Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 117/2016

R O Z H O D N U T Í
Nejvyšší soud jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Informační zákon“), rozhodl o žádosti Mgr. T. J., Ph.D., (dále jen „žadatel“), ze dne 6. 8. 2016, sp. zn. Zin 117/2016, o poskytnutí informací ve smyslu Informačního zákona,
takto:

Podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) Informačního zákona se žádost Mgr. T. J., Ph.D. v celém rozsahu otázek v bodě 1) a 2) částečně o d m í t á .
Odůvodnění:

Nejvyšší soud (dále též „povinný subjekt“) obdržel dne 6. 8. 2016 žádost podle Informačního zákona, evidovanou pod. sp. zn. Zin 117/2016, v níž se žadatel domáhá odpovědí na čtyři konkrétní otázky, rozšířené také o další doplňující podotázky:

„1) Jaké další pracovní činnosti kromě práce soudce Nejvyššího soudu se věnují členové senátu č. 21?
Pod pojmem další pracovní činnost se rozumí veškeré pracovní aktivity (včetně neplacených), které nepatří do pracovní náplně soudce NS podle rozvrhu práce, jsou vykonávány v pracovní době Nejvyššího soudu a mimo budovu Nejvyššího soudu v Brně. Jde zejména o výuku, přednášky, semináře, prezentace (včetně jednorázových) a další pracovní poměry. Uveďte podle jednotlivých soudců v období od 27. listopadu 2015 do současnosti.
2) U všech činností podle bodu 1 uveďte, jak dlouho trvají nebo trvaly, myšleno kolik času zabírají/zabíraly a nakolik zasahují/zasahovaly do pracovní doby NS a o jakou dobu se tak prodloužily průtahy při vyřizování dovolání, např. pracovněprávní úvazky, délky přednášek a prezentací apod.
3) Jsou činnosti podle bodu 1 vykonávány s vědomím vedení soudu?
4) Je doba pracovní absence, uvedená v bodu 2 nahrazována na pracovišti NS vyřizováním dovolání,
například přesčasy v jiných dnech nebo víkendovou prací?“

Podle § 15 odst. 1 Informačního zákona „Pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.“

Podle § 11 odst. 1 písm. a) Informačního zákona „Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu.“

Domáhá-li se žadatel prostřednictvím žádosti o poskytnutí informací sp. zn. Zin 117/2016 ze dne 6. 8. 2016 přehledu „…dalších pracovních činností kromě práce soudce Nejvyššího soudu…“, když dále (do)vysvětluje: „Pod pojmem další pracovní činnost se rozumí veškeré pracovní aktivity (včetně neplacených), které nepatří do pracovní náplně soudce NS podle rozvrhu práce, jsou vykonávány v pracovní době Nejvyššího soudu a mimo budovu Nejvyššího soudu v Brně. Jde zejména o výuku, přednášky, semináře, prezentace (včetně jednorázových) a další pracovní poměry. Uveďte podle jednotlivých soudců v období od 27. listopadu 2015 do současnosti.“, pak se takto domáhá právě informací k obsahu pracovněprávního vztahu jednotlivých soudců, kde se promítá princip nadřízenosti a podřízenosti a výstupy z toho plynoucí lze proto podřadit pod pojem „personální předpisy“. V souladu s § 11 odst. 1 písm. a) Informačního zákona nemá povinný subjekt povinnost takové informace poskytnout a může žadatelovo právo na informace omezit. Povinný subjekt se tedy rozhodl k omezení žadatelova práva na informace, kdy důvodem je argument, že kontrola plnění pracovněprávních závazků soudců vůči soudu je plně v kompetenci předsedy soudu a nepodléhá kontrole ze strany veřejnosti, která kontroluje jen výsledky rozhodovací činnosti soudů v podobě rozsudků.

Vzhledem k tomu, že bod 2) žádosti sp. zn. Zin 117/2016 ze dne 6. 8. 2016 přímo navazuje a rozšiřuje bod 1) předmětné žádosti, konkrétně takto: „U všech činností podle bodu 1 uveďte, jak dlouho trvají nebo trvaly, myšleno kolik času zabírají/zabíraly a nakolik zasahují/zasahovaly do pracovní doby NS a o jakou dobu se tak prodloužily průtahy při vyřizování dovolání, např. pracovněprávní úvazky, délky přednášek a prezentací apod.“, uplatňuje i zde povinný subjekt argumentaci (viz výše) opřenou o § 11 odst. 1 písm. a) Informačního zákona, s tím, že obsah svých vnitřních pokynů a personálních předpisů nesděluje.

Pro úplnost povinný subjekt odkazuje na § 85 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, podle kterého: „Soudce nesmí ode dne, který je stanoven jako den nástupu do funkce, až do zániku funkce soudce kromě výkonu funkce soudce a funkcionáře soudu, anebo činností spojených s dočasným přidělením k ministerstvu nebo k Justiční akademii, zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké a činnosti v poradních orgánech ministerstva, vlády a v orgánech komor Parlamentu, a to za předpokladu, že taková činnost nenarušuje důstojnost soudcovské funkce nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a soudnictví.“

Podle § 83 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, je přímo žádoucí, aby soudci předávali své znalosti a zkušenosti dále. A toto je považováno za součást výkonu jejich funkce:
(1) Soudce přispívá svými znalostmi a zkušenostmi při odborné přípravě a při odborném vzdělávání soudců, státních zástupců, justičních a právních čekatelů a dalších zaměstnanců soudů a státních zastupitelství, organizovaném Justiční akademií, ministerstvem, soudem nebo státním zastupitelstvím.
(2) Nebrání-li tomu plnění jeho povinností při výkonu soudnictví, může soudce přispívat svými znalostmi a zkušenostmi též při odborné přípravě notářů, advokátů, soudních exekutorů, advokátních koncipientů, notářských koncipientů, notářských kandidátů, exekutorských koncipientů a exekutorských kandidátů.
(4) Výkon činností podle odstavců 1 a 2 se považuje za výkon soudcovské funkce.

Všichni soudci Nejvyššího soudu se přitom výše uvedenými §§  83 a 85 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, řídí, rozsah jejich jednotlivých pracovních činností je pak dán výlučně vnitřními pokyny a personálními předpisy povinného subjektu.

Poučení:
Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace lze podle § 16 odst. 1 Informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání, které se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


Poskytnuté informace (body 3, 4 žádosti ve věci sp. zn. Zin 117/2016):

Odpověď na otázku 3:
Ano. Činnosti, které žadatel vyjmenoval v bodě 1) této žádosti, jsou jednotlivými soudci prováděny s vědomím vedení Nejvyššího soudu.

Odpověď na otázku 4:
Činnosti, které vedle rozhodování v jednotlivých senátech vykonávají soudci v rámci své funkce (viz. § 83 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích), jsou jejich „pracovní činností“ a není tudíž důvod, proč dobu strávenou takovou činností „nahrazovat“.

Poučení:
Proti obsahu a způsobu, jakým byla poskytnuta informace, může žadatel podle § 16a zákona odst. 1 Informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává k povinnému subjektu, který informaci poskytl.


Poznámka závěrem:
Závěrečná část podání žadatele ze dne 6. 8. 2016 (běžné číslo podání 8268/2016) byla vzhledem ke svému charakteru: „Zároveň si stěžuji na průtahy, nečinnost a špatný rozvrh práce, když některá dovolání jsou projednávána podstatně rychleji než jiná, konkrétně mi jde o dovolací řízení č. 21 Cdo 5311/2015. Jde o řízení k mému nezletilému synovi M. J., které celkově trvá 6 let, na Nejvyšším soudu 9 měsíců bez toho, aniž by kdokoliv hnul prstem, přičemž doba potřebná k vyřízení dovolání se vejde do poloviny jediného pracovního dne. Napište mi, prosím, o přijatých opatřeních. Odpověď mi zašlete elektronicky.“, vyhodnocena evidenčním oddělením Nejvyššího soudu jako další podnět ve věci sp. zn. S 2003/2016, v rámci které Nejvyšší soud řeší opakované stížnosti žadatele na údajné průtahy v řízení, údajně špatně sestavený rozvrh práce, apod.



Mgr. Petr Tomíček, vedoucí oddělení styku s veřejností
pověřený poskytováním informací podle Informačního zákona