Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 158/2019


Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“)

 

Vážený pane,

Nejvyšší soud jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 informačního zákona obdržel dne 14. 10. 2019 Vaši žádost sp. zn. Zin 158/2019, v následujícím znění:

„Žádáme o spisové značky soudních řízení vedených u NS, takových, kde proběhlo v poslední době jednání před soudem, a sice posledních (nejnovějších) 10 jednání před soudem vzhledem ke dni doručení této zprávy, včetně. Vyjma případů, kdy jednání nejsou přítomni účastníci, zástupci ani veřejnost a soud provádí pouze listinné důkazy nebo vyhlašuje rozhodnutí. (viz o.s.ř. § 40 (2)) Žádáme o informaci, zda v těchto deseti případech z jednání soud pořídil zvukový nebo zvukově obrazový záznam. (o.s.ř. § 40 (1)) Nebyl-li pořízen záznam, žádáme o informaci, jak soud nepořizování záznamu v každém z 10 případů zdůvodnil. Pokud nebylo pořízení záznamu možné, pak se ptáme proč nebylo možné, jaká přesně překážka tomu bránila.“

Pro zasazení žádosti do zákonného kontextu si povinný subjekt dovoluje odkázat na příslušná, níže citovaná, ustanovení občanského soudního řádu (zvýraznění doplněno).

§ 40

(1) Úkony, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo vyhlašuje rozhodnutí, se zaznamenávají ve formě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu (dále jen „záznam“). Záznam se uchovává na trvalém nosiči dat, který je součástí spisu.


(2) Není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, sepisuje se o úkonech, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo vyhlašuje rozhodnutí, protokol. Soud může rozhodnout, že bude současně s pořízením záznamu sepsán o úkonu protokol. Nejsou-li při úkonu přítomni účastníci, zástupci ani veřejnost a soud provádí pouze listinné důkazy nebo vyhlašuje rozhodnutí, postačí pořízení protokolu. V případě rozporu protokolu a záznamu má přednost záznam.
/…/

§ 241a

(1) Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3.


(2) V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
(3) Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
/…/

§ 243a (písemný charakter dovolacího řízení – pozn. povinného subjektu)

(1) Dovolací soud rozhodne o dovolání zpravidla bez jednání. Považuje-li to za potřebné, nařídí k projednání dovolání jednání.


(2) Nařídí-li dovolací soud jednání, postupuje obdobně podle § 215 a § 216 odst. 3.
/…/

§ 243f

(1) Pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.


(2) O zastavení dovolacího řízení nebo o odmítnutí dovolání, které bylo podáno opožděně, které bylo podáno někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo které nebylo řádně doplněno nebo opraveno a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, může rozhodnout předseda senátu dovolacího soudu nebo pověřený člen senátu.
(3) V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
(4) Dovolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže zamítá dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nebo jestliže mění či zrušuje rozsudek odvolacího soudu; jinak rozhoduje usnesením.
(5) Rozsudek se vyhlašuje ústně, proběhlo-li ve věci jednání a při vyhlášení je přítomen alespoň jeden účastník nebo osoba zúčastněná na řízení anebo veřejnost. Jsou-li při vyhlašování rozsudku přítomny pouze soudní osoby, rozsudek se vyhlásí vyvěšením zkráceného písemného vyhotovení bez odůvodnění na úřední desce v budově soudu a na elektronické úřední desce (dále jen „úřední deska soudu“) po dobu patnácti dnů. Předseda senátu může rozhodnout, že tímto způsobem se uveřejní i nosné důvody rozsudku.
(6) Předseda senátu může rozhodnout též o uveřejnění jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu na úřední desce soudu způsobem uvedeným v odstavci 5.

Povinný subjekt Vám sděluje, že veřejné zasedání ve smyslu § 40 o.s.ř., z něhož by se pořizoval zvukový záznam, zpravidla u Nejvyššího soudu neprobíhá. Možnost veřejného jednání je sice zákonem připuštěna, nicméně by se jednalo o poměrně výjimečnou situaci.

Po vyžádání podkladů k odpovědi na Vaši žádost přímo od dozorčí úřednice občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu Vám povinný subjekt sděluje a blíže časově specifikuje, že nejméně od roku 2014 neproběhlo (nebylo nařízeno) na civilním kolegiu Nejvyššího soudu žádné veřejné jednání.

Povinný subjekt nemusel přistoupit k odmítnutí Vaší žádosti o informace (podle ustanovení § 2 odst. 4 informačního zákona pro neexistenci požadované informace), neboť se domnívá, že sdělením výše uvedených skutečností de facto informaci poskytuje, byť se jedná typově o informaci, kterou jste jako žadatel s největší pravděpodobností nepředpokládal. Výše Vám bylo sděleno, že nejméně od roku 2014 veřejná jednání v dovolacích řízeních u civilního kolegia Nejvyššího soudu neprobíhala a zároveň bylo zdůvodněno proč – to znamená, že jste dostal také odpověď na otázku, proč soud nepořizoval zvukové ani zvukově obrazové záznamy.

Na základě textu žádosti, z něhož vyplývá, že máte zájem o (veřejná) jednání, která se konala „v poslední době“ si povinný subjekt zcela jednoznačně vyložil, že Vámi použitý termín byl zcela jistě zamýšlen v řádu dnů, týdnů či případně měsíců. Povinný subjekt tedy nemá žádné pochybnosti o tom, že Vaše žádost se nevztahovala na jednání starší čtyř nebo dokonce pěti let. Proto také povinný subjekt nedohledával a neposkytoval záznamy (respektive ani neověřoval existenci těchto jednání a záznamů), které byly pořízeny do roku 2014.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za důležité závěrem dodat následující: Dovolání jako mimořádný opravný prostředek míří na zkoumání správnosti právních otázek, u nichž lze provést dovolací přezkum na základě spisového materiálu, proto zákonodárce předpokládal, že veřejné jednání u Nejvyššího soudu bude naprostou výjimkou v situaci, kdy specifika daného případu takový přístup vyžadují, respektive se to vzhledem ke konkrétním okolnostem jeví jako vhodné. Dovolací senát má při rozhodování o podaném dovolání k dispozici jak předmětný procesní spis, tak i vyjádření jednotlivých účastníků dovolacího řízení. Pro rozhodnutí dovolacího soudu jsou tak k dispozici dostatečné podklady.

 

Poučení: Pokud se způsobem vyřízení žádosti nesouhlasíte, můžete podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 

Pro správné určení počátku výše uvedené lhůty Vás povinný subjekt žádá, abyste okamžik přijetí poskytnuté informace obratem potvrdil na e:mailovou adresu, odkud Vám byla tato informace zaslána.

 

S pozdravem

 


Mgr. Petr Tomíček

vedoucí oddělení styku s veřejností, pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona