V přebujelé justici už není místo pro spravedlnost

Český právní systém získal vinou přemíry zákonů, kontrol a odvolání sebezničující podobu.

Právní forma vítězí nad obsahem a evropský i český právní systém získal vinou stovek zákonů a vyhlášek i přemíry rozmanitých opravných prostředků sebezničující podobu. Zákony už ani neslouží veřejnosti, ale především k prezentaci jednotlivých politiků. To je ve stručnosti názor uznávaného právního teoretika a místopředsedy Nejvyššího soudu České
republiky Romana Fialy. Ten před slepou uličkou evropského právního státu minulý týden varoval i na parlamentním semináři.

Zklamané naděje


Za situace, kdy je právo zdlouhavé a vlastně nedosažitelné, lze pochopit i kritizovanou prezidentskou amnestii Václava Klause. Ta se totiž do značné míry týkala nedořešených případů ještě z 90. let.

Obtížnou situaci, do níž se domácí právní systém dostal, vysvětluje Roman Fiala dobrými úmysly a postupným vývojem. Po dvou světových válkách 20. století, které zpochybnily základní hodnoty i víru v lidskost, začaly evropské státy vytvářet vedle starých soudů další, takzvané ústavní či správní soudy. Aby právě k nim občané mohli znovu upínat tolikrát zklamané naděje. S odstupem několika desetiletí to však dalo vyrůst dnešnímu sebezničujícímu systému kontrol, stížností, revizí, odvolání, dovolání, opravných prostředků proti opravným prostředkům, dalších a dalších přezkumů, vnitrostátních i nadnárodních.

Výsledkem je, že i řešení zcela běžného soudního sporu, třeba o zaplacení dluhu, trvá mnoho let a z agendy náhrad za průtahy v řízeních se stal výnosný byznys.

Také řízení státu se stává v řadě případů nemožným, protože skoro každý krok administrativy je přezkoumáván správními soudy.

I starostové se třesou strachy, zda neskončí v kriminále, jelikož nejsou s to orientovat se v bludišti právních předpisů. Například zastupitelé Jaroměře čelili trestnímu oznámení poté, co přenechali hospodu dlouholetému provozovateli, a nikoliv novému investorovi, který nabídl vyšší cenu. Soud je osvobodil, přesto jim za trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku hrozil osmiletý trest. Někteří starostové se teď kryjí uzavíráním pojištění týkajícího se jejich úřední odpovědnosti.

„Zastupitelé a starostové mají své politické odpůrce, kteří si často vyřizují účty cestou trestních oznámení,“ upozornil na setkání starostů a justice Petr Franc, předseda Okresního soudu Praha-západ.

Maturity před soudem
Jiným a trochu kuriózním dokladem, že právo přestalo být nástrojem k zaručení poctivého boje a stalo se spíše prostředkem, jak spravedlnost přelstít, nebo dokonce zneužít, je možnost maturantů domáhat se opakování závěrečné zkoušky před soudem. Soud v Brně nedávno s odvoláním na školský zákon nařídil krajskému úřadu, aby se znovu zabýval výhradami studentky, která neuspěla při zkoušce z českého jazyka.

„Soudy tedy zřejmě brzy začnou zkoumat věcnou správnost rozhodnutí nejrůznějších konkurzních a přijímacích komisí, učitelů u vysokoškolských zkoušek a možná se dočkáme i opakování absolventského koncertu před soudem,“ tvrdí s nadsázkou Fiala.
Přitom soudy mohou být v blízké budoucnosti zavaleny úplně jinou agendou. Rozhodováním o azylových záležitostech, které svým rozsahem a významem možná zastíní vše ostatní.

Právní chaos bez toho narůstá, protože zákony nejsou psány na základě společenské potřebnosti, ale především kvůli sebeprezentaci politiků. Často bez ohledu na dopad neuvážených a populistických změn na vyváženost právního systému.

Podle Fialy by pomohlo zbrzdit nárůst počtu právních přepisů i množství kontrol. Přičemž není možné, aby každé, třeba banální rozhodnutí správního úřadu podléhalo do detailu soudnímu přezkoumání. Potřebné nejsou ani další novelizace, alespoň pokud jde o občanské, obchodní a trestní právo, a nikoliv technické předpisy. Klíčový zůstává politický rozměr celé věci. „Jeden můj kamarád, zkušený legislativec, teď říká, že by volil jen tu stranu, která by slíbila, že už nevydá, nepřijme a nebude podporovat žádný nový zákon ani novelu,“ tvrdí Fiala.

Rozplývající se vzor
Na nepřehledný právní systém a s ním související byrokracii si stěžují rovněž podnikatelé. Účastníci pražské konference Odstraňování bariér v podnikání se shodli, že největším problémem pro začínající podnikatele – vedle komplikovaných daní – je složitý právní systém. A proto více než polovina dotázaných zakladatelů nových firem se chce dříve či později přesunout do zahraničí.

Ideální situace ale není ani jinde v Evropě nebo v USA. „Když se podíváte na americké zákonodárství, na to, jak se vyvíjel počet zákonů a množství rozhodovacích mechanismů, tak tento růst je za posledních sto let obrovský, exponenciální. Rovněž tam je moderní ekonomika dušena byrokracií jako nikdy v historii,“ připomíná ekonom Pavel Kohout.

Zatímco v roce 1939 měl americký zákon o dani z příjmů 504 stránek, předloni to bylo již skoro 78 tisíc stran. Přičemž tamní Federální úřad pro výběr daní uvádí, že daňoví poplatníci stráví vyplňováním daňových přiznání osm miliard hodin ročně, což představuje práci čtyř milionů lidí na plný úvazek.

K tomu za posledních 20 let v USA přibylo přes 90 tisíc federálních vyhlášek a náklady na jejich dodržování, alespoň podle Competitive Enterprise Institute, dosáhly 1,9 bilionu dolarů ročně. Tedy přibližně výše zisku amerických podniků před zdaněním, případně 12 procent tamního HDP.

„Za Atlantikem si to alespoň zanalyzovali, v Evropě čekáme, až takový rozbor někdo udělá,“ podotýká Kohout.

Pro Českou republiku podobná čísla také chybí. Lepší to ale nebude. O mnohém svědčí sdělení ministerstva financí, že domácí zákon o dani z příjmů byl za čtvrt století existence „zdokonalen“ více než 150 novelami a jeho současný text je sedmkrát delší než původní.

Soudy zřejmě brzy začnou zkoumat i rozhodnutí učitelů a možná se dočkáme i opakování absolventského koncertu před soudem.

Zdroj:
Ekonom

23. 6. 2016