Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 150/2017

R O Z H O D N U T Í

Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Informační zákon“) rozhodl o žádosti R. Ž., (dále jen „žadatel“), ze dne 8. 12. 2017, sp. zn. Zin 150/2017,


takto:

Podle § 15 odst. 1 Informačního zákona ve spojení s § 8a Informačního zákona a § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, se žádost žadatele částečně o d m í t á tak, že v kopii požadovaného rozhodnutí nebudou poskytnuty osobní údaje účastníků řízení.
Odůvodnění:

Nejvyšší soud obdržel dne 8. 12. 2017 žádost podle Informačního zákona, prostřednictvím které se žadatel domáhá „poskytnutí rozhodnutí Nejvyššího soudu, které bylo vydáno ve věci, o níž Nejvyšší soud nejdříve rozhodl pod sp. zn. 30 Cdo 3377/2011, poté co toto rozhodnutí bylo zrušeno Ústavním soudem.

Povinný subjekt konstatuje, že předmětem žádosti je tak ve skutečnosti rozhodnutí senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, které bylo vydáno dne 27. 9. 2017 pod sp. zn. 30 Cdo 41/2017, resp. č. j. 30 Cdo 41/2017-460.

Podle ustanovení § 8a Informačního zákona „poskytne povinný subjekt informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu“.

Podle ustanovení § 15 odst. 1 Informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

Podle § 4 písm. a) zákona 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, „osobním údajem je jakákoli informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu“.

Podle § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb. je zpracováním osobních údajů mj. též jejich šíření, předávání nebo zveřejňování. Podle § 5 odst. 2 tohoto zákona může správce údajů zpracovat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů a bez tohoto souhlasu jen za podmínek stanovených v citovaném ustanovení.

Nejvyšší soud však nemá od subjektů těchto údajů souhlas s předáním jiné osobě, a ani nesplňuje další podmínky § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., což poskytuje zákonný důvod pro částečné odmítnutí předmětné žádosti o poskytnutí informace v souladu s § 8a Informačního zákona. Nejvyšší soud proto při vydání tohoto rozhodnutí ve věci žádosti o poskytnutí informace sp. zn. Zin 150/2017 upřednostnil právo na ochranu osobnosti a osobních údajů podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod nad právem na informace podle čl. 17 odst. 5 Listiny. Povinný subjekt má za to, že tímto rozhodnutím současně žadateli nijak výrazně neomezil obsah poskytované informace.

S ohledem na výše uvedené povinný subjekt rozhodl tak, že žádost o poskytnutí informace v rozsahu osobních údajů obsažených v textu rozhodnutí č. j. 30 Cdo 41/2017-460 v souladu s § 8a Informačního zákona ve spojení s § 15 odst. 1 Informačního zákona částečně odmítl a zasílá žadateli pouze anonymizovanou kopii požadovaného rozhodnutí.


Poučení:
Proti rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace lze podle § 16 odst. 1 Informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání. Odvolání se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


Mgr. Petr Tomíček, vedoucí oddělení styku s veřejností Nejvyššího soudu,
pověřený poskytováním informací podle Informačního zákona


Příloha (elektronická): 30Cdo41 2017.docx

Rozhodnuti - 30 Cdo 41/2017