Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 59/2019


ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), rozhodl o žádosti D. D., nar. XY, bydliště XY (dále jen „žadatel“), ze dne 15. 4. 2019, sp. zn. Zin 59/2019,



takto:


I. Podle § 15 odst. 1 v souladu § 2 odst. 4 písm. informačního zákona se žádost sp. zn. Zin 59/2019 částečně odmítá v bodě 2 podbodě 1 a 2 žádosti, ve znění: „2. Sdělte a označte sp. zn., zda a kdy některé výše uvedené státní zastupitelství nebo krajské a vrchní soudy včetně nejvyššího v letech 2009 – 2019 zrušilo předchozí rozhodnutí nižších soudů a zastupitelství podněty odložit a přikázalo policii vyšetřit

1. tyto nepravdivě jednající soudce a státní zástupce včetně soudců Nejvyššího soudu ČR


2. tyto nepravdivě jednající soudní znalce
a v bodě 4 podbodě 1 žádosti ve znění „4. Sdělte a označte sp. Zn., pod kterou předsedové a vedoucí všech výše označeních krajských soudů a zastupitelství a olomouckého vrchního soudu a zastupitelství a nejvyššího soudu a zastupitelství neseznali od roku 2010 jednání soudců a státních zástupců

1. výše uvedených soudců a zástupců za porušení zákona a důvod k postihu včetně kárného za vydávání vědomě nepravdivých svévolných rozhodnutí,“

neboť se jedná o požadavek na vytvoření nové informace – odborné rešerše.

II. Podle § 15 odst. 1 v souladu § 2 odst. 4 písm. a § 3 odst. 3 informačního zákona se žádost sp. zn. Zin 59/2019 částečně odmítá v části podání ze dne 24. 4. 2019 nadepsané jako „Navrhuji, aby Nejvyšší soud v souladu s článkem. 267 Smlouvy o fungování EU položil v rámci specifikace žádosti sp. zn. Zin 59/2019 a specifikace dovolání sp. zn. níže uvedenou předběžnou otázku Soudnímu dvoru, resp. ji připojil ji k již vedenému řízení u Soudního dvora, sp. zn. C-663/18, kde je tato níže uvedená předběžná otázka řešena, neboť je v rozhodnutích doloženo, že věc je také pro správní žalobu na Nejvyšší soud rozhodná, nejen ke sp. zn. Zin 59/2019 a dovolání sp. zn.“ a podle záhlaví adresované Nejvyššímu soudu, neboť se jedná o požadavek na vytvoření nové, neexistující informace.


Odůvodnění:


Povinný subjekt obdržel dne 15. 4. 2019 rozsáhlou žádost o poskytnutí informace, která byla složena ze dvou částí a která byla kromě Nejvyššího soud adresována též i dalším orgánům veřejné moci – soudům a státním zastupitelstvím. Tuto žádost zaevidoval povinný subjekt pod sp. zn. Zin 59/2019.


Žadatel v textu žádosti obsáhle rekapituluje různá řízení a události, která se nicméně bezprostředně netýkala položený otázek, které spadaly do působnosti Nejvyššího soudu jako povinného subjektu podle informačního zákona. Proto Nejvyšší soud jako povinný subjekt cituje pouze vybrané části žádosti, které spadaly do jeho působnosti.

/…/

2. Sdělte a označte sp. zn., zda a kdy některé výše uvedené státní zastupitelství nebo krajské a vrchní soudy včetně nejvyššího v letech 2009 – 2019 zrušilo předchozí rozhodnutí nižších soudů a zastupitelství podněty odložit a přikázalo policii vyšetřit

1. tyto nepravdivě jednající soudce a státní zástupce včetně soudců Nejvyššího soudu ČR

2. tyto nepravdivě jednající soudní znalce

/…/

3. Sdělte a označte sp. zn řízení žadatele od roku 2010 dosud, ve kterých byl žadatel o informaci účastníkem stížnostních/odvolacích/dovolacích trestních řízení vedených v opravných a mimořádných opravných řízeních, a to sdělte včetně řízení civilních vedených

/…/

5. Nejvyšším soudem ČR

4. Sdělte a označte sp. zn, pod kterou předsedové a vedoucí všech výše označeních krajských soudů a  zastupitelství a olomouckého vrchního soudu a zastupitelství a nejvyššího soudu a zastupitelství neseznali od roku 2010 jednání soudců a státních zástupců

1. výše uvedených soudců a zástupců /…/ za porušení zákona a důvod k postihu včetně kárného za vydávání vědomě nepravdivých svévolných rozhodnutí,

2. označte sp. zn. kárných podnětů a stížností (přezkumů) vůči nečinným rejstříkovým úředníkům a vedoucím krajských soudů a vrchního a nejvyššího soudu a zastupitelství od roku 2014 za jednání k výše označeným spolkům jako právnickým osobám při zápisu změn ve veřejném rejstříku

3. Pokud snad byl někdy někým v některé z těchto věcí kárný podnět vydán, sdělte, kdo jej na sebe sama či na jiného podal a komu adresoval a čeho se týkal a dále sdělte,

/…/

Děkuji za váš čas a zájem a jsem s pozdravem dne 15. 4. 2019


Žádost byla formou sdělení ze strany povinného subjektu ze dne 18. 4. 2019 částečně odložena v rozsahu vyznačených (výše podtržených) částí, neboť tyto požadavky žadatele byly již ze své dikce mimo působnost povinného subjektu.

Následně dne 24. 4. 2019 obdržel povinný subjekt další velmi rozsáhlé podání žadatele adresované ke sp. zn. Zin 59/2019. V první části podání se nacházela žádost nadepsaná jako „Navrhuji, aby Nejvyšší soud v souladu s článkem 267 Smlouvy o fungování EU položil v rámci specifikace žádosti sp. zn. Zin 59/2019 a specifikace dovolání sp. zn. níže uvedenou předběžnou otázku Soudnímu dvoru, resp. ji připojil ji k již vedenému řízení u Soudního dvora, sp. zn. C-663/18, kde je tato níže uvedená předběžná otázka řešena, neboť je v rozhodnutích doloženo, že věc je také pro správní žalobu na Nejvyšší soud rozhodná, nejen ke sp. zn. Zin 59/2019 a dovolání sp. zn“. Ohledně této části podání povinný subjekt rozhodl výrokem II. rozhodnutí. Zbývající části podání (adresované jiným orgánům) jsou vyřízeny v následujících částech tohoto dokumentu.


K výroku I. rozhodnutí:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti.

Podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny. Podle čl. 17 odst. 5 Listiny jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Zákonem, který provádí uvedené ustanovení čl. 17 odst. 5 Listiny, je právě informační zákon. Podle § 1 informačního zákona tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje pravidla pro poskytování informací a dále upravuje podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím. Podle § 2 odst. 4 informačního zákona se „povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Povinný subjekt konstatuje, že účelem této výluky je určitá míra ochrany povinných subjektů před nutností vytvářet nové informace jen pro účely zpracování odpovědi na žádost (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2012, č. j. 4 As 37/2011-93, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 8 As 9/2013-30). Pokud tedy povinný subjekt obdrží žádost o vytvoření nových informací (zde rešerše) s odkazem na informační zákon, je třeba žádost s odkazem na § 2 odst. 4 téhož zákona odmítnout (tedy vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti).

Nejvyšší soud nevede speciální statistiky, respektive seznam konkrétního typu rozhodnutí, vymezeného žadatelem ve velmi úzce specifikované oblasti rozhodovací činnosti. Nemá bohužel ani možnosti, jak požadované informace získat jednoduše ze své databáze například zadáním příslušného hesla. Informační systém Nejvyššího soudu ISNS (dále jen „ISNS“) sleduje a přesně vyhodnocuje jen konkrétně zadané statistické údaje podle parametrů, které jsou do něj předem naprogramovány. Jde především o údaje, jejichž sledování si vyžaduje běžná denní činnost soudu. Zadání parametrů pro jakékoli další sledovaní, z kterého by měl ISNS generovat nové statistiky, je technicky (respektive programátorsky) velice náročným procesem. Nejde v takovém případě o pouhé mechanické vyhledávání a shromažďování údajů. Naopak se jedná o vysoce specializovanou činnost, představující i jakousi „přidanou hodnotu“ v podobě tvůrčí činnosti pracovníků externí dodavatelské firmy, která by musela nové funkcionality systému ISNS naprogramovat, což lze na straně povinného subjektu hodnotit jako nepřiměřené úsilí.

Nepřiměřené úsilí spojené s vytvářením nové informace ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona by musel povinný subjekt vynaložit také v případě, že by měl takové informace vyhledávat, následně třídit a analyzovat tzv. ručně některý z pracovníků soudu. Na vytvoření požadované nové informace by musel pracovat specialista, nejlépe se specializací pro vymezenou oblast trestního práva. Opět by se nejednalo o pouhé a prosté shromažďování dat, ale o analytickou práci s judikaturou.

Jelikož z žádného právního předpisu nevyplývá pro povinný subjekt povinnost vést informace v podobě, kterou žadatel vyspecifikoval v dané části své žádosti (povinný subjekt tyto informace přesně specifikuje v rámci výroku I. tohoto rozhodnutí), a rovněž v návaznosti na argumentaci uvedenou výše, žádost o poskytnutí informace sp. zn. Zin 59/2019 ze dne 15. 4. 2019 povinný subjekt částečně vyhodnotil jako požadavek na vytvoření nové informace (odborné rešerše) ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona a proto žádost ve výše specifikované části částečně odmítl.

Nejvyšší soud jakožto povinný subjekt musí podle § 20 odst. 4 písm. a) informačního zákona rovněž postupovat v souladu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tedy dbát o to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Vzhledem k tomu, že povinný subjekt již opakovaně (resp. vždy) v obdobných případech žádostí o rešerše v databázi rozhodnutí vydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti, nebyl ani v tomto případě důvod se od takové praxe vyřizování žádostí podle informačního zákona odchýlit.

Ve snaze přispět žadateli alespoň radou, upozorňuje povinný subjekt na možnosti vyhledávání všech anonymizovaných rozhodnutí na civilním i trestním úseku Nejvyššího soudu v období přibližně od druhého pololetí roku 2001 podle klíčových slov ve veřejné databázi rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu na jeho webových stránkách www.nsoud.cz. Žadatel si tak požadovanou rešerši může provést sám, popř. se svým právním zástupcem, a to např. zadáním příslušných klíčových slov (je rovněž možné zadat konkrétní právní předpis). Doporučuje se k tomu použít připojenou podrobnou a srozumitelnou Nápovědu.

Nad rámec výše uvedeného povinný subjekt na vysvětlenou uvádí, že Nejvyšší soud nevydává žádné konkrétní pokyny složkám Policie ČR. V rámci své rozhodovací činnosti může pouze věc vrátit zpět do přípravného řízení státnímu zástupci k došetření.


K výroku II. rozhodnutí:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.


Důvodem pro odmítnutí žádosti může být neexistující informace, tj. informace, kterou povinný subjekt nedisponuje. V takovém případě se jedná o požadavek na vytvoření nové informace ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona, který uvádí: „Povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací“.

Podle § 3 odst. 3 informačního zákona „informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě, nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.

Žadatel ve svém podání ze dne 24. 4. 2019 nadepsaného jako „Navrhuji, aby Nejvyšší soud v souladu s článkem. 267 Smlouvy o fungování EU položil v rámci specifikace žádosti sp. zn. Zin 59/2019 a specifikace dovolání sp. zn. níže uvedenou předběžnou otázku Soudnímu dvoru, resp. ji připojil k již vedenému řízení u Soudního dvora, sp. zn. C-663/18, kde je tato níže uvedená předběžná otázka řešena, neboť je v rozhodnutích doloženo, že věc je také pro správní žalobu na Nejvyšší soud rozhodná, nejen ke sp. zn. Zin 59/2019 a dovolání sp. zn“ po povinném subjektu požaduje, aby v rámci řízení Zin 59/2019 podal předběžnou otázku k Soudnímu dvoru Evropské unie. Požaduje tedy v rámci agendy informačního zákona provedení (budoucího) úkonu, a tedy faktický zásah do dovolacího řízení, které je aktuálně vedeno u občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Cdo 1403/2019. Povinný subjekt má za to, že takový požadavek, pokud již byl žadatelem vznesen právě v agendě informačního zákona, lze podřadit pod důvody odpovídající odmítnutí žádosti podle § 2 odst. 4 informačního zákona, tedy z důvodu požadavku na vytvoření nové informace (vytvoření žádosti o předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU).

Povinný subjekt taktéž zvažoval, zda by nebylo na místě odmítnout žádost (v této její části) podle § 2 odst 4) informačního zákona jako dotaz na budoucí rozhodnutí (tedy rozhodnutí podat či nepodat předběžnou otázku v žadatelem předkládaném znění), nakonec se však kloní spíše k tomu, že se jedná o požadavek na vytvoření nové informace.

Povinný subjekt má přitom pochybnosti, zda lze vůbec žadatelem takto formulovaný požadavek považovat za žádost podávanou podle informačního zákona. Z charakteru podání však usuzuje, že žadatel vysloveně vyžaduje, aby bylo předmětné podání v této agendě projednáno. A to i přesto, že přímo tentýž žadatel byl již v minulosti (v rámci řízení sp. zn. Zin 99/2016 v rozhodnutí ze dne 29. 7. 2016) povinným subjektem upozorněn mj. na judikaturu Nejvyššího správního soudu, a to konkrétně na rozhodnutí č. j. 10 As 117/2014, ve kterém Nejvyšší správní soud připomněl, že žádost o poskytnutí informací není specifickým opravným prostředkem, jehož prostřednictvím by měl účastník řízení brojit proti rozhodnutím či postupům správních orgánů, s nimiž nesouhlasí.“

Dále se v komentářové literatuře rovněž uvádí: (srovnej Jelínková, J., Tuháček, M.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017, 284 s., str. 24) „Ustanovení § 2 odst. 4 informačního zákona je úzce spjato s definicí informace v § 3 odst. 3 informačního zákona, tj. že jde o obsah zaznamenaný na nějakém nosiči, neboli s principem, že povinnost poskytovat informace míří do minulosti, tj. vůči skutečnostem, které již nastaly a trvají (nebo podle názoru žadatele nastat měly či mohly).“

Vzhledem k tomu, že položení předběžné otázky v rámci řízení o žádosti podle informačního zákona je vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nepřípustné, byl povinný subjekt nucen tuto žádost částečně odmítnout.

Žadatel se samozřejmě může se svojí žádostí o položení předběžné otázky obrátit ve věci sp. zn. 27 Cdo 1403/2019 na příslušný senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, a to ve formě doplnění dovolání prostřednictvím svého právního zástupce, v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu. Vedoucí oddělení styku s veřejností však nemůže tomuto senátu podání žadatele ze dne 24. 4. 2019 podstoupit, neboť mu k tomu informační zákon nedává žádný (právní) nástroj. Snaha o takové „předání“ žádosti – podnětu – do dovolacího řízení by pravděpodobně neměla žádný právní účinek, neboť tento podnět by nebyl ke sp. zn. 27 Cdo 1403/2019 předložen v souladu s platným občanským soudním řádem (chybí povinné zastoupení advokátem).

Pro úplnost dále povinný subjekt žadatele informuje, že Čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie, který upravuje možnost, případně nutnost, podání předběžné otázky k Soudnímu dvoru Evropské unie v případě, že vyvstane otázka týkající se výkladu Smluv či platnosti a výkladu aktů přijatých orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie, umožňuje soudu členského státu Evropské unie podat předběžnou otázku, aniž by tento postup navrhoval některý z účastníků řízení. Položení předběžné otázky tak není podmíněné návrhem účastníka daného řízení. Rozhodnutí o položení předběžné otázky je tak mezitímním rozhodnutím, které je plně v rukou soudu, který rozhoduje v dané věci. Na účastníky řízení navrhované položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU tak není právní nárok. Pokud se soud rozhodne i přes návrh účastníka předběžnou otázku nepoložit, není tento postup sám o sobě nezákonný či přímo protiústavní, pokud je toto rozhodnutí řádně vysvětleno a odůvodněno. Předběžná otázka tak nebude Soudnímu dvoru předložena např. v situaci, kdy o ní již bylo Soudním dvorem EU rozhodnuto, případně když o předmětné právní otázce nevyvstávají žádné interpretační pochybnosti.

 

Poučení:

Proti rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace lze podle § 16 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání, které se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 

Sdělení o částečném odložení žádosti o poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. c) informačního zákona

 

Jak již bylo uvedeno výše, obdržel povinný subjekt dne 24. 4. 2019 od žadatele velmi rozsáhlé doplňující podání, adresované ke sp. zn. Zin 59/2019. Toto podání obsahovalo opět řadu žádostí adresovaných (podle záhlaví) několika různým orgánům státní správy. Podle záhlaví a obsahu byla první část podání posouzena právě jako výše uvedená žádost o podání předběžné otázky, o které bylo rozhodnuto ve výroku II. zasílaného rozhodnutí. K dalším částem tohoto podání nyní povinný subjekt sděluje:

Podle § 2 odst. 1 informačního zákona jsou povinné subjekty povinny poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti.


Žadatel v daném předmětném podání ze dne 24. 4. 2019 požaduje mj. řadu informací po několika orgánech státní moci. Již z dikce tohoto podání tedy vyplývá, že v některých částech nesměřují dotazy na povinný subjekt – Nejvyšší soud. Žadatel tak požaduje částečně informace mimo působnost Nejvyššího soudu. Zároveň Nejvyšší soud nemá ani žádný zákonný důvod, proč by měl požadovanými informacemi disponovat, a proto se žádost sp. zn. Zin 59/2019 dle § 14 odst. 5 písm. c) informačního zákona částečně odkládá, a to ohledně té části podání ze dne 24. 4. 2019, které nejsou adresovány Nejvyššímu soudu (jak plyne ze záhlaví jednotlivých částí podání, jsou adresovány Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, Vrchnímu soudu v Olomouci, Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 3, Okresnímu státnímu zastupitelství v Prostějově a Policii České republiky – Krajskému ředitelství policie Olomouckého kraje).

Z důvodu rozsahu (30 stran + přílohy) tohoto podání povinný subjekt toto podání nezkopíroval do sdělení o odložení (jako běžně činí), nýbrž jednotlivé části odlišil jiným, dle povinného subjektu taktéž srozumitelným způsobem. Navíc žadatel si je zcela jistě sám vědom toho, že jeho podání směřuje na více subjektů.

 

Poučení:

Pokud s uvedeným způsobem vyřízení části žádosti, tedy odložením, žadatel nesouhlasí, je možné proti odložení žádosti podat žalobu podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění, a to ve lhůtě do dvou měsíců ode dne doručení tohoto sdělení (§ 72 odst. 1 tohoto zákona).

 

Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona

 

Povinný subjekt požadované informace, s výjimkou těch informací, o jejichž odmítnutí a odložení rozhodl výše uvedenými výroky a sdělením, poskytuje níže:

K bodu 3 žádosti ve znění „Sdělte a označte sp.zn řízení žadatele od roku 2010 dosud, ve kterých byl žadatel o informaci účastníkem stížnostních/odvolacích/dovolacích trestních řízení vedených v opravných a mimořádných opravných řízeních, a to sdělte včetně řízení civilních vedených 5. Nejvyšším soudem“ povinný subjekt poskytuje seznam všech věcí vedených pro osobu žadatele u Nejvyššího soudu.

V tabulce v příloze „Výpis věcí pro osobu D. D.“ jsou uvedena veškerá řízení vedená pro osobu žadatele, a to jak v rozhodovací agendě, kde rozhodují jednotlivé senáty trestního kolegia a občanskoprávního a obchodního kolegia, jimž jsou věci přidělovány na základě rozvrhu práce a jeho pravidel, tak další rejstříky S, Sm, Zin, Ncn nebo Ntn, kde pravidla pro přidělování věcí do nich jsou jednoznačná. Vždy je zde určena osoba, která za každý z těchto rejstříků osobně zodpovídá – taková osoba je pak přesně definována v Organizačním řádu soudu, Jednacím řádu soudu a Kancelářském řádu. Proto tyto spisové značky údaj o senátu neobsahují. – Zmiňované dokumenty jsou veřejnosti volně dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

K bodu 4 žádosti podbodu 2 a 3 povinný subjekt žadateli sděluje, že od roku 2014 nebyla z žadatelem uvedených důvodů podána žádná kárná žaloba, a to ani bývalou předsedkyní Nejvyššího soudu JUDr. Ivou Brožovou, ani současným předsedou prof. JUDr. Pavlem Šámalem, Ph.D.

 

Poučení:

Pokud se způsobem vyřízení žádosti v části, kde jsou poskytovány informace, žadatel nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl. O stížnosti rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

 

V Brně dne 29. 4. 2019

 

Mgr. Petr Tomíček


vedoucí oddělení styku s veřejností
pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona
 

Příloha (elektronická): Výpis věcí pro osobu D. D.