Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 157/2019


Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“)

 

Vážený pane,

Nejvyšší soud jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 informačního zákona obdržel dne 10. 10. 2019 Vaši žádost sp. zn. Zin 157/2019, v následujícím znění:

„rád bych požádal o informace, které se týkají zahraničních cest vedoucích pracovníků Nejvyššího soudu. Konkrétně mi jde o předsedu Nejvyššího soudu Pavla Šámala, místopředsedu NS Romana Fialu a předsedkyni senátu trestního kolegia NS Miladu Šámalovou. Prosím u každé z cest těchto tří představitelů uvést tyto údaje: datum, destinaci, kolik peněz stálo Nejvyšší soud cestovné a ubytování, důvod cesty a jak konkrétně cesta obohatila fungování Nejvyššího soudu. Tyto informace prosím uvést od 1. ledna 2015 do současnosti.“

Povinný subjekt Vám v návaznosti na Vaše výše uvedené požadavky poskytuje následující informace:

Údaje o datu, destinaci a nákladech na cestovné a ubytování uspořádal povinný subjekt do souhrnné tabulky poskytované v příloze, ve které uvádí tyto informace po jednotlivých letech. Povinný subjekt takto pouze doplnil (zaktualizoval) údaje, které v minulosti již zpracovával a v agendě informačního zákona poskytoval jiným žadatelům z oblasti médií. Některé části tabulky zůstaly na místě výdajů za dopravu a nocleh prázdné. V případě ubytování to znamená, že bylo buď hrazeno hostiteli anebo se jednalo o jednodenní služební cestu. U dopravy pak v případě, že bylo použito služební vozidlo Nejvyššího soudu, povinný subjekt údaj o nákladech nevyplňoval s konstatováním, že tyto náklady odpovídají ceně pohonných hmot spotřebovaných při této cestě. Povinný subjekt má za to, že i taková odpověď je v daném případě dostačující a dává Vám dostatečný přehled o výdajích za dopravu. Povinný subjekt se domnívá, že takto poskytl požadovanou informaci, aniž by bylo nutno počítat, s odkazem na průměrnou spotřebu daného služebního vozu, konkrétní částku. Ta by byla přitom pouze orientační, neboť by se odvíjela od průměrné spotřeby a ne skutečně spotřebovaného objemu pohonných hmot v rámci dané cesty. Konečně, takový výpočet by znamenal vytváření nové informace a podle informačního zákona by bylo namístě jej odmítnout.

Co se týče důvodu pracovní cesty a jejího přínosu pro Nejvyšší soud, respektive přínosu pro justici v České republice, pak tyto informace obsahují jednak další navazující přílohy, částečně jsou pak tyto přílohy ještě doplněny, a pro větší srozumitelnost okomentovány, také níže v textu tohoto sdělení. Nejobsáhlejší z uvedených příloh je sestavena výhradně ze zpráv ze služebních cest, které byly bezprostředně po absolvování takových cest zpravidla vypracovány. Jak plyne ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti č. j. 355/2013 –OJ-30/3 ze dne 15. 8. 2013, funkce soudce není vykonávána v pracovním poměru, nýbrž v pracovním vztahu. Uvedené stanovisko následně potvrdil taktéž kárný senát Nejvyššího správního soudu rozhodnutím ze dne 10. 1. 2014 ve věci č.j. 16 Kss 10/2013 – 84. Proto se na výkon této veřejné funkce vztahuje zákoník práce jen, stanoví-li tak zvláštní předpisy, což mj. znamená, že soudci nemají povinnost ke každé pracovní cestě vytvářet zprávu o ní, byť tak (snad jen s výjimkou kratších cest např. na Slovensko) přesto na pokyn předsedy Nejvyššího soudu Pavla Šámala činí. Paralelně jsou přitom k většině cest vedeny sekretariátem předsedy Nejvyššího soudu anebo sekretariátem místopředsedy Nejvyššího soudu vedeny také podrobnější specializované spisy.

Vzhledem k povaze Vámi zaslaných otázek si dovoluje povinný subjekt na úvod zmínit v širším kontextu i některé další podstatné skutečnosti, které Vám nemusí být dostatečně známy. Jedná se o poněkud obecnější pojednání o tom, jak důležité je setkávat se s představiteli justice na mezinárodní úrovni, aby nedošlo v této oblasti k izolaci České republiky.

Předseda Nejvyššího soudu patří k nejvyšším ústavním činitelům naší země. Na svých zahraničních cestách tedy předseda a místopředseda Nejvyššího soudu nereprezentují jen svoji „domovskou instituci“ Nejvyšší soud, ale současně také celou naši justici, jsou reprezentanty České republiky. Předseda Nejvyššího soudu ze zákona taktéž disponuje diplomatickým pasem. Předsedové nejvyšších soudů jsou podle diplomatického protokolu hierarchicky řazeni hned za premiéra vlády ČR, tedy například výše než jednotliví členové vlády, ministři. Tomu také odpovídá široké spektrum různých akcí, kam jsou zváni.

Česká justice má nejen v Evropě, ale po celém světě, velmi dobré jméno. (Mj. to naposled potvrdil na říjnovém výročním sněmu Soudcovské unie v Přerově i předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Radek Vondráček, když ji opakovaně ve svém projevu označil za nejlepší ze všech zemí postkomunistického bloku; dále zpráva Evropské komise o stavu soudnictví Scoreboard 2019, i zprávy Scoreboard z let předešlých, řadí českou justici ve vybraných kritériích také nad justici v tak vyspělých zemích jako jsou Francie anebo Německo.) Na naše nejvyšší soudy (NS, NSS a ÚS) se proto pravidelně s žádostí o spolupráci obracejí různé mezinárodní (nadnárodní) organizace působící v justici anebo zahraniční soudní instituce. Z toho důvodu jsou představitelé našich nejvyšších soudů často zváni na zahraniční cesty, účastní se mezinárodních konferencí a sympózií, recipročně je ze strany řady předsedů nejvyšších soudů ze zahraničí, popř. také řadových soudců, velký zájem o návštěvu Nejvyššího soudu České republiky v Brně.

Díky uznávanému renomé českého soudnictví v zahraničí se taktéž daří obsazovat v tuzemsku pořádané mezinárodní konference uznávanými odborníky z celého světa. To je i příklad nanejvýš pozitivně hodnocených konferencí pořádaných Nejvyšším soudem v letech 2015 (brněnská mezinárodní konference Nejvyšší rada soudnictví: Quo vadis?), v roce 2017 (brněnská mezinárodní konference nazvaná Závaznost soudních rozhodnutí) a v roce 2018 (společná brněnsko-bratislavská mezinárodní konference Nejvyššího soudu České republiky a Nejvyššího soudu Slovenské republiky na téma Nejvyšší soudy v měnící se době). Povinný subjekt konstatuje, že přítomnost špiček evropské justice a také soudců z dalších částí světa na akcích pořádaných Nejvyšším soudem České republiky by jistě nebyla možná bez dlouhodobě a systematicky budovaných užších kontaktů, jež je třeba považovat za druhotný přínos všech pracovních cest, kterých se soudci, popř. zástupci vedení Nejvyššího soudu, účastní.

Jestliže se na nejvyšší úrovni pravidelně setkávají hlavy států, nejvyšší představitelé parlamentu nebo ministři, pak je přirozené, že v zájmu co nejefektivnější mezinárodní spolupráce se vzájemně a recipročně navštěvují také předsedové nejvyšších soudů, popř. se tito předsedové účastní společných akcí, kde se setkávají také s nejvyššími představiteli Soudního dvora EU, Evropského soudu pro lidská práva, případně specializovaných soudů jako je Mezinárodní trestní soud v Haagu anebo s představiteli dalších evropských institucí, např. Rady Evropy, Evropské komise, atd. Potřeba kontinuálně udržovat vzájemný kontakt přitom roste s postupující globalizací, v rámci Evropy pak především se snahou o jednotný výklad evropského práva, přesněji právních norem společných pro země Evropské unie.

Nejen Nejvyšší soud, ale prakticky celá česká justice, může těžit z členství Nejvyššího soudu České republiky v Síti předsedů nejvyšších soudů zemí Evropské unie, kde jednak spolu s dalšími předsedy nejvyšších soudů koordinuje předseda Pavel Šámal činnost vrcholného orgánu obecné justice na oficiální úrovni, díky pravidelným setkáním s ostatními předsedy a místopředsedy těchto soudů je pak s mnohými z nich v poněkud osobnějším kontaktu, který ještě podstatně urychluje a zefektivňuje vzájemnou spolupráci. Jejím dokladem pak mohou být velmi rychle dojednaná a vydaná společná komuniké např. k situaci v polské justici, kde tamní Nejvyšší soud opakovaně čelil v uplynulém období ohrožení nezávislosti, apod. Některé zahraniční soudy a jejich předsedové se naopak snaží pomoci naší justici, a to například ve snaze přesvědčit české politiky o prospěšnosti zřídit Nejvyšší radu soudnictví. Jako zcela konkrétní příklad uvádí povinný subjekt společné memorandum, které loni v Římě podepsal předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal spolu se zástupci italského Nejvyššího soudu, resp. vedením tamní, dobře fungující, Nejvyšší rady soudnictví Itálie.

Dalšími z pravidelných akcí, kterých se účastní předsedové nejvyšších soudů České republiky, Slovenska, Slovinska, Polska, Maďarska a Chorvatska, jsou setkání tzv. Stálé konference předsedů nejvyšších soudů střední a východní Evropy. Nejvyšší soud ČR byl přitom v Brně hostitelem historicky prvního takového setkání už v roce 2002, od té doby se nejvyšší představitelé justice z uvedených zemí setkali takto už třináctkrát.

Úkolem předsedy, potažmo místopředsedy, Nejvyššího soudu není jen výkon soudní moci a organizování činnosti soudu, tedy výkon státní správy soudu, ale také „působit navenek“. Zvláště v případě absence již zmíněné Nejvyšší rady soudnictví je důležité si uvědomit, že to jsou právě předsedové nejvyšších soudů, kteří by měli působit jako „zastřešující“ prvek české justice. Opakovaně se k této problematice vyjádřil také Ústavní soud, když např. v plenárním nálezu sp. zn. Pl ÚS 28/13 ze dne 10. 7. 2014 (č.161/2014 Sb.), konstatoval: „moc soudní nemá v našich ústavních podmínkách reprezentaci, přesto je však soudní soustava završena dvěma nejvyššími soudy – ty musejí chtě nechtě za této situace plnit i nezbytnou roli reprezentantů moci soudní“. K existujícím soudcovským radám na jednotlivých soudech pak Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 7/02 (č. 349/2002 Sb.) zdůraznil, že „soudcovské rady volené z řad soudců u jednotlivých soudů… …mají hlasy pouze poradní, jež představitelé moci výkonné nemají povinnost akceptovat. V této souvislosti nutno také zdůraznit, že soudcovské rady nemají podle zákona zastřešující orgán, jenž by mohl být skutečným reprezentantem soudní moci a partnerem Ministerstva spravedlnosti jako ústředního orgánu státní správy, případně sám nesl odpovědnost za řízení a výkon správy soudů, jakož i odpovědnost za kvalitu soudcovského sboru.“ K uvedenému působení předsedy, popř. místopředsedy, Nejvyššího soudu je nutná nejen vysoká úroveň profesionální autority (plynoucí z výkonu funkce předsedy anebo místopředsedy soudu), ale také autorita osobní, včetně reprezentativního vystupování. Z toho důvodu nejsou bezúčelné a nejsou ani náhodné benefity poskytované čelním představitelům justice přímo ze zákona, neboť cíleně směřují k zajištění reprezentace soudu, resp. daného státu.

České soudnictví má díky výše zmiňovaným aktivitám a systematicky budovaným vazbám na „spřátelené instituce“ v zahraničí vždy rychlou zpětnou reakci také na nové trendy ve společnosti, ke kterým soudy jednotlivých zemí musí zaujímat aktuální stanoviska. Příkladem z poslední doby může být debata o způsobech postihu, i v trestní rovině, pro osoby šířící tzv. fake news, resp. „nenávistnou propagandu“, problematika masivní migrace, rozšiřování možností alternativních trestů, otázka zavedení hromadných žalob v českém právním systému, apod. Názory na dané téma si přitom soudní funkcionáři nemusí sdělovat jen osobně při některém z plánovaných setkání, ale často spolu komunikují telefonicky anebo prostřednictvím e:mailu, přičemž takovému jednání, ve kterém si mj. sdělují i citlivé údaje, zcela jistě prospěl předchozí osobní kontakt obou zúčastněných a z něj plynoucí vzájemná důvěra.

U vysokých ústavních činitelů (nejen) České republiky je zcela přirozené, že je hostitelé zvou na oficiální návštěvy své země spolu s jejich manželkami. Stejně tak se společných akcí v zahraničních destinacích účastní rovněž i se svými manželkami (nebo dalšími rodinnými příslušníky) také samotní hostitelé (byť výjimečně tomu tak nemusí být vzhledem ke specifikům dané země). Odborné akce jsou zpravidla vyvažovány doprovodným společenským programem. V případě JUDr. Milady Šámalové, manželky předsedy Nejvyššího soudu, hovoříme o uznávané odbornici na trestní právo, předsedkyni senátu trestního kolegia, která je soudkyní Nejvyššího soudu již od roku 2003. I při výše zmíněných „institucionálních“ zahraničních cestách tedy netvoří jen „společenský doprovod“ předsedy Nejvyššího soudu, ale vždy se aktivně účastní odborného programu. (Viz například při letošní lednové návštěvě v Thajsku její jednání se soudkyněmi speciálního soudu pro trestnou činnost mládeže, protože právě na tuto problematiku se mj. JUDr. Milada Šámalová specializuje). Právě návštěva Nejvyššího soudu Thajského království je příkladem jedné z řady cest, kam jmenovitě obdržel pozvání předseda Pavel Šámal společně se svojí manželkou, předsedkyní senátu trestního kolegia Miladou Šámalovou, přičemž při přípravě cesty samotné si český Nejvyšší soud vyžádal zařadit do programu výše zmíněné odborné jednání na téma prevence a postihu trestné činnosti mládeže. Povinný subjekt připomíná, že v letech 2013, 2018 a 2019 představitelé nejužšího vedení Nejvyššího soudu Thajského království, nejčastěji místopředsedové, naposled však přímo také předseda Cheepe Jullamon s manželkou, navštívili už celkem třikrát Českou republiku, Brno a Nejvyšší soud, přičemž vždy zvali k reciproční návštěvě také zástupce vedení Nejvyššího soudu.

Pozastavíme-li se ještě chvíli u zahraničních cest mimo Evropu, nejprve ještě už výše popisované návštěvy Thajského království, pak je třeba si uvědomit, že podle statistik ročně navštíví Thajsko na 50 tisíc českých turistů, přibližně stejné množství Thajců pak zavítá naopak do Česka. Trvale žije v České republice přibližně 800 Thajců, každoročně jejich počet narůstá. (ZDROJ: www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/rozhovor-thajska-velvyslankyne-ureerat-chareontoh-thajsko.A190531_171549_zahranicni_kha). Při těchto počtech se bohužel stává, že jsou turisté konfrontováni s právními předpisy cizí země. Je proto nanejvýš důležité, aby spolu soudní systémy komunikovaly, a to pokud možno efektivně, bez zbytečných časových prodlev. Předseda Nejvyššího soudu se při zahraničních cestách, zpravidla v jejich úvodu, setkává také s českým velvyslancem anebo konzulem v dané zemi. Získává tak aktuální údaje o tamní české komunitě, popřípadě turistech, a jejích případných problémech, které by mohl při následných jednáních nastolit.

Také v případě služební cesty do Mexika v roce 2017 byli prostřednictvím oficiální pozvánky od předsedy Nejvyššího soudu Mexico City Mgr. Edgara Elíase Azara na návštěvu jmenovitě pozváni prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., JUDr. Milada Šámalová, a dále „doprovodná delegace“, kterou nakonec tvořil pouze Mgr. Aleš Pavel, ředitel úseku předsedy Nejvyššího soudu. Pozvánce Edgara Elíase Azara pro předsedu Nejvyššího soudu České republiky s manželkou a „jeho delegaci“ předcházelo jednání velvyslance České republiky v Mexiku Lubomíra Hladíka na půdě mexického Nejvyššího soudu, kdy jedním ze stěžejních témat byl případ nálezu těla zavražděné a sexuálně zneužité holčičky ve věku přibližně dvou let, přičemž se nenašel žádný její příbuzný a nikdo ji nepohřešoval. Ačkoli vyšetřování vražd pochopitelně přísluší tamní kriminální policii, předseda Nejvyššího soudu Mexika E. E. Azar se vzhledem k okolnostem sám osobně angažoval v procesu objasňování a řešení daného případu. Protože již došlo k porovnání genetické informace z těl v předmětné době zemřelých žen – domnělých matek ve fertilním věku na území celého Mexika – s genetickou výbavou dítěte, aniž by byl učiněn jakýkoli závěr, požádal předseda soudu E. E. Azar zástupce všech zastupitelských úřadů o pomoc při pátrání mimo území své země, včetně České republiky. Tato žádost o spolupráci proto přišla i k rukám českého velvyslance, zastupitelský úřad v Mexiku byl požádán, aby žádost dále postoupil Interpolu ČR. V osobě předsedy Nejvyššího soudu ČR navíc získal předseda E. E. Azar „pro pátrání v Evropě“ další podporu. Mexická strana se v této souvislosti mimo jiné zajímala o síť českých babyboxů, neboť v mexických podmínkách by možnost anonymního odložení dětí byla cestou k uchování životů mnoha nechtěných novorozenců. Proto česká delegace vedená předsedou Nejvyššího soudu na místě seznamovala zástupce mexické justice také s problematikou babyboxů a především předávala tamním úřadům informace o naší pozitivní zkušenosti se zařízeními tohoto typu. Profesor Pavel Šámal poskytl taktéž rozhovory mexickým novinářům, včetně dvou vystoupení v místní televizi.

Povinný subjekt si obecně dovoluje upozornit na zahraniční cesty jiných vysokých ústavních činitelů České republiky a počty členů takových delegací. V té souvislosti je dobré si připomenout, že zahraniční cesty představitelů Nejvyššího soudu jsou realizovány ve velmi omezeném počtu účastníků, často služebními automobily anebo běžnými leteckými linkami, a to výhradně v ekonomické třídě. Předseda Nejvyššího soudu občas cestuje i v letadlech tzv. nízkonákladových leteckých společností. Pokud v žádostí vymezeném období cestovali předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal a předsedkyně senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu Milada Šámalová ze zdravotních důvodů v letadle „pohodlnější první třídou“ (anebo business class), pak si vždy rozdíl v ceně takové letenky doplatili ze svého, ačkoli by cestování vyšší třídou vzhledem k povaze cesty a samotným účastníkům, zvláště v případě předsedy Nejvyššího soudu, bylo jistě akceptovatelné. Vše z výše uvedených tvrzení je samozřejmě řádně doloženo patřičnými doklady.

Přílet do cílové destinace, zvláště u cest do vzdálenějších zemí, je občas třeba naplánovat v náležitém předstihu vzhledem k možným nepředvídaným okolnostem, které mohou nastat. Děje se tak i s přihlédnutím k velkému časovému posunu a mnohahodinovému cestování, což následně vyžaduje určitý čas na adaptaci v daném místě. Předseda Nejvyššího soudu si proto v případě některých delších zahraničních cest (a spolu s ním také paní JUDr. Milada Šámalová) vybírají (formou přerušení služební cesty z osobních důvodů) krátké volno (dovolenou). To využívají jednak pro svou rekonvalescenci po namáhavém letu, jak již bylo zmíněno, ale také touto krátkou dovolenou překlenou období, jež si plánují jako časovou rezervu, o kterou mohou teoreticky přijít důsledkem jakýchkoli komplikací na cestě. Důležité je nezmeškat plánovaný a dlouho připravovaný oficiální program. Pravidelně se právě v rámci tohoto přerušení pracovní cesty (osobního volna) uskuteční už výše zmíněná jednání s velvyslancem či konzulem.

Pokud se povinný subjekt doposud zmiňoval především o letecké přepravě na služební cesty, pro úplnost je třeba doplnit také informace o dopravě, která se uskutečňuje služebním vozem předsedy, popř. místopředsedy Nejvyššího soudu. Předseda Nejvyššího soudu má ze zákona nárok na služební vozidlo, které může využívat nejen ke služebním, ale i „soukromým“ cestám, a to jak s řidičem, tak i bez něj. Ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 236/1995 Sb. přitom neobsahuje žádné omezení. Předseda Nejvyššího soudu má tak ze zákona právo využívat služební vozidlo (s řidičem i bez řidiče) ve stejném rozsahu jako například prezident republiky, předseda vlády, předseda Ústavního soudu, jednotliví členové vlády, předseda Senátu, předseda Poslanecké sněmovny a další významní funkcionáři výslovně uvedení v zákoně č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. Obdobně jsou v zákoně č. 236/1995 Sb. uvedeny konkrétní aspekty využívání služebního vozidla místopředsedou Nejvyššího soudu.

Z pochopitelných důvodů nelze u takto vysoce postaveného ústavního činitele, jakým je předseda Nejvyššího soudu, uvažovat o tom, že by zmiňované cesty pravidelně odřídil sám. Před svým nástupem do funkce předsedy Nejvyššího soudu, tedy od roku 1993 do ledna 2015, ovšem možnost využít služebního řidiče často neměl a skutečně na takto dlouhých cestách řídil sám. Profesor Pavel Šámal je po pracovní stránce mimořádně vytíženým člověkem, proto cestou ve služebním voze prakticky vždy pracuje, odpovídá na e:maily, vyřizuje telefonáty, apod., což je o něm napříč celým resortem justice všeobecně známo. Ostatně, podobně při cestách služebním vozem pracuje místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala. Pro úplnost si povinný subjekt dovoluje podotknout, že je při dlouhotrvajících cestách rovněž třeba brát ohled také na aktuální zdravotní stav a věk předsedy Nejvyššího soudu, který přednedávnem oslavil 66. narozeniny.

Jak již bylo výše uvedeno, součástí poskytovaných informací na Vaši žádost je mj. rozsáhlá příloha nazvaná Souhrn zpráv ze služebních cest Zin157 2019.pdf, která je sestavena z autentických zpráv ze služebních cest Vámi vyjmenovaných soudců a funkcionářů Nejvyššího soudu. Právě tyto zprávy by měly u většiny zahraničních cest, ke kterým se domáháte informací o tom, jak „obohatily fungování Nejvyššího soudu“, přinést na tuto Vaši otázku odpovědi. V jednotlivých zprávách ze služebních cest je totiž podrobně dokumentován konkrétní přínos předmětné služební cesty. O tomto přínosu jsou mj. pravidelně informováni také všichni soudci a zaměstnanci Nejvyššího soudu formou zveřejnění těchto zpráv na intranetu. Nezřídka někdo z nich na texty reaguje ve snaze získat další podrobnější informace.

Povinný subjekt záměrně používá slovo „přínos“ namísto Vámi uváděného pojmu „obohacení“, neboť výraz „přínos“ lépe vystihuje podstatu služebních cest, a to nejen v oblasti teoretické (přínos v oblasti vědomostí a zkušeností, které mohou být využity při rozhodování či mohou být inspirací při řízeních u Nejvyššího soudu anebo pro práci jeho jednotlivých soudních kanceláří), ale i osobní a kulturní, a to nejen pro členy delegace Nejvyššího soudu, ale i pro zástupce hostitelského státu. Povinný subjekt tedy záměrně nepoužívá slovo „obohacení“, které spíše inklinuje k obohacení majetkovému (byť nepochybně i abstraktní obohacení je obsaženo v sémantickém významu tohoto slova), jež však z povahy věci nepřipadá v úvahu (hmotné statky Nejvyššího soudu České republiky či České republiky jako takové se uskutečněnou zahraniční služební cestou zpravidla nerozšíří).

Pro získání uceleného přehledu o aktivitách Nejvyššího soudu „ve styku se zahraničím“ upozorňuje povinný subjekt dále na tiskové zprávy na stránkách www.nsoud.cz , které podrobně mapují různé zahraniční návštěvy v sídle Nejvyššího soudu v Brně (tedy sekundární přínos opětovného setkávání se s představiteli justice v zahraničí) a vybrané zahraniční služební cesty soudců a zaměstnanců Nejvyššího soudu. Dalším zdrojem informací o kontaktech Nejvyššího soudu se zahraničím je zcela jistě pravidelně vydávaný Bulletin oddělení analytiky a srovnávacího práva (dříve zahraničního oddělení) Nejvyššího soudu, taktéž dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu, každoročně vydávaná výroční zpráva, publikovaná na webu Nejvyššího soudu v elektronické podobě, popř. elektronický čtvrtletník Nejvyššího soudu AEQUITAS, dostupný tamtéž.

Existuje jen minimum pracovních zahraničních cest, zpravidla na kratší vzdálenosti, ke kterým nevznikla „nepovinná“ zpráva ze služební cesty, avšak podklady k těmto cestám jsou součástí řádně vedených spisů sekretariátu předsedy Nejvyššího soudu „agenda S“ anebo sekretariátu místopředsedy Nejvyššího soudu „agenda Sm“. K těmto cestám naleznete podrobnější informace v další poskytované příloze nazvané Souhrnný výtah ze spisů Zin157 2019.pdf, přičemž zdrojem těchto informací jsou právě zmíněné spisy.

Ke služebním cestám předsedy Nejvyššího soudu ve dnech 17. 3. 2015, 9. 4. 2015, 23. 4. 2015, 5. 11. 2015, 17. 12. 2015 a 14. 12. 2016 do Bratislavy je pak pro doplnění kompletní poskytované informace nutno uvést následující:

Služební cesty do Bratislavy, ke kterým nebyl veden speciální spis ani vypracována „nepovinná“ zpráva, absolvoval předseda Nejvyššího soudu ve výše uvedených termínech především za účelem jednání na Univerzitě Komenského v Bratislavě, kde aktivně působí v univerzitní vědecké radě a redakční radě Acta Facultatis Iuridicae Universitatis Comenianae. Tato jednání ve vybraných termínech spojil také s přednáškou pro studenty Právnické fakulty Univerzity Komenského (např. 17. 12. 2015), ještě častěji při těchto cestách současně absolvoval také schůzky se zástupci Nejvyššího soudu Slovenské republiky (např. 14. 12. 2016), s nimiž jednal především o přípravě společného přeshraničního projektu INTEREG. Tento projekt usiloval o finanční podporu z evropských fondů a představoval širokou škálu různých společných aktivit Nejvyššího soudu ČR a Nejvyššího soudu SR, mezi nimi například propojené digitalizované justiční databáze, uspořádání brněnsko-bratislavské mezinárodní konference u příležitosti 100. výročí vzniku společného Nejvyššího soudu ČSR, pravidelné pracovní setkávání soudců trestních i civilních kolegií obou zemí, apod.

Pro komplexní uzavření celé problematiky, snad aby se předešlo možným dalším doplňujícím dotazům, které již v minulosti vznesli zástupci jiných médií, povinný subjekt nad rámec Vašich požadavků připojuje dále vysvětlení, jakým způsobem dochází k výběru soudců anebo zaměstnanců pro plánované zahraniční cesty: Pokud je předseda Nejvyššího soudu jmenovitě přímo zván s manželkou, popřípadě je zván místopředseda Nejvyššího soudu anebo konkrétně některý ze soudců, pak se z logiky věci žádný výběr kandidátů na zahraniční cestu neprovádí. V zásadě se však realizuje výběr u Nejvyššího soudu tak, že zájemci o zahraniční pracovní cestu žádají o souhlas předsedu Nejvyššího soudu. Ten dopředu posuzuje předpokládané náklady takové cesty, a zda plánovaný program v místě jednání odpovídá svým zaměřením odborné specializaci daného žadatele. U soudců taktéž posuzuje aktuální počet jimi právě rozhodovaných věcí, neboť logicky předpokládá, že taková cesta způsobí další prodlevu v rychlosti vyřizování jejich nápadu. V minulosti už na základě těchto kritérií cestu také nepovolil.

Povinný subjekt si Vás v návaznosti na informace v předchozím odstavci dovoluje informovat o tom, že kromě zmíněných tří soudců a funkcionářů soudu, ostatní soudci Nejvyššího soudu anebo soudci stážisté absolvovali v letech 2015 čtyřicet zahraničních služebních cest, 2016 padesát tři zahraničních služebních cest, 2017 sedmnáct zahraničních služebních cest, 2018 čtyřicet pět zahraničních služebních cest soudců a do data podání žádosti v roce 2019 čtyřicet zahraničních služebních cest soudců. V roce 2015 absolvovali zahraniční cestu rovněž tři asistenti soudců, v roce 2016 sedm asistentů soudců, v roce 2017 sedm asistentů soudců a v roce 2018 pět asistentů soudců. Častými účastníky zahraničních cest z řad zaměstnanců jsou pak zástupci oddělení judikatury a srovnávacího práva, dříve nazývaného zahraniční oddělení Nejvyššího soudu. Zahraniční cesty tedy neabsolvují zdaleka jen soudci Nejvyššího soudu.

Zcela na závěr si povinný subjekt dovoluje konstatovat, že opakované žádosti podobného typu, jako je i Vaše žádost sp. zn. Zin 157/2019, považuje za standardní snahu médií o dosažení transparentnosti a kontroly efektivního využívání státních prostředků. Přestože příprava podkladů pro poskytnutí většího objemu Vámi požadovaných informací už hraničí s mimořádně rozsáhlým vyhledáváním informací podle § 17 odst. 1 informačního zákona, je přirozené, že dobře fungující státní instituce má mít takto rozsáhlé podklady vždy k dispozici, byť nejsou aktuálně uloženy na jediném místě. Vaše žádost, stejně tak jako zmiňované žádosti předešlé, posloužila sekundárně Nejvyššímu soudu k tomu, aby mohl soustředit vše do jediného celku, uživatelsky přívětivého nejen pro konkrétního žadatele podle informačního zákona, ale po zveřejnění na webových stránkách Nejvyššího soudu taktéž pro ostatní veřejnost. I z toho důvodu „hraniční“ situaci, kdy už byla na místě úvaha o možné výzvě k úhradě nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledávání podle § 17 odst. 1 informačního zákona, nakonec povinný subjekt vyhodnotil tak, že úhradu nepožaduje.

 

Poučení: Pokud se způsobem vyřízení žádosti nesouhlasíte, můžete podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl.

 

Pro přesné určení počátku výše uvedené lhůty Vás povinný subjekt žádá, abyste obratem potvrdil přijetí tohoto sdělení do e-mailové schránky, odkud Vám povinný subjekt informaci zasílá.

 

S pozdravem

 

Mgr. Petr Tomíček,


vedoucí oddělení styku s veřejností Nejvyššího soudu,
pověřený poskytováním informací podle Informačního zákona
 
Přílohy (elektronické): Souhrn zpráv ze služebních cest Zin157 2019.pdf
Souhrnný výtah ze spisů Zin157 2019.pdf
Soupis zahraničních cest Zin157 2019.xls


Souhrn zpráv ze služebních cest Zin 157/2019
Souhrnný výtah ze spisů Zin 157/2019
Soupis zahraničních cest Zin 157/2019