12/ministerstvo-spravedlnosti-je-kvuli-opravnym-prostredkum-ke-stosestkam-zahlceno/

12. 12. 2016