Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 183/2016

R O Z H O D N U T Í
Nejvyšší soud jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Informační zákon“), rozhodl o žádosti Konopí je lék, z.s., (dále také jako „žadatel“) ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. Zin 183/2016, o poskytnutí informací ve smyslu Informačního zákona,
takto:

Podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 Informačního zákona se žádost Konopí je lék, z.s., částečně o d m í t á v bodech 2) a 3), neboť se jedná o dotaz na názor.
Odůvodnění:

Nejvyšší soud (dále též „povinný subjekt“) obdržel dne 22. 11. 2016 takto formulovanou žádost o poskytnutí informace, doplněnou řadou příloh, kterou eviduje pod sp. zn. Zin 183/2016:

„ 1) Zda na základě výše uvedených skutečností a  důkazů vyplývajících z desítek žádostí členů a partnerů výzkumu o informace, odvolání a stížností a stovek kárných/trestních podnětů (viz k připomenutí seznam hrubého porušení zákona soudci a státními zástupci exekutivci na http://european-cannabis.blogspot.cz/) a na základě primární odpovědnosti statutárního zástupce za dobré jméno orgánu veřejné moci předseda soudu již poučil nebo na základě tohoto poučí (nebo tím někoho pověřil) soudce Nejvyššího soudu, že konopí prekurzor není a že argumentace obhajoby musí být soudy všech stupňů důkazně vyvrácená a trestné činy prokázány, pokud má být občané takto brutálně kráceni na svých právech.

2) Zda jsou rozhodnutí International Common Law Court of Justice Viennna vymahatelná v ČR (viz https://www.iccjv.org/cs), když ESLP a Evropská komise stejně jako česká justice nepravdivě tvrdí (resp. souhlasí-nevyjadřuje se), že konopí je prekurzor a spáchané zločiny proti lidskosti jsou právem členského státu EU takto jednat s občany podporující výzkum a minimalizaci rizik a šetřících státní a veřejné rozpočty a dovolat se zákonnému postupu justice a exekutivy není dosud v Evropě možné, stejně tak zrušit základní práva brutálně porušující trestní předpisy §§ 283-287 tr.z., což bylo opakovaně marně v ústavních stížnostech navrhováno, ač vždy řádně zdůvodněno a důkazy doloženo. K tomuto rovněž prosím sdělte nebo označte povinného, zda je Interpol, Europol nebo připravovaný úřad European Public Prosecutor’s Office oprávněn šetřit nešetřené zločiny spáchané ČR, když poškozenými členy výzkumu jsou nejen občané zemí EU sdružených ve Visegrádské skupině, jejíž členské státy jednají s občany analogicky a mnohdy i mnohem brutálněji a mj. také vždy v hrubém rozporu se schváleným usnesením Europarlmentu ze dne 7. 12. 2004 sp. zn. č.j. A6-0067/2004, které členské země odmítají implementovat (přiměřená regulace, výzkum a terapie a podpora programů prevence, vzdělávání a harm reduction).

3) Zda existuje v Evropě jiný orgán veřejné moci než výše uvedené instituce, který je oprávněn vymahatelně věc vyšetřit, když rovněž veřejnoprávní Česká televice a Český rozhlas tuto věc od roku 2008 dlouhodobě cenzurují za podpory kontrolních orgánů včetně Rady pro rozhlasové vysílání, naposledy dne 4.10. č.j.RRTV/3026/2016-BUR.“

Podle § 15 odst. 1 Informačního zákona „Pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.“

Podle § 2 odst. 4 Informačního zákona „Povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.“

Povinný subjekt žadateli sděluje, že body 2) a 3) žádosti sp. zn. Zin 183/2016 ze dne 22. 11. 2016 vyhodnotil jako dotaz na názor, respektive žádost o právní radu či analýzu. V té souvislosti konstatuje, že v rámci aplikační praxe Informačního zákona se pod „dotazy na názory“ nejčastěji řadí právě různé typy žádosti o poskytnutí právních výkladů a stanovisek. Povinnost povinného subjektu poskytovat právní výklady v režimu Informačního zákona však neexistuje. Pokud tedy povinný subjekt obdrží žádost o poskytnutí právního výkladu, podanou žadatelem s přímým odkazem na Informační zákon, je třeba žádost s odkazem na § 2 odst. 4 odmítnout.

Z ustálené judikatury vyplývá jednoznačný závěr, že ustanovení § 2 odst. 4 informačního zákona je třeba vykládat podle jeho účelu, jímž je bránit povinné subjekty před tím, aby se na ně žadatelé v režimu uvedeného zákona obraceli s žádostmi o zaujetí stanoviska v blíže specifikované věci, provedení právního výkladu, vytvoření či obstarání nové informace (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2014, č. j. 3 As 55/2014-33).

Povinný subjekt tak dále konstatuje, že i když má žadatel právo žádat jakoukoli informaci, povinné subjekty musí při vyřizování žádostí o poskytnutí informací postupovat v souladu se zákonem. Nejvyšší soud jakožto povinný subjekt tedy nemůže v rozporu s § 2 odst. 4 informačního zákona poskytovat právní poradenství, které spočívá i v návodu na procesní postupy žadatele při různých řízeních. Jediný povinný procesní návod je zakotven v § 68 správního řádu, kdy povinný subjekt musí poučit žadatele o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí odvolání (viz níže).

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem povinný subjekt žádost sp. zn. Zin 183/2016 ze dne 22. 11. 2016 vyhodnotil v části zahrnující body 2) a 3) jako dotaz na názor ve smyslu § 2 odst. 4 Informačního zákona a dle § 15 odst. 1 Informačního zákona žádost v těchto bodech částečně odmítl.

Povinný subjekt závěrem pro úplnost uvádí, že osoby, které poskytují právní rady, jsou předmětem zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Žadateli proto doporučuje najmout si pro zodpovězení výše vyřčených právních otázek advokáta a odkazuje přitom na seznam advokátů, který žadatel nalezne na webové stránce České advokátní komory www.cak.cz.


Poučení:
Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace lze podle § 16 odst. 1 Informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání, které se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) Informačního zákona

K bodu 1) žádosti o poskytnutí informace sp. zn. Zin 186/2016 ze dne 22. 11. 2016 povinný subjekt sděluje žadateli následující:
Předseda Nejvyššího soudu je především orgánem státní správy soudů, přičemž kompetence předsedy Nejvyššího soudu jsou taxativně vymezeny v zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Konkrétní způsoby, jakými předseda Nejvyššího soudu vykonává státní správu Nejvyššího soudu, jsou vymezeny v § 124 zákona o soudech a soudcích. Dále je potřeba v odpovědi zdůraznit, že primárním úkolem státní správy soudů je vytvářet soudům podmínky k řádnému výkonu soudnictví, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné (srov. § 118 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích). Správa soudů je od vlastní jurisdikce přísně oddělena, neboť výkon státní správy soudů nesmí zasahovat do principu nezávislosti soudů (srov. § 118 odst. 2 zákona o soudech a soudcích a zejména čl. 81 a 82 Ústavy České republiky). Odrazem této zásady je i vyloučení přezkumu postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti z kompetence předsedy soudu (srov. § 164 odst. 2 zákona o soudech a soudcích). Jinými slovy, ani předseda Nejvyššího soudu nemůže z titulu své funkce podrobovat testu správnosti či zákonnosti jakýkoliv úkon senátu Nejvyššího soudu, jehož není členem, a proto nemůže do nezávislosti rozhodování soudců zasahovat způsobem, že by soudcům nařizoval či určoval, jak mají v jednotlivých věcech rozhodnout, které argumenty a názory mají brát při rozhodování na zřetel (srov. § 79 odst. 2 a § 118 odst. 2 zákona o soudech a soudcích). Soudcovská nezávislost samozřejmě není absolutní, neboť soudce při svém rozhodování nemůže postupovat libovolně, nýbrž je vázán zákonem (srov. § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích).


Poučení:
Pokud se způsobem vyřízení Vaší žádosti v bodě 1) nesouhlasíte, můžete podle § 16a odst. 1 Informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává k povinnému subjektu, který informaci poskytl.


Mgr. Petr Tomíček, vedoucí oddělení styku s veřejností
pověřený poskytováním informací podle Informačního zákona