Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 57/2018

ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), rozhodl o žádosti, kterou podal P. K. (dále jen „žadatel“), ze dne 16. 4. 2018, sp. zn. Zin 57/2018,



takto:

I. Podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 informačního zákona se žádost žadatele částečně o d m í t á v části, ve které žadatel požaduje poskytnutí usnesení a průvodního dopisu ve věci C-653/16 a C-656/13, neboť v takovém případě se jedná o dotaz na názor, neboť žadatel se domáhá informací, které nebyly zveřejněny v rámci řádného dovolacího řízení.

II. Podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona se žádost žadatele částečně o d m í t á pro část žádosti, ve které žadatel požaduje sdělení, zda v některé z předmětných věcí došlo mezi položením předběžné otázky a doručením odpovědi na položenou předběžnou otázku k další následné komunikaci mezi Nejvyšším soudem a SDEU, a pokud ano, jakým způsobem tato komunikace probíhala (emailem, telefonicky, jinak) a čeho se týkala (odstranění vad, vysvětlení podstaty problému, apod.).

Odůvodnění:

Nejvyšší soud obdržel dne 16. 4. 2018 žádost P. K. podle informačního zákona, prostřednictvím které se domáhá poskytnutí:
1. usnesení, kterým Nejvyšší soud ČR požádal Soudní dvůr EU (dříve Evropský soudní dvůr; dále též “SDEU”) o odpověď na předběžnou otázku ve smyslu čl. 267 Smlouvy o fungování EU (resp. dřívějšího ekvivalentního článku),
2. průvodního dopisu zasílaného Nejvyšším soudem ČR Soudnímu dvoru EU společně s předběžnou otázkou s uvedením veškeré další dokumentace, která byla SDEU zasílána,
3. rozhodnutí, které Nejvyšší soud ČR vydal po doručení odpovědi Soudního dvora EU na příslušnou předmětnou otázku,
4. sdělení informace o následujícím průběhu příslušného řízení před soudy nižších stupňů včetně výsledku řízení, pokud jsou Nejvyššímu soudu ČR takové informace známy,
a to vše v níže specifikovaných věcech, které byly SDEU vedeny pod následujícími čísly (označení účastníků závorkách u některých věcí slouží k Vaší jednodušší identifikaci řízení):
C-653/16 (J. S., Česká republika - Okresní soud v Náchodě),
C-560/16 (E.ON Czech Holding AG, M. D.),
C-494/15 (Tommy Hilfiger Licensing LLC, Urban Trends Trading BV, Rado Uhren AG, Facton Kft.,Lacoste SA, Burberry Ltd, DELTA CENTER a.s.),
C-427/15 (NEW WAVE CZ, a.s., ALLTOYS, spol. s. r. o.),
C-404/14,
C-656/13,
C-514/10 (Wolf Naturprodukte GmbH, SEWAR spol. s r. o.).
Současně Vás žádám o sdělení, zda Nejvyšší soud ČR položil SDEU předběžnou otázku ve věcech, které jsou SDEU vedeny pod čísly C-215/18 (Primera Air Scandinavia), C-208/18 (P.), C-21/17 (Caitlin Europe), C-391/16 (M.), a pokud ano, žádám vás o poskytnutí usnesení, kterými byly příslušné předběžné otázky položeny, a průvodního dopisu ve smyslu bodu 1. a bodu 2.
Dále Vás žádám o sdělení, zda od počátku roku 2017 došlo ze strany Nejvyššího soudu ČR k položení předběžných otázek v jiných, než výše specifikovaných, věcech. Pokud ano, žádám vás o poskytnutí usnesení, kterými byly příslušné předběžné otázky položeny, a průvodního dopisu ve smyslu bodu 1. a bodu 2.
Nadto Vás žádám o sdělení, zda v některém z výše uvedených věcí došlo mezi položením předběžné otázky a doručením odpovědi na položenou předběžnou otázku k další komunikaci mezi Nejvyšším soudem ČR a SDEU, a pokud ano, jakým způsobem tato komunikace probíhala (emailem, telefonicky, jinak) a čeho se týkala (odstranění vad, vysvětlení podstaty problému apod.).
Konečně Vás žádám o sdělení, zda jsou výše uvedené informace (dle bodů 1., 2. a 3.) zpřístupněné veřejnosti prostřednictvím internetu, a pokud ano, žádám Vás o informaci, jak lze tyto materiály vyhledat.“

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

K výroku I:
Podle § 2 odst. 4 informačního zákona se „povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Komentářová literatura k tomuto ustanovení mimo jiné uvádí (srovnej Furek, A., Rothanzl, L., Jírovec. T., : Zákon o svobodném přístupu k informacím, Komentář, C.H.BECK 2016, str. 78): „Další typovou skupinou žádostí, které lze podřadit pod dotaz na názor, jsou žádosti požadující (do)vysvětlení postupů či stanovisek povinných subjektů. Takové žádosti jsou často podávány jako vyjádření nespokojenosti s jinou aktivitou povinného subjektu, typicky žádost o sdělení, z jakého důvodu povinný subjekt vydal konkrétní rozhodnutí, proč se v rámci určitého materiálu nezabýval též určitým v žádosti uvedeným problémem, z jakého důvodu nebyl určitým způsobem činný, apod. … V rozhodnutí (č. j. 10 As 117/2014) Nejvyšší správní soud připomněl, že žádost o poskytnutí informací není specifickým opravným prostředkem, jehož prostřednictvím by měl účastník řízení brojit proti rozhodnutím či postupům správních orgánů, s nimiž nesouhlasí.

Vzhledem k tomu, že předsedové senátů, kteří rozhodovali o předložení předběžných otázek ve věcech C-653/16 a C-656/13 nedali v rámci dovolacího řízení pokyn ke zveřejnění požadovaného usnesení a rovněž ani dodatečně (v rámci správního řízení o vyřízení žádosti sp. zn. Zin 57/2018) svůj souhlas se zveřejněním nedali, přičemž nesouhlasí ani s poskytnutím průvodních dopisů, byl povinný subjekt v agendě informačního zákona nucen rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že požadované listiny jsou součástí spisů z dovolacích řízení vedených u povinného subjektu, lze žadatele upozornit na možnost nahlížení do spisu v souladu s § 44 odst. 2 občanského soudního řádu, který stanoví: „Každému, kdo na tom má právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody, předseda senátu na žádost povolí, aby nahlédl do spisu a aby si z něho učinil výpisy nebo opisy, ledaže jde o spis, o němž právní předpisy stanoví, že jeho obsah musí zůstat utajen.

K výroku II:
Podle § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona „povinné subjekty (dále) neposkytnou informace o rozhodovací činnosti soudů, s výjimkou rozsudků.“
Komentářová literatura k pojmu „rozhodovací činnost soudů uvádí: „Při určení, co se rozumí informacemi o rozhodovací činnosti soudů ve smyslu komentovaného ustanovení, lze nadále podpůrně vycházet z někdejší Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. j. M-1827/1999 a obecně konstatovat, že půjde o informace související s vlastním rozhodováním soudů a postupem soudů a jejich úkony směřujícími ke zjištění skutkového stavu věci, úkony účastníků učiněnými vůči soudu a ostatním účastníkům řízení (…). (…) Podle judikatury platí, že „za rozhodovací činnost ve smyslu ustanovení § 11 odst. 4 písm. b) SvInf (pozn. informačního zákona) lze zcela jistě považovat postup soudů v řízení a jejich úkony směřující ke zjištění skutkového stavu věci a k jeho právnímu posouzení…“. (rozsudek KS v Brně č. j. 30 A 66/2011-59).“ (Furek, A., Rothanzl, L., Jírovec. T.: Zákon o svobodném přístupu k informacím, Komentář, C. H. BECK 2016, str. 542-543)

Vzhledem k tomu, že dotaz na další komunikaci mezi povinným subjektem a SDEU lze jednoznačně podřadit pod výše uvedené ustanovení informačního zákona, povinný subjekt v této části žádost žadatele odmítl. Činí tak v rámci vyřizování agendy podle informačního zákona u srovnatelných žádostí bez výjimky. Nejvyšší soud musí jako povinný subjekt podle § 20 odst. 4 písm. a) Informačního zákona rovněž postupovat v souladu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tedy dbát o to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

Dále povinný subjekt vysvětluje, že rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti nezasílá na žadatelem uvedenou elektronickou e:mailovou adresu, ze které žádost obdržel, neboť podle § 19 odst. 3 zákona č. 500/2004, správní řád, může správní orgán doručovat na elektronickou adresu účastníka řízení, pokud to nevylučuje zákon nebo povaha věci. Podle § 72 odst. 1 správního řádu musí povinný subjekt doručit rozhodnutí do vlastních rukou, což v případě doručení na žadatelem udanou elektronickou adresu není zajištěno, neboť žádost neobsahuje uznávaný elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Uvedená elektronická adresa je zpravidla vyhovující v případě poskytnutí informace, kdy Informační zákon klade na povinný subjekt v doručovací fázi méně formálních povinností, avšak nemůže bez pochybností obstát při postupu, který vychází z § 15 informačního zákona, neboť povinný subjekt odesláním písemného vyhotovení rozhodnutí na „běžnou elektronickou adresu“ není schopen hodnověrně prokázat okamžik doručení. Po správní úvaze tak dospěl povinný subjekt k názoru, že žadatelem udanou elektronickou adresu nemůže pro nesoulad s § 19 odst. 3 správního řádu akceptovat.

Poučení:
Proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace je
možno podle § 16 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání. Odvolání se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.


Poskytnutí informací podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona

Povinný subjekt níže poskytuje požadované informace s výjimkou těch informací, o jejichž odmítnutí rozhodl výše uvedenými výroky:

K bodu 1 a 2 žádosti povinný subjekt v příloze poskytuje anonymizované kopie usnesení, kterými byla přerušena řízení a byla položena předběžná otázka spolu s příslušnými průvodními dopisy v řízeních C-560/16 (sp. zn. 29 Cdo 4403/2014), C-494/15 (sp. zn. 23 Cdo 1184/2013), C-427/15 (sp. zn. 23 Cdo 2765/2012), C-404/14 (sp. zn. 30 Nd 201/2013) a C-514/10 (sp. zn. 20 Cdo 4468/2008).

K bodu 3 žádosti povinný subjekt v příloze poskytuje anonymizovaná rozhodnutí, která Nejvyšší soud ve výše uvedených věcech vydal po zodpovězení předběžné otázky Soudním dvorem EU a to rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4156/2016 ze dne 19. 9. 2017, usnesení sp. zn. 29 Cdo 4403/2014 ze dne 27. 3. 2018, rozsudek sp. zn. 23 Cdo 1184/2013 ze dne 28. 7. 2016, rozsudek sp. zn. 23 Cdo 2765/2012 ze dne 23. 5. 2017, usnesení sp. zn. 30 Nd 201/2013 ze dne 11. 11. 2015 a usnesení sp. zn. 30 Cdo 1994/2013 ze dne 27. 1. 2015. Všechna tato rozhodnutí jsou rovněž zveřejněna v databázi Rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu na webové stránce www.nsoud.cz, přičemž konkrétní rozhodnutí se zobrazí po zadání příslušné spisové značky do webového formuláře.

K bodu 4 žádosti povinný subjekt sděluje, že následující průběh předmětných řízení u nižších soudů mu není znám.

K dalším bodům žádosti povinný subjekt uvádí, že rovněž podal předběžnou otázku ve věci C-21/17 a ve věci C-208/18. K těmto řízením rovněž poskytuje formou přílohy anonymizované kopie příslušných usnesení o předložení předběžné otázky a průvodní dopisy. Jedná se o řízení sp. zn. 23 Cdo 1542/2016 (C-21/17) a sp. zn. 30 Cdo 3918/2017 (C-2018/18). V uvedených věcech dosud nebylo rozhodnuto ani SDEU ani Nejvyšším soudem.

Žádné další předběžné otázky nebyly ke dni vydání tohoto rozhodnutí položeny.

Dále povinný subjekt sděluje, že podle informací na stránkách Soudního dvora EU (vyhledávací formulář zde: https://curia.europa.eu/jcms/jcms/j_6/cs/) byla předběžná otázka ve věci C-215/18 položena některým z obvodních soudů v Praze a ve věci C-391/16 byla položena Nejvyšším správním soudem.

K poslednímu bodu žádosti povinný subjekt sděluje, že informace o pokládaných předběžných otázkách zveřejňuje na svých webových stránkách v sekci Zahraniční vztahy – České předběžné otázky - Předběžné otázky Nejvyššího soudu podané k Soudnímu dvoru Evropské unie. Přímý odkaz:

http://www.nsoud.cz/Judikatura/ns_web.nsf/web/Zahranicnivztahy~Ceskepredbezneotazky~Predbezne_otazky_Nejvyssiho_soudu~?openDocument&lng=CZ

Zde Nejvyšší soud zveřejňuje stručné informace o položených předběžných otázkách (stručné znění otázky a následného rozhodnutí SDEU, pokud již bylo vydáno). Pomocí hypertextových odkazů je pak možné navštívit přímo stránku SDEU ke konkrétnímu řízení a případné následné rozhodnutí Nejvyššího soudu (pokud již bylo vydáno a zveřejněno).

Poučení:
Pokud se způsobem vyřízení žádosti v části, kde jsou poskytovány informace, žadatel nesouhlasí, má právo podle § 16 a informačního zákona následně podat stížnost do 30 dnů od doručení těchto informací. Stížnost se podává k povinnému subjektu, který informace poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

V Brně dne 30. 4. 2018


Mgr. Petr Tomíček
vedoucí oddělení styku s veřejností,
pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona



Přílohy:
Usnesení č. j. 23 Cdo 1542/2016-137 a průvodní dopis
Usnesení č. j. 30 Cdo 3918/2017-253 a průvodní dopis
Usnesení sp. zn. 30 Cdo 1994/2013
Usnesení č. j. 30 Nd 201/2013-87 a průvodní dopis
Usnesení sp. zn. 30 Nd 201/2013
Usnesení č. j. 23 Cdo 2765/2012-121 a průvodní dopis
Rozsudek sp. zn. 23 Cdo 2765/2012
Usnesení č. j. 23 Cdo 1184/2013-204 a průvodní dopis
Rozsudek sp. zn. 23 Cdo 1184/2013¨
Usnesení č. j. 29 Cdo 4403/2014-321 a průvodní dopis
Usnesení sp. zn. 29 Cdo 4403/2014
Rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4156/2016
Usnesení č. j. 20 Cdo 4468/2008-48 a průvodní dopis
Usnesení sp. zn. 20 Cdo 4468/2008