Za hrubý faul při sportu můžete jít i do vězení

Když se v roce 2003 při utkání extraligy inline hokeje pustil Dominik Hašek do souboje s protihráčem Martinem Šílou, tajil se přítomným divákům dech. „Dominátor“ měl tehdy protihráči zlomit nos a zhmoždit krční páteř. „To byla klasická bitka ve sportovním zápase, která nijak nesouvisela se hrou,“ vzpomíná soudce Nejvyššího soudu Michal Králík, který se dlouhodobě věnuje sportovnímu právu.

Podobné spory řeší české soudy už od 50. let. Většinou se ale netýkají profesionálních sportovců – těm podobné situace kryjí pojistky. „Také vcelku běžný úraz ve fotbale nebo na sjezdovce může vyústit v trestní postih,“ varuje Králík. Úkolem soudů má být podle něj zejména zajištění ochrany práv sportovců.


Haškovo použití síly nakonec pardubická prokuratura vyhodnotila jen jako přestupek. Trestní stíhání proti olympijskému vítězi státní zástupkyně Lenka Strnadová v březnu 2004 zastavila.

Soudce Michal Králík v mládí chytával ve Zlíně s Romanem Čechmánkem, loni napsal knihu o odpovědnosti za sportovní úrazy

* LN Jak jste se ke sportovním tématům v právu dostal? U Nejvyššího soudu přece řešíte úplně jinou problematiku.

Náš senát rozhoduje věci, které se týkají například společného jmění manželů, spoluvlastnictví či pozemkových záležitostí. Máte pravdu, že ke sportu tato problematika žádný vztah nemá. Můj vztah ke sportu je dán tím, že jsem od dětství sportoval. Po střední škole jsem se dokonce rozhodoval, zda budu studovat, nebo profesionálně sportovat. I když jsem se rozhodl pro právnickou fakultu, bylo pravděpodobné, že se k tématu sportu časem vrátím z právnického pohledu. Poprvé jsem se k tomu dostal při doktorském studiu a výsledkem pak byla první knížka o sportovním právu, která vyšla v roce 2001. Šlo o takový obecný úvod do vztahu sportu a práva.

* LN Co jste hrál?

V mládí jsem působil jako hokejový brankář. Těžil jsem ze svého jména, ale Jiří Králík není můj příbuzný, je to shoda jmen. Měl jsem štěstí, že jsem se v žákovské a dorostenecké kategorii potkával s mnoha pozdějšími olympijskými vítězi z Nagana. Chytal jsem proti Jágrovi, Reichelovi či Ručinskému. Roman Čechmánek byl dokonce můj spoluhráč ve Zlíně. Tehdy to byli protihráči nebo spoluhráči, ale dnes je to pěkná vzpomínka.

* LN Hrajete hokej i dnes?

Hrál jsem ho po celou dobu studia v Brně, potom i v Uherském Hradišti a Uherském Brodě. Ale dnes hraji už jen fotbal ve Zlíně.

* LN Přivedla vás k zájmu o téma právní odpovědnosti za sportovní úrazy osobní zkušenost s ošklivými incidenty?

Paradoxně skoro vůbec. Zranění se mně vyhýbala a ani jsem nikdy nebyl svědkem nějakého vážného úrazu, v hokeji ani ve fotbale. Téma právní odpovědnosti za sportovní úrazy jsem chtěl zpracovat od vydání první knížky, čas jsem si našel až po 15 letech. Překvapilo mě, kolik materiálů k tomuto tématu v zahraniční literatuře existuje. Mimochodem už v antických dobách právníci v Řecku i Římě řešili úplně stejné situace a my teď jejich zkušenosti po dvou tisíciletích oprašujeme.

* LN V jakých situacích se lze dostat kvůli zranění protihráče k soudu s rizikem odpovědnosti za škodu?

Z praktického hlediska tehdy, když vás někdo zažaluje. A to není úplně obvyklé. Běžná zranění vzniklá v zápalu hry se k soudu nedostávají. Jde spíše o extrémní případy. Jinak to obvykle zůstává v rovině disciplinárního postihu, což je pro sportovce zpravidla dostatečný trest. Akdyž už se nějaká věc k soudu dostane, týká se to až na výjimky jen nižších soutěží. Profesionální fotbalisté to řeší pojistkami.

* LN Kdy tedy připadá v úvahu civilní odpovědnost za sportovní úraz?

Na internetu najdete řadu videí s opravdu ošklivými zákroky. Jedno takové z českého fotbalového krajského přeboru ukazuji na seminářích, dokonce je na záznamu zřetelně slyšet křupnutí holenní kosti po ostrém skluzu na rozbahněném hřišti. To je klasický případ možné odpovědnosti za škodu. Ale přesto dobrá polovina lidí na semináři vždy řekne, že se s tím nemá spojovat právní odpovědnost. Obecně lze říci, že hráči do zápasů vždy vstupují s jistým vědomím takzvaného sportovního rizika. Jinými slovy, třeba při fotbale vám někdo může v souboji vyrazit zub nebo způsobit zranění neobratným zákrokem. S tím musí každý počítat. Ale nikdo není při nástupu na hřiště srozuměn s tím, že bude zraněn například bezohledným a brutálním skluzem. V zahraničí je obvyklé, že náhrada škody přichází v úvahu až v situaci, kdy zákrok vybočí z takzvané kultury hry.

* LN Kolik případů se už dostalo k českým soudům?

Není jich sice mnoho, ale v celém tuzemském historickém vývoji ani úplně málo. První se objevil v 50. letech a poté se rozhodovací praxe v zásadě ustálila na stanovisku, že porušení sportovního pravidla je porušením prevenční povinnosti, a tudíž zakládá odpovědnost za škodu. Tuto přísnou judikaturu ale Nejvyšší soud v roce 2015 posunul směrem k evropským trendům. Šlo o skluz v poslední minutě fotbalového zápasu za rozhodnutého stavu. Byl to souboj o míč, ale neobratně zahraný, na žlutou kartu. Na okresním soudu tuto věc podle dostupných informací řešil kolega, který závodně hraje malou kopanou, a shledal podmínky odpovědnosti za škodu. Odvolací soud rozhodoval ve složení tří soudkyň, které nebyly sportovkyně, a ty odpovědnost neshledaly. Bylo to v zásadě poprvé, kdy tuzemský soud vyššího stupně řekl, že sportovec za způsobené zranění neodpovídá, i když došlo k porušení sportovního pravidla. Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu shledal správným a jeho občanskoprávní a obchodní kolegium rozhodnutí schválilo k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Dnes už tedy lze říci, že ne vždy, když je porušeno sportovní pravidlo a je způsobena újma na zdraví, nastupuje odpovědnost. Ta je dána jen tehdy, pokud zákrok hrubě vybočí z pravidel, pokud překročí určitou kulturu hry. Poslední slovo ve věci bude mít Ústavní soud, ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu už řeší asi rok a půl.

* LN Když to kolegové řešili, konzultovali to s vámi?

Názor si na to udělali sami, ale konečné řešení konzultovali se mnou a já jsem byl rád. Oni měli pohled od někoho, kdo se touto problematikou zabývá hlouběji.

* LN V jakých situacích může být sportovec trestně odpovědný?

V úplně stejných. Podle judikatury posvěcené i Ústavním soudem může i vcelku běžný úraz ve fotbale nebo na sjezdovce vyústit v trestní postih. Ten může nastoupit i v situaci, kdy by civilní soud neshledal vznik odpovědnosti za škodu. Zahraniční trendy bývají spíše opačné, v trestním právu se řeší jen výjimečné případy. A primární jsou soukromoprávní nároky na náhradu škodu.

* LN Není to zvláštní, když trestní postih má přijít jen tehdy, nepostačujeli odpovědnost podle jiných právních předpisů?

Dokládá to složitost a obtíže při hledání odpovídajícího řešení. Ostatně trestní rozhodnutí v oblasti sportu vždy vyvolala velký zájem také v internetových diskusích. Jisté kontroverze vzbudila rozhodnutí, která shledala spáchání trestného činu viníkem celkem běžného úrazu po kolizi při lyžování na sjezdovce, respektive na fotbalovém hřišti s odůvodněním, že došlo k porušení pravidla chování na sjezdovce, respektive fotbalového pravidla. Kolegové z trestního senátu také v červnu 2015 vydali zajímavé rozhodnutí, kde shledali jasnou trestní odpovědnost hráče za úder hokejkou, který protihráči způsobil tříštivou zlomeninu a vyrazil mu zuby. Přestože se to stalo v nepřerušené hře, soud řekl, že v takovýchto případech není sebemenšího důvodu pohlížet na sportovce nějak privilegovaně. Sice se to stalo na hřišti a ve hře, ale to jednání nemělo s hrou ani se sportem nic společného.

* LN Podobný byl případ Dominika Haška, jenž v roce 2003 zbil protihráče při zápasu v inline hokeji?

Ano, to byla klasická bitka ve sportovnímzápase, která nijak nesouvisela se hrou. Argumentuje se v takových případech zpravidla tím, že to jsou emocionálně vypjaté situace. Odborná literatura zpravidla tyto případy z trestního postihu nevyjímá s argumentem, že chybí onen prvek sportovního rizika. Jiná věc je, že praxe tyto případy v zásadě nikdy a nijak v rovině trestního práva nepostihuje.

* LN Mělo by se sportovní prostředí obávat přílišného vstupu práva právě např. v oblasti právní odpovědnosti sportovců za sportovní úrazy?

Historické a zahraniční zkušenosti takové obavy nepotvrdily. Přestože právní posuzování sportovních úrazů bude vždy záležitostí do jisté míry kontroverzní, snahou soudní praxe musí být nalezení takového řešení, aby na jedné straně zachovalo sportovní atributy, které jsou atraktivní zejména pro diváky, ale na straně druhé také zajistilo sportovcům patřičnou ochranu jejich práv.

Michal Králík (45)

* Od roku 2009 je soudcem Nejvyššího soudu. Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, od roku 2000 byl soudcem Okresního soudu ve Zlíně a od roku 2005 soudcem Krajského soudu v Brně.
* Působí v senátu číslo 22, který řeší zejména věcná práva.

* Dlouhodobě se odborně věnuje i sportovnímu právu, v roce 2016 vydal knihu o právní odpovědnosti za sportovní úrazy, má 1488 stran.

Zdroj:
Lidové noviny

12. 4. 2017