Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 12/2020


ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), rozhodl o žádosti P D., nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody Věznice Mírov, P.O.BOX 1, 789 53 Mírov (dále jen „žadatel“), ze dne 16. 1. 2020, sp. zn. Zin 12/2020,


takto:


Podle § 15 odst. 1 v souladu s § 11 odst. 2 písm. c) informačního zákona se žádost sp. zn. Zin 12/2020 částečně odmítá, a to v rozsahu žádosti o poskytnutí „bodu 8 komentáře k § 11 trestního zákoníku“.


Odůvodnění:

Povinný subjekt obdržel dne 16. 1. 2020 žádost o poskytnutí informace, evidovanou pod sp. zn. Zin 12/2020, požadující poskytnutí následujících informací:



„1) Bod 8 komentáře k § 11 trestního zákoníku (z publikace Trestní zákoník: komentář. [Díl] 1, § 1-139 / Pavel Šámal a kolektiv. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 105 - 106);
2) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1599/99;
3) Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 8 Tdo 1474/2009.“
 
K výroku rozhodnutí:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.


Podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny. Podle čl. 17 odst. 5 Listiny jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Zákonem, který provádí uvedené ustanovení čl. 17 odst. 5 Listiny, je právě informační zákon. Podle § 1 informačního zákona tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje pravidla pro poskytování informací a dále upravuje podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím.

Podle § 11 odst. 2 písm. c) „Povinný subjekt informaci neposkytne, pokud… by tím byla porušena ochrana práv třetích osob k předmětu práva autorského nebo práv souvisejících s právem autorským“.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen „autorský zákon“) je předmětem práva autorského „dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen „dílo“).“

Podle posouzení povinného subjektu je zřejmé, že komentář k trestnímu zákoníku je literární dílo, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora (respektive autorů) a je vyjádřeno v objektivně vnímatelné podobě (knižní publikace díla).

Dále viz citace z důvodové zprávy k zákonu č. 61/2006 Sb. (zvýraznění doplněno): „Je-li požadovaná informace předmětem duševního vlastnictví a povinný subjekt vykonává práva, která mu umožňují nakládat s předmětem duševního vlastnictví (především v případě zaměstnaneckých děl, na základě licenčního ujednání atd.), potom požadovanou informaci poskytne. Pokud by však poskytnutím informace měla být porušena ochrana duševního vlastnictví třetích osob stanovená zvláštním zákonem zejména autorským, má povinný subjekt povinnost tuto informaci žadateli odepřít.

S tímto ustanovením přímo souvisí i nové ustanovení § 15 odst. 2, kde dochází ke zpřesnění obligatorních náležitostí rozhodnutí o odepření žádosti. Pokud žádosti nebylo vyhověno z důvodů ochrany duševního vlastnictví třetích osob, musí být v odůvodnění rozhodnutí uvedeno, kdo vykonává majetková práva vyplývající z tohoto duševního vlastnictví, pokud je tato osoba povinnému subjektu známa.“

Citovaná důvodová zpráva je dostupná z následujícího odkazu:

https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=991&CT1=0

Jedná se tak o jednu ze zákonem stanovených výjimek z informační povinnosti povinných subjektů. Je nutné uvést, že se v tomto případě nejedná o autorské dílo, jež by bylo zpracováno na základě smlouvy s povinným subjektem – Nejvyšším soudem. Jedná se o (soukromé) autorské dílo, jehož zpřístupněním by bylo zcela jistě materiálně zasaženo do autorského práva třetí osoby odlišné od povinného subjektu – nakladatelství C. H. BECK. Na výše uvedeném nemění nic ani skutečnost, že někteří z autorů předmětného komentáře jsou, případně v minulosti byli, soudci či zaměstnanci (poradci) Nejvyššího soudu – povinného subjektu. Na autorském díle se totiž podíleli mimo své pracovní (funkční) zařazení k Nejvyššímu soudu, tedy ve volném čase.

Povinný subjekt dále ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3208/16 zvažoval, v jakém rozsahu plní předmětná část žadatelovy žádosti kontrolu orgánů veřejné moci, která je považována za smysl a cíl úpravy poskytování informací o výkonu působnosti povinných subjektů. Povinný subjekt dospěl k závěru, že projednávaná část žádosti tento účel neplní, jelikož se zcela jistě jedná o individuálně motivovanou žádost, jejímž cílem je získání požadované kopie z uvedeného komentáře k trestnímu zákoníku, a to čistě pro osobní potřebu žadatele. V projednávaném případě tak povinný subjekt nezjistil žádný „obecný přesah“ žádosti. Povinný subjekt tak dospěl k závěru, že zájem na ochraně autorského práva převažuje žadatelův soukromý zájem na poskytnutí chráněných informací.

Vyhověním projednávané žádosti by podle názoru povinného subjektu bylo nepřípustně zasaženo do práv třetí osoby, která je nositelem oprávnění plynoucích z autorského zákona (nakladatelství C. H. BECK).

Jelikož žádost částečně směřuje k poskytnutí informací, jež jsou vyňaty z informační povinnosti, a rovněž v návaznosti na další argumentaci uvedenou výše, žádost o poskytnutí informace, sp. zn. Zin 12/2020, povinný subjekt v projednávané části vyhodnotil jako požadavek na poskytnutí chráněných informací podle § 11 odst. 2 písm. c) informačního zákona, jejichž poskytnutím by bylo zasaženo do práv nakladatelství C. H. BECK, a žádost v této části odmítnul.

Nejvyšší soud jakožto povinný subjekt musí podle § 20 odst. 4 písm. a) informačního zákona rovněž postupovat v souladu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tedy dbát o to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Vzhledem k tomu, že povinný subjekt již opakovaně (resp. vždy) v obdobných případech žádostí o poskytnutí informací chráněných autorským právem vydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti, nebyl ani v tomto případě důvod se od takové praxe vyřizování žádostí podle informačního zákona odchýlit.

Povinný subjekt zvažoval mj. i částečné odložení pro nedostatek působnosti povinného subjektu podle § 2 odst. 1 informačního zákona, nicméně usoudil, že jelikož požadovanou informací fakticky disponuje (publikace je součástí knihovního fondu knihovny Nejvyššího soudu), je namístě vydat rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti.

Závěrem povinný subjekt dodává, že ve věznicích spravovaných Vězeňskou službou ČR jsou zřízeny knihovny, v nichž mohou být k dispozici i právní komentáře, a to zvláště komentáře k trestnímu zákoníku či trestnímu řádu. Povinnému subjektu je z úřední činnosti známo, že osoby podávající informační žádosti z výkonu trestu odnětí svobody poměrně často citují z těchto komentářů, když např. požadují poskytnutí rozhodnutí povinného subjektu, které identifikují podle v komentáři použitého označení. Blíže viz odst. 2 § 29 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (zvýraznění doplněno):

„Věznice zajišťuje provoz knihovny a v rámci svých možností zabezpečuje její vybavení běžně dostupnou beletrií, náboženskou a odbornou literaturou včetně základních právních předpisů z jednotlivých právních odvětví. Odsouzenému se umožní výběr knih z knihovního fondu věznice podle jeho zájmu, duchovních potřeb a vyznání.“

 

Poučení: Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace lze podle § 16 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání, které se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí.

 

Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona


Povinný subjekt požadované informace, s výjimkou těch informací, o jejichž částečném odmítnutí rozhodl výše uvedeným výrokem, poskytuje formou příloh - rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1599/99; a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 8 Tdo 1474/2009.
 
Poučení: Pokud se způsobem vyřízení žádosti v daném místě, kde jsou poskytovány informace, žadatel nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl.

 

V Brně dne 31. 1. 2020

 

Mgr. Petr Tomíček

vedoucí oddělení styku s veřejností pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona

 

Příloha (tištěná):

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1599/99;

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 8 Tdo 1474/2009.