Dětem běží čas jinak. Přesto se spory o ně vlečou, rozhodují mladí a nezkušení soudci; Zástupci justice: Předsedové soudů podceňují problematiku sporů o děti

Dětem běží čas jinak. Přesto se spory o ně vlečou, rozhodují mladí a nezkušení soudci


Problémů je řada: vlekoucí se řízení, podceňování sporů o děti ze strany předsedů soudů či špatná spolupráce se sociálně právní ochranou dětí.

Praha - Soudy, které rozhodují o svěřování dětí do péče, mají řadu problémů a často nedokážou prosadit nejlepší zájem dítěte. Shodují se na tom odborníci na rodinné právo, ministerstva i samotní soudci.

"Nemůžeme říct, že by opatrovnické soudy obecně pracovaly špatně. Víme ale o problémech, které v této části justice jsou, a snažíme se je řešit,“ řekl ve středu v Senátu ministr spravedlnosti Robert Pelikán na konferenci věnované právě opatrovnickým soudům.

Podle něj není v této oblasti česká justice "notoricky vleklá“. "Naše soudy jsou podobně rychlé jako ty v okolních státech. Tím nechci říct, že nejsou excesy, že nejsou soudy a soudci, u kterých máme problém s délkou řízení," dodal.

Soudy podle odborníků častokrát nezvládají plnit roli ochránců dítěte, ale naopak ještě celý proces rozhodování o svěření dítěte do péče zhoršují. "Je zásadní si uvědomit, že opatrovnické soudnictví je ze všech oblastí práva nejdůležitější, neboť rozhoduje o budoucím životě dětí a jejich výchově. Důsledky špatně vedených procesů jsou nevratné,“ řekla prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová.

Podle Zemanové jsou soudy pod tlakem kvůli nepružné reakci státní správy na nový občanský zákoník, kdy opatrovnickým soudům přibylo třicet procent nových případů. Tím se potom prodlužují délky jednotlivých řízení.

"Mám zkušenosti s případy, kdy soudy děti vystavovaly stresovým až traumatickým situacím a na základě pochybných závěrů je následně soud odebral některému z rodičů. Dle mého názoru se toho systémově stále moc nemění a za dílčími změnami stojí stále pouze jednotlivci," vyjádřila se k problému ministryně sociálních věcí Michaela Marksová.

Mladí i ti, které jinde nechtěli
Odborníci poukazují také na to, že soudci věnující se rodinnému právu dlouhodobě většinou nemají šanci kariérního růstu. Častokrát zůstávají na okresních soudech, protože na krajských až na výjimky neexistují senáty specializované na opatrovnickou problematiku.

"Předsedové soudů přiřazují na opatrovnickou agendu mladé nezkušené soudce bez profesních a životních zkušeností nebo soudce, kteří se neosvědčili v civilní nebo trestní agendě s tím, že tady nemají co zkazit," popsala situaci Libuše Kantůrková ze Sdružení rodinněprávních a opatrovnických soudců.

Místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala vidí jako stěžejní bod pro zkvalitnění rozhodování specializaci krajských soudů. "Specializace je cesta, kdy bude soudce skvěle znát svou práci. Když někdo něco umí, tak to nedělá jen dobře, ale i rychleji," upřesnil. S tím souhlasí i prezidentka Soudcovské unie Zemanová. Opatrovnický soudce by se ale podle ní musel věnovat i běžné občanskoprávní agendě.

Situaci by pomohlo, pokud by se zlepšila spolupráce soudů a odboru sociálně právní ochrany dětí. Klíčové je zkrácení soudního řízení. "Dětem běží čas jinak a je potřeba rozhodovat rychle. Na druhou stranu musí soudce všechny účastníky vidět, slyšet a vyslechnout,“ řekl ústavní soudce Tomáš Lichovník. Na rozdíl od jiných řízení zde nemůže soudce využít zkráceného postupu. "S téměř každým rozhodnutím musí jít do soudní síně. Za takových okolností není jednoduché věc rychle rozhodnout," dodal.

Článek naleznete zde:


http://zpravy.aktualne.cz/domaci/detem-bezi-cas-jinak-vedi-soudci-presto-je-opatrovnicke-soud/r~8b12e64e960e11e6871b0025900fea04/




Zástupci justice: Předsedové soudů podceňují problematiku sporů o děti

Vedení jednotlivých soudů nevěnuje dostatečnou pozornost sporům z oblasti rodinného práva. O dalším osudu dětí tak často rozhodují buď soudci nezkušení, nebo ti, kteří selhali při souzení jiných typů sporů. Soudům také chybí senáty specializované právě na opatrovnickou agendu. Na dnešním semináři v Senátu se na tom shodli prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová, ústavní soudce Tomáš Lichovník či místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala.

„Problémy na opatrovnických úsecích považuji za nejzávažnější v justici, tyto úseky jsou nejvíce zatížené,“ uvedla Zemanová. Státní správa podle ní dostatečně nezareagovala na to, že po změnách zavedených novým občanským zákoníkem začalo opatrovnickým úsekům přibývat o 30 procent nových případů více. V těchto věcech přitom hraje rychlost rozhodování soudců stěžejní roli a jejich postup zásadně ovlivňuje další život dítěte.

„Mnoho soudních funkcionářů zanedbává otázku, kdo je vhodným soudcem na opatrovnickém úseku,“ upozornila Zemanová. To potvrdila Libuše Kantůrková ze Sdružení rodinněprávních a opatrovnických soudců. „Soudí to mladí soudci bez profesních a životních zkušeností. Na agendu jsou také často překládáni soudci, kteří se neosvědčili v civilní nebo trestní agendě s tím, že tady nemají co zkazit,“ popsala. Poukázala také na to, že soudci, kteří se rodinnému právu věnují dlouhodobě, nemají šanci kariérního růstu – zůstávají na okresních soudech, protože na krajských až na výjimky neexistují senáty specializované na opatrovnickou problematiku.

Právě specializace je podle místopředsedy Nejvyššího soudu Fialy stěžejní pro kvalitní rozhodování. „Specializace je cesta, kdy bude soudce skvěle znát svou práci. Když někdo něco umí, dělá to nejen dobře, ale i rychleji,“ podotkl. Zemanová vznik specializovaných senátů na krajských soudech rovněž podporuje, připustila ale, že opatrovnický soudce by se tam musel věnovat nejen těmto řízením, ale i běžné občanskoprávní agendě.

Soudcovská unie se prý snaží předsedy soudů ke zřízení specializovaných senátů přesvědčit. Zástupce ministerstva spravedlnosti dnes uvedl, že ministerstvo to soudům nechce direktivně nařizovat vyhláškou, protože na každém soudu panují jiné podmínky.

Ústavní soudce Lichovník poukázal na specifickou roli času v rodinněprávních sporech. „Dětem běží čas jinak, je potřeba rozhodovat rychle. Co si s tím trochu protiřečí, je to, že soudce musí všechny účastníky vidět, slyšet, vyslechnout,“ řekl. Na rozdíl od jiných řízení navíc soudce nemá možnost využít zkráceného postupu, například rozhodnout bez jednání nebo vydat rozsudek pro zmeškání. „Téměř s každým rozhodnutím musí jít do soudní síně,“ poznamenal Lichovník. Sdružení rodinněprávních soudců ministerstvu navrhovalo, aby zvážilo, zda je veřejnost jednání účelná. Rekodifikační komise k občanskému soudnímu řádu se prý však ke změně nepřiklání.

Podle ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) není česká justice v rodinněprávních věcech „notoricky vleklá“. „Statistiky ukazují, že soudy jsou podobně rychlé jako v okolních zemích. Tím nechci říct, že nejsou excesy, že nejsou soudy a soudci, u kterých máme problém s délkou řízení,“ podotkl.


Článek naleznete zde:
http://www.ceska-justice.cz/2016/10/zastupci-justice-predsedove-soudu-podcenuji-problematiku-sporu-o-deti/