Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 45/2019


ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), rozhodl o žádosti K. N., nar. XY, trvale bytem XY (dále jen „žadatelka“), ze dne 14. 3. 2019, sp. zn. Zin 45/2019,



takto:


Podle § 15 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 8a informačního zákona a čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (dále jen „nařízení GDPR“) se žádost žadatelky částečně odmítá tak, že v kopii požadované stížnosti nebudou poskytnuty osobní údaje účastníků řízení a třetích osob.


Odůvodnění:

Povinný subjekt obdržel dne 14. 3. 2019 žádost žadatelky v následujícím znění:



„Žádám Nejvyšší soud České republiky o poskytnutí informace ohledně stížnosti pana ministra Jana Kněžínka, kterou podal k Nejvyššímu soudu pro porušení zákona v souvislosti s odložením trestního oznámení Pražského hradu na brněnského politika S. B. Konkrétně žádám o poskytnutí kopie dané stížnosti. Pokud by povinný subjekt kopii dokumentu odmítl poskytnout, žádám alespoň o zdůvodnění podání stížnosti. Žádám o tyto informace v elektronické podobě podle § 4 odst. 2 zákona č. 106/99.“


K výroku rozhodnutí:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

Podle čl. 4 odst. 1 nařízení GDPR se osobními údaji rozumí „veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (dále jen „subjekt údajů“); identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby“.

Podle § 4 odst. 2 nařízení GDPR je zpracováním osobních údajů „ jakákoliv operace nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je prováděn pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení“.

Nejvyšší soud však nemá od subjektů těchto údajů souhlas s předáním jiné osobě, a ani nesplňuje další podmínky stanovené čl. 6 odst. 1 nařízení GDPR, což poskytuje zákonný důvod pro částečné odmítnutí výše uvedené žádosti o poskytnutí informace v souladu s § 8a informačního zákona. Nejvyšší soud proto při vydání tohoto rozhodnutí ve věci předmětné žádosti o poskytnutí informace sp. zn. Zin 45/2019 upřednostnil právo na ochranu osobnosti a osobních údajů účastníků řízení a třetích osob podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod nad právem na informace podle čl. 17 odst. 5 Listiny. Povinný subjekt má za to, že tímto rozhodnutím současně žadatelce nijak výrazně neomezil obsah poskytované informace.

S ohledem na výše uvedené povinný subjekt rozhodl výrokem tohoto rozhodnutí tak, že žádost žadatelky o poskytnutí informace v rozsahu osobních údajů účastníků a třetích osob obsažených v textu požadované stížnosti v souladu s § 8a informačního zákona ve spojení s § 15 odst. 1 informačního zákona částečně odmítl a zasílá žadatelce pouze anonymizovanou kopii.


Toto rozhodnutí povinný subjekt učinil i s vědomím, že požadovaná informace se týká mediálně známého případu, jehož aktéři jsou veřejnosti dostatečně známi. Jak je podrobněji vysvětleno níže, poskytuje povinný subjekt žadatelce jedinou dosud zveřejněnou kopii požadovaného dokumentu, která byla už sama o sobě anonymizována Ministerstvem spravedlnosti, jež ho vypracovalo.

 

Poučení:

Proti rozhodnutí povinného subjektu o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace je možné podle § 16 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání. Odvolání se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.



Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona

 

Povinný subjekt požadované informace, s výjimkou těch informací, o jejichž částečném odmítnutí rozhodl výše uvedeným výrokem, poskytuje formou přílohy.



Nad rámec výše uvedeného povinný subjekt uvádí, že obvykle neposkytuje žadatelům v agendě dle informačního zákona listiny ze spisů vedených v dosud nevyřízených trestních kauzách s ohledem na ustanovení § 11 odst. 4 písm. a) téhož zákona (“Povinné subjekty dále neposkytnou informace o probíhajícím trestním řízení… “). Nicméně, povinnému subjektu je známo, že požadovanou stížnost pro porušení zákona již před časem zveřejnilo v anonymizované podobě na svých webových stránkách Ministerstvo spravedlnosti ČR. Jedná se tedy o již zveřejněnou informaci, kterou publikoval v anonymizované podobě přímo její autor, a tato je tak běžně dostupná v kyberprostoru. Z tohoto důvodu povinný subjekt žadatelce mimořádně vyhověl a požadovaný dokument jí, s ohledem na výše uvedené, poskytuje rovněž v této (už zveřejněné) podobě.
 

Poučení:

Pokud se způsobem vyřízení žádosti v části, kde jsou poskytovány informace, žadatelka nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 

V Brně dne 27. 3. 2019


Mgr. Petr Tomíček
vedoucí oddělení styku s veřejností,
pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona



Příloha: stížnostS.B. - 4.3.2019.pdf