Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 2/2018

R O Z H O D N U T Í
Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Informační zákon“), rozhodl o žádosti J. K., (dále jen „žadatel“), ze dne 4. 1. 2018, sp. zn. Zin 2/2018,

takto:

I. Podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 4 písm. a) Informačního zákona se žádost J. K. v rozsahu bodu 3 – poskytnutí výroku/-ů a znění rozhodnutí, částečně o d m í t á.

II. Podle § 15 odst. 1 Informačního zákona ve spojení s § 8a Informačního zákona a § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, se žádost žadatele částečně o d m í t á tak, že v kopiích požadovaných rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu nebudou poskytnuty osobní údaje účastníků řízení.
Odůvodnění:

Povinný subjekt obdržel dne 4. 1. 2018 žádost o poskytnutí informace, evidovanou pod sp. zn. Zin 2/2018, kterou žadatel formuloval takto:

„Vážený Nejvyšší soude, médií proběhla zpráva, že Nejvyšší soud zrušil zprošťující rozsudek exprimátora Č. B. J. T. ve věci podpisu dodatku IT smlouvy (případ Bitservis), podstatné změny, bez vypsání výběrového řízení a bez projednání a schválení radou. (…) Žádám povinnou osobu: Nejvyšší soud, Burešova 20, 657 37 Brno o poskytnutí těchto informací:

1) Identifikaci rozsudku I. stupně (kdo vydal, sp. zn., datum vydání – Krajský soud v Českých Budějovicích. Výrok (y). Poskytnutí tohoto rozsudku.
2) Identifikaci rozsudku II. stupně (kdo vydal, sp. zn., datum vydání) – Vrchní soud v Praze. Výrok (y). Poskytnutí tohoto rozsudku.
3) Identifikaci zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu (kdo vydal, sp. zn., datum vydání). Výrok (y). Předpokládané datum písemného vyhotovení rozsudku. Poskytnutí tohoto rozsudku, jakmile bude písemně vyhotoven.“

Podle § 15 odst. 1 Informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

K výroku I. rozhodnutí:
Podle § 11 odst. 4 písm. a) Informačního zákona „povinné subjekty (dále) neposkytnou informace o probíhajícím trestním řízení.“

Pojem trestního řízení je definován v § 12 odst. 10 věta první zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), jako řízení podle trestního řádu a podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Odborná komentářová literatura (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 257) uvádí, že trestní řízení je nejširší pojem, který označuje veškerý proces upravený trestním řádem. Jde o širší pojem, než je trestní stíhání, neboť zahrnuje i úkony, které nelze zahrnout pod trestní stíhání, např. zadržení podezřelé osoby před zahájením trestního stíhání (§ 76 trestního řádu), vykonávací řízení (§ 315 až 362 trestního řádu), řízení o dovolání (§ 265a až 265s trestního řádu), řízení o stížnosti pro porušení zákona (§ 266 až 276 trestního řádu), řízení o návrhu na povolení obnovy (§ 277 až 286 trestního řádu), řízení o zahlazení odsouzení (§ 363 až 365 trestního řádu). Povinný subjekt dále odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že uvedené ustanovení § 11 odst. 4 písm. a) Informačního zákona bude zásadně aplikovatelné ve vztahu k tzv. trestnímu řízení v užším smyslu (tj. trestnímu stíhání konkrétní osoby končícímu právní mocí rozsudku nebo jiného rozhodnutí ve věci samé) s tím, že v souvislosti s informacemi vztahujícími se k dalším fázím trestního řízení (např. k řízení vykonávacímu), bude věcí konkrétního posouzení povinného subjektu v rámci jeho diskreční pravomoci, nakolik by poskytnutím daných informací mohl být zmařen nebo ohrožen účel trestního řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2010, č. j. 1 As 97/2009-119, uveřejněný pod č. 2166/2011 Sb. NSS).

Nejvyšší soud bez výjimky respektuje ustálenou praxi ve vztahu k informování o své rozhodovací činnosti, podle které se jednotlivá rozhodnutí soudu, včetně samotného výroku rozhodnutí, poskytují „třetím osobám“ až poté, kdy jsou řádně doručena všem účastníkům řízení. V opačném případě má Nejvyšší soud za to, že by mohlo dojít ke zpochybňování jeho nestrannosti a nezávislosti a tedy k ohrožení účelu trestního řízení.

V předmětné věci k dnešnímu dni však nemá povinný subjekt doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu všem účastníkům řízení potvrzeno.

Účelem trestního řízení je bezesporu provedení řádného zákonného procesu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listiny“). Mezi záruky spravedlivého procesu garantovaného čl. 36 Listiny patří mimo jiné i rozhodování nezávislým a nestranným soudem ve smyslu čl. 81 a 82 Ústavy. Jak uvádí komentářová literatura (srov. Sládeček, V., Mikule, V., Suchánek, R., Syllová, J.: Ústava České republiky. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 872): „Nezávislost a nestrannost jsou neodmyslitelnými atributy pojmu soud. Jeho nestrannost a nezávislost je hodnotou, jež prospívá všem, neboť je jednou ze záruk rovnosti a právní jistoty v demokratické společnosti. Pouze nestranný soud je způsobilý poskytovat skutečnou spravedlnost vždy a všem, přičemž jedním z prostředků zaručujících nestrannost soudu je soudcovská nezávislost.“.

Den, kdy je konkrétní rozhodnutí doručeno účastníkům řízení, Nejvyšší soud nemůže ovlivnit, neboť není doručujícím orgánem. Tímto je zpravidla soud prvního stupně, který v každé dané věci rozhodoval v samotném úvodu řízení. Doručování rozhodnutí Nejvyššího soudu (obecně výsledku dovolacího řízení) přímo řeší § 86 odst. 2 a 3 Kancelářského řádu Nejvyššího soudu, ve znění platném od 1. 11. 2010, k dohledání na internetových stránkách Nejvyššího soudu pod odkazem:

http://www.nsoud.cz/Judikatura/ns_web.nsf/0/CB12B13F347A4EC7C1257F7A003886A3/$file/Kancelarsky%20rad.pdf.

Citované znění § 86 odst. 2 a 3 Kancelářského řádu Nejvyššího soudu:
„ (2) Není-li stanoveno jinak, nebo nevyplývá-li něco jiného z procesního předpisu, rozhodnutí, jímž se řízení u soudu o opravném prostředku končí, doručuje procesní soud, jehož rozhodnutí bylo napadeno, popř. jemuž byl vrácen spis.
(3) Způsob doručení určí v referátu předseda senátu, soudce, který vyřizuje věc, případně asistent soudce; přitom zvolí takový způsob doručování, který šetří čas a náklady soudu a osob či orgánů, jimž se doručuje.“

Jelikož povinný subjekt neobdržel do dnešního dne potvrzení (doručenky) o řádném doručení rozhodnutí, které v této věci vydal pod sp. zn. 5 Tdo 334/2017, a protože je s ohledem na § 14 odst. 5 písm. d) Informačního zákona povinen ve lhůtě 15 dnů od podání žádosti buď informaci poskytnout anebo vydat rozhodnutí podle § 15 téhož zákona, nemá aktuálně jinou možnost, než žádost sp. zn. Zin 12/2018 ze dne 4. 1. 2018 v části bodu 3 odmítnout. Povinný subjekt si zároveň uvědomuje, že podle § 12 Informačního zákona „povinnost odepřít informaci trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod odepření.“

Nejvyšší soud souběžně s výše uváděnou praxí v seznamování jednotlivých účastníků řízení s výsledky rozhodovací činnosti zveřejňuje veškerá vydávaná rozhodnutí o dovolání na svých webových stránkách www.nsoud.cz. Jedná se o zveřejňování anonymizovaných kopií rozhodnutí, obvykle ve lhůtě 60 dnů od data, kdy příslušný senát definitivně vypravil kompletní spis s odůvodněným rozhodnutím k prvoinstančnímu soudu a věc tzv. „odškrtl“. Jestliže v tomto případě byl spis k soudu prvního stupně vypraven dne 21. 12. 2017, pak se na webových stránkách www.nsoud.cz objeví jeho anonymizovaná kopie nejpozději dne 20. 2. 2018.

K výroku II. rozhodnutí:

Podle § 8a Informačního zákona „informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu.“

Podle § 4 písm. a) zákona 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, „osobním údajem je jakákoli informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu“.

Podle § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb. je zpracováním osobních údajů mj. též jejich šíření, předávání nebo zveřejňování. Podle § 5 odst. 2 tohoto zákona může správce údajů zpracovat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů a bez tohoto souhlasu jen za podmínek stanovených v citovaném ustanovení.

Nejvyšší soud však nemá od subjektů těchto údajů souhlas s předáním jiné osobě, a ani nesplňuje další podmínky § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., což poskytuje zákonný důvod pro částečné odmítnutí předmětné žádosti o poskytnutí informace v bodech 1) a 2) v souladu s § 8a Informačního zákona. Nejvyšší soud proto při vydání tohoto rozhodnutí (konkrétně výrok II.) ve věci žádosti o poskytnutí informace sp. zn. Zin 2/2018 upřednostnil právo na ochranu osobnosti a osobních údajů podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod nad právem na informace podle čl. 17 odst. 5 Listiny. Povinný subjekt má za to, že tímto rozhodnutím současně žadateli nijak výrazně neomezil obsah poskytované informace.

S ohledem na výše uvedené povinný subjekt rozhodl výrokem II. tak, že žádost o poskytnutí informace v rozsahu osobních údajů obsažených v textu rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 20 T 7/2014 – 3434, a Vrchního soudu v Praze, č. j. 11 To 90/2016 – 3598, v souladu s § 8a Informačního zákona ve spojení s § 15 odst. 1 Informačního zákona částečně odmítl a zasílá žadateli pouze anonymizované kopie požadovaných rozhodnutí.

Poučení:
Proti rozhodnutí povinného subjektu o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace lze podle § 16 odst. 1 Informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání. Odvolání se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) Informačního zákona

Povinný subjekt požadované informace pod bodem 1) a 2), s výjimkou těch informací, o jejichž odmítnutí rozhodl výše uvedeným výrokem II., poskytuje formou tištěných příloh – „Rozsudek Vrchního soudu v Praze, č. j. 11 To 90/2016 – 3598“ a „Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 20 T 7/2014-3434“, které jsou součástí tohoto rozhodnutí. V podbodech žádosti (identifikace rozsudku – kdo vydal, sp. zn., datum vydání, výroky) odkazuje právě na samotná znění přiložených rozhodnutí.

K poskytnutým informacím v bodě 1) a 2) žádosti považuje povinný subjekt za důležité uvést, že anonymizovanými kopiemi rozhodnutí nižších soudů přímo disponoval. Pokud by tomu tak nebylo, pak by s ohledem na ustálenou praxi musel žadatele odkázat, aby si o anonymizované kopie zažádal přímo u nalézacího a odvolacího soudu. Nejvyšší soud totiž anonymizované kopie rozhodnutí nižších soudů sám nevytváří.

K bodu 3) povinný subjekt sděluje požadované informace, s výjimkou těch informací, o jejichž odmítnutí rozhodl výše uvedeným výrokem I.: Předmětné rozhodnutí, usnesení č. j. 5 Tdo 334/2017 – I –  98, bylo Nejvyšším soudem vydáno dne 26. 10. 2017. Rozhodnutí vydal senát trestního kolegia Nejvyššího soudu č. 5, kterému předsedala JUDr. Blanka Roušalová.

Poučení:
Pokud se způsobem vyřízení žádosti v části, kde jsou poskytovány informace, žadatel nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 Informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


Mgr. Petr Tomíček, vedoucí oddělení styku s veřejností Nejvyššího soudu,
pověřený vyřizováním žádostí podle Informačního zákona



Přílohy (tištěné):
Rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 11 To 90/2016 - 3598
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 20 T 7/2014 - 3434