Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 117/2017

Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Informační zákon“)


Vážený pane,



Nejvyšší soud jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 Informačního zákona obdržel dne 26. 9. 2017 Vaši žádost o poskytnutí informace sp. zn. Zin 117/2017, prostřednictvím které konkrétně požadujete:

Žádám Vás o intervenci informací o všech zásadách trestního práva, včetně překladu jejich latinského názvu a charakteristiky. Například: in dubio pro reo, iura norit curia, Ne bis in idem, exceptio rei iudicate, Benefiia cohaesionis, Nullum crimen sine lege, Ultima ratio, Analogie, ústnosti, subsidiarity. Závěrem žádám pro obsáhlost materiálu, aby Nejvyšší soud tyto informace zaznamenal na datový nosič CD.

Povinný subjekt Vám tímto sděluje (poskytuje) následující informaci, u které, oproti Vašim předpokladům, vzhledem k jejímu rozsahu, není potřeba použít datový nosič CD. Povinný subjekt tedy zcela v souladu s § 4a odst. 1 Informačního zákona poskytuje informaci písemně.

Předně je třeba konstatovat, že zásady trestního práva vycházejí z ústavního pořádku České republiky (tedy z Ústavy České republiky a z Listiny základních práv a svobod) a musejí být vykládány a aplikovány v jeho souladu (blíže srov. čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod).

Článek 39 Listiny základních práv a svobod uvádí: „Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech a majetku, lze za jeho spáchání uložit.“ (nullum crimen sine lege - žádný trestný čin bez zákona). Tato hlavní zásada je pak konkretizována dalšími čtyřmi požadavky:

- nullum crimen sine lege skripta
- jde o požadavek psané zákonné formy pro trestněprávní předpis

- nullum crimen sine lege certa
- požadavek určitosti a předvídatelnosti, tzn., že zakázaný skutek musí být vyjádřen jednoznačně určitě, přesně a srozumitelně.

- nullum crimen sine lege striga
- analogií nelze vytvářet nové trestné činy a nové tresty (Zásada analogie)

- nullum crimen sine lege praevia
- zákaz retroaktivity v neprospěch obviněného


Listina základních práv a svobod dále v čl. 40 stanoví pravidla trestního stíhání:
(1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
(2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.
(3) Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.
(4) Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven.
(5) Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem. (Jde o zásadu „ne bis in idem“, tedy „ne dvakrát o tomtéž“, přičemž se k tomuto principu vztahují dvě procesní podmínky: podmínka litispendence (překážka věci zahájené) a podmínka rei iudicatae (překážka věci rozhodnuté)
(6) Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.

Na uvedené zásady navazují základní zásady trestního práva hmotného, které jsou upraveny zejména v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Trestní zákoník stanoví:
§ 1 (zákaz retroaktivity) - Čin je trestný, pokud jeho trestnost byla stanovena dříve, než byl spáchán
§ 12 (zásada zákonnosti a zásada subsidiarity trestní represe):
(1) Jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze za jejich spáchání uložit.
(2) Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Trestní právo je krajní a nejpřísnější prostředek ochrany společnosti, který má stát k dispozici, tzv. prostředek poslední instance (ultima ratio).

Základní zásady trestního řízení, tedy trestního práva procesního, jsou vytyčeny v § 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů:

§ 2 zákona č. 141/161 Sb.:

(1) Nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon. (Zásada řádného zákonného procesu.)

(2) Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. (Zásada presumpce neviny.)

(3) Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. (Zásada legality.)

(4) Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti. (Zásada ex officio, tj. zásada oficiality.) Trestní věci musí projednávat urychleně bez zbytečných průtahů; s největším urychlením projednávají zejména vazební věci a věci, ve kterých byl zajištěn majetek, je-li to zapotřebí vzhledem k hodnotě a povaze zajištěného majetku. (Zásada rychlého procesu.) Trestní věci projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení. (Zásada přiměřenosti či zdrženlivosti.) K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení nepřihlížejí.

(5) Orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. (Zásada zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností.) Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. (Zásada vyhledávací.) V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

(6) Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. (Zásada volného hodnocení důkazů.)

(7) Všechny orgány činné v trestním řízení spolupracují se zájmovými sdruženími občanů a využívají jejich výchovného působení. (Zásada spolupráce se zájmovými sdruženími.)

(8) Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby, návrhu na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o prohlášení viny a přijetí trestu (dále jen „dohoda o vině a trestu“), které podává státní zástupce. Veřejnou žalobu v řízení před soudem zastupuje státní zástupce. (Zásada obžalovací.)

(9) V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon výslovně stanoví. Rozhoduje-li v přípravném řízení soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce.

(10) Trestní věci se před soudem projednávají veřejně tak, aby se občané mohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat. Při hlavním líčení a veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech výslovně stanovených v tomto nebo zvláštním zákoně. (Zásada veřejnosti.)

(11) Jednání před soudy je ústní; důkaz výpověďmi svědků, znalců a obviněného se provádí zpravidla tak, že se tyto osoby vyslýchají. (Zásada ústnosti.)

(12) Při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném, vazebním a neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny. (Zásada bezprostřednosti.)

(13) Ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv. (Zásada zajištění práva na obhajobu.)

(14) Orgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují svá rozhodnutí v českém jazyce. Každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá. (Zásada práva na užití mateřského jazyka.)


(15) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny v každém období řízení umožnit poškozenému plné uplatnění jeho práv, o kterých je třeba ho podle zákona vhodným způsobem a srozumitelně poučit, aby mohl dosáhnout uspokojení svých nároků; řízení musí vést s  potřebnou ohleduplností k poškozenému a při šetření jeho osobnosti. (Zásada zajištění práv poškozeného a poučovací povinnost soudu.)

Speciální úpravu základních zásad, byť navazující na shora uvedené zásady trestního práva hmotného i procesního, obsahuje rovněž zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a to v ustanovení § 3.

§ 3 zákona č. 218/2003 Sb.:
(1) Nikdo nemůže být podle tohoto zákona postižen za čin, který nebyl trestný podle zákona v době, kdy byl spáchán, a jen tento zákon v návaznosti na trestní zákoník stanoví, které jednání je proviněním nebo činem jinak trestným, a sankce a způsob jejich ukládání, směřující především k obnovení narušených sociálních vztahů, začlenění dítěte mladšího patnácti let nebo mladistvého do rodinného a sociálního prostředí a k předcházení protiprávním činům. (Zákaz retroaktivity, Zásada zákonnosti.)

(2) Trestní opatření lze použít pouze tehdy, jestliže zvláštní způsoby řízení a opatření, zejména obnovující narušené sociální vztahy a přispívající k předcházení protiprávním činům, by zřejmě nevedly k dosažení účelu tohoto zákona. (Zásada ekonomie trestní represe.)

(3) Opatření uložené podle tohoto zákona musí přihlížet k osobnosti toho, komu je ukládáno, včetně jeho věku a  rozumové a mravní vyspělosti, zdravotnímu stavu, jakož i jeho osobním, rodinným a sociálním poměrům, a musí být přiměřené povaze a závažnosti spáchaného činu. Politické, národní, sociální nebo náboženské smýšlení mladistvého nebo dítěte mladšího patnácti let, jeho rodiny nebo rodiny, v níž žije, anebo způsob výchovy mladistvého nebo dítěte mladšího patnácti let nemůže být důvodem k uložení opatření podle tohoto zákona. (Zásada přiměřenosti opatření.)

(4) V řízení podle tohoto zákona je třeba postupovat s přihlédnutím k věku, zdravotnímu stavu, rozumové a mravní vyspělosti osoby, proti níž se vede, aby její další vývoj byl co nejméně ohrožen a aby projednávané činy a jejich příčiny i okolnosti, které je umožnily, byly náležitě objasněny a za jejich spáchání byla vyvozena odpovědnost podle tohoto zákona. Řízení je přitom třeba vést tak, aby působilo k předcházení dalším protiprávním činům. Orgány činné podle tohoto zákona přitom spolupracují s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí. (Požadavky na řízení ve věcech mládeže.)

(5) V řízení podle tohoto zákona je třeba chránit osobní údaje osoby, proti níž se řízení vede, a její soukromí, aby každá taková osoba byla chráněna před škodlivými vlivy, a při dodržení zásady, že je považována za nevinnou, dokud její vina nebyla prokázána zákonným způsobem. (Ochrana soukromí.)

(6) Každé dítě mladší patnácti let nebo mladistvý, nestanoví-li tento zákon jinak, má právo na to, aby jeho čin byl projednán bez zbytečného odkladu a v přiměřené lhůtě soudem pro mládež. (Zásada včasného a rychlého projednání věci.)

(7) Řízení podle tohoto zákona musí směřovat k tomu, aby poškozený dosáhl náhrady škody způsobené protiprávním činem, nebo se mu dostalo jiného přiměřeného zadostiučinění. (Uspokojení potřeb poškozeného.)

(8) Soudci, státní zástupci, příslušníci policejních orgánů a úředníci Probační a mediační služby působící v trestních věcech mládeže musí mít zvláštní průpravu pro zacházení s mládeží. (Požadavek specializace orgánů činných podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže.)

Dále jsou v trestním právu uplatňovány následující obecné zásady, které nejsou výslovně upraveny v úvodních ustanoveních trestního řádu:

in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného)
- právní zásada, která stanovuje povinnost soudu rozhodovat ve prospěch obviněného, pokud o jeho vině existují pochybnosti, které nelze odstranit
iura novit curia (soud zná právo)
- právní zásada, známá už z římského práva, soud neprovádí dokazování v otázkách právních, ale pouze skutkových

beneficium cohaesionis (dobrodiní souvislosti)
- zásada podle ustanovení § 261 trestního řádu (dále též zejm. v §265k odst. 2 věta 3 u dovolání, §269 odst. 2 in fine u stížnosti pro porušení zákona, §285 u řízení o návrhu na povolení obnovy řízení) znamená, že pokud je v řízení o opravném prostředku (řádném nebo mimořádném) zjištěna skutečnost, která svědčí ve prospěch obžalovaného nebo jiné zúčastněné osoby, je zohledněna také při posuzování dalšího (spolu)obžalovaného nebo jiné zúčastněné osoby, pokud k nim má vztah (Stejně tak se zásada uplatní i v případě, že osoba podala odvolání, v jehož důsledku byl změněn rozsudek – změna rozsudku je provedena rovněž ve prospěch osoby, která odvolání nepodala, jestliže jí prospívá důvod změny rozsudku.)

zákaz reformacionis in peius (změny k horšímu)
- zakazuje, aby se právní postavení obviněného zhoršilo tím, že sám podá opravný prostředek; změna k horšímu může u obviněného nastat pouze při podání opravného prostředku jinou procesní stranou (nejčastěji státním zástupcem), je-li opravný prostředek podán v jeho neprospěch (srov. § 259 odst. 5 či § 265m odst. 1 trestního řádu)

Závěrem je třeba konstatovat, že právní principy, resp. právní zásady, jsou pravidla s vysokou mírou obecnosti, která jsou svojí podstatou podobná právnímu obyčeji, který není nikde pozitivně vyjádřen a informaci o něm je třeba získat na základě úvahy z právních předpisů. Ne všechny právní zásady jsou tak výslovně uvedeny v právních předpisech. Celý Český právní systém je založen na respektování právních principů (srov. Preambule Ústavy České republiky).

Poučení:
Pokud se způsobem vyřízení žádosti nesouhlasíte, můžete podle § 16a odst. 1 Informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


S pozdravem


Mgr. Petr Tomíček, vedoucí oddělení styku s veřejností Nejvyššího soudu,
pověřený poskytováním informací podle Informačního zákona