Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 179/2019


ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), rozhodl o žádosti J. J., nar. XY, trvale bytem XY, s adresou pro doručování XY (dále jen „žadatel“), ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. Zin 179/2019,



takto:


Podle § 15 odst. 1 v souladu s § 8a odst. 1 informačního zákona, ve spojení s čl. 6 odst. 1 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů, dále jen „Nařízení“), v souladu s aktuálním zněním zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, se žádost žadatele částečně odmítá tak, že v kopii požadovaného rozhodnutí nebudou poskytnuty osobní údaje účastníků řízení a třetích osob.


Odůvodnění:

 

Nejvyšší soud jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 informačního zákona obdržel dne 21. 11. 2019 žádost sp. zn. Zin 179/2019, prostřednictvím které žadatel žádá

„Zaslání rozsudku vydaného ke dni 16. října 2019 ve věci sp.zn. 25 Cdo 4518/2018. Poskytnutou informaci, prosím, zašlete v elektronické podobě na mou emailovou adresu XY .“

 



K výroku rozhodnutí:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

Na národní úrovni se zákonnosti zpracování věnuje § 5 a násl. zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů:

„Správce je oprávněn zpracovávat osobní údaje, pokud je to nezbytné pro splnění:

a) povinnosti, která je správci uložena právním předpisem, nebo

b) úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je správce pověřen.“

Podle čl. 4 odst. 1 nařízení se osobními údaji rozumí „veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (dále jen „subjekt údajů“); identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby“.

Podle § 4 odst. 2 nařízení je zpracováním osobních údajů „jakákoliv operace nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je prováděn pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení“.

Nejvyšší soud nemá v daném případě (u žadatelem požadovaného rozhodnutí) od subjektů těchto údajů souhlas s předáním osobních údajů jiné osobě, poskytnutí osobních údajů nesplňuje ani další podmínky stanovené čl. 6 odst. 1 nařízení, což představuje zákonný důvod pro částečné odmítnutí výše uvedené žádosti o poskytnutí informace v souladu s § 8a odst. 1 informačního zákona. Povinný subjekt rovněž neshledal zveřejnění osobních údajů ani jako nezbytné pro splnění povinnosti poskytování informací stanovené informačním zákonem ve smyslu výše citovaného § 5 písm. a) zákona o zpracování osobních údajů, jelikož pro splnění informační povinnosti plně postačuje poskytnutí anonymizované (pseudonymizované) verze požadovaného rozhodnutí. Nejvyšší soud proto při vydání tohoto rozhodnutí ve věci předmětné žádosti o poskytnutí informace sp. zn. Zin 179/2019 upřednostnil právo na ochranu osobnosti a osobních údajů účastníků řízení, popř. třetích osob, podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) nad právem na informace podle čl. 17 odst. 5 Listiny. Povinný subjekt má za to, že tímto rozhodnutím současně žadateli nijak výrazně neomezil obsah poskytované informace.

S ohledem na výše uvedené povinný subjekt rozhodl výrokem tohoto rozhodnutí tak, že žádost žadatele o poskytnutí informace v rozsahu osobních údajů účastníků a osobních údajů třetích osob obsažených v textu rozsudku ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4518/2018, v souladu s § 8a odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 15 odst. 1 informačního zákona částečně odmítl a zasílá žadateli pouze anonymizovanou, resp. pseudonymizovanou, kopii požadovaného rozsudku.



Povinný subjekt dodává, že na základě informačního zákona bezvýhradně poskytuje pouze pseudonymizované verze rozhodnutí Nejvyššího soudu. Tedy ačkoli je povinný subjekt názoru, že žadatel pouze zapomněl uvést, že žádá o anonymizovanou (pseudomymizovanou) verzi rozhodnutí, případně není obeznámen se správní praxí Nejvyššího soudu jako povinného subjektu podle informačního zákona, nezbývala povinnému subjektu jiná možnost než v rozsahu osobních údajů žádost odmítnout.

Pokud totiž žádost o informaci stanovuje, že je požadováno určité rozhodnutí bez dalšího, vykládá povinný subjekt tuto žádost tak, že směřuje k poskytnutí autentické verze rozhodnutí (stejnopisu rozhodnutí). Pokud by povinný subjekt poskytl v odpovědi na takovou žádost pouze anonymizované rozhodnutí, zůstala by část žádosti nevyřízena – povinný subjekt se tak musí vypořádat se všemi požadavky žádosti, proto pokud některému (dílčímu) požadavku nevyhoví, musí rozhodnout o jeho odmítnutí. Jak již bylo podrobně rozvedeno výše, považuje povinný subjekt pro splnění informační povinnosti zpravidla dostačující poskytnutí anonymizované (pseudonymizované) verze rozhodnutí. Ani v projednávaném případě povinný subjekt neshledal důvody pro vybočení z této ustálené praxe.

Aby povinný subjekt předešel veškerým pochybnostem, tak doplňuje, že samozřejmě Nejvyšší soud jako povinný subjekt podle informačního zákona disponuje i plnou, tj. neanonymizovanou, verzí požadovaného rozhodnutí, nicméně i v případě, že by žadatel úmyslně žádal o tuto plnou verzi, by povinný subjekt rovněž vydal rozhodnutí o částečném odmítnutí, tedy i v tomto případě by povinný subjekt plně setrval na výše uvedené argumentaci. Povinný subjekt tímto přístupem jedná v souladu se svojí ustálenou správní praxí a naplňuje princip předvídatelnosti rozhodování a rovného přístupu ke všem žadatelům.

Povinný subjekt dále obecně pro futuro konstatuje, že pokud žadatelům postačuje poskytnutí pseudonymizované verze rozhodnutí, tak jim lze doporučit, aby tuto skutečnost zahrnuli už přímo do svých žádostí. Neuvedení tohoto údaje může představovat pro žadatele i nepříznivé důsledky – nejen že vydání rozhodnutí je časově náročnější a žádost bývá obvykle vyřizována déle, než by bylo nutné v případě pouhého „sdělení“ informace podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona, popř. poskytnutí odkazu na místo, kde se informace vyskytuje ve veřejném prostoru, ale taktéž na doručování rozhodnutí jsou kladena přísnější kritéria (viz níže).

Rozhodnutí o odmítnutí (části) žádosti nemůže povinný subjekt zasílat na „obyčejnou“ elektronickou e-mailovou adresu, neboť podle § 19 odst. 3 zákona č. 500/2004, správní řád, může správní orgán doručovat na elektronickou adresu účastníka řízení, pokud to nevylučuje zákon nebo povaha věci. Podle § 72 odst. 1 správního řádu musí povinný subjekt doručit rozhodnutí do vlastních rukou, což v případě doručení na elektronickou adresu není zajištěno, pokud žádost neobsahuje uznávaný elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Elektronická adresa bez elektronického podpisu je zpravidla vyhovující v případě poskytnutí informace, kdy informační zákon klade na povinný subjekt v doručovací fázi méně formálních povinností, avšak nemůže bez jistých pochybností obstát při postupu, který vychází z § 15 informačního zákona, neboť povinný subjekt odesláním písemného vyhotovení rozhodnutí na „běžnou elektronickou adresu“ není schopen hodnověrně prokázat okamžik doručení.

V souladu s výše uvedeným povinný subjekt uzavírá, že rozhodnutí o odmítnutí žádosti nezasílá na žadatelem uvedenou elektronickou e-mailovou adresu, neboť povinný subjekt po správní úvaze dospěl k názoru, že žadatelem udanou elektronickou adresu nemůže pro nesoulad s § 19 odst. 3 správního řádu akceptovat.

 


Poučení: Proti rozhodnutí povinného subjektu o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace je možné podle § 16 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání. Odvolání se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 


Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona

Povinný subjekt požadovanou informaci, s výjimkou té části, o jejímž odmítnutí rozhodl výše uvedeným výrokem, poskytuje formou přílohy – rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4518/2018.



V současné době se všechna meritorní rozhodnutí Nejvyššího soudu nacházejí v pseudonymizované podobě v databázi rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu na stránce www.nsoud.cz, kde jsou zveřejňována obvykle ve lhůtě 60 dnů po „odškrtnutí“ věci v informačním systému Nejvyššího soudu (dále jen „ISNS“), tedy dva měsíce poté, co Nejvyšší soud odeslal své rozhodnutí, včetně odůvodnění a celého procesního spisu, k soudu (zpravidla) první instance s tím, aby tento prvoinstanční soud řádně rozhodnutí dovolacího soudu doručil všem účastníkům řízení. Lhůta slouží k tomu, aby bylo rozhodnutí před zveřejněním řádně doručeno. Pokud prvoinstanční soud následně zašle k Nejvyššímu soudu kopie potvrzení o doručení rozhodnutí (doručenek), které prokazují doručení rozhodnutí všem účastníkům řízení, pak je možné takové rozhodnutí na webových stránkách zpřístupnit veřejnosti i dříve.

Požadované rozhodnutí je tak veřejně dostupné i pod následujícím odkazem:

http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/EFF66171A0C1BC01C12584C500344D71?openDocument&Highlight=0,

 

Poučení: Pokud se způsobem vyřízení žádosti v části, kde jsou poskytovány informace, žadatel nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 


V Brně dne 3. 12. 2019
 
Mgr. Petr Tomíček
vedoucí oddělení styku s veřejností,
pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona
 

Příloha (tištěná): Rozhodnuti - 25 Cdo 4518/2018