Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 133/2019


ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), rozhodl o žádosti P. N., nar. XY, trvale bytem XY (dále jen „žadatel“), ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. Zin 133/2019,



takto:


Podle § 15 odst. 1 v souladu § 2 odst. 4 informačního zákona se žádost žadatele sp. zn. Zin 133/2019 částečně odmítá, neboť v žádosti „… o číslo jednací…“ a v části požadující informaci o výši uloženého trestu“ se jedná o požadavky na poskytnutí nové (neexistující) informace.


Odůvodnění:


Povinný subjekt obdržel dne 27. 8. 2019 žádost o poskytnutí informace, evidovanou pod sp. zn. Zin 133/2019, v následujícím znění:

„1. Žadatel dle zákona o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb. (dále jen INFZ) požaduje přímé poskytnutí následujících informací dle §6/2 INFZ:

2. Ve věci sp. zn. 5 Tdo 53/2009 byl obviněný odsouzen k 6,5 letům odnětí svobody, přičemž 18. 2. 2009 byl povinným tento trest potvrzen. Po zásahu Ústavního soudu ČR (nález I. ÚS 1305/09) došlo k novému rozhodování. Žádám o číslo jednací a datum tohoto rozhodnutí, stejně jako o informaci o výši uloženého trestu.“



K výroku rozhodnutí:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

Podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny. Podle čl. 17 odst. 5 Listiny jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Zákonem, který provádí uvedené ustanovení čl. 17 odst. 5 Listiny, je právě informační zákon. Podle § 1 informačního zákona tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje pravidla pro poskytování informací a dále upravuje podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím.

Podle § 2 odst. 4 informačního zákona se „povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.


Po zásahu Ústavního soudu nálezem I. ÚS 1305/09 ze dne 8. 2. 2010 bylo Nejvyšším soudem znovu rozhodováno pod novou spisovou značkou 5 Tdo 293/2010. Ve věci bylo dne 31. 3. 2010 rozhodnuto usnesením sp. zn. 5 Tdo 293/2010-I., kterým byl zrušen celý výrok o trestu rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. 1 To 66/2001, a Vrchnímu soudu v Olomouci bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyššímu soudu není známo, jak bylo tímto odvolacím soudem následně rozhodnuto. Nenásleduje ani podání dalšího mimořádného opravného prostředku k Nejvyššímu soudu, kde by případně mohly být požadované informace uvedeny. Povinnost soudů I. a II. stupně zasílat rozhodnutí Nejvyššímu soudu na vědomí poté, co bylo původní meritorní rozhodnutí Nejvyšším soudem zrušeno (zcela nebo částečně) vstoupila v platnost Instrukcí Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 12. 2012, č. j. 140/2012- OD-ST, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. Konkrétně se jedná o § 8 odst. 5 písm. o) vnitřního kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy. Z uvedeného vyplývá, že v dané době rozhodnutí po zrušení nebyla Nejvyššímu soudu na vědomí zasílána. Nejvyšší soud tak nedisponuje informací o dalším postupu ve věci, tedy ani informací o výši trestu (případně uloženého) odvolacím Vrchním soudem v Olomouci.

Povinný subjekt dále nemůže vyhovět žádosti žadatele na sdělení čísla jednacího, jelikož dané rozhodnutí (myšleno usnesení ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. 5 Tdo 293/2010-I.), následně založené do procesního spisu, nebylo číslem jednacím ze strany Nejvyššího soudu označeno. Toto číslo jednací vyznačil do dokumentu (originálu rozhodnutí) v procesním spisu pravděpodobně až soud první instance, konkrétně Krajský soud v Brně. Požadovanou informací by měl tedy podle všech předpokladů disponovat tento soud první instance.

V rámci žurnalizace pomocného spisu Nejvyššího soudu, který je veden toliko pro potřeby Nejvyššího soudu, bylo doplněno na první straně předmětného usnesení číslo listu „91“. Číslo jednací na originále rozhodnutí jako takové se v té době (rok 2010) v rámci pomocného spisu Nejvyššího soudu neuvádělo a Nejvyšší soud v té době neopatřoval číslem jednacím (nežurnalizoval) své rozhodnutí do procesního spisu. Tuto žurnalizaci nově, po změně předchozí praxe, provádí Nejvyšší soud teprve až od 1. 2. 2019. Povinným subjektem uváděné číslo „91“ tedy nevyjadřuje číslo listu procesního (soudního) spisu ve smyslu § 76 Kancelářského a spisového řádu Nejvyššího soudu: „Číslo jednací tvoří spisová značka a k ní připojené číslo listu písemnosti.“ Uváděné číslo reprezentuje číslo listu v rámci pomocného spisu vedeného Nejvyšším soudem (viz výše), nejedná se tedy o „oficiální“ údaj, na jehož základě by si žadatel mohl sám „sestavit“ číslo jednací požadovaného rozhodnutí. Proto je také tato skutečnost konstatována pouze v rámci odmítnutí žádosti o informaci a nikoli v rámci části „poskytování informací“.

Pro Nejvyšší soud se tedy v části žádosti jedná o neexistující informace, respektive v této části žádosti nejsou splněny náležitosti informace ve smyslu informačního zákona (viz argumentace dále).

Z pohledu Nejvyššího soudu se v daném případě nejedná o „informaci“ ve smyslu informačního zákona, kterou § 3 odst. 3 informačního zákona definuje jako „jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči…“. Ustanovení § 2 odst. 4 informačního zákona je úzce spjato s definicí informace v § 3 odst. 3 informačního zákona, tj. že jde o obsah zaznamenaný na nějakém nosiči, neboli s principem, že povinnost poskytovat informace míří do minulosti, tj. vůči skutečnostem, které již nastaly a trvají (nebo podle názoru žadatele nastat měly či mohly).“ (viz JELÍNKOVÁ, J., TUHÁČEK, M.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017, 284 s., str. 24).

Protože z žádného právního předpisu nevyplývá pro povinný subjekt povinnost vést informace v podobě, kterou žadatel vyspecifikoval ve své žádosti – povinnost evidence následného rozhodnutí soudů nižší instance či informace o jimi uložených trestech v rámci rozhodování po kasačním zásahu Nejvyššího soudu, jakož i povinnosti vyznačovat (do 1. 2. 2019) na soudních rozhodnutích zakládaných do procesního spisu kromě spisových značek taktéž čísla jednací, a rovněž v návaznosti na argumentaci uvedenou výše, povinný subjekt žádost o poskytnutí informace sp. zn. Zin 133/2019 částečně vyhodnotil jako požadavek na poskytnutí nových (pro Nejvyšší soud neexistujících) informací ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona a žádost v uvedených částech odmítl.

 

Poučení: Proti rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace je možné podle § 16 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání, které se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 

Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona

 

Povinný subjekt požadovanou informaci, s výjimkou informací, které odmítl poskytnout na základě výše uvedeného výroku, poskytuje formou následujícího sdělení.



Po zásahu Ústavního soudu nálezem I. ÚS 1305/09 ze dne 8. 2. 2010 bylo Nejvyšším soudem znovu rozhodováno pod novou spisovou značkou 5 Tdo 293/2010.

Ve věci bylo dne 31. 3. 2010 rozhodnuto usnesením sp. zn. 5 Tdo 293/2010-I., kterým byl zrušen celý výrok o trestu rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. 1 To 66/2001, a Vrchnímu soudu v Olomouci bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
 
Poučení: Pokud se způsobem vyřízení žádosti v části, kde jsou poskytovány informace, žadatel nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 

V Brně dne 10. 9. 2019

Mgr. Petr Tomíček

vedoucí oddělení styku s veřejností pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona