Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 155/2017

R O Z H O D N U T Í
Nejvyšší soud jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Informační zákon“), rozhodl o žádosti P. N., (dále jen „žadatel“), ze dne 28. 12. 2017, sp. zn. Zin 155/2017,

takto:

Podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 4 písm. a) Informačního zákona se žádost v rozsahu bodu 3 částečně o d m í t á , neboť se jedná o požadavek na poskytnutí informace z probíhajícího trestního řízení.

Odůvodnění:

Povinný subjekt obdržel dne 28. 12. 2017 žádost, prostřednictvím které žadatel v bodě 2. požaduje informaci „Zdali bylo proti rozsudku VS PH 7 To 89/2016 ze dne 1. 11. 2016 podáno k Nejvyššímu soudu dovolání, případně stížnost pro porušení zákona?“ Na tento bod bezprostředně navazuje bodem 3. resp. požadavkem „Pokud se tak stalo, pod jakým č. j. bylo rozhodnuto a s jakým výsledkem?

Podle § 15 odst. 1 Informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“. Podle § 11 odst. 4 písm. a) Informačního zákona „povinné subjekty (dále) neposkytnou informace o probíhajícím trestním řízení.“

Pojem trestního řízení je definován v § 12 odst. 10 věta první zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), jako řízení podle trestního řádu a podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentářová literatura (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 257) uvádí, že trestní řízení je nejširší pojem, který označuje veškerý proces upravený trestním řádem. Jde o širší pojem, než je trestní stíhání, neboť zahrnuje i úkony, které nelze zahrnout pod trestní stíhání, např. zadržení podezřelé osoby před zahájením trestního stíhání (§ 76 trestního řádu), vykonávací řízení (§ 315 až 362 trestního řádu), řízení o dovolání (§ 265a až 265s trestního řádu), řízení o stížnosti pro porušení zákona (§ 266 až 276 trestního řádu), řízení o návrhu na povolení obnovy (§ 277 až 286 trestního řádu), řízení o zahlazení odsouzení (§ 363 až 365 trestního řádu). Povinný subjekt dále odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že uvedené ustanovení § 11 odst. 4 písm. a) Informačního zákona bude zásadně aplikovatelné ve vztahu k tzv. trestnímu řízení v užším smyslu (tj. trestnímu stíhání konkrétní osoby končícímu právní mocí rozsudku nebo jiného rozhodnutí ve věci samé) s tím, že v souvislosti s informacemi vztahujícími se k dalším fázím trestního řízení (např. k řízení vykonávacímu) bude věcí konkrétního posouzení povinného subjektu v rámci jeho diskreční pravomoci, nakolik by poskytnutím daných informací mohl být zmařen nebo ohrožen účel trestního řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2010, č. j. 1 As 97/2009-119, uveřejněný pod č. 2166/2011 Sb. NSS).

Vzhledem k tomu, že žadatel požaduje poskytnutí informace spočívající v zaslání rozhodnutí sp. zn. 4 Tdo 299/2017 ze dne 18. 12. 2017, které podle šetření povinného subjektu nebylo k dnešnímu dni řádně doručeno doručovacím Krajským soudem v Ústí nad Labem všem účastníkům řízení, dospěl povinný subjekt k jednoznačnému závěru, že žadatelem požadovaná informace se aktuálně stále vztahuje k probíhajícímu trestnímu řízení. Poskytnutím takové informace by v daném okamžiku mohlo dojít k případnému zpochybňování nestrannosti Nejvyššího soudu, neboť není žádoucí, aby se účastníci řízení, kde senát trestního kolegia Nejvyššího soudu rozhodoval v rámci neveřejného zasedání, dovídali výsledek takového řízení až poté, co je s ním seznámena veřejnost anebo „třetí osoby“, které nemají s projednávanou věcí nic společného. Nejvyšší soud takto postupuje konzistentně bez výjimky ve všech případech, protože v rámci své rozhodovací činnosti výslovně dbá na striktní dodržování nezávislosti, nestrannosti a práv účastníků řízení.

S ohledem na § 14 odst. 5 písm. d) Informačního zákona, který de facto ukládá povinným subjektům ve lhůtě 15 dnů od podání žádosti buď informaci poskytnout anebo vydat rozhodnutí podle § 15 téhož zákona, nemá povinný subjekt aktuálně jinou možnost, než žádost sp. zn. Zin 155/2017 ze dne 28. 12. 2017 odmítnout. Povinný subjekt je si zároveň vědom, že podle § 12 Informačního zákona „Právo odepřít informaci trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod odepření.“

K úvahám o možném (hrozícím) zpochybňování nestrannosti a nezávislosti povinný subjekt dále dodává: Ústava České republiky (dále jen „Ústava“) v čl. 81 stanoví, že soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Toto ustanovení dále rozvíjí čl. 82 odst. 1 Ústavy, podle kterého jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí, přičemž jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Komentářová literatura uvádí (srov. Sládeček, V., Mikule, V., Suchánek, R., Syllová, J.: Ústava České republiky. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 872): „Nezávislost a nestrannost jsou neodmyslitelnými atributy pojmu soud. Jeho nestrannost a nezávislost je hodnotou, jež prospívá všem, neboť je jednou ze záruk rovnosti a právní jistoty v demokratické společnosti. Pouze nestranný soud je způsobilý poskytovat skutečnou spravedlnost vždy a všem, přičemž jedním z prostředků zaručujících nestrannost soudu je soudcovská nezávislost.“. Nezávislost a nestrannost soudu je garantována také v Listině, a to konkrétně v čl. 36 odst. 1.

Nejvyšší soud souběžně s výše uváděnou praxí v seznamování jednotlivých účastníků řízení s výsledky rozhodovací činnosti na trestním úseku zveřejňuje veškerá vydávaná rozhodnutí z jednotlivých dovolacích řízení na svých webových stránkách www.nsoud.cz. Jedná se o zveřejňování anonymizovaných verzí rozhodnutí, zpravidla ve lhůtě 60 dnů od data, kdy příslušný senát definitivně vypravil kompletní spis s odůvodněným rozhodnutím k prvoinstančnímu soudu a věc tzv. „odškrtl“.

V mimořádných případech je možné zveřejnit anonymizované rozhodnutí na uvedeném místě i dříve, a to za podmínky, že již bylo doručeno všem účastníkům řízení a pokyn k dřívějšímu zveřejnění anonymizované kopie rozhodnutí vydal předseda příslušného senátu. Takový postup je plně v souladu s opatřením předsedy Nejvyššího soudu č. 2/2017, platným od 1. 10. 2017, respektive, uvedené opatření předsedy Nejvyššího soudu takový postup umožňuje. Nejvyšší soud k němu přistupuje obvykle v případě, kdy je o urychlené zaslání anonymizované verze rozhodnutí požádáno právě v rámci žádosti dle Informačního zákona anebo u mediálně (veřejností) sledovaných případů.

S odkazem na výše popsaný postup se žadateli sděluje, že věc sp. zn. 4 Tdo 299/2017 byla odškrtnuta v databázi Nejvyššího soudu dne 10. 1. 2017, kdy bylo předmětné rozhodnutí spolu se spisem vypraveno ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Nejvyšší soud je v kontaktu se jmenovaným soudem první instance proto, aby co nejdříve od tohoto soudu získal potvrzení (kopie jednotlivých doručenek) o řádném doručení rozhodnutí všem účastníkům řízení. I když doručenky neobdrží do data 12. 3. 2017, bude moci přesto anonymizovanou kopii rozhodnutí následující den zveřejnit – a to právě s ohledem na výše uvedenou 60denní lhůtu, kterou určuje Opatření předsedy Nejvyššího soudu č. 2/2017. Nejpozději v tento den proto veřejnost k požadované informaci získá přístup prostřednictvím webových stránek Nejvyššího soudu.

Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podle § 16 odst. 1 Informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 správního řádu podat odvolání. Odvolání se podává k povinnému subjektu, který rozhodnutí vydal, do 15 dnů ode dne doručení. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) Informačního zákona

V odpovědi na žadatelovu otázku č. 2 žádosti sp. zn. Zin 155/2017 ze dne 28. 12. 2017 povinný subjekt ve shodě s výše uvedeným odůvodněním rozhodnutí sděluje, že proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 11. 2016 sp. zn. 7 To 89/2016 podal obviněný dovolání, které je Nejvyšším soudem evidováno pod sp. zn. 4 Tdo 299/2017. Stížnost pro porušení zákona nebyla v této věci k dnešnímu dni aktuálně podána.

Pro úplnost povinný subjekt konstatuje, že bod 1. žádosti sp. zn. Zin 155/2017 vyhodnotil jako úvodní sdělení žadatele, které neobsahuje požadavek na poskytnutí konkrétní informace, tudíž se k němu žádná informace neposkytuje a nebylo ani třeba k tomuto bodu vydat rozhodnutí podle § 15 Informačního zákona.

Poučení:
Pokud se způsobem vyřízení žádosti v části, kde byla poskytnuta informace, žadatel nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 Informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


Mgr. Petr Tomíček, vedoucí oddělení styku s veřejností Nejvyššího soudu,
pověřený poskytováním informací podle Informačního zákona