Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 55/2016

ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „povinný subjekt“ a „Informačního zákona“) rozhodl o žádosti J. G. N. (dále jen „žadatele“), doručené dne 27. 4. 2016 a evidované pod sp. zn. Zin 55/2016,
takto:

Žádost žadatele, formulovaná jako „Žádám Vás tímto o informaci, zda je cizí (Švýcarský) rozhodčí nález vykonatelný na území ČR, kde nebyla platně uzavřena rozhodčí smlouva, kde oprávněný ani nepožádal o uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu, tudíž se ani nemohlo z logiky věci konat nalézací řízení, kde by soud věřiteli pravomocně přiznal existenci pohledávky“ se v celém rozsahu

o d m í t á

podle § 15 odst. 1 písm. Informačního zákona v souladu s § 2 odst. 4 Informačního zákona.

O D Ů V O D N Ě N Í :

Podle § 2 odst. 4 Informačního zákona se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Žadatel výše uvedenou otázku, která byla předmětem žádosti sp. zn. Zin 55/2016, předznamenal konkrétním textem, jenž měl povinnému subjektu objasnit okolnosti, proč se s touto žádostí obrátil právě na Nejvyšší soud (citace):

„Součástí rozhodčí smlouvy se stal mimo jiné Čl. 10, odst. 2, dohody 573/1992 Sb. o ochraně investic uzavřené mezi ČSFR a SRN ze dne 2. 10. 1990, - kde má být rozhodčí výrok uznán a vykonán podle Úmluvy o uznávání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (New York, 10. června 1958). Rozhodčí smlouva byla sice vyhotovena, ale není rozhodci ratifikovaná!

V rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 958/2012 ze dne 10. 7. 2013 – NS v uvedeném rozhodnutí uzavřel, že podle ustálené soudní praxe musí být při nařízení exekuce zkoumáno také to, zda byl exekuční titul vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc. Pokud tedy v průběhu exekučního řízení soud i dodatečně zjistí nedostatek pravomoci orgánu vydat exekuční titul, a to např. protože nebyla platně uzavřena rozhodčí smlouva, má být nařízená exekuce v každém jejím stádiu zastavena pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o s. ř. Není-li uzavřena rozhodčí smlouva, není vydaný rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem.“

Jak samotná otázka, tak i citovaný doprovodný text, který ji předchází, zcela nepochybně vyzývají povinný subjekt, aby vyjadřoval názory a předznamenával budoucí rozhodnutí. Jsou tedy naplněny důvody, za kterých podle § 2 odst. 4 Informačního zákona nemá povinný subjekt povinnost informaci poskytnout.
Odborná literatura uvádí doslova (srovnej Furek, A., Rothanzl, L.: Zákon o svobodném přístupu k informacím a předpisy související, Komentář, 2 aktualizované a rozšířené vydání, Linde Praha 2012, str. 145): Ustanovení § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím bylo do Informačního zákona včleněno zákonem č. 61/2006 Sb. V důvodové zprávě k této novele se uvádí: …režim zákona o svobodném přístupu k informacím nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice. Toto ustanovení nemá v žádném případě sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, má pouze zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona – zvláště časté jsou v té souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení či zpravování smluv a podání – k vypracování takových materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu…“


Nejvyšší soud, pokud je žádán o právní rady a analýzy, odkazuje na advokáty, evidované na seznamu České advokátní komory, který je dohledatelný na webových stránkách www.cak.cz. Povinný subjekt tento postup doporučuje i v případě žádosti sp. zn. Zin 55/2016 pana J. G. N. ze dne 27. 4. 2016.

K uvedenému doporučení povinný subjekt rovněž přidává odkaz na své webové stránky www.nsoud.cz, kde lze v tabulce Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu vyhledávat za pomocí klíčových slov judikáty, které se vztahují k dané problematice. Žadateli povinný subjekt doporučuje využít i možnosti takové rešerše.

Nejvyšší soud, s ohledem na výše uvedené, žádost z 27. 4. 2016, sp. zn. Zin 55/2016, podle § 15 odst. 1 Informačního zákona v souladu s § 2 odst. 4 Informačního zákona v celém rozsahu odmítá.


Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podle § 16 odst. 1 Informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 správního řádu podat odvolání. Odvolání se podává k povinnému subjektu, který rozhodnutí vydal, do 15 dnů ode dne doručení.



Mgr. Petr Tomíček, vedoucí oddělení styku s veřejností Nejvyššího soudu,
pověřený poskytováním informací podle zákona č. 106/1999 Sb.