Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 108/2019

Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“)

 


Vážený pane,

 

Nejvyšší soud jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 informačního zákona obdržel dne 16. 7. 2019 Vaši žádost sp. zn. Zin 108/2019, prostřednictvím které žádáte sdělení:



„kolik stížností a kontrol spisů v trestní agendě jste projednal (pozn. předseda Nejvyššího soudu) za rok 2016, 2017, 2018, a kolik podnětů jste vyhodnotil jako podnět k podání kárné žaloby na soudce a kolik jste podal podnětů Ministrovi spravedlnosti s tím, že se jedná o porušení zákona. Jakým způsobem děláte výběr kauz ke kontrole spisů v trestní agendě.

Dále prosím o informace, jakým způsobem je zabezpečené nahrávání a přepisy protokolů z hlavních líčení v trestních věcech. A také jaké jsou záruky v tom, aby nedocházelo k falšováním důkazů ze strany soudců případně zapisovatelů, lidově řečeno, jakým způsobem je zabezpečená nemožnost falšovat důkazy v trestních věcech ze strany soudů.“

Z důvodu odstranění interpretačních pochybností o obsahu Vaší žádosti jste byl dne 23. 7. 2019 vyzván k upřesnění, zda se Vaše požadavky vztahují pouze na podněty mířící vůči soudcům Nejvyššího soudu anebo také nižších soudů, což by už mohlo naplňovat atributy mimořádně rozsáhlého vyhledávání informací podle § 17 odst. 1 informačního zákona.

Vaše upřesnění žádosti bylo povinnému subjektu doručeno dne 26. 7. 2019. Povinný subjekt považuje za nutné konstatovat, že obsahem tohoto podání byla převážně pouhá rekapitulace původní žádosti. Vaše „upřesnění“ se tak vůbec nezabývalo povinným subjektem vytýkanými nedostatky původní žádosti. Povinný subjekt připomíná, že cílem výzvy bylo pouze odstranění nedostatků žádosti, které byly navíc ve výzvě přesně označeny, proto musí kategoricky odmítnout Vaše nařčení o jakémsi „zatajování“ či „odpírání“ informací veřejnosti. Ačkoli (striktně vzato) jste Vaši žádost nijak blíže neupřesnil, odstranil povinný subjekt pochybnosti o obsahu na základě příloh tohoto podání ze dne 26. 7. 2019, tedy poskytnutých informací od Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci a také na základě následného Vašeho telefonátu ze dne 31. 7. 2019. Z těchto podkladů mohl povinný subjekt „rekonstruovat“ skutečný obsah Vaší žádosti, respektive její rozsah. Konstatuje přitom, že Vaše žádost se týká toliko podnětů, které směřují k činnosti soudců Nejvyššího soudu, naopak se netýká podnětů (stížností, návrhů na kárné řízení), které směřují k soudcům nižších stupňů soudní soustavy.

Pro přehlednost povinný subjekt rekapituluje požadavky Vaší žádosti
1) kolik stížností a kontrol spisů v trestní agendě projednal předseda Nejvyššího soudu za roky 2016, 2017, 2018
2) kolik podnětů předseda Nejvyššího soudu vyhodnotil jako podnět k podání kárné žaloby na soudce a kolik kárných žalob předseda Nejvyššího soudu podal na soudce Nejvyššího soudu (vyplývá z upřesnění žádosti)
3) kolik podal předseda Nejvyššího soudu návrhů k podání stížnosti pro porušení zákona
4) jakým způsobem realizuje předseda Nejvyššího soudu výběr „kauz“ ke kontrole spisů v trestní agendě
5) jakým způsobem je zabezpečeno nahrávání a přepisy protokolů z hlavních líčení v trestních věcech
6) jakým způsobem je zabezpečena nemožnost falšovat důkazy v trestních věcech ze strany soudu

Ad 1) a 2) Vám na úvod povinný subjekt sděluje, že působnost Nejvyššího soudu a jeho pravomoci jsou dány ustanoveními § 14 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Je nutné striktně oddělovat výkon svěřené soudní pravomoci od výkonu státní správy soudů (§ 120-122e zákona o soudech a soudcích). Předseda Nejvyššího soudu tak není oprávněn (ani z titulu své funkce, která „reprezentuje“ státní správu soudu) se vyjadřovat či dokonce přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí jednotlivých senátů Nejvyššího soudu, k čemuž podle mínění povinného subjektu tematicky směřuje Vaše žádost. Primárním úkolem státní správy soudů je vytvářet soudům podmínky k řádnému výkonu soudnictví, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné (§ 118 odst. 1 zákona o soudech a soudcích). Správa soudů je od vlastní jurisdikce přísně oddělena, neboť výkon státní správy soudů nesmí zasahovat do principu nezávislosti soudů (§ 118 odst. 2 zákona o soudech a soudcích a zejména čl. 81 a 82 Ústavy České republiky). Odrazem této zásady je i vyloučení přezkumu postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti z kompetence předsedy soudu (§ 164 odst. 2 zákona o soudech a soudcích). Jinými slovy, ani předseda Nejvyššího soudu nemůže na přání účastníků řízení podrobovat testu správnosti či zákonnosti jakýkoliv úkon soudů, ať již soudů nižších stupňů nebo i senátu Nejvyššího soudu. V opačném případě by došlo k porušení principu nezávislosti soudů a soudců, zaručeného čl. 81 a 82 Ústavy ČR.

Pro zhodnocení kontroly, respektive za účelem odstranění méně závažných nedostatků, obsahuje zákon o soudech a soudcích institut tzv. výtky. Viz následující citace: § 88a zákona o soudech a soudcích: „Drobné nedostatky v práci nebo drobné poklesky v chování může orgán státní správy soudů, který je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení, vyřídit tím, že je soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu vytkne, je-li to postačující.“


K žádosti Vám povinný subjekt sděluje, že v „trestní oblasti“ eviduje Nejvyšší soud ve své databázi v roce 2016 jednu stížnost na průtahy, která byla ale obratem vzata zpět, a dva kárné návrhy, v roce 2017 celkem tři stížnosti, z toho jednu na průtahy, a v roce 2018 dvě stížnosti, z toho jednu na průtahy a dva kárné návrhy podané v reakci na rozhodovací činnost soudců Nejvyššího soudu. Dále Vám povinný subjekt sděluje, že za roky 2016, 2017 a 2018 nebyla žádnému trestnímu soudci Nejvyššího soudu udělena výtka ve smyslu § 88a zákona o soudech a soudcích. Rovněž žádný z návrhů nevedl k podání kárné žaloby na soudce trestního kolegia Nejvyššího soudu.

Jak již bylo výše uvedeno, předseda Nejvyššího soudu není kontrolním orgánem věcné správnosti rozhodovací činnosti soudců působících u soudu, jehož je předsedou. Předseda soudu nicméně patří mezi tzv. kárné žalobce ve smyslu dále podrobněji citovaných ustanovení zákona o soudech a soudcích. Tímto oprávněním předsedů soudů je zajištována vnitřní kontrola soudců daného soudu, u předsedy Nejvyššího soudu taktéž kontrola soudců na nižších stupních soudní soustavy, avšak ani tímto nástrojem nesmí být přímo zasahováno do rozhodovací činnosti jednotlivých senátů a soudců.

§ 86 Obecné ustanovení
Soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu jsou kárně odpovědni za kárné provinění.

§ 87 Kárné provinění
(1) Kárným proviněním soudce je zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.

(2) Kárným proviněním předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu je též zaviněné porušení povinností spojených s funkcí předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu.

§ 128
(1) Zjistí-li příslušný orgán státní správy soudů, že soudce zaviněně porušil své povinnosti při výkonu funkce nebo že chování soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, podá návrh na zahájení řízení o kárné odpovědnosti soudců podle zvláštního právního předpisu.

(2) Návrh podle zvláštního právního předpisu6 podá příslušný orgán státní správy soudů také tehdy, je-li soudce nezpůsobilý vykonávat soudcovskou funkci podle § 91, nebo pokud zjistí, že soudce, jmenovaný předsedou nebo místopředsedou soudu, závažným způsobem porušuje stanovené povinnosti při výkonu státní správy soudů.

§ 118 Úkoly státní správy soudů
(1) Úkolem státní správy soudů je vytvářet soudům podmínky k řádnému výkonu soudnictví, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné, a dohlížet způsobem a v mezích tímto zákonem stanovených na řádné plnění úkolů soudům svěřených.

(2) Výkon státní správy soudů nesmí zasahovat do nezávislosti soudů.

A dále ve smyslu zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů:

§ 8
(1) Kárné řízení se zahajuje na návrh.
(2) Návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudce jsou oprávněni podat
a) prezident republiky proti kterémukoliv soudci,
b) ministr spravedlnosti proti kterémukoliv soudci,
c) předseda Nejvyššího soudu proti kterémukoliv soudci tohoto soudu a dále proti soudci soudu nižšího stupně jednajícího ve věcech patřících do pravomoci soudů, v nichž je Nejvyšší soud vrcholným soudním orgánem,
/…/

Co se týče možného podezření na průtahy, přestože (viz dále) takřka nepřipadá v úvahu, že by k průtahům v trestním řízení u Nejvyššího soudu docházelo, probíhá pravidelná měsíční kontrola na základě statistických údajů o práci jednotlivých senátů trestního kolegia Nejvyššího soudu. Tyto statistické údaje popisující počet věcí, které jsou vyřizovány za určité časové období (např. do třech měsíců, do půl roku) jsou každý měsíc předkládány ke kontrole předsedovi trestního kolegia Nejvyššího soudu, který následně informuje předsedu Nejvyššího soudu, a to opět v měsíčních intervalech. Pravidelná kontrola předsedou Nejvyššího soudu je tedy prováděna právě tímto mechanismem.

K délce dovolacích řízení v trestních věcech se předseda Nejvyššího soudu prof. Pavel Šámal vyjádřil např. v nedávném rozhovoru pro server Info.cz (zvýraznění a podtržení doplněno): „V současnosti z hlediska délky řízení v trestních věcech máme průměrnou délku řízení okolo 50 dnív zásadě vyřízení ani těch nejsložitějších věcí nepřesáhne jeden rok.“ (citováno konkrétně z: https://www.info.cz/pravo/nejvyssi-soud-vyrazne-zrychlil-delka-rizeni-se-muze-snizit-skoro-na-polovinu-bude-mezi-nejlepsimi-v-evrope-39788.html). Znamená to, že rychlost rozhodování jednotlivých senátů trestního kolegia Nejvyššího soudu je uspokojivá, k průtahům zde nedochází, Nejvyšší soud České republiky je v tomto ohledu kladně hodnocen i v porovnání s dalšími nejvyššími soudy v zemích Evropské unie.

Porovnáváním „průměrné délky dovolacího řízení 50 dnů“ s měsíčně předkládanými údaji o délkách rozhodování v konkrétně projednávaných věcech jsou téměř bezprostředně „odhalovány“ věci, ve kterých by mohlo být podezření na průtahy v řízení. Nicméně v této souvislosti je nutné upozornit, že statistické údaje už z povahy věci neobsahují žádné vypovídající údaje o složitosti dané věci či o rozsahu věci – trestního spisu, který může mít v čase dovolacího řízení i několik tisíc stran, v ojedinělých případech i řádově desetitisíce stran, v mnoha svazcích. Proto je hodnocení založené pouze na statistických údajích poměrně zavádějící a je potřeba prostý statistický údaj dále zkoumat. Což se v některých případech skutečně děje. Často je vysvětlením, že příslušný senát předložil věc, vzhledem k povaze právní otázky a jejímu předběžnému vyhodnocení, k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, což automaticky taktéž vede k prodloužení délky daného soudního řízení. V jednom případě bylo řízení zahájené v polovině roku 2016 prodlouženo přibližně o jeden celý rok z důvodu předložení tzv. předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. Čekalo se na jeho rozhodnutí.

Ad 3) Vám povinný subjekt sděluje, že za roky 2016, 2017 a 2018 podal předseda Nejvyššího soudu pouze jediný návrh k podání stížnosti pro porušení zákona, jak jej opravňuje § 124 odst. 4 zákona o soudech a soudcích. Stalo se tak v okamžiku, kdy se na něj obrátila konkrétní osoba z řad veřejnosti s žádostí, aby „řešil její problém“, avšak vzhledem k tomu, že tento podnět byl v daném případě zcela mimo pravomoci a kompetence Nejvyššího soudu a tudíž i jeho předsedy, jako nejlepší řešení se právě jevilo předat věc k posouzení ministru spravedlnosti formou návrhu k možnému podání stížnosti pro porušení zákona.

Povinný subjekt považuje za důležité Vás informovat, že podat ministru spravedlnosti návrh k podání stížnosti pro porušení zákona mohou i jiné osoby (typicky účastníci daného řízení). Předseda Nejvyššího soudu návrhy k podání stížnosti pro porušení zákona častěji nepodává mj. z důvodu svého specifického postavení. O případně podané stížnosti pro porušení zákona totiž podle § 266 trestního řádu rozhoduje právě Nejvyšší soud. Veřejnost by tak mohla mít pochyby, zda budou soudci Nejvyššího soudu rozhodovat nestranně v situaci, kdy návrh k podání stížnosti podal předseda jejich soudu. Povinný subjekt je samozřejmě přesvědčen o vysoké profesionalitě všech soudců Nejvyššího soudu, tedy že i v takovém případě rozhodují soudci Nejvyššího soudu nestranně v souladu se zákonem.

Ad 4) Vám povinný subjekt sděluje, že žádný systematický výběr spisů ke kontrole se neprovádí. Kontroly spisů jsou nejčastěji reakcí na podněty zvenčí, tedy stížnosti anebo kárné návrhy, tudíž se dá v odpovědi na Vaši otázku říci, že počty kontrolovaných spisů odpovídají počtu podaných podnětů, stížností a návrhů na kárný postih (viz statistiky poskytnuté výše). Taktéž může přijít podnět od samotných soudců Nejvyššího soudu, kteří spis podrobně zkoumají v rámci své rozhodovací činnosti a tím de facto kontrolují práci soudců z nižších stupňů soudní soustavy a případně upozorňují na jejich pochybení i předsedu Nejvyššího soudu, k čemuž ale ve Vámi vymezeném období nedošlo.

K problematice kontroly podezření na možné průtahy Vás povinný subjekt odkazuje na odpověď poskytnutou výše. Zároveň v souladu s níže uvedenou odpovědí k bodu 6) je třeba Vám k možnému podezření na manipulaci s obsahem spisu sdělit, že Nejvyšší soud pracuje už od okamžiku, kdy zaeviduje příslušné dovolací řízení, až do vypravení spisu zpět po rozhodnutí o dovolání (zpravidla) k soudu první instance, s řádně popsaným (spisový přehled) a též žurnalizovaným spisem (očíslována každá strana), tyto spisy jsou navíc v pevné vazbě, kde je vyloučena jakákoli manipulace. Na jednotlivé nesrovnalosti, jenž by se snad objevily ve spisech vinou soudů nižších stupňů, mají povinnost upozornit soudci, kteří o věci rozhodují a takové jejich podněty se pak řeší. Samotné senáty Nejvyššího soudu do jednotlivých spisů většinou zakládají jen omezený počet dokumentů (vyjádření státního zástupce, popř. vyjádření obviněného, protokol o hlasování, protokol o veřejném/neveřejném zasedání, originál rozhodnutí) jejichž kontrola je vzhledem k povaze a počtu těchto písemností velmi jednoduchá a možná také zpětně po mnoho následujících let po vydání rozhodnutí Nejvyšším soudem. Až na výše uvedené „protokoly“, které se ovšem ihned ukládají do zapečetěné obálky ve spisu, existují tyto dokumenty vždy v několika kopiích, které lze následně mezi sebou vzájemně porovnat. Jednotlivé strany řízení přitom mají právo kdykoli do spisu nahlížet a případně rozporovat nedostatky, na které by narazily.

Pro úplnost je třeba ještě dodat, že Nejvyšší soud má snahu co nejrychleji po rozhodnutí svého senátu celý spis vypravit, resp. vrátit, na soud první instance, který je zpravidla tím soudem, který doručuje rozhodnutí Nejvyššího soudu stranám řízení. I proto, pokud kontrolu spisu de facto v rámci své rozhodovací činnosti provedl už samotný senát, není z hlediska procesní ekonomie a rychlosti řízení důvod k jakémukoli dalšímu zadržování spisu v soudní kanceláři Nejvyššího soudu.

Ad 5) Vám povinný subjekt sděluje, že uvedené problematice se přímo věnují níže citovaná ustanovení Kancelářského a spisového řádu Nejvyššího soudu, který je veřejně přístupný pod následujícím odkazem:

http://www.nsoud.cz/judikatura/ns_web.nsf/0/E4B3250C98B189B1C12584420046857C/$file/Kancel%C3%A1%C5%99sk%C3%BD%20a%20spisov%C3%BD%20%C5%99%C3%A1d%20-%20%C3%BApln%C3%A9%20zn%C4%9Bn%C3%AD.pdf

Na úvod k tomuto bodu si Vás povinný subjekt dovoluje především upozornit, že hlavní líčení u Nejvyššího soudu neprobíhají. Pokud došlo k pořízení zvukového záznamu z veřejných zasedání (kterých je nařízeno v porovnání s celkovým počtem projednávaných dovolání jen malé procento, neboť senáty až na výjimky rozhodují v neveřejných zasedáních), je pořízený záznam stálou součástí spisu i po provedení přepisu záznamu pověřeným pracovníkem Nejvyššího soudu. Pokud následně vyvstanou pochybnosti o správnosti či úplnosti přepisu, je možné tyto pochybnosti odstranit poslechem (originálu) zvukového záznamu a případně nedostatky dodatečně opravit či doplnit.

Podrobnosti viz příslušné ustanovení Kancelářského a spisového řádu Nejvyššího soudu (zvýraznění doplněno):

§ 132 Způsoby zachycení obsahu úkonu

(1) Úkon může být zachycen:

a) protokolací,

b) pořízením zvukového nebo zvukově obrazového záznamu (dále jen „zvukový záznam“).

(2) Protokolace se provádí:

a) nadiktováním protokolu zapisovateli,

b) nadiktováním protokolu na záznamové zařízení,

c) sepsáním protokolu předsedou senátu (soudcem).

(3) Je-li protokol vyhotoven nadiktováním na záznamové zařízení, připojí se k protokolu doložka, v níž se uvede osobní jméno a příjmení zaměstnance, který protokol podle záznamu vyhotovil. Předseda senátu a v případech, kdy tak stanoví zákon, jiná osoba odpovědná za správnost a úplnost protokolace, jsou povinni ověřit, zda obsah vyhotoveného protokolu je totožný s obsahem záznamu a správnost vyhotovení protokolu potvrdí svým podpisem. Je-li protokol vyhotoven tímto způsobem, lze upustit od přítomnosti zapisovatele při tomto úkonu.

(4) Je-li protokol vytvořen podle odst. 1 písm. b), je zvukový záznam součástí spisu.

Nahrávky podle odst. 2 písm. b) se po přepsání též připojí ke spisu.

(5) Nesprávnosti nahrávky podle odst. 2 písm. b) zjištěné v průběhu diktování, opraví předseda senátu nadiktováním správného znění, které uvede slovy „opravuje se“. Oprava výmazem nahrávky je nepřípustná.

(6) Na závěr nahrávky podle odst. 2 písm. b) předseda senátu nadiktuje, že nahrávka byla hlasitě diktována, případně uvede, že byla na žádost provedena její reprodukce apod.

(7) Pokud je obsah úkonu zachycen vlastnoručně, protokolující osoba následně zajistí jeho přepis pomocí výpočetní techniky. Do spisu se založí obě verze.

(8) Jestliže je pořizován zvukový záznam podle odstavce 1 písm. b), postupuje se podle platného pokynu ministerstva (pozn. jde o Pokyn Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 27. 9. 2002, č. j. 162/2002–Org., ve znění pozdějších předpisů.).

Ad 6) Povinný subjekt důrazně vylučuje možnost jakékoli manipulace či dokonce „falšování“ důkazů ze strany soudců trestního kolegia Nejvyššího soudu. Je nutné si uvědomit, že vzhledem k samotnému charakteru a podstatě dovolacího řízení je tato možnost striktně vyloučena. Dovolací řízení je založeno na přezkumu otázek procesního charakteru či na posouzení hmotněprávní kvalifikace skutku – trestného činu (podrobněji k důvodům dovolání viz § 265b trestního řádu). Z povahy věci tak v zásadě Nejvyšší soud rozhoduje na základě předloženého spisového materiálu, nepřipadá tak v úvahu, až na ojedinělé výjimky, jakékoli doplňování dokazování ze strany Nejvyššího soudu (charakter řízení před Nejvyšším soudem je pak převážně písemný). Jsou-li další důkazy přece jen předkládány, pak jsou v písemné formě zakládány do spisu, v něm řádně evidovány, senát se o nich následně zmiňuje v odůvodnění svého rozhodnutí, čímž mají strany kontrolu nad tím, jak s nově předkládanými důkazy Nejvyšší soud naložil. Jakákoli manipulace se spisovým materiálem je vyloučena jednoznačnými a striktními pravidly pro vedení spisu (číslování listů spisu, spisový přehled, pevné svázání jednotlivých svazků trestního spisu), jak již bylo ostatně uvedeno výše, a taktéž pravidly pro evidenci došlých podání (pošty). Řádně žurnalizovaný, a také popsaný a pevně svázaný spis, přichází k Nejvyššímu soudu už od soudu prvního stupně, když prostřednictvím tohoto soudu strany řízení dovolání podávají.

Pro odstranění jakýchkoli pochybností Vás povinný subjekt závěrem odkazuje na Opatření předsedy Nejvyššího soudu č. 3/2018 - Interní protikorupční program, dostupný z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/ns_web.nsf/0/163BC2ED735B6FF6C12582C0004113D2/$file/%C3%BApln%C3%A9%20zn%C4%9Bn%C3%AD_Opat%C5%99en%C3%AD%C4%8D3_2018.pdf

Pro úplnost je třeba zmínit, že spisový materiál a způsob, jakým příslušný senát vedl trestní řízení, je v případě podání ústavní stížnosti podrobován kontrole taktéž ze strany soudců Ústavního soudu. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud zveřejňuje svá rozhodnutí na webových stránkách www.usoud.cz, můžete také z nich čerpat informace o tom, jak kvalitně soudci Nejvyššího soudu rozhodují.

Zcela na závěr povinný subjekt považuje za důležité vysvětlit, proč odpověď na Vaši žádost sp. zn. Zin 108/2019 nezasílá (nevypracoval) přímo předseda Nejvyššího soudu, který byl Vámi osloven už v záhlaví žádosti. Je to z důvodu, že každá žádost, která je evidenčním oddělením Nejvyššího soudu zařazena do agendy „Zin“, tedy agendy ve které se vyřizují všechny žádosti podle informačního zákona, spadá podle kancelářského řádu Nejvyššího soudu (odkaz na něj byl uveden již výše) k vyřízení vedoucímu oddělení styku s veřejností, popř. jeho zástupci. Předseda Nejvyššího soudu nemůže vyřizovat žádosti podle informačního zákona na prvním stupni řízení, neboť je odvolacím druhostupňovým orgánem v případech podaných stížností anebo odvolání v agendě „Zin“.

 

Poučení:

Pokud se způsobem vyřízení žádosti nesouhlasíte, můžete podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 

S pozdravem

Mgr. Petr Tomíček,


vedoucí oddělení styku s veřejností Nejvyššího soudu,
pověřený poskytováním informací podle informačního zákona