Nejvyšší soud odmítl dovolání matky, která zavraždila novorozence

Jako zjevně neopodstatněné odmítl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dne 30. května 2018 dovolání matky, která medikamenty na konci sedmého lunárního měsíce těhotenství nejprve uměle vyvolala porod dítěte, poté narozené živé dítě zabalila do igelitové tašky a igelitových pytlů na odpadky, čímž jej udusila a v jedné z pražských ulic pohodila v polovině června roku 2015 do kontejneru.

Matka se pokoušela dovoláním zvrátit původní rozsudek Vrchního soudu v Praze, který ji dne 4. října 2017 odsoudil za vraždu k trestu odnětí svobody na osm let do věznice s ostrahou.



Obviněná v dovolání uvedla, že přípravkem Mifepriston, zakoupeným na internetu, chtěla vyvolat potrat plodu, přičemž se domnívala, že její těhotenství trvalo v tu chvíli o mnoho kratší dobu, než 22 týdnů. Po takto vyvolaném porodu živé holčičky, která dýchala, brečela a byla schopná mimoděložního života, matka u soudů nižších instancí i v textu dovolání opakovaně uvedla, že si nebyla vědoma toho, že porodila životaschopné dítě. Matka v textu dovolání zopakovala, že chtěla pouze vyvolat potrat, nikoli usmrtit živé dítě, čímž se údajně nedopustila jednání, které je popsáno v rozsudku pražského vrchního soudu. Dovolacím důvodem, který žena uplatnila, tak bylo údajně nesprávné právní posouzení skutku soudy nižších instancí.

Nejvyšší soud oproti tomu konstatoval, že námitky obviněné vůči procesu dokazování provedenému soudy obou nižších stupňů směřují do skutkových zjištění soudů a obsahově tedy neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. V té souvislosti poukázal na to, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Nejvyšší soud konstatoval, že soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s trestním řádem. Obhajoba obviněné byla spolehlivě vyvrácena znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie a odvětví gynekologie a porodnictví i výpověďmi svědků. Obviněná musela být s ohledem na okolnosti případu přinejmenším srozuměna s tím, že se nacházela v již pokročilé fázi těhotenství a že se jednalo o porod, nikoli o potrat, přičemž i znalec potvrdil, že dítě bylo po porodu živé a schopné života mimo dělohu matky. Rovněž chování obviněné, popírání těhotenství před okolím a snaha ukončit těhotenství v jeho velmi pokročilém stadiu medikamenty, které však pro toto stadium nebyly určeny, jasně vypovídá o jejím rozhodnutí zbavit se dítěte bez ohledu na to, zda bude živé, či nikoli. Nejvyšší soud má proto ve shodě se soudy obou stupňů za to, že obviněná svým jednáním naplnila znaky skutkové podstaty trestného činu vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku.

Anonymizovaný text rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 644/2018 již naleznete na internetových stránkách Nejvyššího soudu, konkrétně pod tímto odkazem.


Mgr. Petr Tomíček
tiskový mluvčí Nejvyššího soudu
11. 7. 2018