Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 137/2019


ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), rozhodl o žádosti PADĚRA, RADA & PARTNEŘI s.r.o. advokátní kancelář, IČO: 03638979, se sídlem Bulharská 1/588, 101 00, Praha 10 (dále jen „žadatel“), ze dne 6. 9. 2019, sp. zn. Zin 137/2019,


takto:


Podle § 15 odst. 1 v souladu § 2 odst. 4 informačního zákona se žádost v části požadující výpis řízení k žadatelem označené nemovitosti odmítá, neboť se jedná o požadavek na vytvoření nové (neexistující) informace (rešerše).


Odůvodnění:


Povinný subjekt obdržel dne 6. 9. 2019 žádost o poskytnutí informace, evidovanou pod sp. zn. Zin 137/2019, v následujícím znění:



„Vážení,

Dovolujeme si Vás tímto požádat o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně o informace o veškerých běžících soudních řízeních týkajících se alespoň jednoho z následujících subjektů:

- Společnost Museum Center s. r. o. se sídlem Praha 1 – Nové Město, Čelakovského sady 1580/4, PSČ 11000, IČO: 276 35 708 /…/,
- Nemovitosti – pozemek parc. Č. XY (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba s č.p. XY (jiná stavba), vše nacházející se v katastrálním území XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY vedeném u Katastrálního úřadu XY.

Ve vztahu k výše uvedeným subjektům žádáme o poskytnutí informací, zda je ohledně nich vedeno nějaké soudní řízení u nadepsaného soudu, dále v jaké věci a v jakém postavení se některý z výše uvedených subjektů nachází. Za poskytnutí informace v zákonné lhůtě předem děkujeme.

Pokud by bylo poskytnutí výše uvedených informací ve výše uvedeném rozsahu nemožné, žádáme alespoň o sdělení, zda některý z výše uvedených subjektů je účastníkem jakéhokoliv soudního řízení vedeného u nadepsaného soudu či nikoliv.“

K výroku rozhodnutí:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

Podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny. Podle čl. 17 odst. 5 Listiny jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Zákonem, který provádí uvedené ustanovení čl. 17 odst. 5 Listiny, je právě informační zákon. Podle § 1 informačního zákona tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje pravidla pro poskytování informací a dále upravuje podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím.

Podle § 2 odst. 4 informačního zákona se „povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Povinný subjekt konstatuje, že účelem této výluky je určitá míra ochrany povinných subjektů před nutností vytvářet nové informace jen pro účely zpracování odpovědi na žádost (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2012, č. j. 4 As 37/2011-93, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č.j. 8 As 9/2013-30). Pokud tedy povinný subjekt obdrží žádost o vytvoření nových informací (zde odborné rešerše) s odkazem na informační zákon, je třeba žádost s odkazem na § 2 odst. 4 téhož zákona odmítnout (tedy vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti).

Nejvyšší soud nevede speciální statistiky, respektive seznam nemovitostí, které byly anebo jsou předmětem některého řízení před Nejvyšším soudem. Nemá bohužel ani možnosti, jak požadované informace získat ze své databáze například zadáním názvu předmětné nemovitosti anebo čísla popisného. Informační systém Nejvyššího soudu (dále jen „ISNS“) sleduje a přesně vyhodnocuje jen konkrétně zadané statistické údaje podle parametrů, které jsou do něj předem naprogramovány. Jde především o údaje, jejichž sledování si vyžaduje běžná denní činnost soudu. Zadání parametrů pro jakékoli další sledovaní, z kterého by měl ISNS generovat nové statistiky, je technicky (resp. programátorsky) velice náročným procesem. Nejde v takovém případě o pouhé mechanické vyhledávání a shromažďování údajů. Naopak se jedná o vysoce specializovanou činnost, představující i jakousi „přidanou hodnotu“ v podobě tvůrčí činnosti pracovníků externí dodavatelské firmy, která by musela nové funkcionality systému ISNS naprogramovat, což lze na straně povinného subjektu hodnotit jako nepřiměřené úsilí.

ISNS eviduje pouze údaje o účastnících konkrétních řízení, z povahy věci tak neeviduje (a ani nemá důvod evidovat) údaje o konkrétním předmětu řízení, kterým by mohla být žadatelem uváděná nemovitost. Údaje o předmětu řízení jsou uváděné pouze v obecné rovině, může se jednat např. o následující typy předmětu řízení: „O zaplacení“, „O nahrazení projevu vůle“, „O zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem“, „O určení vlastnického práva“, „O náhradu škody“, „O určení absolutní neplatnosti právního jednání“, „O vyklizení nemovitosti“, „O určení neplatnosti výpovědi smlouvy o nájmu“, „O zřízení služebnosti“, „O určení neplatnosti zástavního práva“, atd.

Povinný subjekt by tak požadovanou informaci mohl zjistit pouze faktickou kontrolou každé jednotlivé věci, respektive spisu, napadené na Nejvyšší soud v rámci rejstříku civilních dovolání (Cdo), což by pro povinný subjekt představovalo tzv. nepřiměřené úsilí. Tuto práci by bylo nutno svěřit osobě s právním vzděláním, schopné orientovat se v právních textech. Na uvedeném by nic nezměnila ani skutečnost, že by povinný subjekt nemusel procházet všechna současně vedená (dosud neskončená) dovolací řízení, kterých je přibližně 2.500, ale pouze řízení, která by se z povahy věci mohla vztahovat (obecně) k nemovitosti.

K poskytnutí požadované informace by tak povinný subjekt musel vyvinout nepřiměřené úsilí, které je nutně spojené s vytvářením nové informace ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona, kdy by musel informace vyhledávat, následně třídit a analyzovat tzv. ručně některý z odborných pracovníků soudu.

Jelikož z žádného právního předpisu nevyplývá pro povinný subjekt povinnost vést informace v podobě, kterou žadatel specifikoval ve své žádosti, a rovněž v návaznosti na argumentaci uvedenou výše, žádost o poskytnutí informace sp. zn. Zin 137/2019 povinný subjekt částečně vyhodnotil jako požadavek na vytvoření nové informace ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona a žádost v této části odmítl.

Nejvyšší soud jakožto povinný subjekt musí podle § 20 odst. 4 písm. a) informačního zákona rovněž postupovat v souladu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tedy dbát o to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Vzhledem k tomu, že povinný subjekt již opakovaně (resp. vždy) v obdobných případech žádostí o rešerše v databázi rozhodnutí či obecně v ISNS vydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti, nebyl ani v tomto případě důvod se od takové praxe vyřizování požadavků podle informačního zákona odchýlit.

 

Poučení: Proti rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace lze podle § 16 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání, které se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 

Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona

 

Povinný subjekt požadované informace, s výjimkou informací, které odmítl poskytnout na základě výše uvedeného výroku, poskytuje formou následujícího sdělení.


Nejvyšší soud ve své databázi ke dni 16. 9. 2019 (13:00 hodin) neevidoval žádná řízení (řízení aktuální ani z dřívější doby), ve kterých by mezi účastníky figurovala Vámi uvedená společnost Museum Center s. r. o. /.../. Vzhledem k tomu, že další (následující) požadovaná informace v rámci předmětné žádosti sp. zn. Zin 137/2019 (seznam řízení) je podmíněna kladnou odpovědí na otázku týkající se existence samotných – v žádosti specifikovaných – soudních řízení u Nejvyššího soudu, pak povinný subjekt takový seznam logicky nevypracovával.

 

Poučení: Pokud se způsobem vyřízení žádosti v části, kde jsou poskytovány informace, žadatel nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 

V Brně dne 16. 9. 2019

Mgr. Petr Tomíček

vedoucí oddělení styku s veřejností pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona