Krajský soud v Praze musí znovu rozhodnout o žalobě PR agentury Bison & Rose na Ing. Andreje Babiše

Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 22. 5. 2020 zrušil rozsudky odvolacího soudu (Vrchní soud v Praze) i soudu prvního stupně (Krajský soud v Praze) s tím, že na Krajském soudu v Praze bude, aby znovu projednal žalobu PR agentury Bison & Rose na Ing. Andreje Babiše.

Předmětem sporu jsou výroky Ing. Andreje Babiše v médiích ve dnech 5. – 7. října 2015, kterými spojil právě tuto agenturu s výrobou fotomontáže kompromitujících fotografií tehdejšího ministra vnitra Milana Chovance v přítomnosti nahé ženy. Bison & Rose, s.r.o., proto požaduje po Ing. Andreji Babišovi veřejnou omluvu v médiích.

Krajský soud v Praze původně žalobu zamítl, odvolací Vrchní soud v Praze tento výrok potvrdil, změnil pouze původní rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení. Následně společnost Bison & Rose podala dovolání k Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pronesl-li žalovaný výroky „Je to nesmysl, je to nějaká provokace z dílny Bison & Rose“, „To je zase určitě nějaká provokace z pera PR agentury Bison & Rose“, „Je jak z pera agentury Bison & Rose“ a „To je nesmysl, to je nějaká provokace asi z dílny agentury Bison & Rose“, nejedná se o tzv. hodnotící úsudky, nýbrž o skutková tvrzení.

Nejvyšší soud již dříve konstatoval, že neoprávněným zásahem do práva na ochranu dobré pověsti právnické osoby je zásadně každé nepravdivé tvrzení nebo obvinění, které zasahuje její dobrou pověst. Tvrzení, že žalobkyně je autorkou fotomontáže zobrazující ministra vnitra Milana Chovance ve společnosti nahé ženy, je přitom způsobilé zasáhnout do pověsti společnosti Bison & Rose. Je tedy na žalovaném, aby pravdivost takových tvrzení prokázal. Jinými slovy, předmětné výroky nikterak nevyjadřují subjektivní názor žalovaného, tudíž nemohou být hodnotícími úsudky. Jde totiž o tvrzení, jehož pravdivost je ověřitelná, neboť se opírá o objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již v minulosti opakovaně vysvětil rozdíl mezi skutkovým tvrzením a tzv. hodnotícím soudem (úsudkem). Skutkové tvrzení se opírá o fakt, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování, pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná. V zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti. Hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor svého autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj tak, že jej hodnotí z hlediska správnosti a přijatelnosti, a to na základě vlastních (subjektivních) kritérií. Hodnotící soud proto nelze jakkoli dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, to znamená, zda primárním cílem není hanobení a zneuctění dané osoby.

Rozsudek ze dne 22. 5. 2020 vyhlásil Nejvyšší soud dne 5. 6. 2020 na elektronické úřední desce na svých webových stránkách a na úřední desce v budově soudu pod sp. zn. 23 Cdo 1059/2018. Po uplynutí 15 dnů bude z úředních desek rozsudek svěšen.


Mgr. Petr Tomíček
vedoucí oddělení styku s veřejností
5. 6. 2020