Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 142/2019


ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), rozhodl o žádosti X. Y., nar. XY, trvale bytem XY, s adresou pro doručování XY (dále jen „žadatel“), ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. Zin 142/2019,



takto:


Podle § 15 odst. 1 v souladu § 2 odst. 4 informačního zákona se žádost sp. zn. Zin 142/2019 částečně odmítá v bodech 4 až 7 přílohy č. 1, neboť se jedná o požadavek na sdělení názoru povinného subjektu.

Odůvodnění:


Povinný subjekt obdržel dne 11. 9. 2019 žádost o poskytnutí informace, evidovanou pod sp. zn. Zin 142/2019, složenou z úvodní e-mailové zprávy a příloh tohoto e-mailu, v následujícím znění:


Text těla emailové zprávy z podání č. 9893/2019

„Předmět: Vyjádření stran "odškodnění" a dotazy na ministry.....



Dobrý den,

zřejmě asi považujete za "přirozené" likvidovat důkazy v policejních a soudních spisech, nerespektování úředních rozhodnutí, doručování prostřednictvím trestně stíhaných osob resp. v rozporu s ust. § 48 o.s.ř. Sděluji Vám tedy následující: nehodlám respektovat a akceptovat takové jednání a už vůbec né, aby Policie ČR poskytovala ozbrojenou ochranu jedincům co mne jdou do mého domu zabít (motiv máte - půl miliardy, je celkem "slušnej", že?). Nevím jak jsou na tom jiní jedinci v téhle společnosti, ale já poměřuji soudce, policajty a státní zástupce, stejně jako jiné úřední osoby dle toho jak se k mé osobě chovají, takže ještě jednou se nějaký policajt či cokoliv podobného pokusí o předem nedomluvený kontakt s mojí osobou a bude zlikvidován, neboť budu chránit své zdraví a život. Jinak řečeno, kdyby policie, státní zastupitelství, soudy jednali tak jak mají, tak možná by to bylo pouze "pár set tisíc" v roce 2009, pár miliónů v roce 2013, pár desítek miliónů v roce 2015, dnes je to tak jak to je...... a zítra?!?!?! Anebo si Msp ČR odbor odškodnění vyžádalo spis, aby "doplnilo" státní kasu pro parazity?!?! Již jednou si celkem slušně namazili kapsu a to v roce 2015, takže proč to neudělat znovu, že? Za každým požadavkem, kdy budete moji osobu "soudit" etc., budu dále rozšiřovat!
--
S pozdravem
X. Y.“

Příloha č. 1 z podání č. 9893/2019 (vlastní text žádosti o informace):

„(Ne)vážení dle rozdělovníku níže,
v souladu se zněním zákona č.106/1999 Sb., zákon o svobodném přístupu k informacím ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen zákon) Vás tímto žádám o poskytnutí informací a odpovědí na následující dotazy:
1. Jaké jsou skutečné výše „odměn“ soudců Obvodních a Okresních soudů, Krajských a Městských soudů, Vrchních soudů, Nejvyššího správního soudu v Brně a Nejvyššího soudu v Brně, za jejich „nezávislé a nestranné rozhodování“, státních zástupců etc., tedy osob, jenž pobírají „odměny“ ze státního rozpočtu dle §8b odst.,1 zákona tedy kromě jiných jejich „aktivit“, neboť tito zcela zřetelně ignorují některá usnesení, rozsudky etc., jednoduše „bagatelizují některé jimi vybrané úřední listiny“ jako důkazní prostředky obhajoby a v mnohém tak naplňují skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, přičemž moji, a nejen moji osobu, trestně stíhají, obviňují, obžalovávají a odsuzují za údajnou „bagatelizaci mých e-mail zpráv“ případně za to, že osoba vyloučená v rámci soudní stolice co by soudní exekutor jest nazýván „soudním exkrementem“?
2. Dále se na Vás obracím s dotazem, kolik soudců, soudních exekutorů, státních zástupců, policistů etc., jednoduše státních úředníků, je k dnešnímu datu ve stavu trestně stíhané osoby, případně ve stavu pravomocně (ne)odsouzené osoby a za jaké trestné činy? Za předpokladu, že vaše (ne)odpověď bude „nikdo“, pak jistě přivítáte tu možnost, aby si „rozšířili“ svoji „kvalifikaci“, když na ně podávám trestní oznámení (doufám, že se připojíte) viz příloha.
3. Zda tyto osoby disponují znaleckým posudkem zpracovaným soudním znalcem v oboru psychiatrie, když dle senátu Měststkého soudu v Praze ve složení JUDr. Ludmila Petráková, JUDr. Vladimíra Čítková a Mgr. Pavel Riedlbauch zákon přepokládá, že tito budou vystavovat úřední rozhodnutí jako jsou usnesení a rozsudky etc. v okamžiku duševního či mechanického selhávání, a to OPAKOVANĚ, případně zda disponují ke každému takovému „nestrannému a nezávislému“ rozhodování znaleckým posudkem zpracovaným odbornou osobou o jejich „duševním stavu“?
4. Dále se na Vás obracím s dotazem zda předpokladem „nezávislosti a nestrannosti soudního, obecně úředního rozhodování“ v jakékoliv instituci (soud, státní zastupitelství, Policie ČR, ČSSZ, FÚ etc.) jest ta skutečnost, že tato instituce komunikuje, vykonává soudní rozhodnutí, prostřednictvím osob jako je X. Y., „soudní exekutor“, který je ve stavu trestně stíhané osoby pro trestné činy zločinného spolčení a lichvu ve vztahu ke své „úřední činnosti“ soudního exekutora již minimálně od počátku roku 2016, případně je „chrání prostředky trestního práva“ před slovními „útoky“ viz /.../ OS Uherské Hradiště. Tedy tak, jak je tomu u Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze případně Nejvyššího soudu v Brně, když komunikují nejen s mojí osobou prostřednictvím osoby X. Y., případně mne na tuto osobu odkazují s nahlížením do spisového materiálu své instituce viz vyjádření NS v Brně? Zda tedy znakem nestranného a nezávislého posouzení věci v „právním státě“ je ignorance a nerespektování jiných úředních rozhodnutí, jako je např. usnesení o zrušení dražby /.../, rozhodnutí Ministra spravedlnosti ČR /.../, Protokol o ohledání nemovitosti či dokonce výkon „úředních rozhodnutí“ opatřených zjevnou vadou, která je zřejmá každému (koho měl na mysli MS v Praze pod pojmem „každý“, když tento zjevně vadný rozsudek vykonávali a vykonávají), jako jest rozsudek XY co by „exekuční titul“, který byl opraven nalézacím soudem usnesením dne 19.6.2018, případně padělání a pozměňování úředních listin a „likvidace důkazů“ v soudních či policejních spisech jako tomu bylo ve věci OS v Uherském Hradišti /.../ a který byl na Msp ČR odeslá /.../?!
5. Co vedlo a koho k úkonu „převodu agendy soudního exekutora“, tedy osoby trestně stíhané pro trestné činy zločinného spolčení a lichvy, X. Y. na jiný „podnikatelský subjekt“, tedy na jiného, s největší pravděpodobností opět trestně stíhaného jedince pro trestné činy zločinného spolčení a lichvy, tedy soudního exekutora v roce 2019 a k jakému datu, když doposud, tedy od doby 3.2.2017, bylo jednání tohoto jedince naprosto v souladu se zákonem a soudy případně některé orgány činné v trestním řízení postup X. Y. a jeho úkony vyhodnocovali jako úkony úřední osoby a vykonávali prostřednictvím této osoby soudní rozhodnutí viz spis OS pro Prahu 4 XY, poskytovali tomuto jedinci a jeho osobou pověřeným jedincům ozbrojenou ochranu při jeho úkonech viz spis XY a neshledávalli na daném stavu nic protiprávního či protizákonného?
6. Je tedy znakem „nezávislosti a nestranosti“ soudního rozhodování, kdy osobě, která je ve stavu trestně stíhané osoby pro trestné činy zločinného spolčení a lichvy, předávat identifikátory a citlivá data občanů ČR, resp. umožňuje této osobě přístup do databází nikoliv veřejných, aby zjišťoval stav, čísla bankovních účtů občanů ČR a orgány činné v trestním řízení ho v této činnosti ještě podporovali likvidací důkazních prostředků, které by mohli svědčit o jeho trestné činnosti, přičemž soudy považují za zcela zákonné a v souladu s Ústavou ČR komunikovat s „oběťmi“ jeho jednání prostřednictvím této osoby, poskytovat mu soudní spisy a odkazovat na nahlížení do spisů soudu na tuto osobo jako to udělal Nejvyšší soud v Brně, sankcionovat je za údajné „urážky“ či dokonce „stěžování“ této jeho činnosti, tedy okrádání a loupení, a předávání této osobě citlivých dat o občanech ČR za účelem dalšího pokračování v jeho trestné činnosti proti dalším občanům ČR, současně odmítat vypořádat jiná podání, která nejsou činěna prostřednictvím této takto trestně stíhané osoby?
7. Je jedním ze znaků nestranného a nezávislého soudního rozhodování skutečnost, kdy soud nedodržuje ust. § 48 o.s.ř. stran doručování písemností a tyto pak opatřuje doložkou právní moci jako je tomu u Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze /.../...? Počátkem ledna 2015 jsem podal ma Msp ČR jistý podnět kvůli jednání v rámci „jedné exekuce“, následně byl tento přeposlán na Odbor odškodňování, aby následně v mé bezprostřední blízkosti bylo zavražděno devět osob a ten na kterého byl můj podnět směřován (tehdejší soudní exekutor) odešel do „zaslouženého důchodu“, já jsem od Msp ČR neobdržela ani korunu a ještě Msp Čr nedodrželo zákonem předepsanou lhůtu pro odškodnění a spis si ani nevyžádali z OS v Uherském Hradišti. V další „exekuci“ soud již od počátku, tj od roku 2016, nedodržuje zákon, jednoznačně okrádá a opět jistý X. Y., který je soudem pověřen k výkonu soudního rozhodnutí, které je opatřeno zjevnou vadou, která je zřejmá všem je trestně stíhán, aby v roce 2019 „někdo“ uznal za vhodné, že tento úřad je neschopen a předal celou agendu, poté co si dne 18.6.2019 Msp ČR Odbor odškodňování, vyžádá konečně spis OS v Uherském Hradišti, na EÚ Beroun. Jinak řečeno dvě „exekuce“ mé osoby a osoby mé blízké a obě mají ve své „důsledku“ odchod exekutora, tento a všichni ostatní za takové požadují „odměny“, berou mzdu etc. jen pro mne mají akorát slova výsměchu a trestního stíhání. Osobně tuto situaci vyhodnocuji tak, že „konečně“ jste našli vraha, který to „umí udělat v mém případě efektivně, když selhal v roce 2015 v Uherském Brodě, stejně jamo selhali vdne 28.5.2018 jedinci z PČR a nyní si žádájí „odměn“ za svůj „úklid“ a nyní jen hledáte „právní důvod“ mu vyplatit z těch peněz „mého“ odškodnění, děláte si ze mne „bíléh koně“ a taky tak mám skončit. Nepostupujete-li vy v souladu s platnými zákony v ČR vůči mé osobě a osobám mé osobě blízkým a postupujete-li dle zákonů „mafie“ či džungle, přizpůsbím své chování a jednání vůči takovým a budu s takovými jedinci jednat jako pro moji osobu s hrozbou. Nemám sebemenšího důvodu prostřednictvím daní etc. vyhazovat své finanční prostředky do žumpy a na odměny jedincům co usilují o moji ekonomickou a fyzickou likvidaci.

Rozdělovník:
1. Ministryně spravedlnosti, Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 posta@msp.justice.cz ; je-li, dle Vás paní ministryně, trestní stíhání tak jednoduše zařízeno, zřejmě „dříve jak na nový kabát“, tak Vám tímto dávám prostor....Osobně spíše mám pocit, že listiny a Vaše rozhodnutí resp. na rozhodnutí Msp ČR soudy a orgány činné v trestní řízení neberou naprosto zřetel, zvláště za předpokladu, když jim z toho kápne nějaká ta „grešle“ a soudně exekuční mafie je sakra solventní, když má svého bankéře ČSOB a.s.
2. Předseda Ústavního soudu, Joštova 8, 660 83 Brno 2, podani@usoud.cz
3. Předseda Nejvyššího soudu, Burešova 20, 657 37 Brno podatelna@nsoud.cz zde nemohu jinak pane profesore než konstatovat to, co jsem konstatoval dříve stran „soudní stolice“ a výkladu tohoto pojmu dle zkratky ss, při vší úctě mají-li soudci NS v Brně takový „respekt“ k rozhodování ministra spravedlnosti ČR stran odvolání X. Y. z úřadu, jako to bylo v případě mého „podání“.....
4.Předseda Městského soudu v Praze, Spálená 6/2, 112 16 Praha 2, podatelna@msoud.pha.cz (ne)vážený pane zváti instituci, které předsedáte soudem je urážka pro každého slušného soudce či vůbec člověka, neboť to co předvádí soudci vašeho soudu, kdy ani nerespektují své vlastní rozhodnutí, zcela nezakrytě moji maminku posílají per anál prostřednictvím „soudních rozhodnutí“, sdělují mojí mamince, že vlastně „soudní exkrement“ jest synonymem latinského slova faeces a tím mi zcela otevřeně říkají, oni sami, že ta vaše instituce je jen prostou žumpou, generující výkaly....upozorňuji Vás tímto, že moje maminka nehodlá přebírat „výkaly“ vaše soudu, které ji zasílá nějaký X. Y. a ten „dopis“ od X. Y., co má údajně obsahovat usnesení 14Co217/2019 se vám vrátí zpět neotevřený a doufám, že prostřednictvím PČR! Jinak asi to je pro „soudce“ velká rána, že agenda byla převelena někam jinam – zřejmě jste se asi nedohodli na výši „výpalného“ s tímhle mamlasem. Jinak řečeno „předvídatelnost“ rozhodování soudců vašeho soudu lze spatřovati v intencích „kolik jim z toho kápne“ do kasičky.
5. Nejvyšší státní zástupce, Jezuitská 4, 660 55 Brno podatelna@nsz.brn.justice.cz vážený pane to jaký je „materiál“ na státních zastupitelstvím, především to co je pod Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci je doslova katastrofa, protože aby mi sdělil státní zástupce „že je to fabulace až na hranici trestní odpovědnosti za padělání a pozměňování úřední listiny“, případně „mohl jste vědět v kontextu dalších listin, že tahle konkrétní je zjevnou chybou“, případně, že u dokladu prokazující finanční provázanost X. Y. a jeho EÚ na teroristickou organizaci ISIL nebylo shlledáno, že by byl výsledkem trestného činu.....Být Vámi tak chodím jen díky těmhle třem při vší úctě kanálama a rozhodně se neukazuji v médiích! Kde berou tihle „mamlasové“ ještě tu drzost někoho obžalovat z něčeho? Jinak zcela objektivně nezdá se Vám, že za ty průtahy soudních řízení na soudě v Uh. Hradišti je právě „erudovanost“ státních zástupců a to jakým způsobem a v jakém stavu tohle předává obžaloby právě tomuhle soudu?
6. předseda Krajského soudu ve Zlíně, Dlouhé Díly 351, 763 02 Zlín podatelna@ksoud.brn.justice.cz Připadá Vám jako „náhodné“, že v době, kdy je na Okresní soud v Uherském Hradišti podána obžaloba na moji osobu stran údajného vyhrožování soudnímu exekutorovi jsou na všechny soudce, zabývající se trestním řízením, podány kárné žaloby pro „průtahy soudních řízení“, přičemž v civilních řízeních má jistě dle Vás „skvělá“ soudkyně průtahy nikoliv v řádu měsíců, avšak osum lét, kdy si s odpuštěním „leštila vaška nad spisem“ spolu s jistým X. Y. viz spis?
7. předseda soudu Okresní soud v Uherském Hradišti, Svatováclavská 568, 686 01 Uherské Hradiště, podatelna@osoud.uhr.justice.cz Můžete nyní přemýšlet o důvodech proč Vás tak „“provětrali“ médii při kárných žalobách na soudce OS v Uherské Hradiště ve věcech trestních, kdo za tímhle stojí a jaké jsou praktiky či prostředky této soudně exekuční mafie.
8. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, posta@mpsv.cz. Dotaz na ministryni týkající se výše uvedeného a současně zda je rozpočet ČR v tak katastrofálním stavu, aby jste okrádali důchodce resp. sanovali výstavbu svých „haciend“ či „dotační politiky“ pro vyvolené. Současně jako dotaz zda vůbec jsou schopni jedinci na ČSSZ číst viz „odpověď“ ze dne 27.8.2019, cit.:“...dle sdělení soudního exekutora.....“, aneb ověřujete si informace stran „ouředních lejster“ u trestně stíhaných jedinců, anebo ve vězeních etc.?
9. Ministersvo financí ČR, podatelna@mfcr.cz Zřejmě asi tak „skvěle“ nehospodaříte, když máte nutnost okrádat starobní důchodce. Jinak řečeno ode mne (ne)vážená paní neuvidí tento stát „dobrovolně“ ani korunu, dokud nezaplatíte odškodnění za těch 12 lét co mne a osoby mé osobě blízké okrádají zloději, podvodníci v talárech a exekutoři. Nemám potřebu si platit resp. přispívat „dobrovolně“ na své zloděje či případně vrahy.
10. Ministerstvo vnitra ČR, posta@mvcr.cz . Dle vyjadřování jistého studnaře X. Y. jest základem úspěchu postupu u PČR, kopání studny pro své nadřízené. Tedy ptám se jaký „tunel“ vykopali prezident PČR a spol.

V XY
X. Y.“

Text emailové zprávy z podání č. 9893/2019, stejně jako žadatelovo konstatování směřované předsedovi Nejvyššího soudu (bod 3 rozdělovníku v příloze č. 1) vyhodnotil povinný subjekt pouze jako úvodní sdělení či obecná konstatování žadatele, které, vzhledem k jejich obsahu, není nutné vyřizovat v rámci informačního zákona.

Dále žadatelovo podání obsahovalo přílohy č. 2 (obsahující „Vyjádření k úkonu Msp ČR, kterým si vyžádalo spis OS Uherské Hradiště“ a „rozdělovník“) a přílohu č. 3 (Sdělení Ministerstva spravedlnosti, odvolání proti usnesení OS v Uherském Hradišti a návrh na zastavení exekuce). Jak již se samotného označení těchto příloh, tak i po jejich obsahovém přezkoumání, dospěl povinný subjekt k závěru, že tyto přílohy mu byly zaslány jako čistě ilustrativní, pouze k doplnění kontextu žádosti. Jelikož tyto přílohy neobsahovaly na povinný subjekt směřované žádné otázky či jiné požadavky, byly ze strany povinného subjektu pouze vzaty na vědomí a ponechány ve spisovém materiálu bez nutnosti jejich formálního odložení.


K výroku I. rozhodnutí:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

Podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny. Podle čl. 17 odst. 5 Listiny jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Zákonem, který provádí uvedené ustanovení čl. 17 odst. 5 Listiny, je právě informační zákon. Podle § 1 informačního zákona tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje pravidla pro poskytování informací a dále upravuje podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím.

Podle § 2 odst. 4 informačního zákona se „povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Povinný subjekt konstatuje, že účelem této výluky je určitá míra ochrany povinných subjektů před nutností vytvářet nové informace (odpovědi na názor) jen pro účely zpracování odpovědi na žádost (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2012, č.j. 4 As 37/2011-93, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č.j. 8 As 9/2013-30). Pokud tedy povinný subjekt obdrží žádost o vytvoření nových informací (zde žádosti o sdělení názoru) s odkazem na informační zákon, je třeba žádost s odkazem na § 2 odst. 4 téhož zákona odmítnout (tedy vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti).

Pro větší přehled žadatele o odmítaných částech jeho podání (žádosti) povinný subjekt doplnil důraz na ty části jeho podání, z nichž jednoznačně plyne, že se na vyznačených místech jedná o dotaz na názor (viz např. „zda předpokladem „nezávislosti a nestrannosti soudního, obecně úředního rozhodování“, „Co vedlo a koho k úkonu“).

„Důvodová zpráva k zákonu č. 61/2006 Sb. /…/ v souvislosti s § 2 odst. 4 uvádí: „Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti, a které má nebo by měl mít k dispozici. Naopak režim SvInf nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice. Toto ustanovení nemá v žádném případě sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, má pouze zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona – zvláště časté jsou v této souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení či zpracování smluv a podání – k vypracovávání takových materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě své informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu. (FUREK, A., ROTHANZL, L., JIROVEC, T. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2016, s. 62 – 63, 73, 76 – 80). Pro úplnost je třeba doplnit, že zkratkou „SvInf“ je v dané citaci označen právě informační zákon.

Jelikož z žádného právního předpisu nevyplývá pro povinný subjekt povinnost poskytovat odpovědi směřující ke sdělení názoru, a rovněž v návaznosti na další argumentaci uvedenou výše, žádost o poskytnutí informace, sp. zn. Zin 104/2019 ze dne 30. 6. 2019 povinný subjekt částečně vyhodnotil jako požadavek na sdělení názoru ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona a žádost odmítl.

Nejvyšší soud jakožto povinný subjekt musí podle § 20 odst. 4 písm. a) informačního zákona rovněž postupovat v souladu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tedy dbát o to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Vzhledem k tomu, že povinný subjekt již opakovaně (resp. vždy) v obdobných případech žádostí o sdělení názoru vydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti, nebyl ani v tomto případě důvod se od takové praxe vyřizování žádostí podle informačního zákona odchýlit.

Zcela na závěr povinný subjekt vysvětluje, že rozhodnutí o odmítnutí žádosti nezasílá na žadatelem uvedenou elektronickou e-mailovou adresu, neboť podle § 19 odst. 3 zákona č. 500/2004, správní řád, může správní orgán doručovat na elektronickou adresu účastníka řízení, pokud to nevylučuje zákon nebo povaha věci. Podle § 72 odst. 1 správního řádu musí povinný subjekt doručit rozhodnutí do vlastních rukou, což v případě doručení na žadatelem udanou elektronickou adresu není zajištěno, neboť žádost neobsahuje uznávaný elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Uvedená elektronická adresa je zpravidla vyhovující v případě poskytnutí informace, kdy informační zákon klade na povinný subjekt v doručovací fázi méně formálních povinností, avšak nemůže bez jistých pochybností obstát při postupu, který vychází z § 15 informačního zákona, neboť povinný subjekt odesláním písemného vyhotovení rozhodnutí na „běžnou elektronickou adresu“ není schopen hodnověrně prokázat okamžik doručení. Po správní úvaze tak dospěl povinný subjekt k názoru, že žadatelem udanou elektronickou adresu nemůže pro nesoulad s § 19 odst. 3 správního řádu akceptovat.

 

Poučení: Proti rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace je možné podle § 16 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání, které se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 

Sdělení o částečném odložení žádosti o poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. c) informačního zákona

 

Jak již bylo doloženo v úvodu, obdržel povinný subjekt dne 11. 9. 2019 od žadatele poměrně rozsáhlé podání. Toto podání obsahovalo řadu dotazů či žadatelových konstatování, adresovaných (podle záhlaví) deseti různým orgánům státní správy a třem dalším subjektům. Nejen tedy, že celá žádost i s přílohami byla zasílána celkem třinácti subjektům, i v rámci jednotlivých bodů přílohy č. 1 (vlastní žádosti o informace) byly některé požadavky činěny vůči konkrétním (jednotlivým) subjektům. Zvláště pak v rámci „rozdělovníku“ (str. 2 a 3 přílohy č. 1) byly dotazy v rámci jednotlivých bodů kladeny jednotlivým adresátům – kromě bodu 3 se přitom jednalo o dotazy směřované mimo působnost Nejvyššího soudu.

Podle § 2 odst. 1 informačního zákona jsou povinné subjekty povinny poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti.


Žadatel ve své žádosti požaduje mj. řadu informací po několika orgánech státní moci. Již z dikce některých částí tohoto podání tedy vyplývá, že v některých částech nesměřují dotazy na povinný subjekt – Nejvyšší soud. Žadatel tak požaduje částečně informace mimo působnost Nejvyššího soudu. Zároveň Nejvyšší soud nemá ani žádný zákonný důvod, proč by měl požadovanými informacemi disponovat, a proto se žádost sp. zn. Zin 142/2019 podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. c) informačního zákona částečně odkládá, a to konkrétně v části bodů 1 a 2 přílohy č. 1 a celý bod 3 přílohy č. 1, dále v částech rozdělovníku, které nejsou adresovány Nejvyššímu soudu (jak plyne z jednotlivých bodů rozdělovníku). Konkrétně se jedná o body 1 – 2 a body 4 – 10 rozdělovníku.

Z důvodu rozsahu tohoto podání povinný subjekt toto podání nezkopíroval do sdělení o odložení (jako běžně činí), nýbrž jednotlivé části odlišil jiným, dle povinného subjektu taktéž srozumitelným způsobem (odkládané části žádosti byly povinným subjektem podtrženy). Navíc si je žadatel zcela jistě sám vědom toho, že jeho podání směřuje na více subjektů.

 

Poučení: Pokud s uvedeným způsobem vyřízení části žádosti, tedy odložením, žadatel nesouhlasí, je možné proti odložení žádosti podat žalobu podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění, a to ve lhůtě do dvou měsíců ode dne doručení tohoto sdělení (§ 72 odst. 1 tohoto zákona).

 

Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona

 

Povinný subjekt požadované informace, s výjimkou těch informací, o jejichž odmítnutí a odložení rozhodl výše uvedenými výroky a sdělením, poskytuje níže. Pro větší přehlednost povinný subjekt rekapituluje požadavky žádosti, které obsahovala žádost sp. zn. Zin 142/2019:

1. Jaké jsou skutečné výše „odměn“ soudců Nejvyššího soudu v Brně

2. Kolik soudců (Nejvyššího soudu – pozn. povinného subjektu) je k dnešnímu datu ve stavu trestně stíhané osoby, případně ve stavu pravomocně (ne)odsouzené osoby a za jaké trestné činy?

3. Zda soudci disponují znaleckým posudkem zpracovaným soudním znalcem v oboru psychiatrie, případně zda disponují ke každému takovému „nestrannému a nezávislému“ rozhodování znaleckým posudkem zpracovaným odbornou osobou o jejich „duševním stavu“? – Povinný subjekt sice výše uvedeným sdělením o odložení celý bod 3 přílohy č. 1 odložil, nicméně z něho dovodil obecný dotaz k předpokladům jmenování soudcem.

Ad 1. povinný subjekt sděluje, že plat soudce Nejvyššího soudu je pevně stanoven podle § 28 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. Výše uvedený zákon neumožňuje soudci Nejvyššího soudu přidělit jakékoliv pohyblivé složky mzdy – osobní ohodnocení, odměny, apod. Výše platu může kolísat pouze vinnou mimořádných událostí, kterými je např. pracovní neschopnost.

Ad 2. povinný subjekt sděluje, že k dnešnímu dni není žádný ze soudců Nejvyššího soudu trestně stíhaný ani pravomocně odsouzený.

Ad 3. povinný subjekt sděluje, že soudci žádným znaleckým posudkem z oboru psychiatrie nedisponují, respektive žádný takový posudek personálnímu oddělení Nejvyššího soudu nejsou povinni předložit, ani dále v průběhu výkonu funkce soudce takový posudek po nich není vyžadován. A to proto, že takovéto posudky nevyžaduje ani žádný právní předpis. Naopak vyžadovat takové posudky, uchovávat je, popřípadě bez dalšího poskytovat žadatelům na základě žádostí podle informačního zákona, by mohlo ze strany Nejvyššího soudu naplňovat atributy neoprávněného nakládání s osobními údaji. Nicméně také zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, pamatuje na situaci, kdy soudce není způsobilý (i ze zdravotních důvodů) vykonávat svoji funkci, viz následující citace:

„Oddíl 5 Nezpůsobilost soudce k výkonu funkce (§ 91-92)

§ 91

Soudce je nezpůsobilý vykonávat soudcovskou funkci, jestliže

a) mu nepříznivý zdravotní stav dlouhodobě nedovoluje vykonávat jeho funkci,

b) byl pravomocně odsouzen za trestný čin a takové odsouzení nebylo důvodem k zániku funkce soudce podle § 94 písm. c), jestliže čin, za který byl soudce odsouzen, svou povahou zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání v soudcovské funkci, nebo

c) byl v posledních 5 letech před podáním návrhu na zahájení řízení o způsobilosti soudce vykonávat svou funkci nejméně třikrát pravomocně uznán vinným kárným proviněním, jestliže tato skutečnost zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání v soudcovské funkci.

§ 92

(1) O tom, že je soudce podle § 91 nezpůsobilý vykonávat svou funkci, se rozhodne na návrh, který je oprávněn podat ministr spravedlnosti nebo předseda soudu, k němuž byl soudce přidělen nebo přeložen.

(2) Řízení o návrhu na zjištění nezpůsobilosti soudce vykonávat z důvodů uvedených v § 91 upravuje zvláštní právní předpis. (Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců)“

Dále zákon o soudcích poměrně striktně stanovuje podmínky pro jmenování soudcem, viz následující citace:

„§ 60 Předpoklady pro funkci soudce a přísedícího

(1) Soudcem nebo přísedícím může být ustanoven státní občan České republiky (dále jen "občan"), který je plně svéprávný a bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svou funkci řádně zastávat, v den ustanovení dosáhl věku nejméně 30 let a souhlasí se svým ustanovením za soudce nebo přísedícího a s přidělením k určitému soudu.

(2) Podmínku bezúhonnosti podle odstavce 1 nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, jestliže se na něj podle zvláštního právního předpisu nebo rozhodnutí prezidenta republiky nehledí, jako by nebyl odsouzen.

(3) Předpokladem pro ustanovení soudcem je též vysokoškolské vzdělání získané řádným ukončením studia v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice a složení odborné justiční zkoušky.

(4) Další předpoklady pro ustanovení soudcem nebo přísedícím stanoví zvláštní právní předpis. (Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „prováděcí zákon“)

(5) Za odbornou justiční zkoušku se považuje též advokátní zkouška, závěrečná zkouška právního čekatele, notářská zkouška a odborná exekutorská zkouška. Stejné účinky má výkon funkce soudce Ústavního soudu alespoň po dobu 2 let.“

Další předpoklady jmenování soudcem upravuje Metodika k posuzování osobnostní způsobilosti k výkonu funkce soudce nebo státního zástupce (psychologicko-diagnostické vyšetření uchazečů), která je dostupná z následujícího odkazu:

https://www.justice.cz/documents/12681/1500425/Metodika.pdf/0ce00b6b-9249-42b7-a1e9-69bf2f106d56

Cílem vyšetření je vyloučení osob nezpůsobilých k výkonu funkce soudce nebo státního zástupce.

 

Poučení: Pokud se způsobem vyřízení žádosti v části, kde jsou poskytovány informace, žadatel nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 

V Brně dne 17. 9. 2019

 

Mgr. Petr Tomíček

vedoucí oddělení styku s veřejností pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona