Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 149/2019


ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), rozhodl o žádosti X. Y., nar. XY, bytem XY (dále jen „žadatelka“), ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. Zin 149/2019,



takto:


Podle § 15 odst. 1 v souladu s § 2 odst. 4 informačního zákona se žádost žadatelky sp. zn. Zin 149/2019 částečně odmítá v části požadující poskytnutí rozhodnutí sp. zn. 6 Tdo 1071/2019, neboť se jedná o požadavek na poskytnutí nové (neexistující) informace.


Odůvodnění:


Povinný subjekt obdržel dne 1. 10. 2019 žádost o poskytnutí informace, evidovanou pod sp. zn. Zin 149/2019, v následujícím znění:


„Vážení,

ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, Vás tímto žádám o poskytnutí anonymizované verze rozhodnutí a dovolání ve věci vedené u Vašeho soudu.

K bližší specifikaci věci může posloužit například tento článek:

https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/soud-svitavy-manipulace-otec-matka-spor-okresni-krajsky-soudstatni-zastupce-trest.A190927_133239_pardubice-zpravy_lati

V této souvislosti je třeba poukázat na zásadu veřejnosti, vyjádřenou v ustanovení § 2 odst. 10 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním („*trestní řád*“), podle níž se trestní věci se před soudem projednávají veřejně tak, aby se občané mohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat. Při hlavním líčení a veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech výslovně stanovených v trestním řádu nebo zvláštním zákoně. Je též třeba poukázat na výklad zákona o svobodném přístupu k informacím tak, jak jej v nálezu pléna sp. zn. Pl. ÚS 2/10 ze dne 30. března 2010 vyložil Ústavní soud.1 Ten v odůvodnění citovaného nálezu výslovně odkázal právě na výše uvedenou zásadu veřejnosti trestního řízení s tím, pokud je soudní řízení ovládáno zásadou veřejnosti a rozsudek se bez výjimky vyhlašuje veřejně, údaje týkající se soudního řízení de facto zveřejněny jsou. Závěrem zdůraznil, že je třeba u každého případu zkoumat naplnění podmínky nezbytnosti případného omezení základního práva jednotlivce na informace případným odmítnutím žádosti.

Vzhledem k tomu, že předmětné hlavní líčení proběhlo veřejně, je třeba mít ve smyslu výše citovaného výkladu Ústavního soudu za to, že se v tomto konkrétním případě nejedná o poskytnutí informace z trestního řízení, jež by měla být z informační povinnosti státních orgánů vyňata.

Současně Vás žádám o zaslání předmětných rozhodnutí elektronickou formou na moji e-mailovou adresu: lujza.persticka@gnj.cz . Výslovně zároveň žádám, aby mi požadovaná rozhodnutí nebyla zasílána ve formě fyzické prostřednictvím poštovních služeb (viz ustanovení § 14 odst. 2 věta poslední SvInfZ).

______________________________________________________________

1 viz například nález Ústavního soudu ze dne 30. března 2010 sp. zn. Pl. ÚS 2/10, rozsudek“



Na základě žádosti sp. zn. Zin 149/2019 identifikoval povinný subjekt dvě dovolací řízení, a to sp. zn. 6 Tdo 239/2019 a sp. zn. 6 Tdo 1071/2019. Povinný subjekt dále dospěl k závěru, že žadatelka požaduje poskytnutí celkem čtyř dokumentů – textů dvou rozhodnutí Nejvyššího soudu a textů dvou dovolání (nejvyššího státního zástupce) k Nejvyššímu soudu.

Zatímco první rozhodnutí ve věci sp. zn. 6 Tdo 239/2019 je již volně dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu (viz dále), druhé rozhodnutí, respektive kompletní písemné vyhotovení rozhodnutí (viz § 129 trestního řádu), dosud nebylo vypracováno (trestní řád stanovuje senátu lhůtu 20 dnů od rozhodnutí, následuje pak lhůta 10 dnů pro kancelář senátu ke kontrole a vypravení rozhodnutí). Rozhodnutí ve věci sp. zn. 6 Tdo 1071/2019 bylo vydáno dne 26. 9. 2019, je tedy možné, že kompletní text rozhodnutí bude vypracován stále ještě v rámci lhůty k vyřízení žádosti sp. zn. Zin 149/2019, nicméně povinný subjekt nečekal na konec lhůty vzhledem ke své ustálené praxi zveřejňování dovolacích rozhodnutí (viz dále). Povinný subjekt ctí zásadu, že ve dvouměsíční lhůtě od definitivního vypravení věci z Nejvyššího soudu neposkytuje rozhodnutí veřejnosti, pokud nemá prokázáno doručení žadatelem/žadatelkou požadovaného rozhodnutí účastníkům (stranám) konkrétního soudního řízení. Navíc má povinný subjekt povinnost podle § 71 správního řádu vydat rozhodnutí, v tomto případě v agendě informačního zákona, bez zbytečného odkladu a pro rozhodnutí je určující skutkový stav v době vydání rozhodnutí (viz bod 18 rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č.j. 1 As 165/2018 – 40, dostupný z následujícího odkazu

http://nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2018/0165_1As__1800040_20180905133835_20180907090017_prevedeno.pdf ).



K výroku rozhodnutí:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

Důvodem pro odmítnutí žádosti může být neexistující informace, tj. informace, kterou povinný subjekt nedisponuje. V takovém případě se jedná o požadavek na vytvoření nové informace ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona, který uvádí: „Povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací“.

Podle § 3 odst. 3 informačního zákona „informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě, nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.

Dále se v komentářové literatuře rovněž uvádí: (srovnej Jelínková, J., Tuháček, M.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017, 284 s., Str. 24) „Ustanovení § 2 odst. 4 informačního zákona je úzce spjato s definicí informace v § 3 odst. 3 informačního zákona, tj. že jde o obsah zaznamenaný na nějakém nosiči, neboli s principem, že povinnost poskytovat informace míří do minulosti, tj. vůči skutečnostem, které již nastaly a trvají (nebo podle názoru žadatele nastat měly či mohly).“

Povinný subjekt tak může žadatelku pouze informovat, že věc vedená pod sp. zn. 6 Tdo 1071/2019 je již vyřízena, nicméně písemné vyhotovení rozhodnutí dosud nebylo zpracováno (blíže viz ustanovení § 129 správního řádu). Povinný subjekt pro úplnost doplňuje, že také v případě existence písemného vyhotovení rozhodnutí sp. zn. 6 Tdo 1071/2019 by jeho poskytnutí prozatím odmítl, pokud by neměl prokázáno jeho doručení všem oprávněným účastníkům řízení (viz dále).

Nejvyšší soud nemůže o způsobu vyřízení dané věci informovat, respektive poskytovat dané rozhodnutí třetím osobám, až do okamžiku, kdy má potvrzeno doručení rozhodnutí všem oprávněným osobám. Výjimkou z uvedeného pravidla je pouze veřejné vyhlašování rozhodnutí prostřednictvím elektronické úřední desky Nejvyššího soudu a úřední desky v budově Nejvyššího soudu. O této formě vyhlášení rozhodnutí rozhoduje předseda příslušného senátu. V případě rozhodnutí ve věci sp. zn. 6 Tdo 1071/2019 toto veřejně vyhlašováno prostřednictvím elektronické úřední desky a úřední desky v budově soudu nebylo.

Povinný subjekt považuje za vhodné doplnit, že elektronická úřední deska (dále jen „EÚD“) neslouží k zveřejňování (či uveřejňování) rozsudků a usnesení, ale k vyhlašování rozsudků, popř. vybraných usnesení. Zkrácené verze vybraných vyhlašovaných rozhodnutí jsou přitom na EÚD a úřední desce v budově soudu vyvěšeny jen po dobu 15 dnů, poté jsou staženy. Mj. se tak děje proto, že obsahují osobní údaje účastníků řízení a v některých případech také dalších osob. Výklad pojmů „vyhlašování“ a „zveřejňování“ považuje za důležitý rovněž Ústavní soud, a to ve svém plenárním nálezu ze dne 2. 7. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 38/18, body 34 až 36, viz následující citace z uvedeného nálezu:

„K tomu je nicméně potřeba uvést, že věta druhá čl. 96 odst. 2 Ústavy výslovně vyžaduje veřejné vyhlášení rozsudku, nikoli toliko jeho zveřejnění. Vyhlášení soudního rozhodnutí mělo a má svůj specifický význam a tradičně s ním byly a jsou spojeny určité právní důsledky (ve vztahu k napadenému rozsudku viz § 49 odst. 10 soudního řádu správního; srov. i nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2551/16 ze dne 27. 3. 2018). Tento pojem tak nelze zaměňovat se zveřejněním rozsudku a vyžaduje-li Ústava veřejné vyhlášení rozsudku, je nutné trvat skutečně na veřejném vyhlášení. Případné zveřejnění ve vyhledávacích systémech na internetových stránkách (postrádající prvek bezprostřednosti, nemající procesní relevanci a závisející na správě soudů) požadavkům čl. 96 odst. 2 Ústavy neodpovídá.“

Citovaný nález je veřejně dostupný z následujícího odkazu:

https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2019/Pl._US_38_18_na_web.pdf

Povinný subjekt s odkazem na argumentaci žadatelky dále považuje za nutné sdělit, že skutečnost veřejnosti trestního řízení, respektive veřejnosti v jeho „předchozí soudní fázi“, nemůže sama o sobě ospravedlnit přednostní poskytnutí písemného vyhotovení rozhodnutí z dovolacího řízení třetím osobám před samotnými účastníky.

Nejvyšší soud jakožto povinný subjekt musí podle § 20 odst. 4 písm. a) informačního zákona rovněž postupovat v souladu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tedy dbát o to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Vzhledem k tomu, že povinný subjekt již opakovaně (resp. vždy) v obdobných případech žádostí o „expresní“ či „alternativní“ seznamování se s textem rozhodnutí tyto žádosti odmítnul, nespatřuje ani v tomto případě důvod se od takové praxe vyřizování žádostí podle informačního zákona odchýlit.

Povinný subjekt poskytuje rozhodnutí pouze v případě, že tato byla řádně doručena všem účastníkům řízení především z důvodu zajištění spravedlivého soudního procesu. Při vážení v kolizi stojících základních práv tak povinný subjekt upřednostňuje právo na spravedlivý proces účastníků před (aktuálním) právem na informace. Dá se přitom očekávat, že právo na informace bude v souladu s § 12 informačního zákona v blízké budoucnosti vždy naplněno: „Všechna omezení práva na informace provede povinný subjekt tak, že poskytne požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon. Právo odepřít informaci trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod odepření.“

Nejvyšší soud souběžně s výše uváděnou praxí v seznamování jednotlivých účastníků řízení s výsledky rozhodovací činnosti zveřejňuje veškerá vydávaná rozhodnutí na svých webových stránkách www.nsoud.cz . Jedná se o zveřejňování anonymizovaných (resp. pseudonymizovaných) verzí rozhodnutí, obvykle ve lhůtě 60 dnů od data, kdy příslušný senát definitivně vypravil kompletní spis s kompletně odůvodněným (vypracovaným) rozhodnutím k prvoinstančnímu soudu a věc tzv. „odškrtl“. Uplynutím této uvedené lhůty Nejvyšší soud doručení rozhodnutí předpokládá, proto již podmínky zveřejnění nijak nezkoumá a rozhodnutí (v pseudonymizované podobě) zveřejnuje na svých internetových stránkách bez dalšího. V mimořádných případech lze zveřejnit anonymizované rozhodnutí na uvedeném místě dříve, a to za podmínky, že již bylo doručeno všem účastníkům řízení a pokyn k dřívějšímu zveřejnění pseudonymizované kopie rozhodnutí vydal předseda příslušného senátu. Nejvyšší soud tímto způsobem postupuje obvykle v případě, kdy je o urychlené zaslání pseudonymizované verze rozhodnutí požádáno právě v rámci žádosti podle informačního zákona anebo u mediálně (veřejností) sledovaných případů.

Povinný subjekt (Nejvyšší soud) tedy chrání nedoručená rozhodnutí pouze po omezenou (a relativně krátkou) dvouměsíční lhůtu. Poté jsou meritorní rozhodnutí automaticky zveřejňována bez ohledu na skutečnost, zda se je již podařilo doručit, či nikoliv. Nejvyšší soud zastává názor, že tímto chráněným obdobím poskytl dostatečný prostor účastníkům (stranám) řízení pro seznámení se s rozhodnutím Nejvyššího soudu, a tak dostál povinnostem na naplnění zásad spravedlivého procesu. Z tohoto pravidla vystupuje Nejvyšší soud pouze v případě, kdy je potvrzeno (příslušným předsedou senátu), že „akt“ doručení byl úspěšně zakončen a spravedlivý proces tak již není ohrožen.

Potvrzení o doručení rozhodnutí v trestní věci všem stranám řízení lze na základě předchozích poznatků z praxe zpravidla očekávat do 2 až 3 týdnů po vypravení věci (spisu s rozhodnutím) z Nejvyššího soudu (tzv. „odškrtnutí“ věci). Ve webové aplikaci Infosoud, spravované Ministerstvem spravedlnosti, bude po vypravení spisu z Nejvyššího soudu uvedeno „Datum vrácení spisu“ s uvedením data vypravení. Samotné rozhodnutí dovolacího soudu zpravidla doručuje soud, který v dané věci rozhodoval v prvním stupni.

Pro přehled o dalším vývoji povinný subjekt žadatelce doporučuje sledovat informace uvedené v rámci aplikace Infosoud, viz následující odkaz:

http://infosoud.justice.cz/InfoSoud/public/search.do?typSoudu=ns&cisloSenatu=6&druhVec=tdo&bcVec=1071&rocnik=2019&spamQuestion=23&agendaNc=CIVIL&backPage=..%2Fpublic%2Fsearch.jsp

Závěrem lze tedy ještě jednou souhrnně konstatovat, že žádost o poskytnutí informace sp. zn. Zin 149/2019, v návaznosti na argumentaci uvedenou výše, povinný subjekt částečně vyhodnotil jako požadavek na poskytnutí neexistující informace ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona a proto žádost v části požadující poskytnutí rozhodnutí sp. zn. 6 Tdo 1071/2019 částečně odmítl.

Pro vyloučení veškerých pochybností povinný subjekt uvádí, že na výše uvedeném nemění nic ani žadatelkou citované rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 2/10 ze dne 30. 3. 2010. Uvedený plenární nález se týkal toliko ústavnosti zákazu neposkytování nepravomocných rozhodnutí, respektive kolize práva na informace a nezávislosti a nestrannosti soudní moci, dále též možnosti poskytování rozhodnutí, v nichž vystupuje stát (případně některá jeho složka) jako soukromoprávní subjekt ve smyslu § 21 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (v době rozhodování Ústavního soudu samozřejmě na základě dřívějších soukromoprávních předpisů) – body 47 až 54 předmětného nálezu. Ústavní soud tedy nezkoumal kolizi práva na informace (žadatele/žadatelky) a práva na spravedlivý proces (účastníků řízení).

Zcela na závěr povinný subjekt vysvětluje, že rozhodnutí o odmítnutí žádosti nezasílá na žadatelkou uvedenou elektronickou e-mailovou adresu, a to proto, že podle § 19 odst. 3 zákona č. 500/2004, správní řád, může správní orgán doručovat na elektronickou adresu účastníka řízení, pokud to nevylučuje zákon nebo povaha věci. Podle § 72 odst. 1 správního řádu musí povinný subjekt doručit rozhodnutí do vlastních rukou, což v případě doručení na žadatelkou udanou elektronickou adresu není zajištěno, neboť žádost neobsahuje uznávaný elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Uvedená elektronická adresa je zpravidla vyhovující v případě poskytnutí informace, kdy informační zákon klade na povinný subjekt v doručovací fázi méně formálních povinností, avšak nemůže bez jistých pochybností obstát při postupu, který vychází z § 15 informačního zákona, neboť povinný subjekt odesláním písemného vyhotovení rozhodnutí na „běžnou elektronickou adresu“ není schopen hodnověrně prokázat okamžik doručení. Po správní úvaze tak dospěl povinný subjekt k názoru, že žadatelkou udanou elektronickou adresu nemůže pro nesoulad s § 19 odst. 3 správního řádu akceptovat.

 

Poučení:

Proti rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace je možné podle § 16 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání, které se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 

Odkaz na zveřejněnou informaci podle § 6 odst. 1 informačního zákona

 

Podle § 6 odst. 1 informačního zákona „pokud žádost směřuje k poskytnutí zveřejněné informace, může povinný subjekt co nejdříve, nejpozději však do sedmi dnů, místo poskytnutí informace, sdělit žadateli údaje umožňující vyhledání a získání zveřejněné informace, zejména odkaz na internetovou stránku, kde se informace nachází“.


Požadované rozhodnutí sp. zn. 6 Tdo 239/2019 již je volně dostupné v databázi anonymizovaných Rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, která se nachází na webových stránkách www.nsoud.cz. Rozhodnutí se zobrazí po zadání příslušné spisové značky do webového formuláře.

Konkrétně žadatelkou požadované rozhodnutí lze nalézt přímo pod tímto odkazem:

http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/3C9EC2E39E512E4BC125841C0017FEEF?openDocument&Highlight=0,

Dovolání Nejvyššího státního zástupce, jimiž byla zahájena předmětná dovolací řízení sp. zn. 6 Tdo 239/2019 a sp. zn. 6 Tdo 1071/2019, jsou veřejně dostupná (v anonymizované podobě) na internetových stránkách Nejvyššího státního zastupitelství www.nsz.cz v kategorii „Údaje o činnosti a statistické údaje“ – „Rozhodovací a metodická činnost NSZ“ » - „Dovolání“.

Dovolání „1 NZO 5064/2019 (k pojmu týrání ve smyslu § 198 TZK)“ ke sp. zn. 6 Tdo 239/2019 je dostupné pod následujícím odkazem:

http://nsz.cz/index.php/cs/dovolani-podana-nejvyssim-statnim-zastupcem-2019/2435-1-nzo-50642019-k-pojmu-tyrani-ve-smyslu-s-198-tzk

Dovolání „1 NZO 5002/2019 (k tr. činům podle § 198 TZK a § 201 TZK)“ ke sp. zn. 6 Tdo 1071/2019 je dostupné pod následujícím odkazem:

http://nsz.cz/index.php/cs/dovolani-podana-nejvyssim-statnim-zastupcem-2019/2262-1-nzo-50022019-k-tr-inm-podle-s-198-tzk-a-s-201-tzk

 

Poučení:

Pokud se způsobem vyřízení žádosti žadatelka nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


 

V Brně dne 8. 10. 2019

 

Mgr. Petr Tomíček

vedoucí oddělení styku s veřejností pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona