Zákon o soudních tlumočnících je plný chyb, vytýkají instituce Pelikánovi a doporučují přepracování

Nový zákon o soudních tlumočnících a překladatelích má tyto profese vyjmout ze zákona o znalcích a stanovuje pro ně svá pravidla. Nyní by měl předpis z dílny ministerstva spravedlnosti zamířit na vládu. Dřív se ale bude muset vypořádat s rozsáhlým seznamem připomínek, které k němu v mezirezortním připomínkovém řízení odeslaly ostatní rezorty a instituce. Namnoze se objevují námitky, že návrh má jak obsahové, tak formální nedostatky.

Z celkem 27 připomínkových míst jich námitky neuplatnilo jen šest. Česká justice již o návrhu dříve podrobně informovala a nyní shromáždila ty nejzásadnější námitky. „Koncepci navrhované právní úpravy považujeme za chybnou, a to včetně názvu zákonné předlohy,“ uvádí v několikastránkovém dokumentu připomínek k návrhu zákona například Nejvyšší soud. „Z navrhovaného textu předlohy se zcela vytratil účel zákona spočívající především v zajištění řádného výkonu tlumočnické a překladatelské činnosti v řízení před orgány veřejné moci,“ píše dále třeba ombudsmanka Anna Šabatová.

Nedoporučujeme k přijetí
Návrhu jsou vedle řady obsahových nejasností vytýkány i formální technické nedostatky. „Požadujeme celkovou revizi návrhu z hlediska čistoty legislativního jazyka. Navíc v celém materiálu jsou uvedeny chybné odkazy, často i na neexistující ustanovení,“ napsalo k novince ministerstvo školství. „Poukazujeme též na terminologickou odlišnost navrhované úpravy, protože předkladatel se volbou některých pojmů odchyluje jak od termínů daných Ústavou, tak příslušnými obecně závaznými právními předpisy,“ upozorňuje Nejvyšší soud, který dokonce výslovně nedoporučuje zákon k přijetí, na některé zastaralé formulace. Nejvyšší soud pod vedením Pavla Šámala není spokojený ani se samotným názvem předpisu, který by podle něj měl „soudní tlumočníky“ nazývat spíše „úředními tlumočníky“.

Nejasnou terminologii, respektive chybějící ustanovení, které ji vyjasňuje, vytýká i Odbor kompatibility Úřadu vlády. Nesrovnalosti v legislativním jazyku nachází i další připomínková místa. Rovněž řada z nich upozorňuje i na četné gramatické či stylistické chyby. „Pokud jde o legislativní techniku, toliko podotýkáme, že návrh zřejmě neprošel finální revizí z hlediska aktuálnosti mnohých odkazů a z hlediska pojmosloví se návrh zákona občas uchyluje k pojmům, které již nejsou aktuální,“ shoduje se i Česká advokátní komora.
„Stručnost právní úpravy způsobuje zhoršenou uživatelskou orientaci v zákoně a snižuje přehlednost právní úpravy,“ poukazuje pak dále třeba ministerstvo vnitra na nejasné rozlišování mezi tlumočníky, tlumočnickou praxí a činností a překladateli a jejich činností a praxí.

Výkon veřejné správy v rukou soudní moci
Soudní tlumočníky a překladatele má podle současné praxe jmenovat ministr spravedlnosti či předseda příslušného krajského soudu. Ministr ovšem nové tlumočníky zpravidla nejmenuje. Nový zákon dál počítá s tím, že pravomoc zůstane v gesci krajských soudů. Podle České advokátní komory jde ale o přenesení výkonu části veřejné moci na moc soudní. Nejvyšší soud pak tuto praxi označuje dokonce za hybrid.

„Předkladatel zde zvolil zcela kuriózní, byť právně možnou formu přenosu této pravomoci z orgánů moci výkonné na orgány moci soudní, konkrétně na předsedy krajských soudů kteří jsou primárně justičními orgány,“ uvádí Nejvyšší soud, podle kterého by tak došlo k vytvoření hybridního správního úřadu spojujícího v sobě výkon spravedlnosti i výkon veřejné správy.

Zároveň upozorňuje na riziko při výkonu dohledu, který považuje za zcela nedostatečný. „Pokud by měla být zachována působnost předsedů krajských soudů jako hybridních správních úřadů působících na daném úseku, představuje návrh riziko teritoriálních odchylek ve výkonu veřejné správy vyplývajících z místních odlišností podmíněných personálními specifikami konkrétního kraje,“ varuje Nejvyšší soud s tím, že navrhuje svěřit dohled výlučně ministerstvu spravedlnosti.

Česká advokátní komora pak přenesení výkonu části veřejné moci do rukou krajských soudů, tedy moci soudní, chápe dokonce jako porušení ústavního principu dělby moci.

„Nejdůležitější“ upravuje podzákonný předpis
V celé řadě konkrétních obsahových připomínek několik institucí kritizuje způsob vymezení kvalifikačních předpokladů pro soudní tlumočníky a překladatele. V současnosti je zákon nijak nevymezuje, ačkoli v praxi krajské soudy požadují například vysokoškolské vzdělání v konkrétním jazyku či státní zkoušku, nově i kurz na právnické fakultě a praxi v oboru. Ministerstvo spravedlnosti ovšem do budoucna počítá se vstupní zkouškou, kterou by každý tlumočník či překladatel musel splnit.
Další konkrétní kritéria na vzdělání či praxi ale ani nově navrhovaný samostatný zákon nezavádí. Důvodová zpráva k návrhu zákona odkazuje na vyhlášku ministerstva spravedlnosti, která by kritéria měla do budoucna nastavit.

Nastavit podmínky pro výkon činnosti tlumočníků a překladatelů by měl ovšem podle některých institucí definovat přímo zákon. „Minimálně ‚požadované vzdělání a délka praxe‘ by měly být specifikovány již přímo v zákoně. Žádáme upravit,“ píše například ministerstvo školství. Podmínky a omezení pro výkon některých povolání navíc může podle Listiny základních práv a svobod vymezit pouze zákon, připomínají i další instituce.

A nejen z Listiny. „Z judikatury Soudního dvora Evropské unie k těmto otázkám vyplývá, že tyto podmínky musí být nastaveny transparentně v kontextu právního řádu České republiky,“ připomíná Odbor kompatibility Úřadu vlády s tím, že příslušný paragraf „ponechává stanovení fakticky nejvýznamnějších podmínek pro výkon tlumočnické činnosti“ pouze na prováděcím předpisu.

Pokud je možné, aby zákon kritéria uváděl, není nutné, aby byla upravována vyhláškou, tvrdí dále třeba Nejvyšší správní soud. „Mám za to, že kvalifikační předpoklady by měly být zakotveny v zákoně přinejmenším v tom ohledu, že stanoví požadované vzdělání pregraduální i specializační a délku požadované praxe. Ostatně příslušná pasáž navrhované prováděcí vyhlášky, jež je přílohou návrhu zákona, není natolik detailní, aby ji nebylo možno po úpravách vtělit přímo do zákona,“ napsal ve své zásadní připomínce k návrhu předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.

Konkrétní návrh na požadované vzdělání i praxi pak ministerstvu spravedlnosti předložil i místopředseda vlády a ministr pro vědu a výzkum Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). Ten se více méně shoduje se zavedenou praxí předsedů krajských soudů.

Tlumočníci z furlanštiny
Pro případ tlumočníků a překladatelů z některých vzácných jazyků by naopak podle Baxy měla platit výjimka. Jinak by mohlo dál docházek k prohlubování aktuálního problému nedostatku tlumočníků z některých exotických jazyků. „Vedle toho by zákon měl znát mechanismus umožňující v odůvodněných případech (např. u vzácných jazyků) z kvalifikačních standardů slevit,“ napsal předseda Nejvyššího správního soudu ministerstvu spravedlnosti.

Vyhláška ministerstva má podle navrhovaného zákona upřesnit i seznam jazyků. Ani ten nevidí některé instituce jako důvod pro podzákonný právní předpis. Například Hospodářská komora ČR kritizuje i konkrétní návrh této vyhlášky, kterou považuje za neaktuální z hlediska uvedených jazyků. „Není zcela zřejmé, podle jakých kritérií je stávající seznam jazyků sestaven. Je diskutabilní, proč seznam obsahuje například furlanštinu, ale neobsahuje hindštinu. Furlanština je jazyk necelých 800 tisíc mluvčích žijících v Itálii, zatímco hindština má 337 milionů mluvčích. Z dalších asijských jazyků je v seznamu uvedena např. sinhálština, úřední jazyk Srí Lanky s 19 miliony mluvčích, ale chybí nepálština, úřední jazyk Nepálu se 17 miliony mluvčích,“ vadí komoře.

Zákon o soudních tlumočnících a soudních překladatelích zpracovalo ministerstvo spravedlnosti s cílem zkvalitnit a stabilizovat výkon jejich činnosti. Ten byl dosud součástí zákona o znalcích, který podle rezortu ministra Roberta Pelikána (ANO) minimálně neumožňoval změny v profesních kvalifikacích nebo třeba nově zamýšlené navýšení odměn tlumočníků a překladatelů. Zároveň platná úprava nerozlišuje mezi tlumočníky a překladateli.



Článek naleznete zde:
http://www.ceska-justice.cz/2016/08/zakon-o-soudnich-tlumocnicich-je-plny-chyb-vytykaji-instituce-pelikanovi-a-doporucuji-prepracovani/