Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 8/2020


ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“ nebo „SvInf“), rozhodl o žádosti T. J., nar. XY, bytem XY, s elektronickou adresou pro doručování XY@seznam.cz (dále jen „žadatel“), ze dne 12. 1. 2020, sp. zn. Zin 8/2020,



takto:


I. Podle § 15 odst. 1 v souladu § 2 odst. 4 a § 3 odst. 3 informačního zákona se žádost sp. zn. Zin 8/2020 částečně odmítá v rozsahu celého bodu 3 („Jaká vrstva prachu…“), neboť se v této části žádosti jedná o požadavek na vytvoření nové, neexistující informace.

II. Podle § 15 odst. 1 v souladu § 2 odst. 4 a § 3 odst. 3 informačního zákona se žádost sp. zn. Zin 8/2020 částečně odmítá v rozsahu celého bodu 4 žádosti („Kolik spisů, napadlých do senátu…“), neboť se jedná v této části žádosti o požadavek na vytvoření nové informace (rešerše rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu).

III. Podle § 15 odst. 1 v souladu § 2 odst. 4 a § 3 odst. 3 informačního zákona se žádost sp. zn. Zin 8/2020 částečně odmítá v části bodu 7 žádosti (požadavek na poskytnutí absenčních karet soudců Nejvyššího soudu za měsíc leden 2020), a to v časovém rozsahu od 1. 1. 2020 do 12. 1. 2020, neboť se jedná o požadavek na poskytnutí neexistující informace, tedy směřuje k vytvoření nové informace.

IV. Podle § 15 odst. 1 v souladu § 2 odst. 4 informačního zákona se žádost sp. zn. Zin 8/2020 částečně odmítá v celém rozsahu bodů 5 a 6 žádosti, neboť se jedná o požadavek na sdělení názoru povinného subjektu („Může být mé dovolání…“; „Na koho se má občan…“).

V. Podle § 15 odst. 1 v souladu s § 8a odst. 1, 2 informačního zákona, ve spojení s čl. 6 odst. 1 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů, dále také jako „Nařízení“) a dále rovněž také v souladu s aktuálním zněním zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, se žádost žadatele částečně odmítá v bodě 7 tak, že v kopii poskytovaných absenčních karet soudců nebudou poskytnuta rodná čísla soudců.


Odůvodnění:

Povinný subjekt obdržel dne 12. 1. 2020 žádost o poskytnutí informace, evidovanou pod sp. zn. Zin 8/2020, v následujícím znění:

„Text těla emailové zprávy z podání 341/2020


Od: XY@seznam.cz
Komu: podatelna@nsoud.cz
Kopie:
Předmět: Žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 a stížnost na přetrvávající nečinnost Nejvyššího soudu ČR
Vážený pane, vážená paní, soudružky a soudruzi, napište mi v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím odpověď na tyto otázky:
1) Co udělal od mé poslední stížnosti na nečinnost Nejvyšší soud pro to, aby zajistil projednání dovolání č. 30 Cdo 1437/2019?
2) Je-li senát Nejvyššího soudu č. 30 nadprůměrně zatížen množstvím nápadu „ve věcech sporů o náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci podle zákona č. 82/1998 Sb., proč vedení soudu nezajistí nové rozdělení práce a nepřidělí tuto práci nevytíženým soudcům NS?
3) Jaká vrstva prachu je aktuálně na spisu č. 30 Cdo 1437/2019?
4) Kolik spisů, napadlých do senátu 30 po 18. 4. 2019 bylo označeno za zcela mimořádné případy a přednostně vyřízeno proto, že průtahy znamenají obzvlášť tíživý dopad na některou stranu sporu – věk, zdravotní stav apod?
5) Může být mé dovolání rovněž projednáno přednostně s ohledem na můj zdravotní stav, protože mne z Vás brzy trefí šlak?
6) Na koho se má občan naší banánové republiky obrátit, aby mu stát vrátil soudní poplatek za dovolání, když požadovanou službu - projednání v přiměřené době - od Nejvyššího soudu neobdržel?
7) Kolik dní od 18. 4. 2019 dodnes strávili soudci ze senátu 30 při výkonu práce prostřednictvím tzv. vzdáleného přístupu do soudních databází z pracovních cest, při práci (studiu spisů) o víkendech, resp. obecně z domova (homeoffice)? Dále žádám o zaslání kopií tzv. absenční karty všech soudců za uvedené období, kde se zaznamenávají dny, ve kterých soudce čerpal dovolenou anebo z jiného důvodu nemohl pracovat (nemoc).
Zároveň si opakovaně stěžuji na nečinnost jak senátu, který neprojednává mé dovolání, tak i vedení NS, a žádám o přijetí opatření k rozhodnutí ve věci, například nařízením práce přesčas.
Odpověď podle informačního zákona mi zašlete elektronicky na tento e-mail, na papírové odpovědi netrvám.
Bez pozdravu váš věrný občan, který se klidně bude ptát každý týden až do vyřízení

T. J.

identifikační údaje podle zákona 106/1999 Sb.
narozen XY
bytem XY"

Pro úplnost povinný subjekt uvádí, že žadatelovo podání v části formulované jako „Zároveň si opakovaně stěžuji na nečinnost jak senátu, který neprojednává mé dovolání, tak i vedení NS, a žádám o přijetí opatření k rozhodnutí ve věci, například nařízením práce přesčas“ bylo zařazeno do žadatelova řízení o stížnosti, které je u Nejvyššího soudu vedené pod sp. zn. S 571/2019 a není tak v řízení podle informačního zákona vyřizováno.
 
K výroku I. rozhodnutí:

Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.


Důvodem pro odmítnutí žádosti může být neexistující informace, tj. informace, kterou povinný subjekt nedisponuje. V takovém případě se jedná o požadavek na vytvoření nové informace ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona, který uvádí: „Povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Podle § 3 odst. 3 informačního zákona „informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě, nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.

Dále se v komentářové literatuře rovněž uvádí: (srovnej Jelínková, J., Tuháček, M.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017, 284 s., Str. 24) „Ustanovení § 2 odst. 4 informačního zákona je úzce spjato s definicí informace v § 3 odst. 3 informačního zákona, tj.  že jde o obsah zaznamenaný na nějakém nosiči, neboli s principem, že povinnost poskytovat informace míří do minulosti, tj. vůči skutečnostem, které již nastaly a trvají (nebo podle názoru žadatele nastat měly či mohly).“

Povinný subjekt dále upozorňuje mj. na judikaturu Nejvyššího správního soudu, a to konkrétně na rozhodnutí č. j. 10 As 117/2014, ve kterém Nejvyšší správní soud připomněl, že žádost o poskytnutí informací není specifickým opravným prostředkem, jehož prostřednictvím by měl účastník řízení brojit proti rozhodnutím či postupům (v daném konkrétním případě správních) orgánů, s nimiž nesouhlasí. V projednávaném případě povinný subjekt soudí, že žadatel svojí žádostí zcela zřejmě vyjadřuje svoji nespokojenost s délkou dovolacího řízení, jehož je účastníkem (blíže viz text žádosti).

Vzhledem k tomu, že v rámci předmětné části žádosti o informaci, kde dochází k odmítnutí výrokem I. tohoto rozhodnutí, se žadatel po povinném subjektu domáhá nejprve provedení určitého úkonu (exaktní změření vrstvy prachu) a následně požaduje poskytnutí této (nově zjištěné, respektive vytvořené čistě na základě podané žádosti) informace, je nutno podotknout, že taková informace v současné době neexistuje a žadatel se tedy implicitně domáhá jejího vytvoření. Jak již bylo podrobně rozvedeno výše, je v tomto případě zcela korektní žádost odmítnout s odkazem na § 2 odst. 4 informačního zákona.

 

K výroku II. rozhodnutí:



Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

Podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny. Podle čl. 17 odst. 5 Listiny jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Zákonem, který provádí uvedené ustanovení čl. 17 odst. 5 Listiny, je právě informační zákon. Podle § 1 informačního zákona tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje pravidla pro poskytování informací a dále upravuje podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím. Podle § 2 odst. 4 informačního zákona se „povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Povinný subjekt konstatuje, že účelem této výluky je určitá míra ochrany povinných subjektů před nutností vytvářet nové informace jen pro účely zpracování odpovědi na žádost (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2012, č. j. 4 As 37/2011-93, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 8 As 9/2013-30). Pokud tedy povinný subjekt obdrží žádost o vytvoření nových informací (zde odborné rešerše rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu) s odkazem na informační zákon, je třeba žádost s odkazem na § 2 odst. 4 téhož zákona odmítnout (tedy vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti).

Nejvyšší soud nevede speciální statistiky, respektive seznam vydaných rozhodnutí, vymezených žadatelem ve velmi úzce specifikované oblasti rozhodovací činnosti – konkrétně v případech, kdy soudce zpravodaj zcela mimořádně rozhodl o přednostním projednání a rozhodnutí dané věci na úkor věcí dříve napadlých. Nemá bohužel ani možnosti, jak požadované informace získat jednoduše ze své databáze například zadáním příslušného hesla. Za účelem snahy o kladné vyřízení žádosti povinný subjekt přímo oslovil občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu s dotazem, zda není vedena zvláštní evidence předmětných řízení, v nichž bylo učiněno výše popsané rozhodnutí, nicméně povinnému subjektu byl potvrzen jeho předpoklad, že tato evidence není vedena.

Informační systém Nejvyššího soudu (dále jen „ISNS“) sleduje a přesně vyhodnocuje jen konkrétně zadané statistické údaje podle parametrů, které jsou do něj předem naprogramovány. Jde především o údaje, jejichž sledování si vyžaduje běžná denní činnost soudu (z povahy věci tak ISNS nemusí automaticky vyhovovat požadavkům externích žadatelů). Zadání parametrů pro jakékoli další sledovaní, z kterého by měl ISNS generovat nové statistiky, je technicky (resp. programátorsky) velice náročným procesem. Nejde v takovém případě o pouhé mechanické vyhledávání a shromažďování údajů. Naopak se jedná o vysoce specializovanou činnost, představující i jakousi „přidanou hodnotu“ v podobě tvůrčí činnosti pracovníků externí dodavatelské firmy, která by musela nové funkcionality systému ISNS naprogramovat, což lze na straně povinného subjektu hodnotit jako nepřiměřené úsilí.

Nepřiměřené úsilí spojené s vytvářením nové informace ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona by musel povinný subjekt vynaložit také v případě, že by měl informace vyhledávat v řádově stovkách vydaných rozhodnutí soudců konkrétního senátu civilního kolegia Nejvyššího soudu, následně třídit a analyzovat tzv. ručně některý z pracovníků soudu. Na vytvoření požadované nové informace by musel pracovat specialista, nejlépe se specializací na oblast civilního práva procesního. Nejednalo by se tak o pouhý „sběr dílčích informací“, kterého by byla schopna nekvalifikovaná osoba.

Nejvyšší soud jakožto povinný subjekt musí podle § 20 odst. 4 písm. a) informačního zákona rovněž postupovat v souladu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tedy dbát o to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Vzhledem k tomu, že povinný subjekt již opakovaně (resp. vždy) v obdobných případech žádostí o rešerše v databázi rozhodnutí či rešerše rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu vydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti, nebyl ani v tomto případě důvod se od takové praxe vyřizování požadavků podle informačního zákona odchýlit.

 

K výroku III. rozhodnutí:


Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.


Důvodem pro odmítnutí žádosti může být neexistující informace, tj. informace, kterou povinný subjekt nedisponuje. V takovém případě se jedná o požadavek na vytvoření nové informace ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona, který uvádí: „Povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací“.

Žadatelovu požadavku na poskytnutí absenčních karet soudců od „18. 4. 2019 dodnes“ nelze vyhovět za období leden 2020 (respektive od 1. 1. 2020 do data podání žádosti 12. 1. 2020), jelikož se v době rozhodování jedná, pro povinný subjekt, o neexistující informaci. Absenční karty zaměstnanců (soudců) lze poskytnout až po účetní uzávěrce měsíce ledna, protože teprve tehdy se v příslušném systému tato karta objeví (vytvoří).

Žadatelův požadavek tak v této části směřuje do budoucnosti k informaci, která teprve bude vytvořena. Jak ostatně již povinný subjekt citoval příslušnou komentářovou literaturu, tak „povinnost poskytovat informace míří do minulosti, tj. vůči skutečnostem, které již nastaly a trvají...“. Žadatelův požadavek tedy směřuje do budoucnosti a jako takový může být odmítnut pro neexistenci požadované informace.

Tento faktický důvod pro odmítnutí žádosti byl aprobován i Nejvyšším správním soudem, viz citace z rozhodnutí 2 As 71/2007-56: „Poskytnutí informace lze totiž odmítnout nejen z důvodů právních, jež jsou taxativně vyjmenovány v § 7 - § 11 zákona o svobodném přístupu k informacím, nýbrž i z důvodů faktických, které v zákoně z pochopitelných důvodů vyjmenovány nejsou. Typickým faktickým důvodem neposkytnutí informace přitom bude právě situace, kdy povinný subjekt požadovanou informaci nemá.“

Nicméně, povinný subjekt je si vědom ustanovení § 12 informačního zákona „Právo odepřít informaci trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod odepření.“ Je proto připraven, v případě podání opakované žádosti, jejíž lhůta k vyřízení bude spadat do období po 31. 1. 2020, absenční karty soudců Nejvyššího soudu za měsíc leden 2020 poskytnout. V tuto chvíli, kdy je vázán 15 denní lhůtou pro vyřízení žádosti od data jejího nápadu, bylo třeba, v zájmu dodržení zákonné lhůty pro vyřízení žádosti, v dané části tuto žádost výrokem III. částečně odmítnout.

 

K výroku IV. rozhodnutí:



Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

Podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny. Podle čl. 17 odst. 5 Listiny jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Zákonem, který provádí uvedené ustanovení čl. 17 odst. 5 Listiny, je právě informační zákon. Podle § 1 informačního zákona tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje pravidla pro poskytování informací a dále upravuje podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím. Podle § 2 odst. 4 informačního zákona se „povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Povinný subjekt konstatuje, že účelem této výluky je určitá míra ochrany povinných subjektů před nutností vytvářet nové informace (odpovědi na názor) jen pro účely zpracování odpovědi na žádost (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2012, č. j. 4 As 37/2011-93, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 8 As 9/2013-30). Pokud tedy povinný subjekt obdrží žádost o vytvoření nových informací (zde žádosti o sdělení názoru) s odkazem na informační zákon, je třeba žádost s odkazem na § 2 odst. 4 téhož zákona odmítnout (tedy vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti).

Ze žadatelem použitých formulací přitom zcela jednoznačně plyne, že se v této části žádosti jedná o dotaz na názor povinného subjektu („Může být mé dovolání rovněž projednáno předčasně…“, „Na koho se má občan naší banánové republiky obrátit…“).

„Důvodová zpráva k zákonu č. 61/2006 Sb. /…/ v souvislosti s § 2 odst. 4 uvádí: „Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti, a které má nebo by měl mít k dispozici. Naopak režim SvInf nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice. Toto ustanovení nemá v žádném případě sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, má pouze zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona – zvláště časté jsou v této souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení či zpracování smluv a podání – k vypracovávání takových materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě své informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu. (FUREK, A., ROTHANZL, L., JIROVEC, T. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2016, s. 62 – 63, 73, 76 – 80).

Povinný subjekt v té souvislosti odkazuje na ustálenou judikaturu, z níž vyplývá jednoznačný závěr, že ustanovení § 2 odst. 4 informačního zákona je třeba vykládat podle jeho účelu, jímž je bránit povinné subjekty před tím, aby se na ně žadatelé v režimu uvedeného zákona obraceli s žádostmi o zaujetí stanoviska v blíže specifikované věci, provedení právního výkladu, vytvoření či obstarání nové informace ve smyslu informačního zákona (blíže srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2014, č. j. 3 As 55/2014-33).

Osoby, které poskytují právní rady, jsou předmětem zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Povinný subjekt proto žadateli doporučuje najmout si advokáta a odkazuje přitom na seznam advokátů, který žadatel nalezne na webové stránce České advokátní komory www.cak.cz.

Opět si povinný subjekt dovolí na tomto místě také připomenout judikaturu Nejvyššího správního soudu, tedy rozhodnutí č. j. 10 As 117/2014, ve kterém Nejvyšší správní soud připomněl, že žádost o poskytnutí informací není specifickým opravným prostředkem, jehož prostřednictvím by měl účastník řízení brojit proti rozhodnutím či postupům (správních) orgánů, s nimiž nesouhlasí.

Obecné konstatování k rozhodovací praxi povinného subjektu v souvislosti s aplikací ustanovení § 2 odst. 4 informačního zákona:

Nejvyšší soud si ještě jednou pro úplnost dovoluje poznamenat, a to ve shodě s již jednou výše uvedeným konstatováním, že jakožto povinný subjekt musí podle § 20 odst. 4 písm. a) informačního zákona rovněž postupovat v souladu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tedy dbát o to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Vzhledem k tomu, že povinný subjekt již opakovaně (respektive vždy) v obdobných případech žádostí o vytvoření nové informace, popřípadě žádostí o sdělení názoru povinného subjektu, vydal rozhodnutí o (částečném) odmítnutí žádosti, nebyl ani v tomto případě důvod se od takové praxe vyřizování žádostí podle informačního zákona odchýlit.

 

K výroku V. rozhodnutí:



Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně o odmítnutí části žádosti“.

Na národní úrovni se zákonnosti zpracování věnuje § 5 a násl. zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů:

„Správce je oprávněn zpracovávat osobní údaje, pokud je to nezbytné pro splnění:

a) povinnosti, která je správci uložena právním předpisem, nebo

b) úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je správce pověřen.“

Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení se osobními údaji rozumí „veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (dále jen „subjekt údajů“); identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby“.

Podle § 4 odst. 2 Nařízení je zpracováním osobních údajů „jakákoliv operace nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je prováděn pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení“.

Podle § 8a odst. 1 informačního zákona „Informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu“. A dále podle § 8a odst. 2 „Povinný subjekt poskytne osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři nebo zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné nebo úřední činnosti nebo o jeho funkčním nebo pracovním zařazení“.

Poskytnutí osobních údajů (rodných čísel) nesplňuje podmínky stanovené čl. 6 odst. 1 Nařízení, což poskytuje zákonný důvod pro částečné odmítnutí výše uvedené žádosti o poskytnutí informace, a to současně i v souladu s § 8a odst. 1, 2 informačního zákona. Nejvyšší soud proto při vydání tohoto rozhodnutí ve věci žádosti o informace sp. zn. Zin 8/2020 upřednostnil právo na ochranu osobnosti a osobních údajů podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) nad právem na informace podle čl. 17 odst. 5 Listiny. Povinný subjekt má za to, že tímto rozhodnutím současně žadateli nijak výrazně neomezil obsah poskytované informace. Ostatně, žadatelův zájem nepochybně směřuje k samotnému obsahu absenčních karet a nikoliv k odmítaným osobním údajům.

S ohledem na výše uvedené povinný subjekt rozhodl výrokem tohoto rozhodnutí tak, že žádost žadatele o poskytnutí informace v rozsahu osobních údajů soudců v souladu s § 8a odst. 1,2 informačního zákona ve spojení s § 15 odst. 1 informačního zákona částečně odmítl a zasílá žadateli pouze kopie požadovaných absenčních karet bez rodných čísel. Toto rozhodnutí plně odpovídá ustálené rozhodovací praxi povinného subjektu v oblasti požadavků na poskytnutí osobních údajů veřejně činných osob, soudců.


Zcela na závěr povinný subjekt vysvětluje, že rozhodnutí o odmítnutí žádosti nezasílá na žadatelem uvedenou elektronickou e-mailovou adresu, neboť podle § 19 odst. 3 zákona č. 500/2004, správní řád, může správní orgán doručovat na elektronickou adresu účastníka řízení, pokud to nevylučuje zákon nebo povaha věci. Podle § 72 odst. 1 správního řádu musí povinný subjekt doručit rozhodnutí do vlastních rukou, což v případě doručení na žadatelem udanou elektronickou adresu není zajištěno, neboť žádost neobsahuje uznávaný elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Uvedená elektronická adresa je zpravidla vyhovující v případě poskytnutí informace, kdy informační zákon klade na povinný subjekt v doručovací fázi méně formálních povinností, avšak nemůže bez jistých pochybností obstát při postupu, který vychází z § 15 informačního zákona, neboť povinný subjekt odesláním písemného vyhotovení rozhodnutí na „běžnou elektronickou adresu“ není schopen hodnověrně prokázat okamžik doručení. Po správní úvaze tak dospěl povinný subjekt k názoru, že žadatelem udanou elektronickou adresu nemůže pro nesoulad s § 19 odst. 3 správního řádu akceptovat.

Zároveň povinný subjekt, v souladu s ustálenou praxí, k výše vydanému rozhodnutí současně níže poskytuje požadované informace a současně níže také žádost částečně odkládá, neboť jednoznačně považuje zbývající části žádosti, ve kterých nedochází k jejímu odmítnutí, za velmi úzce spojené s těmi částmi, ke kterým se vztahují výroky I. až V. tohoto rozhodnutí. Jinak řečeno, pokud by žadateli na jeho elektronickou adresu zasílal odděleně jen informace, které mu může poskytnout, žadateli by se nedostalo vysvětlení k tomu, proč je další (neoddělitelná) část žádosti odmítána nebo také odkládána. Přičemž takové vysvětlení je logicky spjato s odůvodněním vydaného rozhodnutí, popřípadě taktéž s odůvodněním sdělení o částečném odložení žádosti.

 

Poučení: Proti rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace je možné podle § 16 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podat odvolání, které se podává u povinného subjektu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí.

 

Sdělení o částečném odložení žádosti o poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. c) informačního zákona


Podle § 2 odst. 1 informačního zákona jsou povinné subjekty povinny poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti.

Žadatel pod bodem 7 žádosti mj. požaduje poskytnutí absenčních karet soudců, kteří rozhodují věc sp. zn. 30 Cdo 1437/2019 (viz dále poskytované informace). Povinný subjekt této žádosti z větší části vyhovuje, nicméně v případě soudce občanskoprávního a obchodního kolegia JUDr. Davida Vláčila, který byl u Nejvyššího soudu v roce 2019 tzv. soudcem stážistou, požadovanými informacemi nedisponuje, jelikož veškerými dokumenty disponují u jeho (tehdy) kmenovém soudu, kterým je Městský soud v Praze. Tyto stáže a jejich „organizaci“ mj. upravuje § 68 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.

Žadatel tak požaduje částečně informace mimo působnost Nejvyššího soudu. Zároveň Nejvyšší soud nemá ani žádný zákonný důvod, proč by měl požadovanými informacemi disponovat, a proto se žádost sp. zn. Zin 8/2020 podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. c) informačního zákona částečně odkládá, a to konkrétně v části bodu 7 ve vztahu k soudci JUDr. Davidu Vláčilovi, a to za období od 18. 4. 2019 do 31. 12. 2019, kdy byl kmenovým soudcem Městského soudu v Praze.

 

Poučení: Pokud s uvedeným způsobem vyřízení části žádosti, tedy odložením, žadatel nesouhlasí, je možné proti odložení žádosti podat žalobu podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění, a to ve lhůtě do dvou měsíců ode dne doručení tohoto sdělení (§ 72 odst. 1 tohoto zákona).

 

Poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona

Povinný subjekt požadované informace, s výjimkou těch informací, o jejichž odmítnutí a odložení rozhodl výše uvedenými výroky a sdělením, poskytuje níže.

Ad 1) Povinný subjekt sděluje, že od žadatelovy stížnosti ze dne 3. 12. 2019 (jeho podání, kterým bylo zahájeno řízení sp. zn. S 571/2019) učinil Nejvyšší soud následující opatření:

Předně se předseda Nejvyššího soudu seznámil s podáním žadatele a okolnostmi, které v tomto podání pisatel uvedl. Dále tuto věc předseda Nejvyššího soudu následně podrobně konzultoval s předsedou občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu i s předsedou senátu č. 30, který je ve věci soudcem zpravodajem. O zvoleném postupu byl žadatel informován sdělením předsedy Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 202019, jak ostatně již byl žadatel informován také v rámci řízení sp. zn. Zin 197/2019. Po vyhodnocení situace předseda Nejvyššího soudu žadatele v rámci řízení sp. zn. S 571/2019 informoval o svých závěrech, Konkrétně pak uvedl mj. následující: „Na základě mnou zjištěných informací si Vám dále dovoluji sdělit, že neshledávám ničeho nekorektního v postupu předsedy rozhodujícího senátu, jenž se věcmi jemu přidělenými zabývá podle pořadí, v němž k soudu dorazily, to znamená, že aktuálně vyřizuje spisy starší, předcházející svým nápadem k Nejvyššímu soudu datu 18. 4. 2019. Lze s Vámi bezpochyby souhlasit, že již uplynulo více než šest měsíců od zahájení dovolacího řízení, za což se Vám tímto omlouvám a Vaši stížnost shledávám v tomto ohledu částečně důvodnou, nicméně řečené zapříčinily objektivní okolnosti představované velkým zatížením příslušného soudního oddělení č. 30. /…/ Jak již bylo shora uvedeno všechny jemu napadlé kauzy i nadále vyřizuje zejména podle pořadí jejich nápadu, přičemž vedení soudu se snaží pomoci oddělením (zejména jejich personálním posílením), která byla po určitou dobu zatížena nadměrným nápadem, jako je tomu v případě zmíněného senátu č. 30.“

Ad 2) Povinný subjekt nejdříve odmítá žadatelovo tvrzení o „nevytížených soudcích“ Nejvyššího soudu, jimž by měla být podle názoru žadatele přerozdělen stávající nápad věcí, či by jim mělo být přiděleno „více práce“. Jak již byl žadatel informován přípisem předsedy soudu ze dne 18. 12. 2019, tak právě nadměrný nápad do soudního oddělení Nejvyššího soudu č. 30 byl průběžně vyhodnocován a toto oddělení bylo průběžně doplňováno o další soudce.

O uvedeném plně svědčí rozvrh práce Nejvyššího soudu, respektive jeho změny v průběhu roku. Tento rozvrh práce je veřejně dostupný z následujícího odkazu:

http://www.nsoud.cz/Judikatura/ns_web.nsf/web/ONejvyssimsoudu~Organizacnidokumenty~Rozvrh_prace_NS___aktualni_zneni_~?openDocument&lng=CZ

Ke změnám v rozvrhu práce lze rovněž doporučit i dokument „Změny rozvrhu práce“, který je veřejně dostupný z následujícího odkazu:

http://www.nsoud.cz/judikatura/ns_web.nsf/0/8B5F531DDE8FACD3C125849D003272EC/$file/(Zm%C4%9BnyRP.rtf).pdf

Ad 7) Povinný subjekt sděluje, že soudci příslušní rozhodovat ve věci sp. zn. 30 Cdo 1437/2019 byli za období od 1. 4. 2019 do 15. 1. 2020 přihlášeni vzdáleným přístupem do všech informačních systémů a ke své služební e-mailové adrese dohromady 246 dnů. Za dotčené období přibližně tři čtvrtě roku byl tedy každý z uváděných soudců vzdáleně přihlášen do soudních databází a na služebním e:mailu přibližně 9 dnů měsíčně.

Povinný subjekt dodává, že se jedná se o údaj, který mapuje, kdy je soudce (uživatel) k některé z uvedených služeb připojen (online), systém nedokáže blíže určit, jakou konkrétní činnost soudce vykonával. Ostatně, nebylo to ani předmětem žádosti žadatele.

Dále povinný subjekt v příloze poskytuje absenční karty soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., a JUDr. Františka Ištvánka za rok 2019. Povinný subjekt dospěl k závěru, že žadatel sám bude mít lepší přehled o čerpání dovolené předmětných soudců při poskytnutí celých absenčních karet za kalendářní rok 2019, proto tedy nepřistoupil k časové selekci údajů a poskytování údajů pouze za žadatelem uvedené období.

 

Poučení: Pokud se způsobem vyřízení žádosti v části, kde jsou poskytovány informace, žadatel nesouhlasí, může podle § 16a odst. 1 informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává přímo k povinnému subjektu, který informaci poskytl.

 

V Brně dne 20. 1. 2020

Mgr. Petr Tomíček

vedoucí oddělení styku s veřejností pověřený vyřizováním žádostí podle informačního zákona


 
Přílohy (tištěné) – Absenční karta 2019 JUDr. Bohumil Dvořák. Ph.D., LL.M.
Absenční karta 2019 JUDr. František Ištvánek