NS vrátil trestní věc bývalého příslušníka BIS k obvodnímu soudu

Autor: Ing. Petr Knötig | 01/07/2015

Nejvyšší soud v neveřejném zasedání vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného Mgr. J. F. (1967), v jehož případě Obvodní soud pro Prahu 4 a Městský soud v Praze zastavily trestní stíhání pro přečin zpronevěry a věc vrátil obvodnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

V daném případě šlo o to (zkráceně), že obviněný jako příslušník BIS v letech 2006 až 2011 ve 106 skutcích vykazoval čerpání pohonných hmot do služebních vozidel, u nichž byl kmenovým řidičem, a do dalších služebních vozidel BIS, tím způsobem, že v knihách provozu uvedených služebních vozidel vykazoval čerpání PHM do těchto vozidel, ke kterým ve skutečnosti nedošlo. Na tyto neuskutečněné nákupy neoprávněně čerpal finanční prostředky BIS, přičemž údajné nákupy PHM do služebních vozidel dokládal účetními doklady, které byly vydány v jiném čase, než uváděl, kdy tato služební vozidla nebyla dle příslušných knih provozu používána. Navíc obviněný dle výkazu výkonu služby v uvedeném čase nevykonával službu, případně na předložených účetních dokladech odstranil nebo přepsal údaje o čase jejich vystavení. Způsobil tak škodu 86.808,- Kč.


Obvodní soud pro Prahu 4 trestní stíhání zastavil, protože v něm nebylo možno pokračovat, neboť tak stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Státní zástupce s takovým rozhodnutím nesouhlasil a podal proti němu stížnost, o níž rozhodl Městský soud v Praze usnesením v neveřejném zasedání dne 28. 3. 2014, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Oba výše jmenované soudy odůvodnily zastavení trestního stíhání obviněného tím, že na posuzovaný případ dopadá zásada „ne bis in idem“, neboť ve věci rozhodl kancléř ve věcech služebního poměru (jako příslušný služební funkcionář BIS) rozhodnutím ze dne 21. 12. 2011, z něhož vyplývá, že obviněný byl podle § 42 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků ozbrojených sborů, ve znění pozdějších předpisů, propuštěn ze služebního poměru příslušníka Bezpečnostní informační služby z důvodu zavrženíhodného jednání, které mělo znaky zpronevěry podle § 206 zákona č. 40/2009 Sb., a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru.
Proti tomuto rozhodnutí podal dovolání nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného a uvedl, že právní závěr obou soudů nižších stupňů je nesprávný a z procesního hlediska i nebezpečný. Současně upozornil, že obdobná věc (týkající se rovněž příslušníka BIS) již byla v minulosti řešena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 8 Tdo 1161/2006, jenž v jeho odůvodnění uvedl: „propuštění příslušníka BIS ze služebního poměru podle § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě pro porušení služební přísahy nebo služební povinnosti zvlášť hrubým způsobem nemůže představovat překážku „ne bis in idem“ ve vztahu k současně vedenému trestnímu stíhání pro týž skutek. Pokud obviněný, jako příslušník BIS, kvalifikovaně porušil služební přísahu nebo služební povinnosti jednáním jsoucím v rozporu se zákonem o BIS, přičemž tímto jednáním porušil i zájem chráněný trestním zákonem, pak vyvozením personálních důsledků služebním orgánem nelze považovat za sankci trestněprávní povahy, a proto propuštění ze služebního poměru nemohlo být důvodem k zastavení trestního stíhání.“
Nejvyšší soud po projednání dovolání vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce, rozhodnutí obou soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že argumentace prezentovaná nejvyšším státním zástupcem je naprosto správná. Naopak shledal, že oba soudy nižších instancí se při svém rozhodování konstantní judikaturou a v ní jednoznačně formulovaným právním názorem neřídily a v důsledku toho učinily rozhodnutí, které je v rozporu se zákonem. Rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, které bylo ve věci obviněného vydáno, není rozhodnutím zakládajícím nepřípustnost trestního stíhání z hlediska zásady „ne bis in idem“.
Věc se proto vrací k Obvodnímu soudu pro Prahu 4, který je v dalším řízení vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. (8 Tdo 1418/2014)