Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 32/2018

R O Z H O D N U T Í
Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Informační zákon“), rozhodl o žádosti K. B. (dále jen „žadatelka“), ze dne 23. 2. 2018, sp. zn. Zin 32/2017,

takto:

I. Podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 a § 3 odst. 3 Informačního zákona se žádost ohledně požadavku na poskytnutí textu zdůvodnění odměn předsedy Nejvyššího soudu, místopředsedy Nejvyššího soudu, ředitele kanceláře předsedy Nejvyššího soudu, ředitele správy Nejvyššího soudu a bezpečnostního ředitele částečně o d m í t á, neboť se jedná o požadavek na vytvoření nové informace.

II. Podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) Informačního zákona se žádost ohledně požadavku žadatelky na zdůvodnění odměn ředitelky kanceláře místopředsedy Nejvyššího soudu částečně o d m í t á, neboť žádost v této části směřuje k poskytnutí vnitřního pokynu povinného subjektu.
Odůvodnění:

Povinný subjekt obdržel dne 23. 2. 2018 žádost o poskytnutí informace sp. zn. Zin 32/2018, kterou žadatelka formulovala takto:
„Dovoluji si obrátit se na Vás v rámci projektu transparentního informování veřejnosti o odměnách nejvyšších státních úředníků, a na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění, požádat o poskytnutí následujících informací: informaci o výši veškerých platů (včetně, avšak nikoli výlučně, osobního ohodnocení a všech příplatků), odměn (včetně, avšak nikoli výlučně odměny řádné, mimořádné a odměny za plnění cílových úkolů), jiných příjmů a benefitů spojených s výkonem funkce (včetně, avšak nikoli výlučně, odměny za působení v dozorčích orgánech a naturální požitky – nepeněžitý příjem spočívající v užívání služebního vozidla, poskytnuté ubytování), zdůvodnění mimořádné odměny, počet odpracovaných měsíců u osob na pozicích:
- předseda Nejvyššího soudu
- místopředseda Nejvyššího soudu
- Ředitel kanceláře předsedy Nejvyššího soudu
- Ředitelka kanceláře místopředsedy Nejvyššího soudu
- Ředitel správy Nejvyššího soudu
- Bezpečnostní ředitel
a to za kalendářní rok 2016 a 2017 (vyplacených, resp. poskytnutých v souvislosti s výkonem uvedené pozice, resp. funkce za období od 1.1.2016 do 31.12.2016 a 1.1.2017 do 31.12.2017)(…).“

Podle § 15 odst. 1 Informačního zákona „Pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.

Podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny. Podle čl. 17 odst. 5 Listiny jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Zákonem, který provádí uvedené ustanovení čl. 17 odst. 5 Listiny, je právě Informační zákon. Podle § 1 Informačního zákona tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje pravidla pro poskytování informací a dále upravuje podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím.

K výroku I. rozhodnutí:
Podle § 2 odst. 4 Informačního zákona se „povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Podle § 3 odst. 3 Informačního zákona „Informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoli obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.

Za požadavek na vytvoření nové informace ve smyslu § 2 odst. 4 Informačního zákona lze považovat i žádost, která směřuje k poskytnutí neexistující informace, tedy informace, která nikdy neexistovala (nikdy nevznikla). Odborná komentářová literatura (srov. Furek, A., Rothanzl, L., Jirovec, T.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 1. vydání. Praha. C. H. Beck, 2016, s. 63) k tomu uvádí: „Z hlediska hmotněprávního pak může být žádost odmítnuta, jsou-li splněny dvě podmínky: požadovaná informace u povinného subjektu neexistuje (nebyla vytvořena, resp. zaznamenána ve smyslu § 3 odst. 3, případně v době podání žádosti u povinného subjektu již neexistuje) a současně povinný subjekt nemá zákonnou povinnost danou informací disponovat.“

Povinný subjekt konstatuje, že účelem této výluky je určitá míra ochrany povinných subjektů před nutností vytvářet nové informace jen pro účely zpracování odpovědi na žádost (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2012, č. j. 4 As 37/2011-93, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 8 As 9/2013-30). Pokud tedy povinný subjekt obdrží žádost o vytvoření nových informací s odkazem na Informační zákon, je třeba žádost s odkazem na § 2 odst. 4 téhož zákona odmítnout (rozhodnutím o odmítnutí žádosti).

Dle § 134 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“) „Za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu.“ Jak uvádí komentářová literatura „Při rozhodování o četnosti a výši poskytovaných odměn je zaměstnavatel fakticky limitován pouze množstvím finančních prostředků určených na platy, které má k dispozici, a tím, že je přednostně povinen finančně pokrýt nárokové složky platu. Odměnu může zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout za splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu. Posouzení mimořádnosti či významnosti pracovního úkolu náleží plně do pravomoci zaměstnavatele. Mimořádnost se obvykle posuzuje ve vztahu k rozsahu běžně plněných úkolů, může však být spatřována i ve flexibilním přístupu zaměstnance k jednotlivým pracovním úkolům, které je potřeba splnit ihned nebo v krátkém termínu. Pouze na rozhodnutí zaměstnavatele také záleží, který z úkolů, které v rámci své činnosti zajišťuje, bude považovat za zvlášť významný.“ (srov. Bělina, M., Drápal, L. a kol. Zákoník práce. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015. s. 725). Na rozdíl od tzv. cílové odměny (§ 134a zákoníku práce), u které musí před započetím plnění úkolu zaměstnavatel zaměstnanci oznámit výši odměny a hodnotitelné nebo měřitelné ukazatele, u odměny dle § 134 zákoníku práce není žádný takový písemný pokyn vyžadován. Stejně tak zákon nevyžaduje ani písemné odůvodnění případných mimořádných odměn.

V případě povinného subjektu, je písemné odůvodnění odměn vyžadováno u všech zaměstnanců, kteří v rámci organizační struktury nepodléhají přímo působnosti předsedy Nejvyššího soudu. V tomto případě pak přímý nadřízený konkrétního zaměstnance předkládá písemný návrh výše odměn a jejich odůvodnění předsedovi Nejvyššího soudu. V případě zaměstnanců, kteří v rámci organizační struktury spadají přímo pod předsedu Nejvyššího soudu, pak toto písemné hodnocení vytvářeno není, neboť jejich hodnocení, včetně přidělování odměn, provádí přímo předseda Nejvyššího soudu. Těmito osobami z předmětné žádosti jsou ředitel kanceláře předsedy Nejvyššího soudu, ředitel správy Nejvyššího soudu a bezpečnostní ředitel.

Dále je třeba říci, že plat předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu je stanoven zákonem 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon č. 236/1995 Sb.“), přičemž tento zákon žádné mimořádně odměny pro tyto funkce nepřipouští.

Vzhledem k tomu, že žádný právní předpis povinnému subjektu neukládá vytváření odůvodnění mimořádných odměn zaměstnanců (§ 134 zákoníku práce), v tomto případě ředitele kanceláře předsedy Nejvyššího soudu, ředitele správy Nejvyššího soudu a bezpečnostního ředitele, nejsou povinným subjektem tato odůvodnění vytvářena. Předseda a místopředseda Nejvyššího soudu zároveň nemají ze zákona na odměny nárok. Žádost žadatelky o odůvodnění odměn byla proto u předsedy Nejvyššího soudu, místopředsedy Nejvyššího soudu, ředitele kanceláře předsedy Nejvyššího soudu, ředitele správy Nejvyššího soudu a bezpečnostního ředitele výrokem I. rozhodnutí odmítnuta, neboť taková informace požadovaná žadatelkou neexistuje.

K výroku II. rozhodnutí:
Podle § 11 odst. 1 písm. a) Informačního zákona „Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: a) se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu.“

Vnitřní pokyn lze pak definovat jako akt „individuální, řešící určitou situaci ad hoc (konkrétní příkaz pracovníkovi povinného subjektu ve vazbě na určitou individualizovanou záležitost).(…) Samotná skutečnost, že určitý dokument nebo informace k němu se vztahující má povahu interního aktu, však bez dalšího neznamená, že by jeho poskytnutí mohlo být odepřeno, resp. omezeno. Zákon totiž toto omezení váže na splnění další podmínky, jíž je výlučný vztah požadované informace k vnitřnímu pokynu nebo personálnímu předpisu. To znamená, že daná informace se vztahuje výhradně „dovnitř“ povinného subjektu a autoritativně neovlivňuje žádným způsobem, přímo či nepřímo, činnost povinného subjektu navenek, tedy činnost vůči osobám, které nejsou povinnému subjektu personálně nebo jinak podřízeny. Přitom není rozhodné, zda se jedná o „vrchnostenskou“ činnost povinného subjektu nebo nikoli.“ (srov. Furek, A., Rothanzl, L., Jirovec, T. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 489 – 615)

K odůvodnění odměn ředitelky kanceláře místopředsedy Nejvyššího soudu povinný subjekt uvádí, že byť se jedná o existující informaci, rozhodl o částečném odmítnutí žádosti žadatelky v tomto bodě, neboť se, s odkazem na výše citovanou komentářovou literaturu, jedná o informaci mající výlučně vnitřní charakter, která žádným způsobem neupravuje činnost povinného subjektu vně vůči třetím osobám. Selektivní poskytnutí této požadované informace nemůže bez dalšího splnit účel, kterým žadatelka argumentuje, neboť pouhá informace o odůvodnění mimořádných odměn bez dalších podrobných komplexních informací např. o každodenní náplni práce ředitelky kanceláře místopředsedy soudu, informací o čerpání dovolené či případně době nemoci ve sledovaném období a dalších informací, nemůže dát veškerá potřebná vstupní data pro relevantní posouzení výše mimořádných odměn a jejich „veřejnou“ kontrolu.

Poučení:
Proti rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace lze podle § 16 odst. 1 Informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání, které se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) Informačního zákona

Povinný subjekt tímto žadatelce poskytuje veškeré požadované informace, s výjimkou těch informací, o jejichž odmítnutí rozhodl výše uvedenými výroky I. a II.:

- V níže uvedených tabulkách je u každé z požadovaných funkcí ve vymezeném období uveden vždy celkový hrubý a celkový čistý příjem, výše nezdanitelných náhrad, výše hrubých odměn (jakou částku z celkového hrubého příjmu tvořily hrubé odměny) a počet odpracovaných měsíců v dané funkci za požadované období.

Dále je třeba uvést, že náhrady jsou předsedovi a místopředsedovi Nejvyššího soudu poskytovány dle § 5 ve spojení s § 32 odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb.

Aktuální znění § 5 zákona č. 236/1995 Sb.: Náhrady výdajů

(1) Náhrady výdajů spojených s výkonem funkce jsou peněžitá plnění poskytovaná za podmínek, ve výši a ve formách dále stanovených. Představiteli a soudci, o nichž to stanoví tento zákon, se nahrazují

a) výdaje na reprezentaci,

b) výdaje na dopravu vlastním vozidlem nebo nájemným dopravním prostředkem z místa trvalého pobytu do místa sídla orgánu, v němž vykonává funkci, a zpět, v místě sídla tohoto orgánu a při cestách spojených s výkonem funkce,

c) výdaje na dopravu veřejnými hromadnými dopravními prostředky, s výjimkou letecké dopravy, při tuzemských cestách spojených s výkonem funkce (dále jen "tuzemské cesty"),

d) výdaje na leteckou dopravu při tuzemských cestách,

e) výdaje na dopravu při zahraničních cestách spojených s výkonem funkce (dále jen "zahraniční cesty"),

f) výdaje na stravování při tuzemských cestách,

g) výdaje na stravování a některé další výdaje při zahraničních cestách,

h) výdaje na ubytování při tuzemských cestách,

ch) výdaje na ubytování při zahraničních cestách,

i) výdaje na přechodné ubytování v místě sídla orgánu, v němž vykonává funkci,

j) výdaje na odborné a administrativní práce,

k) výdaje na činnost průvodce nebo osobního asistenta,

l) výdaje na odbornou literaturu.

(2) Náhrady výdajů uvedených v odstavci 1 se poskytují formou

a) peněžitého plnění poskytovaného měsíčně v předem stanovené výši k úhradě jednoho druhu výdajů (dále jen "jednoúčelová paušální náhrada") nebo k úhradě více druhů výdajů (dále jen "víceúčelová paušální náhrada"),

b) náhrady prokázaných výdajů,

c) náhrady prokázaných výdajů až do stanovené výše.

(3) Náhrady výdajů podle odstavce 2 písm. a) se stanoví procentem z platové základny (§ 3 odst. 3) a zaokrouhlují se na 100 Kč nahoru.

Aktuální znění § 32 zákona č. 236/1995 Sb.: Náhrady výdajů

(1) Soudci náleží

a) víceúčelová paušální náhrada výdajů podle § 5 odst. 1 písm. a) a l) ve výši 5,5 % platové základny,

b) náhrada prokázaných výdajů podle § 5 odst. 1 písm. c), e), f), g), h) a ch).

(2) Předsedovi a místopředsedovi Nejvyššího soudu a předsedovi a místopředsedovi Nejvyššího správního soudu náleží

a) víceúčelová paušální náhrada podle § 5 odst. 1 písm. a), c) a f), a to

1. předsedovi Nejvyššího soudu a předsedovi Nejvyššího správního soudu ve výši 51 % platové základny,

2. místopředsedovi Nejvyššího soudu a místopředsedovi Nejvyššího správního soudu ve výši 30 % platové základny,

b) náhrada prokázaných výdajů podle § 5 odst. 1 písm. d), e), h) a ch),

c) náhrada výdajů podle § 5 odst. 1 písm. g) ve výši dvojnásobku sazby stanovené zvláštním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru.



POZNÁMKA KE ZVEŘEJNĚNÍ DOPROVODNÉ INFORMACE (§ 5 odst. 3 Informačního zákona): Na tomto místě byly žadatelce poskytnuty tabulky obsahující výši čistého příjmu, hrubého příjmu, náhrad, hrubé odměny a počet měsíců ve funkci jednotlivých funkcionářů Nejvyššího soudu za rok 2016 a 2017. S ohledem na ochranu soukromého života dotčených osob, které nedaly souhlas k dalšímu šíření poskytovaných informací ve veřejném prostoru, zveřejňuje povinný subjekt tuto informaci pouze formou tzv. doprovodné informace. Tento postup v odůvodněných případech připouští komentářová literatura (viz níže).

Mimo výše uvedeného jsou předsedovi a místopředsedovi Nejvyššího soudu poskytována naturální plnění dle § 6 ve spojení s § 33 Zákona č. 236/1995 Sb.

Aktuální znění § 6 zákona č. 236/1995 Sb.: Naturální plnění

(1) Naturální plnění jsou věcná plnění a služby poskytované nebo hrazené za podmínek, v rozsahu a ve formách dále stanovených. Představiteli nebo soudci, o nichž to stanoví tento zákon, náleží tato naturální plnění:

a) užívání služebního vozidla s řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k osobní dispozici,

b) užívání služebního vozidla s řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k umožnění styku s rodinou,

c) užívání služebního vozidla bez řidiče k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k umožnění styku s rodinou,

d) užívání přiměřeně vybaveného bytu,

e) ubytování v místě sídla orgánu, pokud v tomto místě nemá trvalý pobyt,

f) užívání jedné přiměřeně vybavené kanceláře ve svém volebním kraji nebo ve svém volebním obvodu zřízené po dohodě s poslancem,

g) užívání nemovitostí tvořících sídlo prezidenta republiky,

h) úhrada zdravotních služeb,

ch) přednostní zřízení účastnické telefonní stanice,

i) zřízení a užívání jedné účastnické telefonní stanice,

j) zřízení a užívání dvou účastnických telefonních stanic.

(2) Naturální plnění uvedená v odstavci 1 se poskytují

a) naturální formou a úhradou nákladů nebo

b) úhradou nákladů.

(3) Pokud z provozních nebo jiných vážných důvodů nelze poskytnout naturální plnění, náleží místo tohoto plnění náhrada výdajů ve výši peněžité hodnoty naturálního plnění, jestliže lze účelu, pro který byl nárok na naturální plnění stanoven, dosáhnout i peněžitým plněním.

Aktuální znění § 33 zákona č. 236/1995 Sb.: Naturální plnění

(1) Předsedovi a místopředsedovi Nejvyššího soudu a předsedovi a místopředsedovi Nejvyššího správního soudu náleží naturální plnění podle

a) § 6 odst. 1 písm. d) bez nároku na náhradu výdajů spojených s užíváním bytu,

b) § 6 odst. 1 písm. i).

(2) Předsedovi Nejvyššího soudu a předsedovi Nejvyššího správního soudu náleží dále naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. a) a místopředsedovi Nejvyššího soudu a místopředsedovi Nejvyššího správního soudu podle § 6 odst. 1 písm. b).

(3) Předsedovi vrchního soudu náleží naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. b) a i).


Pro úplnost povinný subjekt sděluje, že všem zaměstnancům Nejvyššího soudu jsou poskytovány stravenky, dále mohou zaměstnanci soudu čerpat také další prostředky z Fondu kulturních a sociálních potřeb. Nicméně, tyto benefity nijak nesouvisí s výkonem konkrétní funkce. Zároveň je třeba upozornit, že např. služební mobilní telefon nebo služební notebook nelze považovat za benefit, neboť jsou zaměstnancům poskytovány čistě za účelem plnění jejich pracovních povinností a nikoliv pro osobní účely.

V souvislosti s takto poskytovanými informacemi je třeba poukázat na skutečnost, že výše platů a mimořádných odměn úzce souvisí s druhem práce, její složitostí a množstvím, mírou odpovědnosti, druhem pracovního úvazku či konkrétními výsledky práce každého jednotlivého zaměstnance. Je otázkou, nakolik jsou pro účel deklarovaný žadatelkou tyto poskytnuté požadované informace (výše platů, náhrad a případných odměn) komplexní.

Povinný subjekt žadatelku upozorňuje, že požadované údaje poskytuje v rámci politiky transparentnosti, avšak pouze pro její osobní potřebu a jakékoliv další nakládání s poskytnutými údaji, včetně jejich zveřejňování, je odpovědností žadatelky, a to včetně všech možných právních dopadů. Komentářová literatura (srov. Furek, A., Rothanzl, L., Jirovec, T.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2016, s. 236) k tomuto uvádí: „Nejčastěji se v této souvislosti diskutuje o zveřejnění osobního údaje, získaného na základě žádosti žadatelem, na internetu. Zveřejnění osobních údajů, které žadatel získá na základě individuální žádosti, pokud by bylo jejich dalším zpracováváním, by bylo možné jen při splnění podmínek daných zákonem o ochraně osobních údajů, a to jak z hlediska povinného souhlasu (§ 5 odst. zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů), tak z hlediska legitimnosti zveřejnění, tedy zpřístupnění pro předem neurčený okruh osob (srov. § 5 odst. 3 a § 10 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů: „Provádí-li správce zpracování osobních údajů na základě zvláštního zákona, je povinen dbát práva na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů. Při zpracování osobních údajů správce a zpracovatel dbá, aby subjekt údajů neutrpěl újmu na svých právech, zejména na právu na zachování lidské důstojnosti, a také dbá na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů.“). Podobně je nutné zvažovat, zda zveřejnění oprávněně získané informace nemůže poškodit fyzickou osobu (srov. občanskoprávní ochrana osobnosti v § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – nov), zejména pak § 90 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – nový, podle něhož „Zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.“).

Osoby ve funkcích, na které předmětná žádost směřuje, mají v řízení o vyřízení žádosti postavení dotčených osob (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012 – 62, bod 108 a násl.). Dle § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), ve spojení s § 20 odst. 4 věta druhá Informačního zákona je dotčeným osobám přiznáno postavení účastníka řízení. Zásady součinnosti s dotčenými osobami jsou pak upraveny v § 4 správního řádu. Vzhledem k jejich postavení v řízení mají právo se k předmětné žádosti vyjádřit. S ohledem na příslušná ustanovení zákona, bude rozhodnutí v předmětné věci dle § 72 odst. 1 správního řádu doručeno všem účastníkům řízení, tedy i dotčeným osobám, a dotčené osoby mohou využít opravných prostředků.

Podle § 5 odst. 3 Informačního zákona „Do 15 dnů od poskytnutí informací na žádost povinný subjekt tyto informace zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup“. Vzhledem k ochraně soukromého života dotčených osob je záměrem povinného subjektu tuto povinnost splnit zveřejněním doprovodné informace. Tento postup připouští v odvodněných případech komentářová literatura: „S ohledem na skutečnost, že zveřejnění osobních údajů na internetu zasahuje do práv dotčených osob mnohem intenzivněji, než jejich zpřístupnění ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o informace, připouští však praxe v tomto případě provedení testu proporcionality a na jeho základě zveřejnění „pouhé“ doprovodné informace o tom, že o určitých zaměstnancích byla poskytnuta informace o platu či odměně (srov. společné stanovisko Ministerstva vnitra s Úřadem pro ochranu osobních údajů č. 1/2012, http://www.mvcr.cz/odk2/soubor/stanovisko-odk-2012-1-pdf.aspx). Rozsudek rozšířeného senátu tento postup nevylučuje a navazující rozsudek NSS č. j. 4 As 90/2013-44 s provedením testu proporcionality v případě zveřejňování informací naopak výslovně počítá.“ (srov. Furek, A., Rothanzl, L., Jirovec, T.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 426 – 462).

Povinný subjekt žadatelce sděluje, že výše uvedené dotčené osoby udělily svůj souhlas s poskytnutím osobních údajů pouze za účelem vyřízení žádosti sp. zn. Zin 32/2018, avšak tento souhlas nemůže být automaticky chápán jako souhlas těchto dotčených osob k dalšímu šíření informací ve veřejném prostoru.

Povinný subjekt znovu, jak již bylo uvedeno v rámci odůvodnění rozhodnutí výše, upozorňuje, že podle čl. 17 odst. 5 Listiny jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Ostatně, zdůrazňují to i body 126 a 127 nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 1378/16 ze dne 17. 10. 2017, které odkazují na test proporcionality uplatňovaný Evropským soudem pro lidská práva při aplikaci čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Právě na základě tohoto testu je potřeba „přiměřenost“ poskytovaných informací zkoumat. V bodech 128 až 131 zmíněného nálezu odkazuje Ústavní soud na jednotlivá práva dána čl. 8 a čl. 10 Úmluvy. V bodě 131 Ústavní soud přímo nabádá, že výsledek řízení „by se v zásadě neměl lišit podle toho, zda věc byla posuzována podle čl. 8 Úmluvy, resp. čl. 10 Listiny na straně jedné, nebo podle čl. 10 Úmluvy, resp. čl. 17 Listiny, na straně druhé. Všechna tato práva zasluhují stejnou ochranu.“

Právě z tohoto důvodu, s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1378/16 ze dne 17. 10. 2017, povinný subjekt na základě provedeného testu proporcionality na jedné straně poskytuje žadatelce veškeré požadované informace, vyjma informací, o jejichž odmítnutí rozhodl výše uvedenými výroky I. a II., na straně druhé však povinný subjekt v zájmu ochrany soukromí dotčených osob zveřejní poskytnutou informaci podle § 5 odst. 3 Informačního zákona pouze formou doprovodné informace.

Poučení:
Pokud se způsobem vyřízení žádosti v místě, kde jsou poskytnuty informace, žadatelka nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 Informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


Mgr. Petr Tomíček, vedoucí oddělení styku s veřejností Nejvyššího soudu,
pověřený poskytováním informací podle Informačního zákona