Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 46/2017

R O Z H O D N U T Í
Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Informační zákon“), rozhodl o žádosti Ing. J. N., (dále také jako „žadatel“), ze dne 21. 4. 2017, sp. zn. Zin 46/2017,
takto:

I. Podle § 15 odst. 1. ve spojení s § 2 odst. 4 písm. Informačního zákona se žádost Ing. J. N. v bodech c), d) částečně o d m í t á, neboť v těchto bodech se jedná o dotaz na názor povinného subjektu.  
II. Podle § 15 odst. 1 Informačního zákona ve spojení s § 8a Informačního zákona a § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, se žádost Ing. J. N. o poskytnutí kopií vybraných rozhodnutí Nejvyššího soudu v bodech a), b) částečně o d m í t á tak, že v kopiích požadovaných rozhodnutí nebudou poskytnuty osobní údaje jednotlivých účastníků řízení.
Odůvodnění:

Nejvyšší soud obdržel dne 21. 4. 2017 žádost o poskytnutí informace, evidovanou pod sp. zn. Zin 46/2017. Žadatel samotný text žádosti předznamenává obsáhlým popisem konkrétního civilního řízení u Krajského soudu v Ostravě, k němuž informace v rámci Informačního zákona takto sám iniciativně získává a shromažďuje. Po povinném subjektu konkrétně žádá:

„ a) poskytnout informace, obsažené ve Vašem rozhodnutí zn. 29 Odo 806/2000 a to poskytnutím jeho kopie,
b) poskytnout informace, obsažené ve Vašem rozhodnutí zn. 25 Cdo 162/2003, a to poskytnutím jeho kopie,
c) sdělit, zda se Vaše dvě usnesení vztahují i na výše popsanou situaci, že vedlejší účastenství na straně žalobce ve sporu bylo jedinou zákonem o ochraně hospodářské soutěže připuštěnou možností hájení našich práv, a pokud ano,
d) z jaké citace Vašich usnesení takový závěr plyne?

Podle § 15 odst. 1 Informačního zákona „Pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.“

K výroku I.
Povinný subjekt šetřením vyhodnotil, že informace, kterých se žadatel domáhá v rámci částí c) a d) žádosti sp. zn. Zin 46/2016 ze dne 21. 4. 2016, lze jednoznačně označit za dotazy na právní názor, popř. žádosti o právní radu. Podle § 2 odst. 4 Informačního zákona se přitom „Povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.“

Odborná literatura říká doslova (srovnej Furek, A., Rothanzl, L.: Zákon o svobodném přístupu k informacím a předpisy související, Komentář, 2 aktualizované a rozšířené vydání, Linde Praha 2012, str. 145): Ustanovení § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím bylo do Informačního zákona včleněno zákonem č. 61/2006 Sb. V důvodové zprávě k této novele se uvádí: …režim zákona o svobodném přístupu k informacím nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice. Toto ustanovení nemá v žádném případě sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, má pouze zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona – zvláště časté jsou v té souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení či zpravování smluv a podání – k vypracování takových materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu…“.

Nejvyšší soud sdílí výše prezentovanou odbornou argumentaci. Správní řízení vedené Nejvyšším soudem v rámci vyřizování žádosti o poskytnutí informace neslouží k „dovysvětlování“ jakýchkoliv soudních rozhodnutí. Právní rady jsou oprávněni poskytovat advokáti, povinný subjekt proto žadatele v bodech c), d) žádosti sp. zn. Zin 46/2017 odkazuje na seznam advokátů, který nalezne na webové stránce České advokátní komory www.cak.cz.

K výroku II.:
Žadatel se v bodech a), b) žádosti sp. zn. Zin 46/2017 domáhá poskytnutí kopií rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 806/2000 (na které je podle žadatele odkazováno v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 60/06 ze dne 23. 5. 2006) a dále kopie rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 162/2003.

Ke spisové značce 29 Odo 806/2000 je třeba předeslat, že touto spisovou značkou nebylo nikdy u Nejvyššího soudu označeno žádné řízení. Povinný subjekt však ve snaze vyhovět žadateli pátral, proč rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II  ÚS 60/06 ze dne 23. 5. 2006 obsahuje faktickou chybu, tedy odkaz na neexistující sp. zn. 29 Odo 806/2000.

Podle indicií, které vyplývají ze samotného rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 60/06, konkrétně z obsahu rozhodnutí a rovněž z Ústavním soudem uvedeného místa, kde měl být předmětný judikát Nejvyššího soudu publikován, povinný subjekt vyhodnotil, že se v tomto případě zcela jistě jedná o věc sp. zn. 29 Odo 806/2002.

Žadatel se tak v bodě a) žádosti sp. zn. Zin 46/2017 ve skutečnosti domáhá rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 806/2002.

Podle ustanovení § 8a Informačního zákona „poskytne povinný subjekt informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu“.

Podle § 4 písm. a) zákona 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, „osobním údajem je jakákoli informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu“. Podle § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb. je zpracováním osobních údajů mj. též jejich šíření, předávání nebo zveřejňování. Podle § 5 odst. 2 tohoto zákona může správce údajů zpracovat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů a bez tohoto souhlasu jen za podmínek stanovených v citovaném ustanovení.

Nejvyšší soud však nemá od subjektů těchto údajů souhlas s předáním jiné osobě, a ani nesplňuje další podmínky § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb. Úplná znění rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 29 Odo 806/2002 a sp. zn. 25 Cdo 162/2003 přitom takové osobní údaje účastníků řízení obsahují. S ohledem na výše uvedené je ale nemůže povinný subjekt zpracovávat, což poskytuje zákonný důvod pro částečné odmítnutí předmětné žádosti o poskytnutí informace v souladu s § 8a Informačního zákona.
Nejvyšší soud tak při vydání tohoto rozhodnutí (výrok II.) ve věci žádosti o poskytnutí informace sp. zn. Zin 46/2017 upřednostnil právo na ochranu osobnosti a osobních údajů podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod nad právem na informace podle čl. 17 odst. 5 Listiny.

S ohledem na výše uvedené povinný subjekt rozhodl tak, že žádost o poskytnutí informací v rozsahu osobních údajů obsažených v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 806/2002 a sp. zn. 25 Cdo 162/2003 v souladu s § 8a ve spojení s § 15 odst. 1 Informačního zákona částečně odmítl a zasílá žadateli pouze anonymizovaná znění příslušných rozhodnutí.

Poučení:
Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace lze podle § 16 odst. 1 Informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání, které se podává u povinného subjektu do 15 ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) Informačního zákona

V odpovědi na body a), b) žádosti sp. zn. Zin 46/2017 ze dne 21. 4. 2017 povinný subjekt žadateli v příloze zasílá anonymizované verze rozhodnutí sp. zn. 29 0do 806/2002 a sp. zn. 25 Cdo 162/2003.

Poučení:
Pokud se způsobem poskytnutí informace (rozsahem, obsahem) žadatel nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 Informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


Mgr. Petr Tomíček, vedoucí oddělení styku s veřejností
pověřený poskytováním informací podle Informačního zákona


Přílohy (tištěné): 29Odo806 2002.docx; 25Cdo162 2003.docx

Rozhodnuti - 29 Odo 806_2002
Rozhodnuti - 25 Cdo 162_2003